Kampaň v Barbarossa: Kiev to Rostov

Jak jste si jistě všimli, Tomovy hry se přestěhovaly do větších prostor a na dně této sluje se skrývá běžnému oku skryté VIP doupátko. A jelikož herního prostoru je opravdu dost, padla jedna z hlavních překážek pro wargamery – velký prostor pro hru a možnost nechat kampaň rozloženou mezi jednotlivými sezeními. S Jendou jsme se zaradovali a rozhodli se zahájit kampaň naší oblíbené hry Barbarossa: Kiev to Rostov. Tato hra patří k mým nejoblíbenějším, jelikož má vše, co se od dobré historické hry očekává – podrobná pravidla, napínavý průběh, spoustu těžkých rozhodnutí a hlavně má za sebou opravdu ohromující historický výzkum. Jak již název napovídá, hra mapuje tažení německé skupiny armád Jih do Sovětského svazu v roce 1941. Hra patří do série East Front, kterou vydává firma GMT a která jednoho dne pokryje celé ruské tažení v neuvěřitelném měřítku – jeden hex zde představuje 5 mil (zkuste porovnat např. s hrou No Retreat)! Celý herní systém je skvěle vymyšlen, od zásobování přes počasí, leteckou podporu, konverzi železnic a hlavně odlišnost obou stran. Rusové trpí neschopným velením zdecimovaným stalinskými čistkami, což je geniálně vyřešeno pomocí mechanismu velitelství a také rozdílného průběhu kola Němců a Rusů. Zkrátka pro wargamera extatický zážitek a tak jsme se na hru domluvili v klasické sestavě, ve které hrajeme Advanced Squad Leader – Jenda, Falco a moje maličkost. No a byla by věčná škoda, kdybychom se o průběh hry nepodělili i se čtenáři tohoto blogu.

Den první – setup

Když bylo jasné, že prostory budou, doběhl jsem jednoho dne do dračí sluje a zatímco Jenda se věnoval zákazníkům, rozkládal jsem dole mapy. Jsou čtyři a je na ně krásný pohled, který přímo vybízí k hraní. To se potvrdilo vzápětí, když se dolů přišel podívat Olaf. Ač válečnými hrami nedotčen, vykulil oči a hlesl „To chci hrát taky!“. Výborně, jsme čtyři – Jenda a já za fašistická prasata a Olaf s Falcem za komunistickou svoloč. Mapy jsme přikryli plastovou folií a kochali se. Pak jsme si všimli, že nejvíce světla dopadá ke Kharkovu, kam Němci dojedou až za opravdu hodně dlouho a tak jsme se rozhodli mapy otočit (dvakrát měř, jednou řež u nás neplatí). Takže folie dolů, mapy obráceně a následovalo čtvrthodinové ladění map tak, aby k sobě správně pasovaly.

Teď ovšem přišla na řadu nejtěžší část přípravy – žetonky jednotek. Těch je opravdu mnoho, každá strana má dvě přípravné karty plné žetonků a ty bylo třeba rozmístit na správné hexy na mapě. Nejprve jsme ale museli žetonky najít v krabici a přenést je na karty. To nám zabralo zbytek večera, takže po odvedené práci jsme se naposledy pokochali pohledem na mapy a šli domů.

Den druhý – opět setup

Další týden jsme pokračovali. Teď už to bylo zábavnější, jelikož jsme mohli pozorovat, jak se tvoří situace na mapě. Jen aby bylo jasno, jaká práce za hrou stojí – autor v archivech hledal historii pohybu všech jednotek v sovětském svazu, aby tuto skutečnost mohl akurátně přenést do hry! To, že nějaká jednotka začíná na konkrétním hexu tedy není jen pro nic za nic, ale ona tam v té době skutečně byla! K této mravenčí práci už není moc co dodat, za všechny to shrnul Falco, když prohlásil „Mě to neskutečně baví a to teprv jen děláme setup!“.

