MERCS - všem dostupná hra s miniaturami 2. díl

Minule jsme si představili figurkovou hru MERCS, ale neřekli jsme zcela zásadní věc! Jak se hra vlastně hraje? Na to se společně podíváme v dnešní části, ve které vám představíme hlavní herní mechanismy a herní prvky.

Průběh hry

Bitvy se odehrávají vždy mezi dvěma hráči, na bitevním poli o velikosti 90*60 cm popřípadě 60*60 cm. Herních typů je oficiálně 7 - Control, Capture, Sabotage, Defend, Infiltrate, Ambush a Conflict. Typově se jedná o herní módy známé z videoher. Čili capture the flag, deathmatch atd. Hra se pak skládá z různého počtu kol dle vybraného herního módu. Největší počet kol je 8 a k tomuto počtu se při základním „Deathmatchi“ neboli „Conflictu“ uchylují již pokročilí hráči. Délka jedné partie by se tak měla pohybovat mezi 45 až 90 minutami v závislosti na frakcích, znalosti pravidel a herní mechaniky.

Existují dva typy map - 2D a 3D. 3D mapa je tvořena z dostupných překážek určených ke hře s miniaturami (zdi, budovy, nádrže, barely, krabice…atd.), popřípadě lze použít i jakýkoliv domácí nepořádek. Bitva se tak může odehrávat i na neuklizeném stole po večeři. V případě 2D mapy se herní plocha skládá jen z plátna či papíru, na kterém jsou vyobrazeny překážky a u nich číslo jejich výšky. Díky unikátním hernímu mechanismu totiž hráči potřebují znát jen číslo výšky daného předmětu a tedy zda se za něj mohou krýt či na něj lze vylézt. Nutno podotknout, že některé mapy pro tisk na svých stránkách zpřístupnili sami tvůrci hry a mnoho fanoušků vyrábí své vlastní. K dispozici jsou samozřejmě profesionálně vyvedená herní plátna, která se u nás také dají sehnat.

V momentě kdy je určen herní mód a tedy cíle hry, mapa a frakce, hází si hráči desetistěnnou kostkou pro určení, kdo na herní plán pokládá model jako první. Na bojiště mohou oba hráči umístit libovolný model ze své frakce a to až do maxima pěti modelů. Oba hráči se v umisťování modelů střídají a model pokládají na jasně vyznačenou startovací zónu. Poté, co oba hráči umístili všechny modely, mohou si ještě přesunout jeden libovolný model ze své frakce. Zbylé modely, které nejsou nasazeny, se po čas bojů schovají zpět do krabičky či čehokoliv, v čem je hráči přepravují.

Nyní si oba hráči pro každý svůj model hodí kostkou na iniciativu, která určuje pořadí aktivace. Někdy je tedy možné, že se soupeři díky lepším hodům podaří aktivovat všechny modely před svým soupeřem a naopak. Ne vždy je to však výhodou, neboť se nepřítel v mnoha situacích může přizpůsobit pohybu jednotek nepřítele. Poté, co u všech modelů proběhla aktivace, končí jedno celé herní kolo a oba hráči znovu nahazují iniciativu u těch modelů, které již nejsou vyřazeny z boje. V každém kole je tak pořadí aktivace všech modelů zcela jiné.

Během aktivace modelu se hráč musí rozhodnout, zda se s ním bude pohybovat, střílet, užívat některou z jeho speciálních zbraní či schopností. Všechny statistiky ke každému modelu, který je ve hře taktéž unikátní (Medic frakce CCC je schopnostmi a vzhledem a částečně i výbavou odlišný od medika USCR) jsou uvedeny na tzv. osobní kartě MERCS.

 K základním akcím, které má hráč na výběr, existují i pokročilé akce Overwatch,  Suppression a Bound, které dávají hráči více možností jak takticky řešit situaci na bojišti. Je nutno zmínit, že autor hry – Brian Shotton – je bývalým členem NAVI SEALS a studoval na West Pointu. Z větší části je proto důležité uplatňovat základní taktické postupy vycházející z reálného podkladu přímo ve hře a v případě „Rambo“ stylu hry očekávejte rychlý konec.

Způsob měření a pohybu

Již zmiňovaná „osobní karta MERCS  neslouží jen k rychlému přehledu vlastností a zbraní určitého modelu. Tyto karty slouží i k unikátnímu systému pohybu. Karta se dá položit k základně modelu, natočit požadovaným směrem a následně model přesunout do jedné ze tří pozic. Pokud je na bojišti příliš mnoho věcí, karta se prostě jen položí na hranu a k posunu slouží dvě rysky. Přestože se tento systém může zdát neohrabaný, velmi rychle přejde do krve a trošku zkušenější hráč (po 1 až 2 hrách) nemá s manipulací svých modelů vůbec žádný problém. Pro ještě pohodlnější pohyb po mapě slouží tzv. Snap To Cover neboli zkráceně S2C. Tato schopnost pomáhá modelům dostat se na malou vzdálenost do bezpečí či k nepříteli a přidává do hry velmi svěží a často využívaný prvek.

Herní mechanika

V momentě, kdy si hráč vyjasní pohyb po mapě, zbývá pochopit poslední tři důležité mechaniky ve hře. Těmi jsou vzdálenost, systém krytí a směr odkud je útok veden. Ve hře jsou tři typy krytí. FULL COVER – plné krytí, nejčastěji nelze ani na daný model vystřelit neboť je zcela krytý. Existují však situace, kdy je model i přesto zasažen např. granáty či těžkými zbraněmi. Druhým typem krytí je HALF COVER – částečné krytí. Protože jsme v blízké budoucnosti, předpokládá se, že zaměřovací systémy všech vojáků jsou na tak vysoké úrovni, že není rozdíl v tom, zda je nepřítel vidět jen z malé či velké části. Pokud je alespoň trošku vidět, lze na něj střílet. Tento druh krytí se ve hře vyskytuje nejčastěji. Posledním je pak NO COVER – bez krytí. I v tomto druhu krytí se některé modely octnou, ne však déle než 1 kolo. Je tomu buďto z důvodu rychlé smrti, nebo že hned v následujícím kole se model přesune tam, kam zamýšlel.

Druhou mechanikou je již zmiňovaná vzdálenost. Ty ve hře existují také jen tři. LONG, SHORT a MELEE. LONG, tedy dlouhá vzdálenosti, je nejčastější typ vzdálenosti, který se ve hře vyhodnocuje. Je tomu především z důvodu, že v blízké budoucnosti se příliš soubojů tváří v tvář nekoná. SHORT vzdálenost neboli krátká vzdálenost je přítomna především u brokovnic, efektů různých granátů popřípadě technologií, které jsou příznačné pro některé frakce. Poslední typ vzdálenosti je MELEE, tedy vzdálenost typická pro boj zblízka. V této vzdálenosti mají některé zbraně znemožněno (například odstřelovací pušky či některé těžké zbraně).

Poslední mechanikou je pak určení, odkud je veden útok, tedy zda je veden zpředu, z boku či zezadu. Je zřejmé, že v případech, kdy bude útok veden do boku či zad nepřítele, bude tento útok obohacen o značné bonusy. Stejně tomu tak bude, pokud nepřítel střílí z vrchu dolů a naopak.

Závěr

Co bychom této hře mohli vytknout, je občasná nejednoznačnost co která schopnost u některých modelů vlastně znamená či jakou má funkci. Na oficiálních stránkách mercsminis.com jsou pak na fóru velmi často dotazy právě k tomuto problému. Pokud však máte dobrou angličtinu a pár minutek, tento nedostatek není tak velký. Současně s tím, autoři hry pravidelně aktualizují FAQ (často kladené otázky) pro každou frakci i pro základní pravidla. Komunita, která se kolem MERCS sdružuje je velmi přátelská a pokud Váš dotaz nepokrývají česká pravidla či některé z odpovědí na českých stránkách www.mercshra.cz, lze si o radu napsat některému z členů MERCS týmu který právě tyto stránky spravuje a pravidelně řídí setkání hráčů na herních čtvrtcích v Tomových Hrách. Stejným způsobem se chovejte, pokud Vás hra zaujala a chtěli byste si jí zahrát či se jen podívat na modely, které svým zpracováním patří mezi špičku. Na zkoušku si lze v tomto obchodě některou z frakcí na hru půjčit. Začít tak není nikterak těžké či náročné. Náročné je pak už jen přestat.

