Výběr toho nejlepšího z roku 2012 - část 2.

Minulý týden jsme si v první části tohoto článku představili prvních deset her z našeho výběru dvaceti nejzajímavějších herních titulů roku 2012. Dnes budeme pokračovat druhou desítkou, ve které se podíváme zblízka na souboj mágů, galaktické obchodování, náboženské války ve středověké Evropě nebo urputné boje s hordami zombií.

Mage Wars

Hra Mage Wars od nové společnosti Arcane Wonders se objevila zčistajasna a jako uragán se prohnala všemi výstavami, veletrhy a setkáními zaměřujícími se na společenské hry. Po třech letech vývoje, balancování a předělávání byl hráčům představen boj na život a na smrt, který v aréně svádějí čtyři druhy kouzelníků. Arcane Wonders si s touto hrou dalo skutečně záležet. Důkazem je i série velmi profesionálních a užitečných naučných videí, na jejichž základě je prakticky možné začít hrát i bez otevření pravidel.

Mage Wars jsou kombinací karetní a taktické deskové hry. Každý hráč si před hrou vytvoří svůj balíček kouzel, která může jeho kouzelník seslat. To znamená různé ohnivé koule a blesky, vyvolávání příšer nebo pomocná i škodící očarování. Revoluční na této hře je skutečnost, že oproti klasickým karetním hrám, kde máte dobírací balíček karet, zde máte všechny karty po celou dobu k dispozici! Hra tak přesouvá možnosti a strategie na zcela jinou úroveň. Karty se následně vykládají na velkou hrací desku zobrazující arénu, po které se mohou kouzelníci a monstra hýbat. Když si k tomu přičtete ukládání karet ve velké knize kouzel a ohromnou podporu hráčů autory, je snadné pochopit, proč hra způsobila takový povyk. Nutno dodat, že zcela oprávněně.

Merchant of Venus

Původní hra z roku 1988 se v roce 2012 dočkala svého moderního kabátku, což ovšem provázely velké předporodní bolesti. Kvůli nepřehlednosti vlastnických práv oznámily nové vydání hry v ten samý den hned dvě společnosti - Fantasy Flight Games a Stronghold Games. V následném zmatku došlo naštěstí k dohodě a hráčům bylo nakonec představeno společné vydání hry. Vlastně jde o dvě hry v jedné krabici. Merchant of Venus od Stronghold Games je bezmála přesnou leč modernější replikou původní hry, zatímco verze od FFG je novým a po více stránkách upraveným počinem.

V Merchant of Venus se stanete galaktickým obchodníkem, který cestuje vesmírem a hledá nejlepší příležitosti výdělku. Během hry se hráči přesunují vesmírnými loděmi napříč galaxií a objevují nové rasy, se kterými je možné obchodovat, přičemž je důležité sledovat měnící se nabídku a poptávku. Hráči si během hry kupují lepší lodě a vybavení, staví si vlastní vesmírné přístavy nebo továrny. A pokud si chtějí hráči hru okořenit, lze použít volitelná pravidla pro boj. Po letech žádostí o nové vydání tak hráči dostali dvojnásobnou dávku obchodu.

Mice and Mystics

Ve hře Mice and Mystics od společnosti Plaid Hat Games hráči nejsou troškaři a musí zachránit rovnou celé království. Má to ale háček. Během útěku před podlou Vanestrou, byli naši hrdinové proměněni v myši. Aby varovali krále, musí teď proběhnout dvacetkrát větší hrad a v cestě za úspěchem už nestojí jenom Vanestřini nohsledi, ale také šváby, krysy nebo hradní kocour. Hráči musí v kampani složené ze série scénářů varovat krále, najít Vanestřinu slabinu a porazit jí. Hru lze hrát v jednom, nebo až ve čtyřech hráčích.