Když bylo hotovo, hrdě jsme si prohlédli naše dílo, já udělal rychlý průlet pravidly a vyzkoušeli jsme si cvičný boj a letecký souboj. No a nakonec jsme udělali jedno malé vylepšení – abychom lépe vyznačili německé cílové lokace (města, která musí dobýt, aby získal body), použili jsme dřevěné žetonky, které jsem kdysi koupil z Německa. Žetonky jsme nastříkali bílým sprejem venku před hernou v prudkém větru. Co vám budu povídat, byl to zážitek sám o sobě :)

V současné době se mořím se speciálními pravidly pro kampaň, jelikož oproti jednotlivým scénářům je v kampani mnohem více detailů. nutno říci, že pravidla hry jsou opravdu nešťastně napsaná a neučí se zrovna lehce. Příště už začínáme a vy tak budete mít možnost sledovat postupný průběh tažení. A pokud vás válečné historické hry zaujaly a nevíte kde začít, zeptejte se v obchodě Jeníka, nejen, že vám poradí, ale ještě mu uděláte radost :) Tak zase příště!

Dojmy - Panic Station

Odlehlá stanice, jejíž posádka se odmlčela a nejde s ní navázat spojení. Je poslána vojenská skupina, která má vše vyšetřit. Výsadek ovšem dopadne katastrofálně, takže teď před vstupem do základny stojí skupina bez zásob, vybavení a bez nejmenšího tušení, co je čeká uvnitř.

Panic station je kooperativní hra využívající mechanismus zrádce, při kterém je jeden z hráčů ve skutečnosti proti skupině a snaží se jí škodit, aniž by byl odhalen. Podobný mechanismus představují robotičtí cyloni ukrytí mezi lidmi ve hře Battlestar Galactica dle známého sci-fi seriálu. Rozdílem je především možnost zrádce nakazit ostatní hráče, kteří mohou následně nakazit další. Mezi hráči se tak s každou tajnou výměnou karet šíří paranoia. Kdo je ještě člověk a koho ovládají zákeřní parazité?

Zatímco cílem hráčů je najít hnízdo parazitických bytostí a spálit ho pomocí tří karet benzinu, zatímco cílem nakažených je jim v tom zabránit, ideálně pak nakažením všech hráčů, nebo zabitím všech lidí. Hra trvá kolem půl hodiny a zážitek se svou atmosférou dá přirovnat k prvnímu a druhému dílu série Vetřelec a filmu Věc. Sérii o vetřelcích připomíná vesmírná základna zamořená neznámými parazity, postavy androidů a boj celkově, zatímco horror Johna Carpentera připomíná především naprostá paranoia a nejistota, kdo ještě je člověk, kdo ne a jak se nákaza šíří.

Na internetu se strhla velká diskuze o pravidlech kvůli nejasnému (resp. jasnému, ale hráči nelibě přijatému) určení vítěze na konci hry. Zatímco u zničení hnízda lidmi jsou lidé jasnými vítězi, u smrti všech lidí je nejasné, zda vítězí pouze původní nakažený, nebo vyhrávají všichni nakažení atd. Hlavní argumentací hráčů byla možnost dobrovolného přidání se na stranu nakažených, pokud vyhrávají. Musím oponovat, že při naší zkušební hře snad nikoho taková možnost nenapadla, protože tato hra se nedá hrát čistě na vítězství ve smyslu nahromadění největšího počtu vítězných bodů, ale i přes logickou snahu zvítězit je na této hře hlavní tíživá atmosféra spojená s nejistotou. Ve správné skupině hráčů, kteří si chtějí zahrát především kvůli atmosféře a nemusí za každou cenu vyhrát, bude mít Panic Station nepochybně úspěch.

Hru představí na českém trhu v plné lokalizaci nakladatelství Rex hry v únoru 2012 pod názvem Stanice Paranoia.

