Dojmy - Sky Traders

Palubní deník vzducholodi „Noblesse Oblige“

156. den plavby

Kapitán Comte Arnaud de Rodellec se rozhodl pro riskantní čin. Do své překrásné lodi si nechal naložit přes deset tun vyhořelého phlogistonu. Je pravda, že momentální cena za naložení tohoto nebezpečného odpadu je poměrně vysoká, avšak vyhořelý phlogiston je zrádný. Nikdy nevíte, kdy vám to bouchne pod zadkem. Do toho se šíří zvěsti, že ten zrádný ničema Baron Ketto von Perux přepadá jednu loď za druhou. Ale i na něj si vzdušná hlídka došlápne. Zítra bychom měli ten nebezpečný náklad vyhodit do sopky. Snad se nestane nic nepředloženého…

Krabice Sky Traders se honosí podtitulem „Hra plná obchodu, intrik a vzducholodí“. Pojďme si na tuto novinku letošního léta posvítit a zjistit, co se v ní všechno skrývá. Po krátkém průzkumu krabice vidíme pěkně vyvedená pravidla. Mají třicet stránek, ale nenechte se vystrašit. Jedná se o hru jednoduchou. Na prvních několika stránkách se nachází povídka ze světa „Nebeských obchodníků“. Navíc je tam spousta obrázků a příkladů, takže žádnou složitost nehledejte. Několik plat žetonů, na kterých vidíme zejména několik typů zboží zobrazeného jako sudy v různých barvách a peníze v rozličných hodnotách. Pět trojic šestistěnných kostek odlišených barvami pro každého hráče a dva plastové knoflíky pro každou barvu. Dva balíčky karet – velké a malé. Pět plánků lodí a tabulka trhu na kvalitním pevném papíru. Hrací plán je variabilní a sestavuje se ze 14 bytelných hexových dílků. A nakonec to nejdůležitější. Tedy pokud jste podobně zaměřeni jako já. Pět nádherných veselých bust jednotlivých kapitánů. Figurky patří v kategorii deskových her (rozuměj NE figurkových jako MERCS nebo Warhammer) na špičkovou úroveň. Hry od skupiny Dust Games potažmo Fantasy Flight Games spadají již delší dobu mezi ty nejlepší v oblasti plastových figurek. Celkově je krabice poměrně lehoučká a připravena pojmout další možná rozšíření.

Naložit či vyložit? To je to, oč tu letí…

Sky Traders disponují jednoduchými pravidly, která vysvětlíte během chviličky a stejně tak rychle se vám i dostanou pod kůži. Hraje se na sérii kol a končí v momentě, kdy někdo z hráčů dosáhne hranice 50 bodů vlivu. Což jsou vítězné body. Ty se nakupují vždy na konci každého kola. Hrací kolo se skládá ze dvou částí. První část hraje každý hráč sám a druhou pak všichni najednou. V té první každý hráč zahraje své kolo. A po něm jde na řadu další hráč ve směru hodinových ručiček. Dokud si všichni neodbudou své kolo. V každém svém tahu si nejprve vytáhnete kartu události. Ta je zpravidla negativní. Často se vás týká, jen když splňujete nějakou podmínku. Například vzdušná hlídka na vás zaútočí, jen když pašujete nelegální zboží apod. Poté se můžete pohnout se svou vzducholodí. Rychlost je plně ve vašich rukou, nicméně čím plujete rychleji, tím spálíte více paliva – phlogistonu. Pak se rozhodnete, zda se zbavíte nějakého nákladu a jako poslední tah je výběr jedné akce. Můžete těžit minerály na zemi nebo sbírat phlogiston v mracích. Obchodovat s různými městy a také zaútočit na jiné vzducholodě nacházíte-li se na stejném místě. 

Takto všichni odehrají a na konci každého kola společně usednou na zasedání cechu obchodníků. Zde se totiž domlouvají a handrkují, jak změní ceny zboží na trhu. Princip je jednoduchý. Existuje 6 základních obchodních artiklů. Od nejlevnějšího jsou to: minerály, jídlo, oblečení, víno, koření a šperky. Každé je zastoupeno číslem (minerály 1, jídlo 2 atd.). Každý hráč hodí svými třemi kostkami a hod tak rozhodne, které zboží může ovlivnit. Například hodím-li 1,1,6, mohu silně ovlivnit cenu minerálů a lehce šperky. Všechny kostky se totiž musí umístit do sloupců růst ceny nebo pokles cen. A kam který hráč své kostky umístí je předmětem diskuze mezi hráči. V tomto okamžiku můžete nakupovat soupeřovy kostky za peníze či zboží z vaší vzducholodi. Záleží jen na hráčově fantasii, jaký obchod uzavře. Trh se tedy každé kolo trochu změní. Na trhu jsou však ještě dvě speciální komodity. Vyhořelý phlogiston, což je odpad, za který vám města platí, když ho vyvezete ven. A potom ještě nelegální grog. Dá se na něm rychle zbohatnout, ale může to být velmi riskantní. Na úplném konci zasedání můžete koupit za peníze body vlivu. To se vyplatí, protože pokud se dostane na určitou úroveň vlivu, můžete mnohem efektivněji měnit trh ve svůj prospěch.

K úspěchu vede mnoho cest

Zbohatnout se dá na ledasčem. Ta nejpřímočařejší cesta je asi levně nakoupit vybrané zboží a poté různými způsoby přesvědčit ostatní, aby cenu této komodity zvedli, abyste tak pak draze prodali. U této cesty rozhodně zapojíte i svoje diplomatické schopnosti. Nebo můžete zkusit vesele popelařit a vyvážet vyhořelý phlogiston. Je to riskantní, ale zase téměř bez práce. Zkušenější diplomaté dovedou vytřískat maximum právě z prodeje know-how. Během zasedání můžete výhodně prodat kostky nebo naslibovat hory doly. Jednou takovou nejistou cestou je cesta piráta nebes. Ať už obchodujete s nelegálním zbožím nebo přepadáváte ostatní vzducholodě dostanete černou známku a vzdušná hlídka vás může nemilosrdně potrestat. Navíc se z vás stává psanec a ostatní kapitáni vás mohou beztrestně ostřelovat a pokusit se tak získat odměnu za vaše sestřelení! Pokud přijdete o vzducholoď, není to konečná. Následující kolo začínáte, jako byste začínali hru a ztratíte polovinu peněz.

Jestli se nebojíte, vytáhněte kotvy!

Hru nesmíte brát příliš vážně. Je plná náhody a někdy vás nemile překvapí. Je však luxusně provedená -  Ilustrace na kartách hrají všemi barvami a celá hra působí dost vesele. Doporučuji ji hrát ve vyšším počtu než ve dvou, protože potom nastávají zajímavé situace. Žádané zboží dojde, někoho napadne stát se pirátem nebo během zasedání probíhají divoké diskuze. Jak bylo řečeno, cest k vítězství je mnoho a není jedna vítězná. Naopak musíte často velmi flexibilně měnit svá rozhodnutí a využít příležitosti. Takže natankujte phlogiston a vzhůru do nebes!

Elenistar

Dojmy - Ghost Stories: Black Secret

Existuje řada plně kooperativních her, i na našem trhu si některé dokázaly vydobýt nemalé postavení a hráči, kteří chtějí spojit své síly v boji s mechanikou hry, znají například Pandemic, Arkham Horror či Zakázaný ostrov. Je tady ale jedna hra, která byla vždy srdcovou záležitostí, a hráči se k ní stále vracejí, protože je opravdovou výzvou a nedaruje vítězství jen tak někomu: Ghost Stories.

Hra vyšla v roce 2008 a má ji na svědomí Antoine Bauza, který dělal například 7 Divů Světa či Takenoko. Ve hře Ghost Stories zavedl hráče do malé čínské vesnice, ke které se stahují za všech stran temné bytosti, netvoři a duchové, protože se blíží čas, kdy se na zemi vrátí pán všech pekel: Wu-Feng. Proti legii zla stojí čtyři (jedna až čtyři) stateční taoističtí mniši, kteří musí velmi pečlivě spolupracovat během vyhánění duchů, jedině tak se dopracují až k samotnému Wu-Fengovi a svedou s ním urputný souboj.