Jan Kříž

MERCS - všem dostupná hra s miniaturami

V roce 2010 si dva hráči a milovníci miniatur, splnili svůj sen a oficiálně odstartovaly projekt MERCS. Těmi hráči jsou Brian Shotton, který je mozkem celého projektu a Keith Lowe, který stojí za podobou celé hry. Přesto, že hra nezaznamenala raketový vzestup a ani nezatřásla herním světem, postupně si kolem sebe začala vytvářet stále se zvětšující se okruh fanoušků. A jak všichni moc dobře víme, většina velkých věcí začíná malým rozhodnutím.

To, že hra pochází z hlavy hráče a nikoliv vypočítavého podnikatele každý zjistí hned při první návštěvě obchodu. Tato SCI-FI orientovaná hra s miniaturami totiž sestává z taktických bojů mezi dvěma pětičlennými týmy kdy každý model je unikátní a má své unikátní schopnosti. Potencionální zájemce tak nemusí měsíce skládat a barvit obří armády aby si vůbec mohl zahrát. Každá hratelná strana má ze začátku navíc jen 6 modelů, které lze zakoupit ve výhodném starter kitu. Autoři hry se tak nepokoušejí hráče finančně ždímat pravidelným chrlením nových a nových modelů či frakcí, které je někdy nutností a někdy povinností koupit, za předpokladu že chceme hrát námi zvolenou hru na patřičné úrovni. Příjemné je pak i zjištění, že vše co potřebujete ke hře, se vejde do jedné krabičky na oběd.

Historické pozadí

MERCS se odehrávají ve světě, kde veliká ekonomická krize donutí vlády ke krokům, které umožnily vznik tzv. MEGA korporací. Ty po určité době přesáhli svou velikostí a vlivem hranice a působnost vlád, které stáli za jejich vznikem. Než si to však kdokoliv stihl uvědomit, došlo ve světě k mocenským změnám. Píše se rok 2151 a zanikají první státy a na světě existuje 18 velkých korporací.  Korporace postupně zastupují veškeré funkce států (zdravotnictví, bezpečnostní složky atd.) a tvoří si své vlastní pořádkové síly označované jako M.E.R.C.S. (Military Economic Reconnaissance Counter Security). Po pár letech plných konkurenčních půtek, soudních sporů, odkupování podílů a slučování, se svět dostal do stavu, kdy existuje pouze devět MEGA korporací, jeden světový soudní dvůr, který znamená poslední stopy zákona (ano, přesně ten druh zákona, který si lze koupit) a pak skupina FCC, která pod sebou sdružuje 12 teroristických skupin, působících z oblastí, o které MEGA korporace nejeví zájem nebo je kvůli nákladům odepsala, a jsou označovány za tzv. Lost Margin.

Do tohoto světa je vržen hráč, jakožto velitel jednoho z MERCS týmů, který náleží pod jednu z výše uvedených stran. Zatím si mohou hráči vybírat ze 7 MEGA korporací a jedné z teroristických skupin. Zda autoři do hry uvedou všech 12 teroristických skupin, není příliš pravděpodobné vzhledem k tomu, že některé skupiny nejsou natolik silné či nepředstavují až tak velikou hrozbu. Zdravým odhadem jsou 3 teroristické skupiny, kdy jedna je již plně k dispozici a specializuje se na černé operace, druhá vyjde v tomto roce (2013) a ta se specializuje na únosy a transport osob. O poslední teroristické frakci se zatím jen šušká na oficiálních fórech k této hře a není tak zatím jisté, zda bude do hry zahrnuta.

Každá frakce si ku podivu zachovává svérázný a unikátní ráz, a nestane se, že by dvě frakce byly plně identické. Každá má své přednosti a určitou herní mechaniku, která však musí být respektována, aby bylo dosahováno vítězství. Pokud má nějaký hráč rád rychlost a pohyblivost u svých jednotek, jasnou volbou pro něj bude například frakce Sefadu sídlící na africkém kontinentě. Bude-li však mít chuť na frakci, jejíž předností je čirá palebná síla a přišpendlování nepřítele k zemi krycí palbou, bude muset zvolit jinou frakci. Například USCR sídlící v oblasti bývalého Ruska, která má v případě provádění krycí palby bonus.

Jak začít?

Většina mechanik je logická a snadno převoditelná na skutečné situace v životě. To umožňuje velmi snadno proniknout do hry i naprostým začátečníkům, kteří nikdy žádnou hru tohoto typu nehráli. Další velkou předností této hry je především cena. Pro to, aby si mohl nováček zahrát, mu stačí tzv. Starter Kit jedné v současnosti dostupných frakcí.

Starter kit obsahuje vše potřebné. Šest modelů, referenční karty pro každý model, malá pravidla a 6 kostek. Jediným zádrhelem může být, že modely se dodávají nenabarvené a některé je třeba slepit. Hrát se dá i bez nabarvení figurek, ale když vidíte krásně namalované figurky ostatních hráčů, povětšinou zatoužíte po tom samém. Pokud si netroufáte barvit figurky sami, je zde naštěstí dost hráčů, kteří vás to naučí a poradí, nebo vám modely nabarví. Hráče pak rozhodně nečekají žádné další nutné investice jako je tomu u jiných her, kdy si pro udržení kroku s protivníky musí pořizovat měsíc co měsíc nové jednotky. Přestože autoři letos vydávají pro každou frakci sedmý model, hráč není povinen si je pořídit, pokud sám uzná, že je nepotřebuje. Přestože do budoucna má mít každá frakce modelů deset, je to otázka několika let a tak může být peněženka každého hráče v klidu.

Angličtina jako jazyková bariéra?

K dispozici jsou již česká pravidla, která vzešla z herní komunity, která se sdružuje v obchodě a herně Tomovy Hry a díky velikému nadšení pro hru jsou v mnoha ohledech kvalitnější než ta originální. Tato pravidla jsou zdarma stažitelná na českých stránkách. Existence českých fanouškových stránek, kde si hráči mohou počíst o nově příchozích frakcích, modelech, záznamech z turnajů a dalších novinek ze světa MERCS, je v případě takto kvalitní hry samozřejmostí. Tyto stránky lze nalézt na adrese www.mercshra.cz

Dnes jsme si hru MERCS zevrubně představili a pokud vás zaujala, můžete se příští týden dočíst něco víc o pravidlech hry a herních mechanismech. Do té doby na viděnou na bojišti!

Jan Kříž

Dojmy - Sky Traders

Palubní deník vzducholodi „Noblesse Oblige“

156. den plavby

Kapitán Comte Arnaud de Rodellec se rozhodl pro riskantní čin. Do své překrásné lodi si nechal naložit přes deset tun vyhořelého phlogistonu. Je pravda, že momentální cena za naložení tohoto nebezpečného odpadu je poměrně vysoká, avšak vyhořelý phlogiston je zrádný. Nikdy nevíte, kdy vám to bouchne pod zadkem. Do toho se šíří zvěsti, že ten zrádný ničema Baron Ketto von Perux přepadá jednu loď za druhou. Ale i na něj si vzdušná hlídka došlápne. Zítra bychom měli ten nebezpečný náklad vyhodit do sopky. Snad se nestane nic nepředloženého…

Krabice Sky Traders se honosí podtitulem „Hra plná obchodu, intrik a vzducholodí“. Pojďme si na tuto novinku letošního léta posvítit a zjistit, co se v ní všechno skrývá. Po krátkém průzkumu krabice vidíme pěkně vyvedená pravidla. Mají třicet stránek, ale nenechte se vystrašit. Jedná se o hru jednoduchou. Na prvních několika stránkách se nachází povídka ze světa „Nebeských obchodníků“. Navíc je tam spousta obrázků a příkladů, takže žádnou složitost nehledejte. Několik plat žetonů, na kterých vidíme zejména několik typů zboží zobrazeného jako sudy v různých barvách a peníze v rozličných hodnotách. Pět trojic šestistěnných kostek odlišených barvami pro každého hráče a dva plastové knoflíky pro každou barvu. Dva balíčky karet – velké a malé. Pět plánků lodí a tabulka trhu na kvalitním pevném papíru. Hrací plán je variabilní a sestavuje se ze 14 bytelných hexových dílků. A nakonec to nejdůležitější. Tedy pokud jste podobně zaměřeni jako já. Pět nádherných veselých bust jednotlivých kapitánů. Figurky patří v kategorii deskových her (rozuměj NE figurkových jako MERCS nebo Warhammer) na špičkovou úroveň. Hry od skupiny Dust Games potažmo Fantasy Flight Games spadají již delší dobu mezi ty nejlepší v oblasti plastových figurek. Celkově je krabice poměrně lehoučká a připravena pojmout další možná rozšíření.