Na vydání této hry čekalo větší množství lidí hned z několika důvodů. Jde v zásadě o fantasy „dungeon crawl“, tedy hru o procházení jeskyně, podzemí či v tomto případě hradu, kde se hrdinové utkávají s nepřáteli, získávají poklady a vybavení a postupně si zlepšují své schopnosti. Ač se to nezdá, takovýchto her s fantasy tématikou příliš není. Obzvláště ne s takto zajímavou myšlenkou, kde se hráči ocitají ve zmenšeném světě myší. Pokud si někdo z vás teď vzpomněl na komiks a z něj vycházející RPG hru Mouse Guard, může si připsat bod k dobru. Dalším důvodem jsou jednoznačně herní komponenty, kterým kralují plastové figurky, které jsou opravdu krásné. Podobně jako v předchozí části článku zmiňovaný Andor - Dobrodružné legendy, i tato hra lehce klame tělem. Dle kreseb a tématu by člověk odhadoval, že je určena hlavně dětem, ale obtížnost úspěšně pobaví i starší hráče a jejich rodiče.

Rex: Final Days of an Empire

Loňský rok přinesl ještě jedno znovuoživení legendy. Tou je hra Dune z roku 1979, která čerpá z knihy Franka Herberta a přivádí hráče na pouštní planetu Arrakis. Společnost Fantasy Flight Games se rozhodla připravit moderní vydání, ale jednání s majiteli práv Duny bohužel nedopadla nejlépe. FFG se ale nevzdala a jelikož vlastnila práva na herní mechanismy, zasadila vše do vlastního sci-fi světa hry Twilight Imperium. Výsledkem je Rex: Final Days of an Empire pojednávající o rozpadu sjednocené galaxie. Tři až šest hráčů si může užít vesmírný epos, který se silně zakládá na vyjednávání a boji plném odhadování soupeře.

Ve hře probíhá boj o planetu Mecatol Rex, správní a mocenské centrum celé galaxie. Po odlákání hlavního vojska vládnoucí rasy Lazaxů  a nečekaném útoků lidí, se do boje o moc přidávají další rasy. Hra je založena především na vyjednávání, tvoření aliancí, jejich rozpadu a vzniku nových spojenectví. Přestože je cílem hry obsadit několik nejdůležitějších částí planety, mají všechny rasy ještě vlastní cíle a možnosti, jak ve hře zvítězit. Hra se vymyká soubojovým systémem, kde před bitvou oba hráči tajně nastaví na počítadle, kolik vojáků obětují a jakého velitele (pokud nějakého), které zbraně a obranné prvky použijí. Následně oba hráči najednou vše odkryjí. Kdo má ve výsledku největší sílu, vyhrává a eliminuje soupeře. Na začátku hry si ale každý hráč vylosuje kartu zrádce, který je z jiné rasy a pokud je to zrovna soupeřův velitel, utrpí zrazený hráč zdrcující prohru. Velkolepé sci-fi plné diplomacie, boje a správného odhadu.

Robinson Crusoe: Adventure on the Cursed Island

Opustíme na chvíli americkou produkci a přesuneme se zpět do Evropy, přesněji pak k našemu severovýchodnímu sousedovi. Polská společnost Portal Publishing představila kooperativní hru, ve které se hráči stanou trosečníky na záhadném ostrově. K přežití si musí postavit úkryt, zajistit si dostatek jídla a vody, pořídit si nástroje a zbraně, chránit se před nočními i denními predátory. Hráči postupně objevují políčka ostrovu a plní hlavní úkol, který se liší dle zvoleného scénáře. Pravda, o Robinsonovi ani Pátkovi ve hře moc není, ale téma trosečníků je zde pojato velmi chytlavě.