Hlavní hrací plochu tvoří devět čtvercových dlaždic, které představují ústřední vesnici. Na každém dílku žije jeden vesničan, kterého mohou mniši poprosit o pomoc. Jeden například dokáže rozsvítit lampiony a jejich světlo zažene všechny duchy dále od vesnice, jiný daruje mnichům nějaké magické předměty ze svého krámku, v chrámu si můžou zapůjčit sošku Buddhy, na kterou lze napíchnout nějakého nepříjemného bubáka… a tak dále. Co dílek vesnice, to významný kus zvolené strategie.

Každý mnich má svou hrací desku, která rámuje středovou vesnici. Na této desce se právě objevují duchové, které musí hráči zažehnávat. Kromě toho jsou na ní uvedeny i speciální vlastnosti toho konkrétního mnicha. Jeden například umí létat, jiného nelze proklít, další neustále zakopává v lese o magické předměty, které si může ponechat... Variabilita je poměrně velká i díky tomu, že desky jsou oboustranné a každá strana disponuje jinou vlastností.

Hráči se pak střídají a mají vždy k dispozici pohyb a akci. V rámci pohybu se posunou na sousední políčko a v rámci akce mohou vymítat ducha, kterého mají na dohled, nebo poprosit o pomoc vesničana, který obývá jejich kousek vesnice.

Při vymítání přicházejí na pomoc právě magické předměty, které mají vždy nějakou barvu stejně jako duchové. Modré zrcátko oslabuje modrého ducha, červená lepkavá rýže oslabuje červené krvelačné démony atd. Aby se mniši nemuseli spoléhat jen na předměty, mohou vždy hodit třemi kostkami, na kterých jsou také barevné symboly. Pokud nasbírají dostatečnou sílu - je duch zažehnán a mniši jsou zase o kousek blíž k příchodu Wu Fenga, který se skrývá kdesi ke konci balíčku s duchy a který musí být poražen, aby hráči došli vítězství.

Není to ale zdaleka tak jednoduché. Ghost Stories patří mezi nejvíce frustrační hry, které jsou v obchodech k dostání! Naučit se správné strategii a souhře hráčům trvá. Duchové přicházejí do hry velmi rychle, a když je jich příliš, hráči rychle ztrácí životy. Hra má hned několik úrovní nastavení, které regulují obtížnost, ale hned ten první - nováčkovský - je pekelně těžký.

Bylo naprosto jasné, že tohle musí vědět i autor a vydavatel. Zřejmě proto časem přišlo rozšíření White Moon, jež do hry přidalo tématiku zachraňování vesničanů a přidalo několik herních mechanismů, které celou hru vyvážilo ve prospěch chrabrých mnichů. Ani tak to nikdy nebyla procházka rájem s prstem v nose - hráči se řádně zapotili a hra dokázala vytvářet přímo hmatatelný tlak.

Nejnovější rozšíření se jmenuje Black Secret a je ho možné kombinovat s předchozím White Moon. A proč další rozšíření, když už předchozí hru vyladilo téměř k dokonalosti? Inu proč ne. Když je dobrý nápad, tak to za to stojí. A Black Secret dobrý nápad má.

Nové rozšíření přidává do hry pátého hráče, který se ujme role Wu-Fenga. Tím se dost rapidně mění atmosféra hry, protože hráči nadále nehrají společně proti hře, ale společně proti zlomyslnému kamarádovi, kterému není cizí hrát za ztělesněné zlo.

Hráč za Wu-Fenga se stará o sesílání duchů na vesnici, ale kromě toho má i jiné vlastní cíle. V krabici najdete další hrací desku, která představuje podzemí vesnice, kde je zakopána celá řada zajímavých předmětů. Většina sice pomáhá spíše mnichům a vesničanům, ale někde pod tou kupou hlíny jsou tři urny s popelem Wu-Fenga a když budou vyzdvihnuty na světlo - řeky zrudnou krví. Zlý hráč se tedy snaží sesílat do podzemí své služebníky, kteří kopají jak za časů zlaté horečky.

Navíc přibyla další osobní deska právě pro Wu-Fenga. Na něm si hráč může organizovat své temné legie a také stavět pyramidu prokletí - další nový element hry. Zlý hráč má možnost směnit "líznutého" ducha, který by normálně šel strašit vesničany za žeton prokletí, který může potrápit taoistické mnichy. Ze začátku to jsou jen prkotiny a drobné překážky, ale s každým prokletím se hráč dopracovává k vyšším úrovním a začíná přidávat pod kotel se zuřivostí zkušeného pekelníka.

Aby to pro mnichy nebylo příliš obtížné, dostávají nějaké vyvažovací elementy. Nově například, pokud přijdou o Qi (život), je tato energie použita na krevní mantru, která když se naplní, provede nějaký pozitivní efekt. Navíc když už opravdu teče do bot a mnich už je jednou jarmilkou v hrobě, získá svého pokrevního bratra - tzn. že může využívat i speciální schopnosti hráče, který sedí naproti němu.

Pravidlově vše zapadá do sebe a nové rozšíření funguje zcela v rámci logiky předchozích pravidel. Ani úplně noví hráči se nemusí bát začít Ghost Stories rovnou v kombinaci s Black Secret. Pokud by se do toho míchalo i prostřední rozšíření, je už to přece jenom velký kus. Na začátek bych doporučil kombinaci základní hry právě s Black Secret. Teprve až po dostatečném zvládnutí lze zakombinovat i předchozí rozšíření, které ze hry vytvoří ohromný moloch plný úžasných ilustrací, plastových figurek a záplavy žetonků.

Celá grafická stránka hry je naprosto úžasná. Počínaje velmi originálními ilustracemi a konče detailně zpracovanými figurkami duchů. Jediné co malinko pokulhává, jsou figurky samotných mnichů, ty jsou, přiznejme si to, takové fádní. Nemálo potěší fakt, že hra je stále jazykově nezávislá a vše se i nadále řeší pomocí jednoduchých symbolů.

Black Secret po čtyřech letech přináší do původní hry zcela nový element a zásadně mění požitek ze hry. Není to ani tak o tom, že by původní hra byla vylepšena - stále má smysl tak jak je a jak původně vyšla. Nová krabice ji jen přetváří v úplně jiný herní zážitek, který je nemálo skvělý. Black Secret tedy doporučuji všem vlastníkům původní hry, není to rozšíření, které by přidalo jen hromadu dalších komponent a ve finále nic nezměnilo, tohle hru přetváří daleko zásadněji. Nováčkům ve světě kooperativních her bych Black Secret doporučil rovněž, protože původní hru více vyvažuje a činí ji tak přístupnější novým bojovníkům se zlem. Navíc si ji užijete až v pěti hráčích a když se budete na postu Wu-Fenga střídat, máte vystaráno na řadu zajímavých večerů.

Zhan Shi

Dojmy - Ninja: Legend of the Scorpion Clan

Život nindži ve feudálním Japonsku byl v mnoha ohledech velmi snadný. Například nikdy nemusel řešit poslední výkřiky módy, stačilo jedno černé pyžamo na pondělí, úterý, středu, čtvrtek… až neděli. Nindža pravděpodobně nikdy nehledal kuchyňský nůž, aby si mohl nakrájet chleba. Znalost přísně utajovaných technik boje, pomocí kterých dokázal znehybnit soupeře na místě, mu zajisté pomohla vyřešit nejeden spor s tchýní či neposednými dětmi, jež si mermomocí chtějí hrát s tatínkem, když on si zrovna potřebuje přebrousit katanu na večerní šichtu. Takové to bylo, když v Japonsku vládla rodina Tokugawa a sakury kvetly i ve stínech.

Desková hra Ninja: Legend of the Scorpion Clan (dále už jenom Ninja) nás zavádí právě do takových časů. Hráči si mohou ozkoušet pocit, jaké to je vplížit se potají do hradu hlídaného nespočtem stráží, tam vykonat nějaký ten "drobný" zločin a následně zase nepozorovaně zmizet pryč. Jestli vás to láká, přistupte blíže.