Naložit či vyložit? To je to, oč tu letí…

Sky Traders disponují jednoduchými pravidly, která vysvětlíte během chviličky a stejně tak rychle se vám i dostanou pod kůži. Hraje se na sérii kol a končí v momentě, kdy někdo z hráčů dosáhne hranice 50 bodů vlivu. Což jsou vítězné body. Ty se nakupují vždy na konci každého kola. Hrací kolo se skládá ze dvou částí. První část hraje každý hráč sám a druhou pak všichni najednou. V té první každý hráč zahraje své kolo. A po něm jde na řadu další hráč ve směru hodinových ručiček. Dokud si všichni neodbudou své kolo. V každém svém tahu si nejprve vytáhnete kartu události. Ta je zpravidla negativní. Často se vás týká, jen když splňujete nějakou podmínku. Například vzdušná hlídka na vás zaútočí, jen když pašujete nelegální zboží apod. Poté se můžete pohnout se svou vzducholodí. Rychlost je plně ve vašich rukou, nicméně čím plujete rychleji, tím spálíte více paliva – phlogistonu. Pak se rozhodnete, zda se zbavíte nějakého nákladu a jako poslední tah je výběr jedné akce. Můžete těžit minerály na zemi nebo sbírat phlogiston v mracích. Obchodovat s různými městy a také zaútočit na jiné vzducholodě nacházíte-li se na stejném místě. 

Takto všichni odehrají a na konci každého kola společně usednou na zasedání cechu obchodníků. Zde se totiž domlouvají a handrkují, jak změní ceny zboží na trhu. Princip je jednoduchý. Existuje 6 základních obchodních artiklů. Od nejlevnějšího jsou to: minerály, jídlo, oblečení, víno, koření a šperky. Každé je zastoupeno číslem (minerály 1, jídlo 2 atd.). Každý hráč hodí svými třemi kostkami a hod tak rozhodne, které zboží může ovlivnit. Například hodím-li 1,1,6, mohu silně ovlivnit cenu minerálů a lehce šperky. Všechny kostky se totiž musí umístit do sloupců růst ceny nebo pokles cen. A kam který hráč své kostky umístí je předmětem diskuze mezi hráči. V tomto okamžiku můžete nakupovat soupeřovy kostky za peníze či zboží z vaší vzducholodi. Záleží jen na hráčově fantasii, jaký obchod uzavře. Trh se tedy každé kolo trochu změní. Na trhu jsou však ještě dvě speciální komodity. Vyhořelý phlogiston, což je odpad, za který vám města platí, když ho vyvezete ven. A potom ještě nelegální grog. Dá se na něm rychle zbohatnout, ale může to být velmi riskantní. Na úplném konci zasedání můžete koupit za peníze body vlivu. To se vyplatí, protože pokud se dostane na určitou úroveň vlivu, můžete mnohem efektivněji měnit trh ve svůj prospěch.

K úspěchu vede mnoho cest

Zbohatnout se dá na ledasčem. Ta nejpřímočařejší cesta je asi levně nakoupit vybrané zboží a poté různými způsoby přesvědčit ostatní, aby cenu této komodity zvedli, abyste tak pak draze prodali. U této cesty rozhodně zapojíte i svoje diplomatické schopnosti. Nebo můžete zkusit vesele popelařit a vyvážet vyhořelý phlogiston. Je to riskantní, ale zase téměř bez práce. Zkušenější diplomaté dovedou vytřískat maximum právě z prodeje know-how. Během zasedání můžete výhodně prodat kostky nebo naslibovat hory doly. Jednou takovou nejistou cestou je cesta piráta nebes. Ať už obchodujete s nelegálním zbožím nebo přepadáváte ostatní vzducholodě dostanete černou známku a vzdušná hlídka vás může nemilosrdně potrestat. Navíc se z vás stává psanec a ostatní kapitáni vás mohou beztrestně ostřelovat a pokusit se tak získat odměnu za vaše sestřelení! Pokud přijdete o vzducholoď, není to konečná. Následující kolo začínáte, jako byste začínali hru a ztratíte polovinu peněz.

Jestli se nebojíte, vytáhněte kotvy!

Hru nesmíte brát příliš vážně. Je plná náhody a někdy vás nemile překvapí. Je však luxusně provedená -  Ilustrace na kartách hrají všemi barvami a celá hra působí dost vesele. Doporučuji ji hrát ve vyšším počtu než ve dvou, protože potom nastávají zajímavé situace. Žádané zboží dojde, někoho napadne stát se pirátem nebo během zasedání probíhají divoké diskuze. Jak bylo řečeno, cest k vítězství je mnoho a není jedna vítězná. Naopak musíte často velmi flexibilně měnit svá rozhodnutí a využít příležitosti. Takže natankujte phlogiston a vzhůru do nebes!

Elenistar

Dojmy - Ghost Stories: Black Secret

Existuje řada plně kooperativních her, i na našem trhu si některé dokázaly vydobýt nemalé postavení a hráči, kteří chtějí spojit své síly v boji s mechanikou hry, znají například Pandemic, Arkham Horror či Zakázaný ostrov. Je tady ale jedna hra, která byla vždy srdcovou záležitostí, a hráči se k ní stále vracejí, protože je opravdovou výzvou a nedaruje vítězství jen tak někomu: Ghost Stories.

Hra vyšla v roce 2008 a má ji na svědomí Antoine Bauza, který dělal například 7 Divů Světa či Takenoko. Ve hře Ghost Stories zavedl hráče do malé čínské vesnice, ke které se stahují za všech stran temné bytosti, netvoři a duchové, protože se blíží čas, kdy se na zemi vrátí pán všech pekel: Wu-Feng. Proti legii zla stojí čtyři (jedna až čtyři) stateční taoističtí mniši, kteří musí velmi pečlivě spolupracovat během vyhánění duchů, jedině tak se dopracují až k samotnému Wu-Fengovi a svedou s ním urputný souboj.

Hlavní hrací plochu tvoří devět čtvercových dlaždic, které představují ústřední vesnici. Na každém dílku žije jeden vesničan, kterého mohou mniši poprosit o pomoc. Jeden například dokáže rozsvítit lampiony a jejich světlo zažene všechny duchy dále od vesnice, jiný daruje mnichům nějaké magické předměty ze svého krámku, v chrámu si můžou zapůjčit sošku Buddhy, na kterou lze napíchnout nějakého nepříjemného bubáka… a tak dále. Co dílek vesnice, to významný kus zvolené strategie.

Každý mnich má svou hrací desku, která rámuje středovou vesnici. Na této desce se právě objevují duchové, které musí hráči zažehnávat. Kromě toho jsou na ní uvedeny i speciální vlastnosti toho konkrétního mnicha. Jeden například umí létat, jiného nelze proklít, další neustále zakopává v lese o magické předměty, které si může ponechat... Variabilita je poměrně velká i díky tomu, že desky jsou oboustranné a každá strana disponuje jinou vlastností.

Hráči se pak střídají a mají vždy k dispozici pohyb a akci. V rámci pohybu se posunou na sousední políčko a v rámci akce mohou vymítat ducha, kterého mají na dohled, nebo poprosit o pomoc vesničana, který obývá jejich kousek vesnice.

Při vymítání přicházejí na pomoc právě magické předměty, které mají vždy nějakou barvu stejně jako duchové. Modré zrcátko oslabuje modrého ducha, červená lepkavá rýže oslabuje červené krvelačné démony atd. Aby se mniši nemuseli spoléhat jen na předměty, mohou vždy hodit třemi kostkami, na kterých jsou také barevné symboly. Pokud nasbírají dostatečnou sílu - je duch zažehnán a mniši jsou zase o kousek blíž k příchodu Wu Fenga, který se skrývá kdesi ke konci balíčku s duchy a který musí být poražen, aby hráči došli vítězství.

Není to ale zdaleka tak jednoduché. Ghost Stories patří mezi nejvíce frustrační hry, které jsou v obchodech k dostání! Naučit se správné strategii a souhře hráčům trvá. Duchové přicházejí do hry velmi rychle, a když je jich příliš, hráči rychle ztrácí životy. Hra má hned několik úrovní nastavení, které regulují obtížnost, ale hned ten první - nováčkovský - je pekelně těžký.

Bylo naprosto jasné, že tohle musí vědět i autor a vydavatel. Zřejmě proto časem přišlo rozšíření White Moon, jež do hry přidalo tématiku zachraňování vesničanů a přidalo několik herních mechanismů, které celou hru vyvážilo ve prospěch chrabrých mnichů. Ani tak to nikdy nebyla procházka rájem s prstem v nose - hráči se řádně zapotili a hra dokázala vytvářet přímo hmatatelný tlak.

Nejnovější rozšíření se jmenuje Black Secret a je ho možné kombinovat s předchozím White Moon. A proč další rozšíření, když už předchozí hru vyladilo téměř k dokonalosti? Inu proč ne. Když je dobrý nápad, tak to za to stojí. A Black Secret dobrý nápad má.