Autor Ignacy Trzewiczek se při tvorbě hry Robinson Crusoe: Adventure on the Cursed Island zaměřil především na eliminaci tradičních neduhů kooperativních her. Hra je svými pravidly sice jednoduchá, ale hráči mají velké množství voleb, na které ovšem nemají dostatek času, potažmo akčních bodů. Ve hře se nestává, že existuje jedna správná volba, ale je jich vždy několik stejně důležitých. Některé nebezpečné akce hráči nemusejí provádět, ale s ohledem na možné výhody si často vyberou danou akci dobrovolně. Obtížnost se navíc scénář od scénáře zvyšuje a hra tak vytváří nenápadným způsobem tlak na hráče, kteří se skutečně cítí jako zoufalí trosečníci, kteří pro přežití nevědí, kam dříve skočit. Bez spolupráce by hráčské postavy brzy zahynuli hladem a žízní, nebo následky nevyzpytatelného počasí. Dobrodruzi toužící po zážitku na pustém ostrově se v této hře mohou plně seberealizovat.

Space Cadets

Určitě jste někdy sledovali Star Trek nebo jiné sci-fi a toužebně si představovali sebe sama na můstku hvězdné lodě brázdící nekonečný vesmír. Někteří z vás už možná zaslechli o projektu Artemis určeném pro PC, kde jde v zásadě o simulaci můstku. Stronghold Games se pro změnu rozhodli přání vesmírných zážitků splnit hráčům společenských her svou novinkou Space Cadets. V této odlehčené hře si tři až šest hráčů rozdělí své pozice na můstku, vyberou si jednu ze šesti misí a zvolí obtížnost. Cesta vaší lodě může začít!

Space Cadets namísto vážné noty, složitých mechanismů a výpočtů, raději vsází na vtip a zábavné provedení. S každou částí můstku (kapitán, štíty, zbraně, komunikace,…) je spojena jiná minihra. Zatímco jeden skládá dílky podobné tetris na správná místa, aby zajistil přenosy energie, střelec se snaží co nejpřesněji trefit cíle cvrnkáním plastového žetonu na dráze střelby a podobně. V každé misi se navíc snažíte o něco jiného - zatímco v první jenom pomocí tažného paprsku vytěžíte tři asteroidy a prostorovým skokem opustíte prostor, v šestém se utkáte s nebezpečnou bitevní lodí. Unikátem je možnost hry dvou lodí proti sobě, pokud má každá skupina vlastní kopii hry. Vesmírná bitva dvou posádek vesmírných lodí se tak stává realitou, byť v tomto případě s velkou dávkou humoru.

The Manhattan Project

Moderní války zmítající světem se už neřeší na bojišti, ale ve vědeckých laboratořích, kde vznikají ty nejdůmyslnější zbraně a vynálezy. Status největšího a nejničivějšího vynálezu si v očích mnoha lidí stále udržuje atomová bomba. Samotný potenciál ničivosti je nejlepší prevencí války a ukázkou síly národa. Co to ale obnáší, výroba takové bomby? To si hráči vyzkouší ve hře The Manhattan Project od společnosti Minion Games.

Hra je založena na stejném principu jako Lords of the Waterdeep v první části tohoto článku, tedy tzv. „worker placement“. Zde máte ovšem k dispozici hned tři různé druhy pracovníků (dělník, inženýr, vědec), kteří mohou dělat odlišné práce. K výrobě bomby musíte mít uran nebo plutonium, továrny na jeho zpracování a nákresy, podle kterých bombu postavíte. Kromě společného herního plánu, kam je možné posílat své svěřence pro různé zdroje, má každý hráč ještě vlastní desku, na kterou si vykládá budovy. Ostatní hráči ale nezůstávají stát stranou! Budou do vašich budov posílat špiony a pracovníky, nebo se pokusí vaše továrny zničit svými letadly. Hra vyniká tématem, retro nádechem díky kresbě, nebo provedení pravidel jako novin a všechny žetony jsou na zřejmě nejtlustším a nejpevnějším kartonu, jaký jsme kdy mohli ve hře vidět.

Tzolk'in Mayský kalendář

Podruhé v rámci tohoto výběru jsme zabrousili do našich končin, protože rok 2012 českým autorům a vydavatelstvím doopravdy přál. Po Mafia City se další světově úspěšnou hrou stal Tzolk'in Mayský kalendář od společnosti Czech Games Edition. Ač to tak může s ohledem na nenaplněné předpovědi loňského prosince působit, nepojednává hra o konci světa. Dva až čtyři hráči se v ní stanou náčelníky mayských kmenů, kteří se snaží získat přízeň božstev.