Výbava opravdového nindži

Hned po otevření krabice na vás dýchne orient. "Cikády zpívají a z věže se ozývá muezinovo Allah il Allah, ceny mírné, obsluha vzorná." Echm… dobře, to je jiný orient.

Základní herní deska představuje rozsáhlé japonské sídlo včetně přilehlých oblastí. Centrální část je rozdělena na dvě hlavní budovy obehnané vodním příkopem. Mapa má vyznačené oblasti, po kterých se následně budou pohybovat stráže i nindža se zrádcem (viz. níže). Vyznačeny jsou důležité body, jako kasárny či stanoviště hlídky. Celý herní plán má velmi příjemnou grafiku, tlumené barvy se ke zvolenému tématu hodí. Pokud ovšem bude panovat v herní místnosti přítmí, budete muset mhouřit oči tak, že rázem začnete připomínat rodilého Japonce. Což byl možná pravý záměr tvůrců, proč nakreslili trasy hlídek tak nezřetelně.

Jednotlivá herní kola se označují hezky udělaným lampionkem a stejný vám poslouží i k označení poplachu, který může v průběhu hry nastat zejména po objevení neopatrného nindži, jak se producíruje na střeše budovy a následně se marně snaží předstírat, že je chrlič.

Figurky nejsou příliš detailní a jsou takové… hnědé. Přesto ale nevzbuzují odpor ani znechucení, není to, jako kdybyste vzali dirigenta národního orchestru, přivázali ho k židli a nechali ho sledovat koncert Rytmuse. Tohle neurazí a nenadchne. Projde to vámi jako standardní oběd ze školní kantýny. Což je na druhou stranu škoda, člověk je už trochu zmlsaný a zejména hráči ameritrash her jistě rádi polahodí bulvu na krásně vyvedených figurkách. Tady je člověk spíše vděčný, že má alespoň něco.

Celá hra se řídí kartami a v krabici jich najdete pořádný paklík. Jejich grafika je již o něco lepší, ale stále tomu jaksi chybí vnitřní jiskra. Při hře se tak budete častěji řídit názvem karty, než samotnou ilustrací, ty až příliš splývají.

Dále najdete v přehledném insertu destičky s úkoly pro nindžu (a zrádce), zástavy pro hráče a hlavně bloky s natištěnou mapou. Je to ta samá mapa, která je na hlavním hracím plánu, jen tady je oproštěna o ilustrace a stává se tak nástrojem pro chladný kalkul dvou znepřátelených stran. Celá hra se totiž hraje na skrytý pohyb.

Jedné noci, poctil mě návštěvou zloděj…

Jeden až dva hráči hrají za stráže hradu a snaží se dopadnout vetřelce a jeden až dva hráči hrají za nindžu (a zrádce) a snaží se nebýt dopadenými vetřelci. Nindža se zrádcem se pohybují skrytě, za standardních okolností nemají figurku na plánu. Místo toho si zakreslují svoji polohu do soukromých map. Pokud chtějí přelézt zeď pomocí provazu, projít skrz tajnou chodbu, či se nepozorovaně proplížit kolem stráží - musí na to zahrát speciální kartu. Obránci hradu se pak snaží ze zahraných karet vydedukovat, kde by se asi tak mohli zločinci nacházet a pomocí svých karet přemísťovat jednotky a hlavně naslouchat. Naslouchání je jednou z nejúčinnějších zbraní strážců hradu. Nindža (a zrádce) se totiž mohou pohybovat až o tři pole, což dělají rádi, neb je trochu tlačí čas. Ale čím rychleji se pohybují, tím větší hluk dělají a stráže je mohou zaslechnout. Funguje to velice jednoduše. Například: pokud se nindža pohnul o tři pole, tak kdokoliv o stejný počet polí od něj (to jest tři) ho může slyšet a pokud strážci hradu zahrají příslušnou kartu poslouchání právě na takovou hlídku, musí nindža oznámit, že tam někde něco (někdo) šustí. Stráže se pak okamžitě dávají do pohybu a pročesávají oblast. Nindža v tu chvíli musí zmizet jak peníze z rozpočtu na stavbu české dálnice. Pokud by byl objevem, stráže hradu si nebudou brát servítky a pokusí se ho zabít (zahrát kartu zranění). I pokud by nindžu nezabili, v celém hradu bude poplach a strážci mohou budit posily z kasáren a každé kolo dobírají na ruku další karty, které jim zvyšují šanci.

Nindža tedy musí za každou cenu utajit svůj pohyb po mapě, musí na to být plně soustředěn a nebude to mít vůbec jednoduché. Tohle je opravdová výzva!

Hráč, který se chopil role obránců hradu, si totiž na začátku hry zanesl do své tajné mapy, kde jsou jaké lokace, včetně několika spících stráží a nastražených pastí. Vetřelci musí v hradu pátrat právě po určité lokaci a i když se jim ji podaří objevit (a tím splnit svůj záškodnický úkol) musí se dokázat dostat z mapy pryč. Jedině tak se mohou pasovat na pravé stínové bojovníky.

Komu chutná suši

Hra je určena pro dva až čtyři hráče. Ale nejvíce si ji užijete ve dvou či třech. Je totiž ideální, když hradu vládne jen jeden pán, který se může plně soustředit na nahánění protivníka a nemusí se s nikým dělit o moc. Na druhou stranu - nindža a zrádce mají samostatné balíky karet s často unikátními možnostmi a tak je přímo záhodno, aby je hráli dva různí lidé. Ideální počet hráčů je tedy tři, ale ve dvou to zvládnete také. Ve čtyřech se partie už trochu natahuje a ztrácí na dynamice.

Pro hru Ninja je důležitá schopnost vcítit se do role nindži, který se plíží podél zdí a užít si tajné plánování svého postupu. Záškodníci to nemají vůbec jednoduché, protože stráží je na plánu hodně a s neopatrností mohou přibývat. Ale je to výzva a zejména hra za nindžu či zrádce je velmi zábavná. Stráže to mají ze začátku trochu nudnější, protože na plánu se zdánlivě nic neděje a často trvá několik kol, než o sobě dají padouši vědět. Ale pak se to rozjede i pro ně. Přesto bych doporučil tuto roli zkušenějším hráčům, na rozdíl od pána s lyžařskou maskou na hlavě, jehož part zvládne i hráč standardně deskovým hrám neholdující.

Karty sice obsahují anglický text, ale ve hře je jich jen několik druhů a tak často stačí, aby jeden angličtinář s nimi seznámil ostatní. To je jistě také nesporná výhoda této hry. Dalším plusem může být rozumná herní doba, která se pohybuje okolo jedné hodiny. Není to tak makabrózní jako například Letters from Whitechapel, která je mechanismy podobná.

Hra se dá doporučit i jako doplněk již existující sbírky, kde si jistě najde své místo mezi většími hrami. V podstatě se jedná jen o jeden velmi dobře zpracovaný mechanismus, který ale hned neomrzí a hra neztrácí na atmosféře ani po opakovaném hraní. Ninja je více než doporučeníhodný, v současnosti patří mezi nejlepší hry se skrytým pohybem a věřím, že pro mnohé z vás bude dokonce tou nejlepší.

Zhan Shi

Dojmy – Knížata z Katanu

Jistě, že si to pamatuji! Když jsem se narodil, byla Lhota poměrně malá osada a podívejte se teď! U řeky kotví obchodní lodě, za městem stojí pila a kamenolom. Na pastvinách se pasou ovce a na polích zraje obilí. O zlatě ani nemluvě! Vždy tu ale nevládl takový klid a kraj neznal dnešní hojnost. Budu vám vyprávět o založení Lhoty, chcete? Tak dobře, utište se, už nemám tak silný hlas jako dříve. Všechno to začalo s příchodem prvních osadníků…

Česká společnost Albi přináší revidovanou edici karetní hry Knížata z Katanu. Pokud vás zajímá, jak vypadají, jak se hrají a jak se nám líbí karetní Osadníci pro dva hráče, čtěte směle dál.