Runewars - první hra

Tak jak jsem slíbil, tak konám a přináším slíbený report. Včera jsme se poprvé sešli na Runewars a navzájem jsme se přiznali, že jsme trochu pesimističtí - kvůli tomu všemu hypu a očekáváním jsme se báli zklamání. Po 5 minutách vysvětlování pravidel se očička rozjasňovala, koutky zvedaly a ruce třásly nedočkavostí. Když jsme se dostali k tomu, že v zimě zamrzají jezera a jdou tedy překročit, nadšení neznalo mezí (to jen abyste věděli, jaké maličkosti nás dokáží potěšit).

Takže - sešli jsme se v 18:00, do 19:30 jsme vysvětlovali pravidla, povídali o všem možném a stavěli herní desku. Už to je minihra sama o sobě a výsledná mapa dost diktuje průběh hry. Mezi počáteční částí území elfů a lidí se táhly Pyreneje a tak tyto dva národy uzavřeli jakési spojenectví proti nemrtvým a démonům. Stavba mapy je velmi zábavná a nad každým položeným kouskem jsme dlouho dumali (přeci jen jsme hráli poprvé a nevěděli, co čekat).

Složení frakcí tedy bylo následující: Zoltán - démoni, Honza - lidé, Iggy - elfové, sydo - nemrtví (hurr, durr!). Hned první jarní karta umožnila všem rekrutovat a tak se naše armády utěšeně rozrostly. Všichni jsme se hned snažili narekrutovat nějaké neutrální jednotky, ale ouha - pro rekrutování musíte přijít na pole s potvorami, zaplatit 1-6 žetonů vlivu a za každý zapolacený žeton líznete kartu. Pokud je alespoň na jedné kartě zlatý symbol, byli jste úspěšní. Jinak na vás potvory zaútočí nebo ustoupí. Průšvih je, že v balíčku fate karet tvoří zlaté znaky asi 20%, tudíž pokud nemáte alespoň 4 žetony vlivu, diplomacii nezkoušejte, je opravdu těžká. Většinou se spíš vyplatí potvory vyhnat. Jen Honza byl úspěšný a pomocí 6 žetonů získal dva draky. S těmi vytáhl proti Zoltánovi, nicméně ten se ubránil a přešel do protiútoku. Abych nezapomněl - hned první zimu nám celkem dost jednotek pomřelo. Standardně totiž může být na jednom území maximálně 8 jednotek, v zimě však jen tolik, kolik má jejich majitel jídla. A jelikož jídla jsme měli málo a nikdo nesklízel, dobrá čtvrtina jednotek zemřela.

Já jsem mezitím uzavřel s démony pakt o neútočení a vydal se směrem k elfům. Kousek od jejich lesa se totiž objevil Dračí Trůn, který se počítá jako jedna Dračí Runa (musíte mít 6 run, abyste vyhráli, přičemž každý začíná s dvěmi). Trůn jsem dobyl pomocí lučištníků a nekromancerů a postavil kolem něj pevnost, abych si ho pojistil. O pár kol později jsem vtrhnul na Iggyho území, abych od něj získal svou šestou runu. Iggy byl opevněn ve své pevnosti, ale pomohl mi "generál mráz" - opět přišla zima a Iggy měl jen dvě jídla, kdežto já 8. Pomocí rozkazu "conquer" jsem tedy zaútočil na jeho hladem a zimou zdecimované jednotky a získal šestou vítěznou runu. Nutno říci, že v tom samém kole by vyhrál i Zoltán, který téměř vyhladil lidsku rasu pomocí své armády démonů a také si brousil zuby na 6 run, jen jeho karta se řešila později. První hra tedy skončila třetí zimu.