Tato hra uzavírá trojici her s umísťováním postav na herní plán, ovšem s tím rozdílem, že Tzolk'in Mayský kalendář představuje nové pojetí „dynamického worker placementu“. Herní plán totiž tvoří několik velkých do sebe zaklesnutých ozubených kol mayského kalendáře, které se během hry otáčejí. Figurky se umisťují na zuby těchto koleček, nebo se z nich odebírají, čímž hráč získá bonus, na který zub momentálně ukazuje. Hráči tak musí plánovat kdy a kam umístit své postavy, jak dlouho čekat a v jakém pořadí je zase sebrat. To vše se kvůli neustálé změně hracího plánu musí důkladně promyslet. Tato zajímavě koncipovaná hra budila při svém představení na veletrhu společenských her v německém Essenu obrovský zájem a úspěch. Internet je momentálně plný obrázků nadšených hráčů, kteří si velká kola kalendáře různě nabarvili a získali tak naprosto originální kousky, na které stojí za to se podívat.

Virgin Queen

Do třetice všeho dobrého se naposledy podíváme také na hru od společnosti GMT. Historická hra Virgin Queen je pokračováním úspěšného Here I Stand, který pojednával o protestantských válkách v Evropě. Virgin Queen pokračuje tam, kde Here I Stand skončil a prožijeme tak boje nejvýznamnějších národů v letech 1559 až 1598. Tři až šest hráčů se ujme čtyř světských mocností (Anglie, Francie, Habsburkové a Osmanská říše) a dvou mocí náboženských (papež a protestanti). Každý národ má vlastní cíle a unikátní herní styl, kterého se během hry snaží dosáhnout. Výrazný rozdíl je především mezi světskými státy, které rozhodují o dějinách na bitevních polích Evropy, zatímco moc náboženská svádí nelítostné bitvy na teologických debatách.

Hra je řízena kartami (CDG - card driven game), které lze využít pro jejich akční body, nebo pro historickou událost. Čím je tato hra výjimečná, je diplomacie. Hráči mohou v rámci pravidel poměrně dost volně vyjednávat, slibovat, uplácet či zrazovat. Virgin Queen tak v sobě obsahuje boj, ekonomiku, politiku i náboženství a jde o velmi zajímavou kombinaci hry a komplexního náhledu na dané období. Jedná se však o relativně složitou hru, kterou budou vyhledávat spíše zkušenější hráči.

Zombicide

Už je to zase tady! Zombie se hemží v ulicích a nelítostně pojídají vše živé a obsahující chutný mozek. Tentokrát se ale možná nemrtvá horda trochu přepočítala, protože proti ní stojí skupina přeživších, kteří si svých mozků v celistvém stavu velmi cení. Zombicide je kooperativní hra až pro šest hráčů, lze ji však hrát i v jednom. I tato hra vznikla pomocí podpory na webu Kickstarter a jenom potvrzuje stávající oblibu v tématu zombie a také angažovanost hráčů na tvorbě her z nezávislé scény, které až následně zaštítí větší vydavatelství. V tomto případě se na vydání podílely hned tři společnosti, a to Cool Mini Or Not, Edge Entertainment a Guillotine Games. Krabice rozhodně nezeje prázdnotou - kromě mapových dílů a karet obsahuje především sedmdesát jedna plastových figurek.

Zajímavé je, že se v této hře postavy mohou zlepšovat a s každým zabitým zombíkem se stávají silnějšími a odemykají si nové unikátní schopnosti. S rostoucími schopnostmi postav se ovšem objevují silnější zombie. Dělat hluk je značně nebezpečné, neboť bezduchá monstra vábí a přivádí jejich nekonečné zástupy přímo ke zdroji hlasitějších zvuků. Hráči musí spolupracovat a využívat svých schopností, protože i přes pomalost a hloupost zombií je jejich ohromné množství smrtící. Hráči mají k dispozici deset scénářů na odlišných mapách a bez větších problémů si mohou vymýšlet i scénáře vlastní. Zdá se, že hráči konečně dostali absolutní zombie apokalypsu, po které tolik prahli.