Osídlení nových končin

Knížata z Katanu je karetní hra pro dva hráče s uváděnou herní dobou 30 až 75 minut. Takový rozptyl se vám možná zdá krajně podezřelý, ale má své odůvodnění, o kterém se zmíním později. Hra v mnoha ohledech připomíná původní, dnes již klasickou, deskovou hru Osadníci z Katanu. Zároveň však přináší mnoho nových a zajímavých prvků. V malé čtvercové krabici najdete pravidla v českém a slovenském jazyce, celkem 180 čtvercových karet, dvě šestistěnné dřevěné kostky a dva dřevěné žetony.

Karty v Knížatech z Katanu mají rozměr 7x7 cm a pasují na ně čtvercové obaly, které před nedávnem představila společnost Fantasy Flight Games. Karty jsou kvalitní a po množství her zatím nejeví známky opotřebování. Pokud patříte mezi nadšence obalování karet, doporučím přesto karty obalit, protože se s nimi na stole neustále točí, hýbe apod. Bohužel jsem ještě nezkoušel, jak se obalené karty vejdou do pořadače, ale jelikož v něm jsou karty poměrně volně, předpokládám, že by ani po obalení neměl nastat velký problém. Dvojice poměrně velkých kostek má zaoblené rohy a na bílé barvě jsou černé a jeden červený znak dobře čitelné. Jedna kostka má klasické puntíky od jedné do šesti a druhá kostka má na sobě různé znaky, o kterých si povíme dále v článku. Zbývají dva kulaté dřevěné žetony, které mají z jedné strany obrázek – na jednom jsou váhy (žeton obchodu) a na druhém sekyra (žeton síly).

Nástroje pro sběr i lov

180 karet se dělí na několik druhů. Nejprve zde máme startovní sadu pro oba hráče. Ty poznáme podle modrého nebo červeného štítu na rubové straně. Dále jsou zde čtyři základní karty dostupné oběma hráčům – cesta, vesnice, město a krajina. Tato skupina karet v zásadě nahrazuje herní desku a dřevěné (či v novější verzi plastové) komponenty z Osadníků z Katanu. Dále jsou zde karty událostí s otazníkem na rubu a čtveřice tematických balíčků – základní sada, období zmatků, období pokroku a období zlata. V těchto kartách jsou různé budovy a hrdinové, které si můžeme vyložit do svých vesnic a měst, stejně jako jsou v těchto balíčcích jednorázové akční karty.

Základní hra Knížata z Katanu využívá pouze startovní karty hráčů, čtveřici obecných karet a základní sadu. Tři balíčky karet období jsou vlastně rozšiřující sady, které se vždy na něco zaměřují a autoři jejich začlenění do hry doporučují až po odehrání několika her se základní sadou, během nichž pochopíte základní principy. Ve výsledku je možné smíchat všechny čtyři sady a hrát velkou hru. Karty událostí se také dělí na čtyři druhy dle tematických balíčků a jejich složení tedy záleží na použitých sadách. Máme tedy hrubý přehled karet, jejichž účel a použití si vysvětlíme v další části, aneb jak se Knížataz Katanu hrají?

Nebudu dopodrobna vysvětlovat pravidla hry, protože tuto práci velmi dobře zvládají přehledná a bohatě ilustrovaná pravidla s množstvím příkladů. Hra je i přes možný dojem složitosti velmi jednoduchá a při hraní dostatečně intuitivní. Zaměřím se tedy na základní vysvětlení a přiblížení hry.

Úrodná půda a hojnost

Na začátku si hráč vezme své startovní karty a rozmístí je dle pokynů pravidel. Startovní karty tvoří dvojice vesnic a spojující cesta, dále pak šest krajin, které dávají rozličné zdroje – les (dřevo), pastvina (ovce), pohoří (kámen), pole (obilí), vrchovina (cihly) a zlatonosná řeka (zlato). Karty krajin mají uprostřed číslo v podobě kostky a po stranách mají žádný až tři symboly jimi produkované suroviny. Pokud při hodu kostkami padne číslo vyobrazené na krajině, otočí se karta tak, aby k hráči směřovala hrana s o jedna větším množstvím surovin. Maximálně tedy mohou být na jedné kartě krajiny tři suroviny. Když hráč utrácí suroviny, opět otočí kartu krajiny na odpovídající zbývající množství surovin. Všechny startovní krajiny začínají na jedné surovině, výjimkou je zlatonosná řeka, která začíná na nule. Nyní tedy víte, jak hráči získávají a utrácejí suroviny. Oproti Osadníkům, kde jste množství surovin určovali kartami na ruce, zde je představují symboly na čtvercových kartách.

Jakmile mají oba hráči připravené startovní rozložení, které můžete vidět na jedné z fotografií, určí si hráči, se kterými sadami chtějí hrát. V tomto článku pro představení pravidel budu vysvětlovat hru pouze s použitím základní sady. Rozložení karet se při použití rozšiřujících sad může měnit, ale vše je detailně a přehledně popsáno v pravidlech. Rozhodně vás ale nechci ošidit a obsah zbylých tří balíčků vám popíši v další části. Každopádně si hráči doprostřed stolu umístí do jedné linie čtveřici základních karet – cesta, vesnice, město, krajina. Dále zamícháme balíček základní sady a rozdělíme ho na čtyři balíčky karet. Nakonec vezmeme karty událostí a vybereme z nich takové karty, které mají v horních rozích znak námi vybrané základní sady. Vytáhneme z nich kartu „Vánoce“, balíček zamícháme a kartu „Vánoce“ umístíme do balíčku jako čtvrtou odspoda. Zbývá určit prvního hráče, který si z jednoho ze čtyř balíčků základní sady vezme vrchní tři karty a následně si i druhý hráč z jiného balíčku vezme vrchní tři karty. Hra poté může začít.

Herní tah hráče se dělí na čtyři části – hod kostkami, akční fáze, dobírání karet a výměna karty v ruce. Hod kostkami je jednoduchý – hráč na tahu si vezme dvojici kostek a hodí si. Kostce s čísly se říká „kostka výnosů“ a její výsledek určuje, která krajina získá navíc 1 surovinu. Kostce se symboly se říká „kostka událostí“ a má na sobě pět černých a jeden červený symbol. Černé symboly představují možnou výhodu pro hráče, který vlastní žeton síly či obchodu, případně pro oba. Padnout může také jeden ze dvou černých otazníků, který znamená, že hráč otočí vrchní kartu z balíčku událostí a vyhodnotí ji. Jediný červený symbol na kostce je kyj a představuje banditu. Výjimečný je ve dvou věcech – zaprvé se tato událost vyhodnocuje ještě před kostkou výnosů a za druhé je to jediný symbol, který hráčům může uškodit. Jakmile má totiž hráč při této události více jak 7 surovin, přijde o všechno zlato a ovce. Ve hře jsou ovšem budovy, které vás mohou před touto událostí do určité míry ochránit, a nejde tedy o zcela neovlivnitelnou tragédii.

Následuje akční fáze, ve které hráči vykládají karty a mohou měnit suroviny v poměru 3 ku 1. Ty můžete vykládat buď ze své ruky, nebo můžete postavit jednu ze tří obecných karet – cestu, vesnici a město. V balíčcích jsou celkem tři druhy karet – akční, jednotky a stavby. Akční karty představují různé akce, události a pomůcky, které umožní hráči získat více zdrojů, vyměnit výhodně jeden zdroj za jiný nebo pomoci při výběru karet. Po zahrání jdou akční karty zpátky do krabice. Dále jsou zde karty jednotek, které zahrnují obchodní lodě umožňující výhodnější směnu surovin v poměru 2 ku 1 a dávají hráči důležitý symbol obchodu (váhy). Jednotky tvoří také hrdinové. Karty hrdinů mají symboly harfy a sekyry. Tyto symboly (váhy, harfa, sekyra) jsou důležité pro některé události, při kterých získá výhodu ten, kdo má více těchto symbolů, nebo pro získání žetonů obchodu a síly. Žeton získá hráč, který má tři nebo více symbolů vah (obchod) nebo sekyry (síla) a zároveň má více symbolů než soupeř. Žetony tak mohou během hry často měnit majitele a v případě rovnosti jej nezískává nikdo.