Nové rozšíření přidává do hry pátého hráče, který se ujme role Wu-Fenga. Tím se dost rapidně mění atmosféra hry, protože hráči nadále nehrají společně proti hře, ale společně proti zlomyslnému kamarádovi, kterému není cizí hrát za ztělesněné zlo.

Hráč za Wu-Fenga se stará o sesílání duchů na vesnici, ale kromě toho má i jiné vlastní cíle. V krabici najdete další hrací desku, která představuje podzemí vesnice, kde je zakopána celá řada zajímavých předmětů. Většina sice pomáhá spíše mnichům a vesničanům, ale někde pod tou kupou hlíny jsou tři urny s popelem Wu-Fenga a když budou vyzdvihnuty na světlo - řeky zrudnou krví. Zlý hráč se tedy snaží sesílat do podzemí své služebníky, kteří kopají jak za časů zlaté horečky.

Navíc přibyla další osobní deska právě pro Wu-Fenga. Na něm si hráč může organizovat své temné legie a také stavět pyramidu prokletí - další nový element hry. Zlý hráč má možnost směnit "líznutého" ducha, který by normálně šel strašit vesničany za žeton prokletí, který může potrápit taoistické mnichy. Ze začátku to jsou jen prkotiny a drobné překážky, ale s každým prokletím se hráč dopracovává k vyšším úrovním a začíná přidávat pod kotel se zuřivostí zkušeného pekelníka.

Aby to pro mnichy nebylo příliš obtížné, dostávají nějaké vyvažovací elementy. Nově například, pokud přijdou o Qi (život), je tato energie použita na krevní mantru, která když se naplní, provede nějaký pozitivní efekt. Navíc když už opravdu teče do bot a mnich už je jednou jarmilkou v hrobě, získá svého pokrevního bratra - tzn. že může využívat i speciální schopnosti hráče, který sedí naproti němu.

Pravidlově vše zapadá do sebe a nové rozšíření funguje zcela v rámci logiky předchozích pravidel. Ani úplně noví hráči se nemusí bát začít Ghost Stories rovnou v kombinaci s Black Secret. Pokud by se do toho míchalo i prostřední rozšíření, je už to přece jenom velký kus. Na začátek bych doporučil kombinaci základní hry právě s Black Secret. Teprve až po dostatečném zvládnutí lze zakombinovat i předchozí rozšíření, které ze hry vytvoří ohromný moloch plný úžasných ilustrací, plastových figurek a záplavy žetonků.

Celá grafická stránka hry je naprosto úžasná. Počínaje velmi originálními ilustracemi a konče detailně zpracovanými figurkami duchů. Jediné co malinko pokulhává, jsou figurky samotných mnichů, ty jsou, přiznejme si to, takové fádní. Nemálo potěší fakt, že hra je stále jazykově nezávislá a vše se i nadále řeší pomocí jednoduchých symbolů.

Black Secret po čtyřech letech přináší do původní hry zcela nový element a zásadně mění požitek ze hry. Není to ani tak o tom, že by původní hra byla vylepšena - stále má smysl tak jak je a jak původně vyšla. Nová krabice ji jen přetváří v úplně jiný herní zážitek, který je nemálo skvělý. Black Secret tedy doporučuji všem vlastníkům původní hry, není to rozšíření, které by přidalo jen hromadu dalších komponent a ve finále nic nezměnilo, tohle hru přetváří daleko zásadněji. Nováčkům ve světě kooperativních her bych Black Secret doporučil rovněž, protože původní hru více vyvažuje a činí ji tak přístupnější novým bojovníkům se zlem. Navíc si ji užijete až v pěti hráčích a když se budete na postu Wu-Fenga střídat, máte vystaráno na řadu zajímavých večerů.

Zhan Shi

Dojmy – Cyclades a rozšíření Cyclades: Hades

Už je to mnoho let, co bozi z Olympu řídili chod známého světa. Časy, kdy jim obyčejní lidé, ale i mocní panovníci, skládali oběti, jsou asi nenávratně pryč. Je však možné se do těch časů na chvíli přenést. Můžete se začíst do starých bájí nebo si pustit velkolepé filmy. Existuje však ještě jedna možnost. Můžete se do těch časů vžít a zakusit si vše na vlastní kůži. 

Cyclades již dnes nejsou žádnou horkou novinkou, ale rozhodně se nejedná o zapomenutý kousek. Pokud na ně však někdo přeci jenom zapomněl, vytahuji tento herní klenot dnes, protože se poměrně nedávno objevilo velice zdařilé rozšíření. O tom však později…

Návrat do bájí

Cyclades nás zavedou do romantického prostředí starých řeckých bájí a pověstí. Fanoušci Eduarda Petišky jistě zamáčknou slzu dojetím. Ujímáte se vlády nad jedním z mocných řeckých národů a pečlivým plánováním rozšiřujete svá území. Již podle názvu odhadnete, že se celý vyostřený konflikt bude odehrávat na početném souostroví. Budete obsazovat ostrůvek za ostrůvkem a bránit se až čtyřem protihráčům. Hlavní jsou však oběti těm, okolo kterých se tenkrát točil celý svět. Mocnému Olympu a jeho obyvatelům. Bez pomoci těch správných bohů nemáte šanci dosáhnout svého vzdáleného cíle. A k němu můžete dojít mnoha cestami. Vyhrává totiž ten, který dovede ovládat dvě obrovské metropole. Na začátku hry ještě žádná neexistuje a je potřeba je teprve postavit. Jestliže vám v těle koluje krev dávných dobyvatelů, zkrátka si vezmete, co chcete! A to by nebyly báje bez fantastických příšer a tajemných bytostí. Řekněte sami, ve které hře můžete vypustit Krakena na soupeřovu flotilu? Nebo najmout pegasy a překonat s armádou veliké vzdálenosti a překvapit tak nic netušící nepřátelské město? Najdete zde vše, co byste v takové hře hledali, a pokud by vám tu něco chybělo, objevíte to v novém rozšíření.

Nyní podrobněji prozkoumáme obsah krabice. Musím dodat - krásné krabice. Sparťanští bojovníci zápasí s ohromným kyklopem a kdesi v dálce Kraken drtí nebohou loď. Autorem obrázku na krabici a také všech ostatních ilustrací je dnes již známý Miguel Coimbra. Jeho výtvory můžete znát například z her Small World a 7 Divů světa. Nad majestátným názvem hry svítí skromná jména autorů – Bruno Cathala a Ludovic Maublanc – zkušení a úspěšní tvůrci. Ale teď už jdeme otevírat! Herní plán se skládá ze dvou oboustranných polovin. Díky tomu si postavíte herní plán podle počtu hráčů a tím bude hra vždy dramatická již od začátku. Ostrovy a moře jsou tvořeny bublinami velice připomínající šestiúhelníková (hexová) políčka. Co bublina - to pole. Například ostrovy sousedí s mnohem více políčky než třeba obyčejné moře. Zkušenosti prokázali výbornou přehlednost během hry. Dalším velkým dílem je prostor pro hlavní mechaniku hry. Dražbu. Jednotliví bohové se zde vždy náhodně seřadí do sloupce. Nad nimi je ještě krásné místo pro karty bytostí. Z toho plyne, že potřebujete pořádný stůl. Ale ten si tato veskrze epická záležitost bezesporu zaslouží. Pod herními plány se ukrývají vaše budoucí armády a flotily. Na každého hráče připadá osm figurek vojáků a osm lodí. Dohromady tedy 80 krásně vyvedených miniatur. Srdce hráče jistě potěší fakt, že přestože se pravidly vojáci jednotlivých národů neliší, má každá barva své unikátní modely.

Na zadní straně krabice se ale píše o 95 miniaturách. Dalších deset představují sloupy, dva pro každého hráče. A těch zbylých pět připadá na nejstrašlivější zrůdy a bestie z dávných legend. Hlubinný Kraken, mocný Minotaur, strašlivá medúza, mocný kyklop Polyfémos nebo hrdinný kentaur Cheirón se zde objevují v detailním provedení. Kvalita figurek je v porovnání s jinými deskovými hrami (nesrovnávám s Warhammerem a jinými veskrze figurkovými hrami) na špičkové úrovni. Mince určené pro oběti bohům rozhodně potěší. Jsou z kvalitního kartonu a nejedná se o pouhé vyražené kolečko. Dále žetony budov odlišené přehledně barvou a tři balíčky karet. Filosofové, kněží a hlavně bájné bytosti. Každá bytost disponuje svou osobitou ilustrací a popis efektu je řešen pomocí symbolů. Nakonec je přiložena pro každého hráče vkusná zástěna, aby nikdo neviděl, kdo má kolik peněz. Vidíme, že je toho mnoho. Důležitým faktem pro mnohé z vás je jistě skutečnost, že ve hře nenajdete, kromě pravidel jediné slovo. Hru si tak zahrajete s kýmkoli, i když nevládne cizím jazykem. To by byl obsah krabice a rozšíření toho přináší opět mnoho.