Ze hry jsme byli naprosto nadšeni a já se nebojím říct, že ještě předčila mé už tak vysoké očekávání. Pokud bude i příští hra taková, jde u mě na naprostou špičku. Trvala dlouho, ale to jen díky tomu, že jsme hráli poprvé a nevěděli, co čekat a dělat. Stejně jako u většiny strategických her můžete mít perfektně načtená ptavidla, ale když je mapa postavená a vy máte udělat svůj první krok, nevíte co s tím, možností je moc. Jinak hra plyne velice svižně a bez prostojů, soubopje odsýpají a i když jsou rychlé, taktika v nich je. Během boje můžete jeho výsledek ovlivnit pouze taktickými kartami (pokud je máte), ale nejdůležitější je skladba vašich vojsk. Pokud spoléháte pouze na pár velkých a pomalých nestvůr, může se lehce stát, že vás soupeřova armáda rychlých lučištníku zdecimuje dřív, než stihnete zaútočit. Musíte mít tedy armádu vyrovnanou, přičemž pro každý národ to znamená něco jiného (odlišnost jednotlivých ras je pro mě další velký plus).

Jak říkám, hra má vše, co jsem od ní čekal a ještě mnohem víc, třeba se mi moc líbí efekt zimy - pokud máte dostatek jídla, je velmi výhodné počkat si na zimu a pak zaútočit na oslabeného soupeře. Systém surovin je vůbec moc chytrý a nemusíte se brodit hromadami žetonů a počítat, kolik jaký soupeř může čeho rekrutovat - prostě kouknete a vidíte.

Ještě bych se chtěl vyjádřit ke komentářům na BGG ohledně toho, že hrdinové jsou prý k ničemu a do hry jsou přidáni jen tak navíc. Naprosto nesouhlasím! Hrdinové jsou důležitou součástí hry a jeden ze způsobů, jak získat runy. To že neinteragují s armádami mi vůbec nevadí, nejsou to přeci vojevůdci, ale zvědové a dobrodruzi, kteří jdou za svými questy. Ti lidé z BGG totiž hráli RW v FFG centru, kde se nehrálo s žetony průzkumu. Ty s epoloží na počátku hry na každé pole a pokud tam přijde hrdina, žeton otočí. Mohou tam být bandité, pasti nebo různá místa (portály, Dračí Trůn, Kobky). Tato místa dodávají každé hře osobotist a "šťávu", třeba portály jsou podobné jako červí díry v TI3 a mohou tak urychlit pohyb a útok na nepřítele. Dračí trůn zase slouží jako přirozený zdroj konfliktu - kdo by si nechal utéct dračí runu.

Uff, už toho je ažaž, prostě jsem nadšen na nejvyšší míru a ostatní na tom nebyli jinak. I když jsme to hráli jako člobrdo a strategických chyb sekali fest, pravidla přešla do krve rychle a zábava byla velká. Jen s pohybovými kartami byly zmatky - strategize posunuje jednotky pouze do soudedních prázdných nebo přátelských polí! Před panem Konieczkou smekám svůj skalp, tohle mohl vymyslet jen blázen nebo člověk, který má svou práci rád, rozumí jí a je zkušený. Pan K. je patrně všechno najednou.

Btw. ty 3D hory jsou nutnost, plocha je dost zaplněná a kdyby byly jen nakreslené, snadno by se přehlédly.

Hru můžete koupit zde.

Middle Earth Quest - report ze hry

Včera jsme se sešli na všemi dlouho očekávanou hru Middle-Earth Quest. Hra se odehrává ve Středozemi po Bilbově oslavě narozenin, když Gandalf Šedý začal mít podezření, že Bilbův prsten je Prstenem Moci. Hráči se chopí rolí méně známých hrdinů Středozemě a snaží se zvrátit Sauronovy plány.

Těmito hrdiny byli: Beravor - elfská hraničářka (že jde o ženu jsem zjistil až v polovině hry, ono to z obrázku nejde moc poznat), Éometh - rohanský jezdec (Iggy) , a konečně Eleanor - lučištnice z Minas Tirith (Eliška). Naším cílem bylo udržet Minas Morgul oslabené - na konci hry nesměl mít Sauron ve hře více než dva služebníky.