Tím končí výčet dvaceti nejzajímavějších novinek z roku 2012. Doufáme, že vás výběr zaujal a pokud ne, napište proč. Postrádáte v našem seznamu nějakou hru? Nesouhlasíte s některou vybranou hrou? Napište nám do diskuze zde, nebo na blogu Tomových her. Rádi si přečteme vaše tipy.

Dojmy - Ghost Stories: Black Secret

Existuje řada plně kooperativních her, i na našem trhu si některé dokázaly vydobýt nemalé postavení a hráči, kteří chtějí spojit své síly v boji s mechanikou hry, znají například Pandemic, Arkham Horror či Zakázaný ostrov. Je tady ale jedna hra, která byla vždy srdcovou záležitostí, a hráči se k ní stále vracejí, protože je opravdovou výzvou a nedaruje vítězství jen tak někomu: Ghost Stories.

Hra vyšla v roce 2008 a má ji na svědomí Antoine Bauza, který dělal například 7 Divů Světa či Takenoko. Ve hře Ghost Stories zavedl hráče do malé čínské vesnice, ke které se stahují za všech stran temné bytosti, netvoři a duchové, protože se blíží čas, kdy se na zemi vrátí pán všech pekel: Wu-Feng. Proti legii zla stojí čtyři (jedna až čtyři) stateční taoističtí mniši, kteří musí velmi pečlivě spolupracovat během vyhánění duchů, jedině tak se dopracují až k samotnému Wu-Fengovi a svedou s ním urputný souboj.

Hlavní hrací plochu tvoří devět čtvercových dlaždic, které představují ústřední vesnici. Na každém dílku žije jeden vesničan, kterého mohou mniši poprosit o pomoc. Jeden například dokáže rozsvítit lampiony a jejich světlo zažene všechny duchy dále od vesnice, jiný daruje mnichům nějaké magické předměty ze svého krámku, v chrámu si můžou zapůjčit sošku Buddhy, na kterou lze napíchnout nějakého nepříjemného bubáka… a tak dále. Co dílek vesnice, to významný kus zvolené strategie.

Každý mnich má svou hrací desku, která rámuje středovou vesnici. Na této desce se právě objevují duchové, které musí hráči zažehnávat. Kromě toho jsou na ní uvedeny i speciální vlastnosti toho konkrétního mnicha. Jeden například umí létat, jiného nelze proklít, další neustále zakopává v lese o magické předměty, které si může ponechat... Variabilita je poměrně velká i díky tomu, že desky jsou oboustranné a každá strana disponuje jinou vlastností.

Hráči se pak střídají a mají vždy k dispozici pohyb a akci. V rámci pohybu se posunou na sousední políčko a v rámci akce mohou vymítat ducha, kterého mají na dohled, nebo poprosit o pomoc vesničana, který obývá jejich kousek vesnice.

Při vymítání přicházejí na pomoc právě magické předměty, které mají vždy nějakou barvu stejně jako duchové. Modré zrcátko oslabuje modrého ducha, červená lepkavá rýže oslabuje červené krvelačné démony atd. Aby se mniši nemuseli spoléhat jen na předměty, mohou vždy hodit třemi kostkami, na kterých jsou také barevné symboly. Pokud nasbírají dostatečnou sílu - je duch zažehnán a mniši jsou zase o kousek blíž k příchodu Wu Fenga, který se skrývá kdesi ke konci balíčku s duchy a který musí být poražen, aby hráči došli vítězství.

Není to ale zdaleka tak jednoduché. Ghost Stories patří mezi nejvíce frustrační hry, které jsou v obchodech k dostání! Naučit se správné strategii a souhře hráčům trvá. Duchové přicházejí do hry velmi rychle, a když je jich příliš, hráči rychle ztrácí životy. Hra má hned několik úrovní nastavení, které regulují obtížnost, ale hned ten první - nováčkovský - je pekelně těžký.