V akční fázi můžete tedy vyložit kartu jednotky nebo stavby do vesnice a to buď nad ní anebo pod ní. V případě města dokonce můžete postavit dvě karty nad a dvě pod. V základní sadě mají všechny karty spodní textové pole v zelené barvě a mohou tak být postaveny ve vesnici i ve městě. V rozšiřujících sadách je množství staveb s červeným textovým polem. Tyto karty mohou být vyloženy pouze ve městě. Další možností akční fáze je postavit vedle vaší vesnice či města cestu, případně vedle cesty další vesnici, nebo povýšit vesnici na město.

Následuje fáze dobírání karet. Hráč si zkontroluje, zda má na ruce maximální možný počet karet (na začátku hry 3 karty). Pokud má méně, dobere si postupně z libovolných balíčků základní sady do plného povoleného počtu. Pokud má více karet, odhodí přebývající dospod některého z balíčků. Čtvrtá fáze je výměna karty v ruce. V této fázi může hráč odložit dospod některého z balíčků jednu kartu ze své ruky a má dvě možnosti. Buď si dobere vrchní kartu z libovolného balíčku, nebo zaplatí 2 libovolné suroviny, vezme si jeden z balíčků, prohlédne si ho a vybere si z něj jednu kartu. Poté balíček bez zamíchání vrátí na jeho místo.

Takto se hra střídá, dokud jeden hráč nezíská sedm či více vítězných bodů. Ty může získat za postavené vesnice (1 bod), města (2 body), žeton síly a obchodu (1 bod), případně v tematických sadách je množství budov, které dávají hráči vítězné body. Tyto body jsou na kartách zobrazeny jako červené vlajky.

Změny období

Pojďme se ještě před závěrečným zhodnocením hry v rychlosti podívat na trojici tematických balíčků. Balíček období zmatků je zaměřen na hrubou sílu a boj. Hrdinové se zaměřují na boj a při postavení stavby „Špeluňka“ se hráči otevírají možnosti zahrát na soupeře značně škodící akční karty. Události k tomuto balíčku přidávají více škodící interakce hráčů. Tento balíček se tedy hodí pro hráče, kteří si chtějí užít více útoků a boje o získání žetonu síly.

Období pokroku se zaměřuje na rozvoj, hledání karet v balíčku a získávání vítězných bodů. Akční karty umožňují hráčům zlepšovat výnosy a v balíčku karet je mnoho budov s vítěznými body. Pokrok s sebou ovšem přináší i nepříjemnost v podobě trojice karet události „mor“, kvůli které ztrácí každá krajina sousedící s městem 1 surovinu. Naštěstí jsou v balíčku stavby jako lázně nebo lékárna, které pomáhají hráčům vyvarovat se nebo alespoň zmírnit následky této události. Poslední je období zlata, které opět přesně vystihuje své pojmenování. Balíček se ve velké míře zaměřuje na obchod a žeton obchodu. Stejně tak získává na významu zlato.

Je možné si vybrat jeden z balíčků a spojit ho se základní sadou, čímž hra dostane více možností a především trochu jiný nádech. Případně je možné spojit všechny balíčky a mít značně komplexní hru, kde komplexita není dána složitostí pravidel, ale téměř nepřeberným počtem možností.

Navštívíte Katan?

Knížata z Katanu je hra, která mne velmi mile překvapila. Ze hry je skutečně cítit nádech Osadníků z Katanu a přitom působí zcela novým dojmem.  Hra s kartami je zábavná a s každou další hrou objevujete nové možnosti a strategie. Když nastane chvíle, že jste plni dojmu zvládnutí hry, stačí přidat tematický balík a je znovu co objevovat. Skoro to působí, jako by hráč s krabicí získal nejenom jednoduchou hru na vyplnění času, ale v krabici máte zároveň tři malá rozšíření, která dávají nové možnosti, směry a strategii. Ruku v ruce s tímto rozšířením hranic přichází i prodloužení herní doby.

Hra potěší svou skladností a zároveň si nárokuje poměrně velký herní prostor. Hráči vyloží pár karet a najednou zjistí, že je stůl téměř plný. Přesto vše působí přehledně, což je veliké plus. Oproti klasickým Osadníkům je zde také mnohem více interakce, převážně nepřímé, ačkoliv několik výjimek přináší i přímou (a nutno dodat, že velmi škodící). Hráči si sice hrají „na svém písečku“, ale zároveň musí sledovat hru protihráče a reagovat na ni. Hra je navíc v českém jazyce, což je nezpochybnitelná výhoda.

Pokud hledáte hru pro dva hráče, kterou je možné hrát i s o trochu většími dětmi, chcete si zahrát ve dvou s fanouškem Osadníků z Katanu, nebo představit herní svět někomu dalšímu, rozhodně volbou hry Knížata z Katanu nemůžete nic zkazit. 

Dojmy – Lords of the Waterdeep

Zlaťák věděl, že přišel jako druhý ve chvíli, kdy otevřel dveře krčmy. V koutě už seděli dva muži a kolem nich hlouček postav všelijakých ras, velikostí, schopností a… záměrů. Zlaťákovi bylo jasné, že jsou od městské stráže. Snažili se naverbovat pár hrdinů na patálii za městem. On měl vlastní úkoly a jeho schůzka byla pro Zlaťákova chlebodárce mimořádně důležitá. Svůj kontakt našel ve druhém rohu krčmy, přesně jak bylo domluveno. Té noci se po celém městě odehrávala podobná setkání, která měla rozhodnout o osudu celého města.

Společnost Wizards of the Coast, která si drží silnou licenci světa Dungeons & Dragons, se pustila do zajímavé hry. Svět velkolepé fantasy a heroických dobrodružství spojila s euro hrou a vzniklo tak dílo s názvem Lords of the Waterdeep. O jakou hru jde, jak se hraje a jaký na nás udělala dojem, se dozvíte v dnešním článku.

Klenot mezi městy

Lords of the Waterdeep je hra pro 2 až 6 hráčů s herní dobou okolo jedné hodiny, která je postavena na principu worker placement. To znamená, že hráči posílají své panáčky (dělníky, služebníky apod.) na různá pole na herním plánu, čímž získávají rozličné zdroje, akce a výhody. Záludnost spočívá v tom, že počet vašich přisluhovačů je omezený a polí, která byste chtěli využít, je více. Navíc vám mohou některá pole zabrat vaši soupeři. Na stejném principu je postavená i hra The Manhattan Project, o které jsme psali dříve. Cílem hry je získat co největší vliv a věhlas ve městě Waterdeep, čehož hráči dosáhnou nahromaděním zlata, hrdinů, ale především plněním veřejných úkolů i tajných cílů.

Ve větší krabici, která připomíná knihu, možná kroniku města, najdete ve výborném insertu herní plán města Waterdeep, barevná a přehledná pravidla, 5 hráčských karet představujících různé frakce, 100 dřevěných kostek ve čtyřech barvách (hrdinové), 5 dřevěných žetonů na počítadlo bodů, 25 dřevěných postav v pěti barvách hráčů, 1 dřevěný vyslanec a 1 poručík. Dále pak dřevěná věžička označující prvního hráče, 11 karet tajných cílů, 50 karet intrik a 60 karet úkolů. Tím ale ještě nekončíme, protože v krabici je ještě 24 dílů budov, 45 žetonů ovládání budovy v pěti barvách, 50 čtvercových peněz a 10 půlměsícových peněz s hodnotou pět, 36 žetonů vítězných bodů ve tvaru drahokamu a 5 žetonů sta vítězných bodů. Jak sami vidíte, krabice je opravdu plná. Co se kvality komponent týče, těžko bych hledal výhrady. Herní plán je pevný a přehledný, karty netrpí žádnými vadami, u dřevěných komponent se těžko hledá chyba. Obzvláště hezké jsou netradiční žetony mincí, které si můžete prohlédnout na jedné z fotek v článku. 