Život s bohy

Pravidla hry jsou až geniálně jednoduchá. Dovolím si tvrdit, že přejdou do krve každému nejpozději do třetího kola. Ale spíše dříve. Každé kolo se skládá z několika po sobě jdoucích fází. Za prvé kolo připravíte, tedy obnovíte nabídku bájných bytostí, které máte následně možnost najmout do svých služeb a určíte pořadí bohů. V tomto pořadí budou následně prostřednictvím hráčů přicházet do hry. Před dražbou samotnou je třeba vybrat daně, sklidit úrodu atd. Jednoduše obdržíte tolik peněz, kolik vaše ostrovy obsahují rohů hojnosti. O ty probíhá veliký boj a jsou roztroušené po celém souostroví. Také během hry přibývají. Po příjmech následuje jedna ze dvou napínavých fází. A tou je již zmíněná dražba. Podle daného pořadí hráči umísťují své sloupky na číslo k bohu, kterého si vybrali, aby mu složili svou oběť. U každého boha s výjimkou Apollóna může být jen jedna jediná oběť, protože vždy pomáhá jen jednomu hráči. Pokud tedy někdo zvýší nabídku bohovi, u kterého už jedna nabídka je, musí hráč, který byl přeplacen, učinit nabídku jinému bohu. A takto to pokračuje, dokud nejsou všichni spokojeni nebo donuceni odejít na Apollóna, který oběť nevyžaduje. Výsledek dražby určuje nejen vaši akci, ale i pořadí, ve kterém se dostanete ke hře. Pořadí je často fatální a mnohdy důležitější než bůh samotný.

Nyní na řadu přichází akce. Každý bůh přináší jedinečné výhody. Vždy dovede najmout unikátní jednotku a postavit unikátní stavbu. Výjimku tvoří opět zmiňovaný Apollón. Zeus vám umožní najmout kněze do svých služeb nebo postavit chrám. Tento král bohů v zásadě zlevňuje vaše další aktivity ve hře. Athéna dodává filosofy, pomocí nichž dokážete snadno docílit kýžené metropole. Dále díky ní stavíte univerzity nezbytné pro dokončení metropole. Poseidon – pán moří a oceánů překvapivě přináší nové lodě a umožňuje stavbu přístavů. Krvavý Áres pak plní vaší neohroženou armádu, kterou může držet ve velkých pevnostech. Co svedete, záleží hlavně na vámi vybraném bohu. Útočit smí jen ten, kdo má boha války Árese. Pohybovat se po moři zase umožňuje jen Poseidon. Tato pevná pravidla zčásti porušují právě bájné bytosti. Jsou zákeřné, podlé a hlavně úplatné. Stačí mít dost peněz a zvládnete vše, co potřebujete. K těm vám kromě vojenských výbojů a zámořských obchodů dopomůže Apollón. Tento bůh vás nic nestojí, naopak vám ještě peníze přináší. Výborná možnost k přípravě na další kola. Po tom, co všichni postupně dohrají své akce, začíná další kolo. Na konci kola se také vždy zkontroluje, zdali někdo neovládá dvě metropole. To znamená, že pokud získáte druhou metropoli v průběhu kola, nemusí to jistě vést k vítězství. Protože během toho samého kola vám ji někdo může obsadit a přisvojit si ji. Nyní už tušíte, o čem tato hra je. Svým způsobem o penězích. Kdo je má, tak ovládá hru. Vybírá si bohy, které on chce a dokáže tak využít naplno jeho možností. Ale přeci jenom vám tam něco malinko chybí. A to malinko patrně přináší nové rozšíření.

Cyclades: Hades

Velmi očekávaná expanze Cyclades: Hades byla představena na herním festivalu Spiel 2011 v německém Essenu. Do obchodů se však dostala poměrně nedávno. Je řešena formou přídavných modulů. Vyberete si ten, který se vám líbí anebo třeba všechny. Jsou čtyři a teď si je představíme.

1.       Volné startovní rozmístění

Jedná se o upravená pravidla pro přípravu hry. V základní hře se rozestavujete podle daného scénáře. Díky těmto pravidlům začínáte strategicky uvažovat ještě před hrou samotnou. Navíc každý národ dostává specifickou výhodu, podle toho jakého boha vydražil při rozestavování.

2.       Hádes a jeho nemrtví

Rozhodně zajímavý modul! Z rozšíření k němu potřebujete destičku Hádese. Ta je velice podobná destičkám bohů ze základní hry. Má však dvě strany. Na jedné je cestička čísel od nuly do devítky. Každé kolo hodíte dvěma kostkami ze základní hry a o daný součet postoupíte. Jakmile dosáhnete čísla devět, Hádes sestoupí a začne úřadovat. Nahradí jednoho z klasických bohů a nastanou zajímavé časy. Jeho destička se tedy otočí. Dovede podobné věci jako ostatní bohové. Umí najímat jednotky a stavět budovu. Ve zkratce bychom ho popsali jako kombinaci Árese a Poseidona. Dovede totiž najímat nemrtvou armádu a lodě duchů. Ty mají stejné bojové účinky jako jejich živé protějšky, ale vycházejí podstatně levněji. Díky Hádovi dovedete naverbovat až pět jednotek v libovolné kombinaci lodě-vojáci. Dále s ním můžete útočit se stejnými pravidly, jako mají Áres a Poseidon. Výjimku tvoří podmínka, že v útoku či pohybu musí figurovat alespoň jedna nemrtvá jednotka. Jak rychle nemrtvá armáda přišla, tak rychle také zmizí. Na konci kola, kdy Hádes přišel do hry, všechny nemrtvé jednotky odchází zpět do podsvětí. Dále Hádes umí postavit Nekropoli. Je to zajímavá budova a to hned v několika ohledech. Za prvé je veliká jako metropole, ale nepočítá se do vítězných podmínek. Není to jedna ze čtyř budov, potřebných ke stavbě metropole. Na hracím plánu může být vždy jen jedna nekropole. To znamená, že když ji za několik kol bude chtít pomocí Háda postavit někdo jiný, předchozí nekropole zmizí a objeví se jinde, kde ji daný hráč postaví. Má však zajímavý efekt. Pokaždé když zemře standardní vojenská jednotka, přesune se jeden zlatý peníz na žeton nekropole na ostrovu. Takto se tam mohou během kola kumulovat. Kdo během fáze příjmů vlastní ostrov s nekropolí, tak obdrží i tento příjemný bonus. Vojenské jednotka Háda jsou představovány šedivými figurkami. Jsou stejné jako ze základní hry. Od každého modelu jedna. Tedy pět lodí a pět vojáků. Modul – Hádes – přináší rozhodně hodně zvratů ve hře. Dostane se průměrně třikrát do hry a to zhruba každé třetí kolo. Záleží na kostkách, jak vysoká čísla budou padat. Hra tím pádem bude agresivnější. Pokud jste tedy hráči, kteří se rádi několik kol připravují na drtivý útok a vyplenění cizích ostrovů, Háda si zamilujete.

3.       Hrdinové a příšery

Jedná se o karty, které se přimíchají do balíčku bytostí ze základní hry. Nové bytosti přinášejí další zajímavé kombinace a hlavně příležitosti jak jinému hráči přímo zaškodit. Namátkou zde mohu vypíchnout tříhlavého psa Kerbera, který krade příjem z cizího ostrova. Disponuje svou vlastní figurkou! Dále můžete jinými kartami krást rohy hojnosti nebo sebrat peníze z nekropole. Dokonce se setkáme i s převozníkem Charónem, který dovede oživit mrtvého hrdinu.

A teď k věci, která vám patrně hodně scházela v základní hře. Co jsou to báje a legendy bez udatných reků? Na scénu jich přichází hned šest a objevují se podobně jako bytosti. Můžete si je podobně najmout, ale musím upozornit na několik rozdílů. Nejsou to bytosti, tedy Zeus hrdinu nedovede nahradit svou schopností. Nekupujete si je na jedno kolo, ale na tak dlouhou dobu jakou chcete. Dokud jim pravidelně každé kolo platíte dva penízky, nebo se je sami nerozhodnete obětovat, zůstanou vám věrní. Každý z nich má dvě schopnosti. Jedna se uplatňuje v bitvách, kterých se osobně účastní a druhá je efekt při obětování. Ten můžete použít kdykoli, když splňujete danou podmínku a hrdina vám alespoň jedno kolo již sloužil. Zpravidla tento efekt slouží k získání metropole. Rád bych nyní jen ve zkratce představil hrdiny.