Bylo naprosto jasné, že tohle musí vědět i autor a vydavatel. Zřejmě proto časem přišlo rozšíření White Moon, jež do hry přidalo tématiku zachraňování vesničanů a přidalo několik herních mechanismů, které celou hru vyvážilo ve prospěch chrabrých mnichů. Ani tak to nikdy nebyla procházka rájem s prstem v nose - hráči se řádně zapotili a hra dokázala vytvářet přímo hmatatelný tlak.

Nejnovější rozšíření se jmenuje Black Secret a je ho možné kombinovat s předchozím White Moon. A proč další rozšíření, když už předchozí hru vyladilo téměř k dokonalosti? Inu proč ne. Když je dobrý nápad, tak to za to stojí. A Black Secret dobrý nápad má.

Nové rozšíření přidává do hry pátého hráče, který se ujme role Wu-Fenga. Tím se dost rapidně mění atmosféra hry, protože hráči nadále nehrají společně proti hře, ale společně proti zlomyslnému kamarádovi, kterému není cizí hrát za ztělesněné zlo.

Hráč za Wu-Fenga se stará o sesílání duchů na vesnici, ale kromě toho má i jiné vlastní cíle. V krabici najdete další hrací desku, která představuje podzemí vesnice, kde je zakopána celá řada zajímavých předmětů. Většina sice pomáhá spíše mnichům a vesničanům, ale někde pod tou kupou hlíny jsou tři urny s popelem Wu-Fenga a když budou vyzdvihnuty na světlo - řeky zrudnou krví. Zlý hráč se tedy snaží sesílat do podzemí své služebníky, kteří kopají jak za časů zlaté horečky.

Navíc přibyla další osobní deska právě pro Wu-Fenga. Na něm si hráč může organizovat své temné legie a také stavět pyramidu prokletí - další nový element hry. Zlý hráč má možnost směnit "líznutého" ducha, který by normálně šel strašit vesničany za žeton prokletí, který může potrápit taoistické mnichy. Ze začátku to jsou jen prkotiny a drobné překážky, ale s každým prokletím se hráč dopracovává k vyšším úrovním a začíná přidávat pod kotel se zuřivostí zkušeného pekelníka.

Aby to pro mnichy nebylo příliš obtížné, dostávají nějaké vyvažovací elementy. Nově například, pokud přijdou o Qi (život), je tato energie použita na krevní mantru, která když se naplní, provede nějaký pozitivní efekt. Navíc když už opravdu teče do bot a mnich už je jednou jarmilkou v hrobě, získá svého pokrevního bratra - tzn. že může využívat i speciální schopnosti hráče, který sedí naproti němu.

Pravidlově vše zapadá do sebe a nové rozšíření funguje zcela v rámci logiky předchozích pravidel. Ani úplně noví hráči se nemusí bát začít Ghost Stories rovnou v kombinaci s Black Secret. Pokud by se do toho míchalo i prostřední rozšíření, je už to přece jenom velký kus. Na začátek bych doporučil kombinaci základní hry právě s Black Secret. Teprve až po dostatečném zvládnutí lze zakombinovat i předchozí rozšíření, které ze hry vytvoří ohromný moloch plný úžasných ilustrací, plastových figurek a záplavy žetonků.

Celá grafická stránka hry je naprosto úžasná. Počínaje velmi originálními ilustracemi a konče detailně zpracovanými figurkami duchů. Jediné co malinko pokulhává, jsou figurky samotných mnichů, ty jsou, přiznejme si to, takové fádní. Nemálo potěší fakt, že hra je stále jazykově nezávislá a vše se i nadále řeší pomocí jednoduchých symbolů.