Pravidla jsou přehledná, bohatě ilustrovaná a celkově jsem s nimi neměl problém. Obsahují glosář pojmů, diagram rozložení herních komponent v insertu, popis všech herních polí, budov a karet tajných cílů, a také přehledovou kartu pravidel, kde je jasně napsáno, co má dostat hráč na začátku hry a sumář pravidel. Hra je ve své podstatě natolik jednoduchá, že tato přehledová karta zkušenějším hráčům stačí pro bezproblémové hraní. Než pokročíme k samotnému hraní, představíme si o něco blíže některé komponenty a především pak insert (vnitřní pořadač komponent) krabice, který svým zpracováním výrazně přesahuje většinu insertů na herním trhu.

Geniální uspořádání města

Lords of the Waterdeep se může pyšnit jedním z nejlepších pořadačů, co jsem kdy viděl. Každá věc má v něm své místo, kam přesně zapadá, ať už to jsou místa pro karty, dřevěné panáčky nebo misky na dřevěné kostky představující hrdiny. Uspořádání si můžete prohlédnout na přiložené fotce. Co je ovšem ze všeho nejlepší – mapa doléhá do pořadače natolik přesně, že když budete s krabicí (zavřenou samozřejmě :) třást sebevíc, žádné komponenty nevypadnou, nesmíchají se, zkrátka nic. Tím ovšem promyšlenost insertu nekončí. Asi jste se sami setkali s problémy vyndat z některých krabic karty. U tohoto pořadače to nehrozí, na obou stranách karet jsou prohlubně, takže stačí zatlačit na jednom konci karet a ty se vám takřka samy dají do ruky. To samé platí i u žetonů. V tomto insertu spatřuji pro mě pouze jedinou nevýhodu – nedáte do něj obalené karty. Na druhou stranu nejde o nějakou deck-building hru, karty se zde nemíchají tak často (povětšinou jednou na začátku hry), takže bych zde obaly nijak vehementně nevyžadoval. Každopádně je příprava hry díky takto dobře udělanému pořadači velmi rychlá a zabere sotva pár minut. Tolik tedy k plastové výplní krabice, pojďme si teď vysvětlit, k čemu slouží další komponenty.

Ve hře jsou celkem tři druhy karet – úkoly (Quest), intriky (Intrique) a tajné cíle. Úkoly jsou středobodem cesty k vítězství. Představují dobrodružství a služby, které mohou hráči plnit pro získání vlivu a věhlasu, který je zde chápán jako vítězné body. Úkoly jsou celkem pěti druhů, což může mít vliv na některé skryté cíle nebo karty intrik – tajemné (Arcana), zbožné (Piety), intriky (Skullduggery), válečné (Warfare) a obchodní (Commerce). Každá karta úkolu má kromě typu a ilustrace v levé části také název, prvky potřebné ke splnění (Requires), odměnu (Reward) a tematický text v pravé polovině karty. Ke splnění úkolů je vždy třeba hrdinů a v některých případech také peníze. Odměnou jsou pak vítězné body, případně hrdinové či peníze. Několik málo karet úkolů nese označení „Plot quest“. Tyto karty vám kromě bodů dávají při splnění také nějakou zvláštní výhodu do konce hry – např. dalšího přisluhovače, kterého můžete umístit na herní plán, možnost využít již obsazené pole apod. Obecně se jedná o významné výhody, které hráči chtějí splnit co nejrychleji, aby z nich mohli těžit po zbytek hry.

Dalším typem karet jsou intriky. Karty intrik mohou uškodit soupeři, pomoci hráči, který je zahrál, nebo obojí najednou. Některé intriky vám tak přidají hrdiny nebo peníze, jiné vám dají hrdiny a umožní ostatním hráčům dát vám stejný typ hrdiny, za což dostanou vítězné body. Nebudu zde popisovat všechny možnosti těchto karet, ale obecně jde o zajímavé a někdy poměrně silné ovlivnění hry. Součástí intrik jsou totiž také  karty typu „Mandatory quest“. Tento druh intrik patří mezi nejzákeřnější – jde o kartu úkolu, který sice není tak těžké splnit, ale je za velmi málo bodů a hráč, kterému takovou kartu dáte, musí tento úkol splnit přednostně před kterýmkoliv jiným. Jedná se tak o zpomalení hráče a vyčerpávání jeho zdrojů. Jenom si dávejte pozor, aby příště nestihl podobný osud i vás.

Posledním druhem karet ve hře Lords of the Waterdeep jsou skryté cíle. Těch je celkem jedenáct a dokážou opravdu zamávat s konečným výsledkem hry. Na začátku hry dostane tajně každý hráč jednu takovou kartu, která mu říká, za co dostane na konci hry další vítězné body. Může to být za každou ovládanou budovu, může to být za každý splněný tajemný nebo obchodní úkol apod. Jen pro představu – nejlépe hodnocené karty úkolů jsou za 25 vítězných bodů a není snadné je splnit, je třeba množství hrdinů nebo peněz. Za tajný cíl zaměřený na budovy dostanete 6 bodů za každou budovu, kterou ovládáte. Zažil jsem hru, ve které hráč ovládal na konci hry šest nebo sedm budov, které mu ještě během hry přinesly několik dalších bodů. Taková karta může jasného favorita změnit na poraženého a naopak. Dost ale bylo popisů, pojďme se nyní ponořit hluboko do intrik a zákulisních jednání světa Dungeons & Dragons!

Od blyštivých věží po pach stok

Na začátku hry Lords of theWaterdeep si náhodně určete prvního hráče, poté si každý hráč vybere jednu z frakcí (kromě výběru barvy nemá tento výběr žádný vliv na hru), načež dostane odpovídající hráčskou kartu, žetony vlastnictví budov, dřevěné figurky služebníků (počet dle počtu hráčů) a jednoho dalšího umístí na odpovídající místo na herním plánu. Dále položí dřevěný kulatý žeton na nulu na počítadle vítězných bodů, které tvoří rám herního plánu. Každý hráč dostane veřejně dvě karty úkolů, skrytě dvě karty intrik a jednu kartu tajného cíle. První hráč dostane 4 peníze, druhý hráč 5 peněz a tak dále. Hráči jsou tedy připraveni, ale co herní plán?

Herní plán připravíte také velmi rychle. Stačí zamíchat balíček úkolů, dát ho na vyznačené místo v levém horním rohu a vedle něj vyložit vrchní čtyři karty. Poté zamícháte balíček intrik a dáte ho na vyznačené místo v levém dolním rohu plánu. Dolů vprostřed herního plánu by již měly být umístěny figurky sluhů, k těm přidáme ještě vyslance a poručíka. Na každé číslo na počítadle kol umístíme přesně tři žetony vítězných bodů. Konečně zamícháte i budovy a umístíte je na určené místo v pravém dolním rohu, odkryjete tři vrchní dílky a umístíte na ně po jednom žetonu vítězných bodů z čísla jedna na počítadle kol. Hra by tedy měla být připravena a můžeme začít hrát.  

Boj o nadvládu

Jak probíhá hra Lords of the Waterdeep? Hraje se celkem na osm kol, a jak jsem již napsal, cílem je získat co nejvíce vítězných bodů, tedy vliv a věhlas ve městě. Počínaje prvním hráčem se hráči střídají v umísťování svých sluhů na pole herního plánu a postavené budovy, dostávají odpovídající zdroje nebo akce. Na každém poli je okénko s tvarem figurky sluhy, přičemž počet takovýchto okének ukazuje, kolik figurek je možné poslat na toto konkrétní místo. Jakmile jsou všechna okénka obsazena (a většinou bývá pouze jedno), nemůže na toto místo nikdo další poslat figurku. Takto se hráči střídají, dokud každý z nich neumístí všechny své sluhy na herní plán a nevyhodnotí se všechny z toho plynoucí akce. Poté končí kolo, hráči si vezmou zpět své sluhy a začíná kolo další.