Hra začala Sauronovým (Radkovým) kolem - v Železném pasu Saruman tak dlouho koukal do Ithilského kamene, až mu došlo, že spojenectvím se Sauronem by mohl získat větší moc a nám nezbylo, než ho poučit o správné cestě. Toho se ujala Eleanor, která po boji s obřím pavoukem ve Fangornu Sarumanovi jeho úmysly rozmluvila. Beravor se vydala do Mlžných hor, aby obhlédla stav průsmyku pod Carathrasem - pokud by ho objevili skřeti, měl by Sauron volnou cestu přes Mlžné Hory. Beravor tedy obhlédla situaci, zjistila, že skřeti o průsmyku nemají ani páru a tak se mohla v klidu vrátit. Sauron poté rozbořil Osgiliath a šířil svůj vliv z Mordoru a Dol Gulduru. Jeho intriky však zatím přišly vniveč, jelikož jsme mu jeho plány (plots) pečlivě rozvraceli.

V tu chvíli si však Sauron vzpomněl, že ve hře 4 hráčů má mít každé kolo 3 akce (místo 2) a od té chvíle začaly dobrodruhům těžké časy. Zatímco Eleanor hrdinně prášila kožichy Warg Riderům v Rohanu, já se vydal do obávaných rozvalin Angmaru - dřívějšímu sídlu krále Nazgulů, abych splnil svůj druhý úkol. Padl jsem však do pasti a byl obklíčen, jen stěží jsem se po pár kolech dostal do bezpečí Roklinky (a úkol nesplnil). Éometh se zase vydal na jih Temného Hvozdu - do Dol Gulduru, kde ho přepadla Ústa Sauronova, po tuhém boji však byla zabita a zvuk Éomethova rohu se rozezněl lesem.

Sauronovi se však podařilo chytit Gluma a po zaznění klíčových slov "Kraj! Pytlík!" mu bylo jasné, odkud vítr fouká. Eleanor se proto vydala na zoufalou cestu do Barad-Dur. Byla přepadena Devítkou, kterou však hrdinně odrazila a nazgulové se stáhli do Minas Morgul. Ale jak se do Mordoru volá, tak se z Mordoru ozývá a cestu zpět již Sauron nebohé Eleanor nedovolil - její tělo bylo nalezeno v temných močálech a jen díky péči léčitelů v Minas Tirith její dny neskončily.

Síla vojsk Mordoru rostla, Éometh se tedy vydal na nebezpečnou cestu přes Rohan a na Emyn Muyl se střetl s Černým Hadem - velitelem vojsk Haradu - kterého po dlouhém a tuhém boji zabil na pláni Nindalf. Morgulský generál Gothmog mezitím oblehl Roklinku, kde byl po tuhém boji odražen a padl s mým šípem v srdci. Tím byla cesta přes hory volná, vydal jsem se tedy na cestu k Temnému Hvozdu, ale v horách mě stihla bouře a já byl nucen se utábořit. V tu chvíli však již bylo pozdě - díky informacím od Gluma již Sauronův vliv nad prstenem překonal Frodovu vůli a ten Prsten vydal služebníkům Temna. Třetí věk skončil a Sauron se stal vládcem Středozemě.

A jaká že to byla hra? Skvělá, dlouhá a výjimečně atmosférická. Pokud si při hře chcete připadat jako při čtení románu, je Middle-Earth Quest skvělou volbou.

Report: Blackbeard a Chaos in the Old World podruhé

Rozhodnuti odreagovat se po pracovním týdnu jsme se s Radkem po dlouhé době rozhodli zahrát Blackbeard - naší oblíbenou pirátskou hru, kterou jsme se doposud nebyli schopni pořádně naučit a půl první hry strávili listováním v pravidlech. Proto jsme si dali předsevzetí, že ji budeme hrát častěji, aby nám pravidla přešla lépe do krve. Radek si kvůli tomu dokonce koupil i nový fotoaparát, abychom se s vámi mohli o naše zážitky podělit. Sraz byl v Outpostu v 18:00 s tím, že kolem 21:00 dorazí Aneken s jeho bandou a zahrajeme ještě Chaos in the Old World.