Black Secret po čtyřech letech přináší do původní hry zcela nový element a zásadně mění požitek ze hry. Není to ani tak o tom, že by původní hra byla vylepšena - stále má smysl tak jak je a jak původně vyšla. Nová krabice ji jen přetváří v úplně jiný herní zážitek, který je nemálo skvělý. Black Secret tedy doporučuji všem vlastníkům původní hry, není to rozšíření, které by přidalo jen hromadu dalších komponent a ve finále nic nezměnilo, tohle hru přetváří daleko zásadněji. Nováčkům ve světě kooperativních her bych Black Secret doporučil rovněž, protože původní hru více vyvažuje a činí ji tak přístupnější novým bojovníkům se zlem. Navíc si ji užijete až v pěti hráčích a když se budete na postu Wu-Fenga střídat, máte vystaráno na řadu zajímavých večerů.

Zhan Shi

Dojmy – Stanice Paranoia

Temný koridor matně osvětlovalo jenom poblikávající nouzové světlo. Ani Audrey se neubránila nepříjemnému pocitu stísněnosti. Stanice byla zcela prázdná, už tři hodiny nenašli jedinou živou duši… ani mrtvé tělo. Přesto byla nejedna zeď od krve a po zemi se odnikud nikam táhly stopy po tažení těl. Co se tady stalo? Náhle se za jejími zády ozval rachotivý zvuk střelby, který se s ohlušující ozvěnou rozléhal chodbami.

Po představení loňské hry Panic Station od belgického autora Davida Ausloose se česká herní scéna dočkala české (a zároveň slovenské) verze hry v podání společnosti REXhry a to s všeříkajícím názvem Stanice Paranoia. Pojďme se společně podívat do nitra vesmírné stanice, kde se odehrávají dramatické a možná i poslední chvíle zvláštní jednotky.

Proč se bát?

Český název hry odkazuje velmi přesně na téma hry. Stanice Paranoia je kooperativní hra s prvkem „zrádce“ pro 4 až 6 hráčů a odkazuje svou atmosférou na kultovní filmové horrory. Posuďte sami – vesmírná stanice přerušila spojení a neodpovídá na výzvy. Je tedy nutné na místo vyslat zvláštní jednotku, aby zjistila, proč stanice neodpovídá. Nepřipomíná vám to něco? Jednotka objeví stanici prázdnou, jsou zde ovšem stopy boje a neznámé životní formy. Ta je schopná napadnout členy týmu a ovládat je, aniž by zbytek jednotky něco tušil. Nepřipomíná vám to něco? ;-)

Ano, hra se zasazením příběhu podobá druhému dílu Vetřelců, zatímco herní mechanismy se blíží Carpenterově Věci. Tuto atmosféru nedůvěry, pochmurnosti a zrady ale umí u herního stolu velmi dobře navodit a pokud máte se svými spoluhráči opravdovou chuť na podobnou hru v krátkém čase, budete nejspíš Stanicí Paranoia mile překvapeni.

Zpracování na jedničku

Stanice Paranoia se může pochlubit skutečně parádní plechovou krabicí s vytlačenými rysy tváře na přední straně. Jde rozměry i kvalitou provedení o stejnou krabici, kterou můžete nalézt ve druhé hře od této české společnosti – Revolver. Parádní leč skromně účelný vizuál krabice si udržují i všechny komponenty. Ty najdete v pečlivě připraveném insertu, který obsahuje následující: 108 karet, 22 dřevěných žetonů a odpovídající přelepky, jednu desku tepelného skenu, čtyřstěnnou kostku a pravidla v českém a slovenském jazyce. Karty se dělí na 5 druhů – 20 karet oboustranných karet místností, 46 karet prohledávání, 12 karet postav, 12 karet scanu a 18 karet nákazy. Karty jsou standardní magic velikosti, takže není problém na ně sehnat obaly (pouze místnosti vyžadují oboustranně průhledné obaly), ale ačkoliv jsem se snažil, do insertu se obalené karty nevejdou. Po jeho vyjmutí se vám ale do hezké krabičky vejdou bez problémů a s přehledem vám zbude místo na další menší hru.