Hráči mohou tímto způsobem získávat hrdiny – fialová kostka představuje kouzelníka, oranžová válečníka, bílá klerika a černá zloděje – peníze, nové karty intrik a úkolů, nebo hrát karty intrik a také kupovat si budovy (vždy však pouze jednu). Když si hráč koupí budovu, umístí ji na libovolné k tomu určené volné pole na herní desce a do vykousnutého rohu umístí svou značku vlastnictví budovy. Karty budov jsou rozdělené na dvě hlavní části, v horní části je napsáno, co budova dělá, případně jaké zdroje na ní po vyložení a na začátku každého kola jsou a vlevo je pole pro umístění sluhy. V dolní části je pak napsáno majitel (owner) a vedle toho nějaké zdroje, vítězné body apod. Budova funguje tak, že pokud na ni hráč pošle svého sluhu, dostane zmíněné zdroje a majitel budovy za její využití také něco dostane. Toto ovšem neplatí, pokud budovu využije její majitel, v tom případě obdrží pouze zdroje budovy, ale nikoliv odměnu.

Nebudu zde popisovat všechna pole a budovy, protože jejich popis je velmi detailně a přehledně sepsán v pravidlech a navíc jsou snadno srozumitelné díky jasné a přehledné ikonografii. Co je ovšem důležité, umísťováním sluhů a pouze při umístění sluhy mohou hráči plnit úkoly. Pokud má hráč po umístění sluhy a vyhodnocení pole, na které byl umístěn, dostatek zdrojů pro splnění některého ze svých úkolů, může zdroje utratit a úkol splnit, za což dostane odpovídající počet vítězných bodů. Výše popsaná pravidla mohou nějakým způsobem měnit karty intrik a také schopnosti některých plot questů. Celkově je však Lords of the Waterdeep velmi jednoduchá hra, kterou se naučíte během několika minut.

Jakmile skončí kolo, vezmou si všichni hráči zpět své sluhy, vezme se trojice vítězných bodů z dalšího kola na počítadle kol a rozdá se po jednom bodu na každou z trojice vyložených budov. Pokud je takto rozmístěno páté kolo, vezme si každý hráč z herního plánu svého sluhu, který byl na začátku hry umístěn pod počítadlo a od této chvíle může umístit o jednu figurku více. Takto se pokračuje až do konce osmého kola, kdy končí hra, a sčítají se vítězné body. Ty hráč dostane za splněné úkoly, dále jeden bod za každého hrdinu, který mu na konci hry zůstane a jeden bod za každé dva peníze. Poté dostane body za svůj tajný úkol. Kdo má nejvíce bodů, vyhrává hru.

Chcete vládnout?

Lords of the Waterdeep je velmi příjemná euro hra a to hned z několika důvodů. Zaprvé pořadač je výborně řešený a umožňuje velmi rychlou přípravu i sklizení hry. Zadruhé se hra pyšní skutečně jednoduchými pravidly, které snadno naučíte během několika minut. Dále má hra velmi přehledný herní plán a komponenty, které díky jasné ikonografii a nepříliš velkému množství anglického textu umožňují bezproblémovou hru i s hráči, kteří angličtinou příliš nevládnou. To všechno završuje herní doba kolem jedné hodiny a to i s naučením pravidel. Herní doba je tak akorát, aby se všichni bavili a hra nezačala nudit.

Přesto slýchám na Lords of the Waterdeep občasnou výhradu, či spíše postesknutí nad absencí tématu. Osobně jsem tento pocit neměl, neboť ilustrace jsou vskutku povedené, texty na kartách atmosféru podporují a celkově se na hru dívá opravdu dobře. Na worker placement hru a hodinovou herní dobu mi hra přišla dostatečně tematická. Osobně si myslím, že tento problém vyvstal jednoduše kvůli velkému logu Dungeons & Dragons na krabici, pravidlech a všech materiálech propagujících hru. Od takovéto značky se prostě očekává dobrodružství, likvidace draků a zlobrů, získávání pokladů a tak dále. Vím to sám, papírové RPG této značky hraji delší dobu. Logem vznikla milná představa a očekávání, což vede u některých hráčů k pocitu ošizení. Tento pocit plně chápu, ale sám ho nesdílím.

I přes tuto výhradu mě hra skutečně bavila, a přestože tento typ her cíleně nevyhledávám, je to po hře The Manhattan Project druhé velmi milé překvapení na tomto poli her. Herní doba mi zcela vyhovovala a komu mohla výše zmiňovaná hra o výrobě atomových zbraní přijít chvílemi jako dlouhá a složitá, může najít svůj herní klenot v o něco jednodušší a rychlejší hře Lords of theWaterdeep. Co myslíte, zkusíte získat ve městě Waterdeep největší vliv?

Dojmy - Sunrise City

„Tak co myslíte, pane starosto?“ Mladý architekt právě dokončil ukázku svých představ o revitalizaci města a netrpělivě čekal na reakci zástupců města i stavebních firem. Starosta se svými radními si chvíli něco šeptali, stejně jako hlouček investorů a developerů. Nakonec všichni obrátili svou pozornost zpátky k lehce nervóznímu architektovi. „Vaše plány se nám líbí, máte tam zajímavá řešení,“ začal první developer. „Také jste myslel na zeleň, ale nikoliv na úkor infrastruktury a průmyslu,“ pochvaloval si druhý. Plán úprav sklidil zaslouženou chválu, ale zbývá dořešit poslední bod – kdo bude tento výnosný plán realizovat?

Dnes se podíváme na další projekt, který byl realizován prostřednictvím crowdfundingového serveru Kickstarter.com. Společnost Clever Mojo Games nám přináší zajímavou hru o stavění města s názvem  Sunrise City. Jestli je město skutečně tak slunečné, jak uvádí název, zjistíte v našich dojmech.

Co je třeba ke stavbě?

Sunrise City je hra pro 2 až 4 hráče, která v sobě kombinuje dražbu, stavbu herní plochy, stavbu budov a plánování. Na rozdíl od ostatních her, kde se povětšinou snažíte získat jednoduše co nejvíce bodů, zde se snažíte dostat přesně tolik, abyste mohli svůj žeton na počítadle umístit na hodnotu deset, což je oceněno ziskem dvojnásobku vítězných bodů. O tom všem ale později. Nejdříve se podíváme, co skrývá poměrně těžká čtvercová krabice.

V krabici je 60 obdélníkových dílků budov, které jsou na skutečně masivním kartonu a vyplňují dobrou polovinu celé krabice. Dále je zde 60 čtvercových karet stavebních základů, na kterých budou hráči stavět budovy, dílek radnice a 5 dílků kulturních center, opět na pěkném a pevném kartonu. V krabici naleznete také 70 dřevěných hvězdiček, 20 černých dřevěných trychtýřů výškových budov, jednu bílou postavičku protestanta (meeple), 16 karet rolí, počítadlo bodů a ve čtyřech barvách čtveřici kuželů pro počítadlo a celkem 24 velkých kulatých dřevěných žetonů. Součástí jsou samozřejmě i přehledná a bohatě ilustrovaná pravidla. Ta musím v případě této hry pochválit, protože jsou skutečně jasná, přehledná a s velkým množstvím příkladů a rozborů komponent.

Ilustrace jsou relativně minimalistické, ale v sympatickém provedení, které ke hře nejenom sedí, ale dodává všemu nádech veselosti. Hra mi v tomto směru částečně připomínala hru Manhattan Project, na kterou jsme se podívali minulý měsíc. Obsah krabice tedy máme popsaný a vy si ho můžete prohlédnout na okolních obrázcích, teď už ale vzhůru k samotnému hraní!

Jak se staví město?