Blackbeard

Zdroj Tomovyhry.cz - Gamereports

Naše první hra asi před půl rokem trvala 6 hodin, tudíž jsme nepočítali s včasným dokončením hry, ale jak uvidíte dále, vše se povedlo, zejména díky zalaminovaným kartám lodí, na které jsme čárali fixem a nezdržovali se přesunem žetonků jako poprvé. Rozdali jsme piráty, nakoupili lodě a vyrazili na moře. Můj Thomas Tew napnul plachty směrem východní Afrika, kde si brousil zuby na náklad arabských lodí a případné Indické obchodníky. Radkův John Taylor se rozhodl být pirátem z Karibiku.

Indické pobřeží bylo chudé jak palubní krysa a posádka začala být nespokojená. Až u etiopských břehů se na nás usmálo štěstí - malý arabský škuner neunikl mé pozornosti a za chvíli již Tew prozkoumával jeho náklad. Kořist však byla malá a kapitán se rozzuřil. Posádkou nakrmil žraloky a jelikož arabští šejci za své krajany výkupné zásadně neplatili, vymámil z kapitána něco informací o etiopském přístavu (metody, jimiž toho dosáhl, zde nebudeme šířit). Pak obrátil svůj hněv proti nebohým africkým obchodníkům a přístav nemilosrdně vypálil.

Taylor mezitím nelenil a z neplodného Karibiku se přesunul k pobřeží Nové Anglie, kde ho čekala bohatá kořist v podobě anglických obchodních lodí. Při pronásledování třetí obchodní lodi však byl přepaden vojenskou hlídkou a jeho loď utrpěla potupnou porážku. Pirát byl nucen stáhnout se do bezpečí Providentského přístavu.

Tewova namol ožralá posádka, doplula do madagaskarského pirátského hnízda, kde prodala kořist, nakoupila nová děla a oddávala se svým nejnižším pudům, než se vydala na cestu do pirátského důchodu (zisk vítězných bodů pro mě).

Taylorův Francouzský kolega Francis L'ollonais zatím zažíval úspěchy v Karibiku, ale když jeho posádku a uneseného kupce, za nějž si sliboval bohaté výkupné, sklátily kurděje, začalo se jeho štěstí obracet a jeho vlastní posádka ho nakonec nechala projít se po prkně. Nový velitel nelenil, kořist ihned prodal a odešel si užívat rychle nabyté bohatství (body pro rbx).

Zdroj Tomovyhry.cz - Gamereports

Nebudu vás dále zdržovat s dlouhým popisem - místní guvernéři nakonec měli pirátů plné zuby a nastolili tvrdý režim. Já raději odešel hledat štěstí do Indie, kde jsem naloupil bohatou kořist a začínal být trnem v oku guvernérům. Radek se na mě marně snažil upozornit královského komisaře, ale díky jeho pověstnému štěstí v kostkách se mu podařilo na 3d6 přehodit 15 :D

Když ho konečně povolal, kostky ho opět zradily a komisař šel ke dnu, přispívaje tak k mé další slávě. Díky podplacenému španělskému guvernérovi se můj pirát v klidu vykoupil a zakrátko byl konec hry.

Blackbeard je opravdu zábavná hra, pokud vám nevadí kostky (hodně kostek), náhoda a škození. Prokousávání se pravidly je peklo a opravdu to chce hrát častěji, aby to odsýpalo. Arrr! Radkova pomsta mě příště zajisté nemine!

Chaos in the Old World

Zdroj Tomovyhry.cz - Gamereports

Po deváté večer opravdu dorazil Aneken s Vaškem a Andrem, takže jsme vytáhli Chaos in the Old World. Jelikož nás bylo pět, tvořili jsme s rbx dvouhlavou saň a hráli jako tým. Rozložení sil bylo: My - Khorne, Aneken - Slaanesh, Andre - Nurgle, Vašek - Tzeentch.