·         Achilles – v boji platí za dva vojáky, a pokud ovládáte 4 ostrovy, vyměníte ho za metropoli

·         Odysseus – ruší obráncovy efekty za pevnosti nebo metropole a při oběti nepotřebujete pevnost ke stavbě metropole

·         Hector – v bitvě protivník ztrácí vojáka ještě před bojem a při oběti vymění kněžky (součást 4. modulu) za filosofy

·         Perseus – dokáže v bitvě zachránit mrtvou jednotku nebo můžete využit jeho oběť k přenesení armády na jiný i nepřátelský ostrov

·         Midas – můžete přehodit hod v bitvě za zlaťák nebo ho obětovat a zaplatit 15 mincí ke stavbě metropole

·         Penthesilea – při remíze neztrácíte jednotky a při oběti smíte právě postavenou metropoli uschovat mimo hrací plán. Tu vám nikdo nemůže obsadit

4.       Dary bohů

Posledním modulem je sada menších bohů. Vždy jeden z těchto bohů přidá efekt bohovi, který je umístěn těsně nad Apollónem. Tím se zvyšuje atraktivita i posledního „akčního“ boha. Efekty jsou dvojího typu. Buď obdržíte kněžku, nebo magický předmět. Kněžka má hned dvě uplatnění. Můžete ji použít místo vyplacení žoldu hrdinovi nebo k prodloužení efektu figurkové bytosti. Magických předmětů je deset různých z bájí známých božských artefaktů. Například Pandořina skříňka nebo Poseidonův trojzubec. Zpravidla vám udělují zajímavou jednorázovou výhodu, kterou využijete, kdy budete chtít.

Cesta do mytického světa

Obecně lze říci, že rozšíření opravuje minimální chyby na kráse této výborné hry. Přidá více interakce mnoho možností jak zvítězit. Tím se často hra zkrátí. Hra se nedostává do lehce patových situací. Je mnohem dynamičtější, protože se častěji mění situace na desce. Cyclades je odladěná hra bez větších zádrhelů. Hádes ji vybrušuje už jen k dokonalosti.

Elenistar

Dojmy - Drako

Horko a sluneční zář působily na mršinu ovce jako pec a nesnesitelný puch krve se nesl vzduchem daleko. Dost daleko na to, aby ho zachytil i mladý a hladový drak, který kroužil nad malou roklinou a připravoval se uzmout svou kořist. Trojice trpaslíků schovaná v koutech rokliny téměř nedýchala. Jediný prudký pohyb a drak by zmizel. Pot jim stékal po tváři do hustých plnovousů. Čekali. Drak se konečně snesl velkou rychlostí a popadl mršinu. Než však stihl odlétnout, scvakla trpasličí past. Dračí šupiny byly příliš tvrdé, aby jim past něco udělal, ale mohutný řetěz donutil majestátného plaza přistát. V tu chvíli mu kolem hlavy proletěla šipka z Morinovi kuše. Drak zařval a vychrlil plamen směrem, odkud přiletěla šipka. V tu chvíli už se z druhé strany řítil k drakovi Brald se svou sekerou a štítem, zatímco třetí lovec, Urpen, roztáčel připravenou síť.

Drako od polského vydavatele Rebel je rychlá taktická hra pro 2 hráče, ve které se staneme svědky boje v pasti lapeného draka a trpasličí trojice lovců. Herní doba se pohybuje mezi deseti a dvaceti minutami.

Co najdeme v roklině

Ve značně naddimenzované krabici Drako najdeme prostý papírový insert, rudou figurku draka a tři šedé figurky trpasličích lovců, herní desku draka, herní desku lovců, herní plán, 76 karet, 27 žetonů (25 žetonů zranění, 1 žeton zuřivosti a jeden žeton sítě) a samozřejmě pravidla. Figurky jsou hezky detailní a především u trpaslíků jsem alespoň já neměl problém vidět na první pohled, o kterého trpaslíka z loveckého tria jde - jeden je v plné zbroji se sekyrou a štítem, druhý má v jedné ruce sekyru, zatímco v druhé třímá síť a třetí má v rukách kuši připravenou k výstřelu. Karty jsou rozděleny do dvou balíčků po osmatřiceti kartách, jeden pro draka a druhý pro trpaslíky. Pro ty, kdo trpí (stejně jako já) obalovací mánií, jedná se o velikost 44x68 mm, které přesně padnou do obalů Mini European Boardgame od Fantasy Flight Games. Zda dělá ve stejné velikosti obaly ještě jiná společnost (např. Mayday) si nejsem jistý a předem děkuji za případné podměty v komentářích.

Herní plán zobrazuje roklinu, ve které lovci chytili draka, přičemž je rozdělen na síť hexových polí. Žetony jsou na zcela dostačujícím kartonu, stejně jako herní plán a desky draka a trpaslíků. Kresby jsou příjemné a ke hře mi naprosto sedí. Vlastní názor na design si můžete udělat z obrázků kolem. Všechny komponenty jsou pěkně zpracovány a ke kvalitě nemohu mít námitek. Obzvláště figurky jsou příjemně detailní a přímo volají po nabarvení. Pravidla nalezneme v krabici hned dvoje, jedny v polštině a druhé v angličtině. Český překlad pravidel od Pellyho najdete volně ke stažení zde. Pravidla jsou přehledná s dostatečným množstvím obrázků a příkladů a s pochopením jsem neměl žádné problémy. Vše je navíc doplněno hezky psanými příběhovými texty, které hře dodávají na atmosféře.

Vyrovnaný souboj

Jak probíhá samotná hra? Hráči si na začátku rozdělí role a vezmou si příslušnou herní desku a karty. Figurky se dle pravidel rozmístí na herním plánu rokliny, oba hráči si zamíchají své balíčky karet a vezmou si do ruky 4 karty. Poté může hra začít. První je hráč draka, který může zahrát pouze jednu akci. Poté se hráči střídají a ve svém kole mohou udělat dvě akce. Jako jednu akci si mohou dobrat dvě karty ze svého balíčku (limit karet na ruce je šest) nebo zahrát jednu kartu z ruky. Tyto dvě možnosti libovolně kombinují.

Každá karta má ve svém levém horním rohu kulaté ikony akcí, které je možné zahráním této karty provést. Vše je tak příjemně přehledné, a přestože je většina plochy karty „nevyužita“, nahrazují to ilustrace, které většinu tohoto místa příjemně doplňují. Akce draka jsou následující: 1) pohyb po zemi (symbol tlapy), 2) let na libovolné pole (křídlo), 3) útok drápy na blízko (drápy), 4) útok ohnivým dechem na dálku (oheň) a 5) obrana před útokem (štít). Poslední zmíněný typ karty slouží k obraně před útoky soupeře. Na rozdíl od všech ostatních karet se tyto karty vykládají v soupeřově kole jako reakce na jeho kartu útoku, který je tímto vyblokován. Trpaslíci se liší tím, že v některých případech může akci použít pouze jeden trpaslík, zatímco jiné mohou využít trpaslíci dva. To je znázorněno velmi jednoduše - buď je kruhu zobrazen jeden symbol, nebo dva. Trpasličí lovci draků se tak mohou 1) pohybovat (symbol chodidla), útočit na blízko (sekera), útočit trpaslíkem s kuší na dálku (šíp), hodit síť (síť) a bránit se drakovým útokům (štít).

Hráč trpaslíků vítězí, pouze pokud draka zabije. Drak má oproti tomu dvě možnosti, jak zvítězit. Buď pobije všechny tři trpaslíky, nebo se mu podaří osvobodit z pasti a odlétnou, jakmile protihráč odehraje všechny své karty a nemá tedy už žádnou akci (nemůže zahrát kartu, ani si žádnou dobrat).  