Na začátku hry  Sunrise City hráči zamíchají čtvercové karty základů a karty kulturních center a umístí je stranou. Poté zamíchají dílky budov a umístí je také stranou. Pravidla u těchto dvou balíčku doporučují rozdělení na několik balíčků. Je to pouze z toho důvodu, že v jednom balíčku by se na stole objevily dvě vysoké věže s tendencí bortit se, žádné další pravidlo se k tomu nevztahuje. :-) Každý hráč si vybere svou barvu, vezme si šest žetonů v odpovídající barvě a svůj dřevěný kužel umístí k počítadlu bodů. Dále si každý hráč vezme čtyři karty rolí, jednu si vybere a zbylé karty pošle hráči po své levici. Takto se pokračuje, dokud nemá každý hráč vybrané tři karty rolí, zbylé karty se vrátí zpátky do krabice. Do středu herní plochy se umístí čtvercový dílek radnice (City Hall) a hra může začít. Hraje se celkem na tři kola, přičemž každé kolo se skládá ze čtyř fází – přípravy (preparation), pokládání základů (zoning), dražby (bidding) a stavby budov (building).

Ve fázi přípravy si každý hráč vezme z odpovídajících balíčků čtyři dílky základů a čtyři dílky budov. Poté, co si prohlédne své dílky, si hráč vybere jednu ze tří karet rolí, kterou v tomto kole použije. Karty rolí dávají různé bonusy, vítězné body nebo schopnosti. Nahoře uprostřed má každá karta číslo. V každém kole bude prvním hráčem ten hráč, jehož karta role bude mít nejmenší hodnotu. První hráč jako první umísťuje stavební základy, první draží a první staví budovy. Dále se hraje po směru hodinových ručiček.

Ve druhé fázi hráči přikládají k ostatním čtvercovým kartám vlastní karty základů nebo kulturních center. Základy se dělí dle barev na pět druhů: residenční (červené), komerční (modré), industriální (žluté), parky a relaxační (zelené) a na víceúčelové (fialové). Na každém základu je navíc malý symbol typu, ačkoliv je díky jasně rozpoznatelným barvám (ačkoliv modrá se zpočátku může někomu zaměnit s fialovou) poměrně zbytečný. Karty mohou mít dva druhy okrajů – chodníky nebo vodu. Při umístění karty musí alespoň z jedné strany navazovat chodník na chodník již umístěné karty, nemůžete kartu vyložit tak, že by byla oddělena od všech již umístěných základů vodním tokem. Zvláštním druhem karet jsou kulturní centra, která jsou v balíčku po jednom exempláři od každé barvy. Tyto karty se umístí stejným způsobem, jako klasické stavební základy, ale nelze na nich stavět. Pokud ovšem v jejich sousedství postavíte budovu ve stejné barvě, získáte body navíc. Kultura u obyvatel  Sunrise City zkrátka boduje. Hráči navíc získávají body za vytváření „čtvrtí“. Když hráč umístí dílek základu vedle dalších dílků stejné barvy, dostane tolik vítězných bodů, kolika hranami se mu podařilo vytvořit spojení se stejně barevnými dílky.  Pro tento účel se sice nepočítají dílky kulturních center, ale počítají se budovy ve stejné barvě (v případě vícepatrových budov se počítá vždy ta nejvýše položená). V prvním kole hráči umisťují své dílky libovolně, ve druhém a třetím kole ale hráč určí světovou stranu (znázorněny na dílku radnice), do které se bude město rozrůstat.

Aby to stavitelé neměli tak jednoduché, musí se ve třetí fázi kola účastnit dražby. V té se pomocí svých žetonů snaží získat pro sebe lukrativní prostory pro stavbu svých budov. Počínaje prvním hráčem umístí každý hráč na jednu kartu stavebních základů jeden ze svých žetonů, který znamená, že si hráč zamlouvá danou kartu základů pro svou stavbu. Hráči mohou dávat své žetony na žetony ostatních hráčů – v dražbě vždy vede ten hráč, jehož žeton je na vrchu. Pokud se ovšem některému hráči podaří dát dva žetony přímo na sebe, uzamkne na tomto poli dražbu a žádný jiný hráč sem již nemůže přidat svůj žeton. Jakmile hráči umístí všech šest žetonů na herní plochu, dražba končí a začíná fáze poslední. 

Čtvrtou fází je stavba budov. Každá budova se dělí na dvě části, kde každá polovina může mít jinou barvu, nebo je budova na obou částech ve stejné barvě. Hráč musí umístit dílek budovy tak, aby se na sebe umístily stejné barvy. Výjimku v tomto směru tvoří fialová barva představující víceúčelové zóny a je na ně možné umístit libovolnou barvu. Díky této barvě se tak časem budou barvy míchat a na herním plánu budou vznikat nové barevné kombinace. Počínaje prvním hráčem umístí každý hráč dílek budovy na základ, který získal během dražby (tzn. má na něm svůj dražební žeton). Při umisťování budov v přízemí (přímo na stavební základy) musí dílky stavebních základů sousedit chodníkem. Nelze stavět přes hranu oddělující dílky vodou. Pokud ovšem stavíte první a vyšší patra budov, mohou se již klenout přes vodu. Budovy se umisťují tak, aby obě poloviny byly ve stejné výšce, nelze dílek budovy umístit „šikmo“. Pokud hráč nemůže umístit žádnou ze svých budov, může kolo přeskočit na dalšího hráče. Nešťastník se ovšem může pokusit umístit některé ze svých budov v dalších kolech. Jakmile hráči umístí všechny své budovy, nebo již nemohou další budovy umístit, končí kolo a přechází se k bodování.

Každá karta budovy má na sobě trojici čísel. Číslo uprostřed dílku představuje vítězné body, které hráč získá umístěním budovy na herní plán. Každá polovina má pak v horním rohu další číslo, které představuje body, které hráč získá navíc, pokud byl na kartě základu, kam byla budova umístěna, dražební žeton hráče. Pozor, hráč může umístit svou budovu přes dražební žeton jiného hráče! V tom případě ale získá bonusové body z budovy majitel onoho dražebního žetonu. Navíc hráč může získat další body při umístění lichého patra budovy – 1 bod za třetí patro, 2 za páté, 3 za sedmé atd. Nezapomínejte také na bonusové body za umístění budovy vedle kulturního centra stejné barvy!

Cílem hry je získat co nejvíce bodů, které představují dřevěné hvězdičky. Za každé překročení hranice desíti bodů (na počítadle bodů označené hvězdičkou) získáte jednu hvězdu a posunete svůj žeton o případný přebytek – např. při zisku patnácti bodů v prvním kole získáte jednu hvězdu a svůj žeton umístíte na hodnotu 5. Pokud se vám ovšem podaří umístiti svůj žeton přesně na hodnotu deset, získáte hvězdy dvě! Tato drobnost přidává hře na dramatičnosti a nutí hráče přemýšlet, co se jim vyplatí hrát a kdy. Oproti mnoha jiným hrám se tedy hráči snaží nejenom získat co nejvíce bodů, ale získat jich přesný počet, aby využili bonus dvou hvězdiček.  

Hledají se stavitelé

Musím se přiznat, že na serveru Kickstarter mne tato hra nijak nezaujala a nevěnoval jsem jí pozornost. Když se mi dostalo příležitosti hru vyzkoušet, neměl jsem žádná velká očekávání. O to větší bylo mé překvapení. Hra má nesmírně jednoduchá pravidla, mechanismy i průběhem hry je velmi „čistá“ – nic nepřebývá a nic mi v ní nechybělo. Lví podíl na zábavnosti má i herní doba kolem jedné hodiny. Hra se hraje pouze na tři kola, což je přesně akorát, aby hra plně bavila od začátku až do konce. Po seznámení se s pravidly v první hře se navíc vše ještě zrychlí. Zde tedy dlužím hře  Sunrise City menší omluvu za její přehlédnutí a ignorování, dokud se mi nedostala do rukou.

Hra je tak jednoduchá, že ji lze bez sebemenších problémů hrát i s dětmi a nehráči. Stejně jako v případě jiných her bych ovšem doporučil v případě menších dětí upravit strategii z „nemilosrdné cesty za vítězstvím“ na něco odlehčenějšího. ;-) Stejně tak je možné vynechat karty rolí, což značně zjednoduší hru.  Sunrise City plní funkci hry pro celou rodinu. Jestliže si chcete odpočinout a pobavit se u veselé hry, u které můžete, ale také nemusíte usilovně přemýšlet, může Sunrise City splnit vaše požadavky. Pro mne je tato hra milým překvapením a rád se k ní budu vracet.