Khorne má velkou nevýhodu v tom, že hraje jako první, jelikož potřebuje zabíjet a ostatní se mu tak v prvním kole mohou vyhnout. Nicméně jsme neváhali a pár skalpů si připsali.Nurgle poctivě korumpoval regiony, Tzeentch soustředil své síly do jediného regionu a nechal Slaaneshe odřízlého v rohu mapy, kam na něj téměř nikdo nemohl. To se nesmělo stát, proto jsme se s Khornem vydali ho zastavit. Slaanesh však asi měl uzavřen démonický pakt s Tzeentchem, který nám naše jednotky odteleportoval pryč :( Nakonec jsme byli odříznutí v rohu mapy a veškeré naše magické zásoby spotřebovávali na pohyb. V rozhodujícím boji nás zradil náš jednoruký akolyta a vítězství tak urval Slaanesh těsně před Nurglem.

Chaos mě nepřestává překvapovat, je to opravdu dobrá hra, ale zároveň ještě nevím, co si o ní myslet. Strategie stále čekají na objevení a na recenzi je ještě hooodně brzy.

P.S. Andre mi nabídl, že pokud se s ním budu učit Deluxe SPQR, naučí se se mnou Prince of Chaos - dvě mouchy jednou ranou! :) Některé učení může být i zábavné.

Chaos in the Old World - fotoreport

Blackbeard - fotoreport

Chaos In the Old World - první hra

Včera jsem se konečně dostal k první partii jedné z nejočekávanějších her tohoto roku - Chaos In the Old World od firmy Fantasy Flight Games. Hra se odehrává ve světě figurkové hry Warhammer a hráči v ní představují bohy chaosu soupeřící o vládu nad světem.Pravidla jsem vysvětlil do deseti minut a jelikož nejsou přehnaně složitá, vyskytlo se jen pár nejasností, hlavně kolem posunu "kolečka", které jednotlivým bohům slouží ke zvýšení schopností a zároveň jako jeden z prostředků k vítězství. Pak už se rozdaly karty, figurky a mohlo se začít hrát.

Jak už to u podobných her bývá, první partie je spíše seznamovací, hráči si osahávají herní principy a zkouší, co vše jim hra dovolí. Na strategii tedy alespoň na začátku nebylo ani pomyšlení, běhali jsme po mapě, válčili a korumpovali jednotlivé regiony (prostředek k získání bodů a posunu "kolečka"). Navíc každý z bohů má jiné vlastnosti a prostředky k vítězství, takže strategie nešla ani odkoukat od jiných. Holt učedík - mučedník. Co mě velice potěšilo byla možnost škodit ostatním pomocí karet, které mnohdy dokáží hru ovlivnit ve váš prospěch. Naopak karty událostí (každé kolo se otočí jedna) vám někdy pěkně pokazí plány, což je dobře, nic ve hře tak není jisté, musíte improvizovat a vystačit s tím, co máte. Vítězství pro sebe nakonec urval Slaanesh, bůh dekadence, jelikož zatímco ostatní se mydlili ve středu mapy, Slaanesh seděl za horami a postupně chytal místní šlechtice do sítě svých svodů a když se do něj pustily Khornovy sekyry, bylo již pozdě na zvrat.

První dojmy? Veskrze pozitivní. Hra je zábavná a plyne svižně, ačkoli mi přišla o něco abstraktnější než jiné hry podobného stylu (Warrior Knights), což však může být způsobeno neznalostí pravidel a tedy i větším se soustředěním na mechanismy než na pocity ze hry. Ale bavil jsem se královsky (ostatní též) a nemohu se dočkat další partie, kdy už budeme seznámeni s pravidly a budeme pilovat strategie jednotlivých bohů.