Podívejme se ještě na přiložené tabulky. Ty znázorňují stav draka nebo trpaslíků a pro obě strany jsou poměrně odlišné. Tabulka draka má v horní části čtyři kruhy. Pokud tipujete, že sem patří žetony zranění, máte samozřejmě pravdu. První čtyři zranění si drak přiřadí do těchto polí. Dále má drak napravo dva kruhy u ohnivého dechu, vlevo dva kruhy u létání a v dolní části tři kruhy u pohybu po zemi. Jakmile drak vyčerpá čtyři zásahy v horní části, vybírá si hráč trpaslíků, kam si drak přidělí další utržené zranění. Na tabulce trpasličích lovců máme vlevo trpaslíka kušiníka s pěti životy, který má nad hlavou symbol šípu. Je to připomínka, že pouze tento trpaslík má možnost střelby. Uprostřed je trpasličí válečník v plné zbroji a šesti životy. Nad hlavou má symbol rudého oka, který značí jeho schopnost - zuřivost. Jednou za hru je možné odhodit žeton zuřivosti a hráč trpaslíků může ve svém kole namísto dvou akcí provést tři. Velmi silná vlastnost. Napravo máme posledního z trojice - trpaslíka se čtyřmi životy a symbolem sítě. Tento trpaslík je možná nejslabší, ale jeho schopnost je pro draka noční můrou. Dokáže hodit na draka síť, ať už je kdekoliv na herním plánu. Drak lapený do sítě se nemůže pohybovat a sítě se zbaví pouze tím, že obětuje v jednom kole své dvě akce na vysvobození. Ztratí tak celé kolo. Pokud ovšem některý z trpaslíků zemře, hráč přichází i o možnost použít jeho zvláštní dovednost.

Na či stranu se postavíte?

Podle výše uvedeného popisu je vidět, že hra za draka nebude z nejjednodušších. Přesto se i s drakem dá zvítězit, ať už zabitím trojice lovců, nebo promyšlenou sérií úniků a čekáním, kdy dojdou soupeři karty. To ovšem z velké části ovlivňuje náhoda. Pokud vám nechodí karty s tolik potřebnými štíty, kterými se lze ubránit výpadům soupeře, bude hra značně obtížnější. Pro draka je o to obtížnější, že zatímco on má ve svém balíčku osm karet s možností obrany, trpaslíci jich mají rovný dvojnásobek. To znamená, že zabít trpaslíky je velmi obtížné, na druhou stranu může drak svými útoky velmi rychle zbavovat soupeře karet. Drak i trpaslíci zde hrají o čas.

Hra sama je svými pravidly a mechanismy snadná a velká míra náhody omezuje taktické možnosti hráčů. S ohledem na hrací dobu, která se pohybuje kolem 15 minut, to ale vůbec nevadí a hráči si mohou zahrát dvě nebo tři hry a libovolně si prohazovat role zkoušet jiné taktiky apod. Jde v zásadě o odlehčenou rychlou zábavu, která je ve značně líbivém provedení. Navíc je díky snadným pravidlům, absenci herních textů, přehlednému designu a krátké hrací době možné hrát Drako i s menšími dětmi. Kdo však hledá obtížnost šachů, toho zklamu, tato hra je více o zábavě a uvolněném hraní a náročným hráčům bude připadat příliš jednoduchá. Dáte mi snad za pravdu, že se tato hra může stát příjemným můstkem, jak by mohl rodič přivést svá dítka k líbivému světu náročnějších taktických her, ať už válečných (ASL), figurkových (Mercs) nebo karetních (Summoner Wars). Podobně jako u dojmů z Castle Panic jde tedy o hru pro rodinu, občasné hráče nebo prostě ty, kdo hledají jednodušší hru pro příjemné ukrácení volného času.

Speciál - Herní doplňky a vylepšování, díl I.

V dnešním speciálu se podíváme na zajímavou činnost hráčů. Aniž by si to někteří z nich uvědomovali, věnují často velké úsilí různému vylepšování a zkrášlování svých her. Může jít o ochranu herních komponent, jejich nahrazení lepšími nebo o různé „vychytávky“ a triky, jak si hraní zpříjemnit. Jaké jsou nejčastější druhy podobných úprav? Dnes se podíváme na obalování karet a barvení miniatur.

Obalování karet

Zřejmě nejčastější a nejjednodušší způsob úpravy hry. Karty jsou zasunuty do jednotlivých plastových obalů, které jsou buď celé průhledné, nebo mají průhlednou pouze jednu stranu a zadní strana má neprůhledný barevný vzor či obrázek. Cílem obalů je chránit karty před mechanickým poškozením a opotřebením. U klasických karetních her, jako např. kanasta, prší nebo mariáš, obaly zřejmě nikdy neuvidíte. Jednohlavé ani žolíkové karty se běžně neobalují. Oproti tomu u karetních her jako Magic: the Gathering, sběratelských a deck-buildingových her jsou obalené karty běžně k vidění.

Proč bychom vlastně měli karty obalovat? Některé hry vyžadují časté míchání karet (např. deck-buildingové). Takové míchání a hraní časem nevyhnutelně vede k „ohrání“ karet - vzniknou škrábance, trhlinky a v některých případech začnou hráči poznávat karty z balíčku a v rukách soupeřů, aniž by museli vidět líc. U jednohlavých či žolíkových karet není nutné tuto nepříjemnost příliš řešit. Jejich cena je nízká a prodávají se všude, není tedy problém koupit novou sadu. U moderních společenských her je to však problém hned ze dvou důvodů. Cena je zde ve většině případů podstatně vyšší a navíc může nastat problém s dostupností. Co je tím myšleno? Pokud se nejedná o hru s trvalým úspěchem, jako jsou Osadníci z Katanu či Carcassonne, těžko je budete za pár let hledat v nabídce obchodů. Pak jde samozřejmě o přístup hráče. Pokud má hru i pro sběratelské účely a hraje ji často, může si pořídit obaly, aby uchoval karty v dobrém stavu. Jestliže však chápe hru jako tradiční spotřební zboží, obaly zas tak nutné nejsou. Problémem je tak jako tak cena. Když má hra mnoho karet, mohou se náklady na pořízení kvalitnějších obalů vyšplhat do značné výše. Je tedy na zvážení hráče, zda se mu vyplatí investovat spíše větší částku do obalení karet a jejich zachování, nebo zda časem (v případě potřeby) investovat do nákupu nové kopie opotřebované hry.

Obalování začalo ve velkém u hry Magic: the Gathering a v návaznosti pak u všech sběratelských karetních her. Balíčky se neustále míchaly, s kartami na stole se pohybovalo, otáčelo apod. Bylo nevyhnutelné, že tímto způsobem u nich dojde k rychlému opotřebení. S ohledem na sběratelský formát a různou vzácnost a cenu (cena některých karet se vyšplhala i do několika set korun) hráči brzy vyžadovali lepší ochranu svých karet. Podobně jsou na tom dnešní deck-buildingové hry. Mechanismus tvoření herního balíčku v průběhu hry vede k častému míchání.

Mezi hráči se časem tak začali objevovat notoričtí „baliči“, kteří obalují všechny karty ve všech svých hrách a na druhé straně notoričtí „nebaliči“, kteří jakékoliv obalování bez rozdílu odmítají. Tyto dvě skupiny vedou nekonečné vášnivé spory, proč obalovat či neobalovat. Většina lidí se vydala střední cestou a obalují pouze vybrané karty u některých her. Zastávají názor, že je rozumné obalovat hry, kde dochází k častému míchání karet. Obaly mají však ještě jednu funkci a to ochranu před znečištěním a poškozením následkem jídla a pití. Co je tím myšleno? Hráči se ke hře scházejí a mnohdy mají po ruce něco na chuť a sklenici s nápojem. Mastné prsty kartám moc dobře nedělají, a pokud by se na stole vylilo pití, na zasažených kartách to bude i po opatrném vysušení vidět.

Na výrobu těchto obalů se dnes specializuje několik firem. Asi nejznámější a stále nejrozšířenější jsou obaly společnosti Ultra-Pro. Tato americká společnost s padesátiletou tradicí si svou silnou pozici vybudovala nejenom díky kvalitě svých výrobků, ale především správnými rozhodnutími. Z počátku se Ultra-Pro zaměřilo na doplňky pro sběratelské karty sportovců, které se v USA těší velké oblibě. Kromě obalů prodávala také alba a dokonce i vlastní karty. Dalším výjimečně úspěšným tahem bylo spojení se značkou Magic: the Gathering. Pro sběratelskou karetní hru vyrábí Ultra-Pro nejenom obaly s tematickými obrázky na zadní straně, ale také krabičky na karty a herní podložky. S rozšířením magicových karet po celém světě se tak rozšířily i doplňky z dílen Ultra-Pro. V poslední době navíc společnost rozšířila své pole působnosti i na různé formáty karet v deskových hrách.

Další kdo vydává své obaly je americká společnost Fantasy Flight Games. Přestože se výrobě obalů v masivním měřítku začala věnovat teprve v poslední době, má značné úspěchy. Je to dáno především silnou pozicí FFG mezi hráči deskových a karetních her. Který trochu zkušenější hráč by neznal hry od této společnosti? Obecné povědomí by však nestačilo, kdyby obaly nebyly velmi kvalitní. V kvalitě i nabídce na magicové formáty karet FFG přímo soupeří s výše zmíněnou společností Ultra-Pro. Americké společnosti soupeří i na poli rozmanitosti obalů. FFG také nabízí kromě průhledných i obaly s jednobarevnými stranami nebo s obrázky. Ty pochází většinou z jejich her a v nabídce tak mají tématiku Pána prstenů, fantasy her ze světa Terrinoth, tajemné obrázky z Mythosu spisovatele H.P.Lovecrafta, nebo nově obaly s tématikou Hvězdných válek. Hráči mohou mít z podobného soupeření jedině radost, protože výběr se neustále zvětšuje a tématika obrázkových obalů se přestává omezovat na fantasy.

Společností vyrábějících obaly (a většinou nejenom obaly) je samozřejmě mnohem více. Z těch nejznámějších bych zde měl zmínit společnost Mayday, která vyrábí obaly téměř v jakékoliv velikosti. Umožňuje tak obalení netradičních velikostí karet, jako jsou ve hrách Dixit nebo 7 divů světa, pro které jiné obaly neexistují. Nevýhodou zároveň je pak kvalita obalů této společnosti, které jsou tenčí a mohou se u nich objevit otřepky nebo nepřesnosti velikostí. To však kompenzuje cena. Za cenu padesáti obalů společností FFG nebo Ultra-Pro máte osmdesát až sto obalů společnosti Mayday. A jak jsem zmínil výše, na některé karty jednoduše jiné baly neseženete. Navíc se společnost neustále snaží vylepšit kvalitu nabídkou pevnějších a obecně lépe zpracovaných obalů v řadě premium. To vše při udržení nízké ceny. Dále tu máme dánské Dragon shield, resp. Arcane Tinmen vyrábějící kvalitní obaly především pro karty formátu magic a yu-gi-oh. Nabídka je tedy dostatečně pestrá a prakticky každý si dnes může vybrat obaly přesně podle svých představ.

Barvení miniatur

Barvením se myslí doplnění barev na plastové nebo kovové figurce nebo herní části, která je dodávána nenabarvená. Nejdříve bylo barvení doménou modelářů, kteří barvili modely svých letadel, automobilů, lodí apod. Následně se barvení rozšířilo prostřednictvím her s miniaturami. Jako asi nejznámějšího zástupce zde mohu uvést dvojici her Warhammer a Warhammer 40.000 od společnosti Games Workshop. A jelikož v krabicích moderních společenských her nacházíme stále častěji různé plastové modely (vzpomeňme na hry od FFG), dostalo se barvení už i mezi běžné hráče. Ano, v některých hrách dostane hráč všechny figurky již předem namalované, ale i tak to některým nebrání v úpravách a vylepšování figurek.

Proč bychom vlastně měli figurky barvit? K tomu vedou různé důvody. Hlavní je pravděpodobně důvod ryze estetický. Je znatelný rozdíl, jestli se na herním plánu pohybují uniformě šedé nebo osobitě nabarvené figurky. Malování figurek navíc nezná mezí a tak si může každý hráč vytvořit svojí variaci barev a přenést tak na stůl část své fantazie. Vzniká tím i sběratelská hodnota - miniatury se nabarvením vymykají z jednolité záplavy figurek obsažených ve všech kopiích hry a stávají se z nich originály. V některých případech dokonce umělecká díla. Barvení má však i praktické důvody. Nabarvené figurky se mohou na herním plánu snáze rozeznat. Představme si např. BattleLore - desítky figurek, které na bojišti rozpoznáte pouze s pomocí vlaječky, zdlouhavá příprava, protože figurky v krabici nejsou vždy na první pohled odlišné atd. Nabarvením je možné takové figurky rozlišit i letmým pohledem, což usnadní přípravu i samotnou hru. A přiznejme si, že každého jistě potěší, když rozloží hru a přátelé si zálibně prohlížejí figurky. V ideálním případě doplní svůj zájem slovy: „To jsi maloval ty? To je paráda!“

K barvení se používají různé druhy štětců, barev a laků. Figurky je povětšinou třeba nejprve odmastit. Poté se nastříkají základní barvou (ta se dnes prodává nejčastěji ve spreji) a následně se barví jednotlivé části. V této fázi se také používají různé druhy tzv. „washe“ (anglicky omýt, opláchnout). Wash je v zásadě řídká barva, kterou se celá figurka přetře. Barva nateče do prohlubní a záhybů a vytvoří stínování. Je tak možné rychle a snadno vytvořit hezky vypadající efekt hloubky. Další zajímavou technikou je „dry brush“ (anglicky suchý štětec). K této technice je třeba zvláštní štětec, který získáme tak, že většímu štětci zastřihneme zhruba ve třetině až polovině štětiny. Štětec namočíme do barvy a na papír či kus látky z něj vykreslíme barvu, až se zdá, že je štětec zcela suchý a bez barvy. Následně vezmeme figurku a takto připraveným štětcem přejíždíme hrany a výběžky. Ve štětci nějaká barva zbyla a touto technikou vytvoříme kontrast výstupků, jakými mohou být třeba lokty nebo kolena humanoidní postavy. Technik je samozřejmě větší množství a existuje mnoho odlišných způsobů, jak provádět jednu techniku. Zkušení malíři dokážou vytvořit matné stíny, odrazy a lesky, nebo také slizký vzhled. Nabídka barev a technik je nepřeberná a každého požadovaného efektu lze nějakým způsobem dosáhnout. Kapitolou samo o sobě je pak úprava podstavců, na které lze udělat písek, trávu, kamennou podlahu apod.

Potřeby hráčů, kteří si chtějí nabarvit své figurky, uspokojuje hned několik společností. Zřejmě nejznámější firmou zaměřující se na barvení je anglická společnost Citadel patřící Games Workshop. S ohledem na vlastníka je rozšíření této značky jasné - s příchodem hry Warhammer přišlo i množství barev a potřeb pro hráče. Bílý nápis „Citadel“ je na potřebách pro barvení vidět asi vidět nejvíce, zdaleka však není jediný. Na barvy a doplňky se zaměřuje také dánská firma Army Painter nebo španělské Acrylicos Vallejo. Tyto společnosti přináší na trh vše potřebné - barvy, washe, laky, štětce, malířské palety pro míchání barev a dokonce i přenosné pracovní desky (viz. obrázek). Oproti obalování karet je barvení hobby samo o sobě. Pro hráče deskových her tak barvení znamená koníčka v rámci jiného koníčka. Zmiňuji tento fakt pouze kvůli často slýchanému argumentu, že hraní her nejenom, že není dostatečně kreativní, ale ke kreativitě ani nevede. ;-)

Barvení v zásadě není obtížné, pouze vyžaduje trpělivost a čas. Jedná se tak o činnost, která je svým klidným průběhem v příjemném kontrastu oproti uspěchané všednosti. Navíc barvení učí trpělivosti. Jedná se tak o činnost vhodnou skutečně pro celou rodinu. Zatímco dospělí si u barvení odpočinou od běžných starostí, děti se naučí, že některé věci potřebují svůj čas a aktivně tvoří. Člověk je mile překvapen, jaký pocit zadostiučinění a radosti může přinést pohled na nabarvenou figurku, se kterou strávil někdy i několik hodin.

Pokud se chcete o barvení dozvědět více, navštivte některý z pravidelných workshopů v naší pražské herně (více informací v kalendáři akcí). Na těchto sezeních má každý možnost vyzkoušet si barvení svých či našich figurek, zjistit, co všechno barvení obnáší, nebo nakoupit malířské potřeby. To vše s pomocí hráčů, kteří se barvení věnují delší dobu. Pokud je pro vás Praha z ruky, nebojte se, že bychom vás opomněli. Ve spolupráci se zkušenými malíři připravujeme články o základech barvení a potřebách, abyste si mohli vše vyzkoušet v pohodlí domova.

Co příště?

V dnešním článku jsme se podívali pouze na dva způsoby, kterými hráči upravují své hry. Stále zůstává mnoho otázek? Proč hráči zastřihují růžky žetonů a proč dávají na mapy válečných her plexisklo nebo plastové fólie? Proč si někteří hráči upravují vnitřky krabic nebo rovnou stavějí různé kufry a přenosné skříňky? Nebo proč hráči vytváří herní podložky a tisknou mapy? Na všechny tyto otázky najdete odpovědi v dalších dílech našeho speciálu o úpravách her. Do té doby se můžete těšit na příští týden, kdy se podíváme na zoubek nejnovějšímu rozšíření karetní herní série Ascension: Storm of Souls. Samozřejmě nevynecháme ani dění z herního světa v novinkách a oznámeních. Do té doby na viděnou!