Kvalita karet je vyhovující s jasně viditelnou mřížkovou strukturou. Osobně doporučuji karty obalit kvůli jejich častému míchání nebo šoupání a otáčení na stole, rohy a hrany tím budou nepochybně trpět. Karty prohledávání obsahují různé předměty, zbraně a výbavu, přičemž vše je znázorněno realistickou kresbou na černém pozadí. Podobně tak i karty postav, nákazy a tepelného scanu. Na kartách není žádný text, všude jsou použity ikony. Ikonografie je snadno srozumitelná a po první hře budete mít dostatečný přehled, co k čemu slouží. Pokud byste váhali u karet prohledávání, pomohou vám poslední dvě strany pravidel, na kterých je každá z dvanácti možností podrobně popsána a vysvětlena.

Když už přišla řeč na pravidla, nenarazil jsem v nich na žádný problém. Vše je napsáno srozumitelně a jasně, nechybí obrázky a příklady. Navíc je vše v češtině, takže doopravdy platí značka z krabice a hru si mohou užít i děti, ať už od doporučeného věku deseti let, nebo možná i mladší. Jediný požadavek před začátkem hry je nalepení nálepek na odpovídající dřevěné kruhové žetony, což je otázka chvilky. Jakmile máme hotovo, můžeme se vrhnout do útrob záhadné stanice.

Přichází paranoia

Nebudu zde příliš podrobně vysvětlovat pravidla, protože nejsou nijak složitá a vše potřebné je v pravidlech jasně vysvětleno. Na začátku hry hráči připraví balíček karet prohledávání dle pokynů a stejně učiní i s balíčkem místností. Následně si každý hráč vybere barvu a dostane odpovídající žetony a karty postav, karty nákazy a dvě karty scanu. Ve Stanici Paranoia každý hráč ovládá dvě postavy – člověka a jemu přiděleného androida. Tyto dvě postavy jsou na sobě nezávislé, co se pohybu týče a každá má jiné schopnosti – android může ovládat střelné zbraně, zatímco člověk pouze nůž a co je hlavní, pouze člověk může vypálit hnízdo parazitů. Na začátku hry obdrží hráči karty z balíčku prohledávání a umístí žetony svých postav do startovní místnosti reaktoru. Už teď může, ale nemusí být mezi hráči nakažený, pokud někdo mezi startovními kartami prohledávání obdržel kartu hostitele. Hra plná podezřívání a paranoii může začít.

Každé kolo začíná fází parazitů, kteří se dle hodu kostkou pokusí přemístit a jestliže skončí svůj pohyb v místnosti s některou z hráčských postav, zraní ji o jeden či dva životy. Následuje fáze hráčů, ve které může každý hráč udělat jednu až čtyři akce, což záleží na zdravotním stavu jeho dvou postav. Hráči mají celkem 7 možností, co ve svém kole udělat, přičemž každá možnost stojí jednu akci:

1)      Objevení nové místnosti – hráč vezme vrchní kartu z balíčku místností a umístí ji k již odhaleným místnostem;

2)      Pohyb – hráč může pohnout jednou ze svých postav o jednu a v případě spojovací chodby o dvě místnosti;

3)      Střelba – android, který má u sebe zbraň a náboje může vystřelit na parazita nebo hráčskou postavu ve stejné místnosti;

4)      Prohledávání – hráč prohledá místnost a vezme si karty prohledávání;

5)      Aktivace počítačového terminálu – hráč v místnosti s počítačem využije jednu ze tří možností: provede tepelný scan, otevře zamčené dveře nebo objeví skrytou místnost;

6)      Léčení – pokud je hráčova postava v místnosti ošetřovny, může si za 1 akci vyléčit 2 životy;

7)      Použití vybavení – hráč může použít vybavení, které získal při prohledávání místností.

Než se přesuneme dál, zastavím se u tepelného scanu. Ten slouží k odhalení počtu nakažených a nenakažených postav. Každý hráč dostal na začátku hry dvojici karet scanu, jednu modrou (nenakažený) a červenou (nakažený). Při provedené scanu hráč odevzdá obě karty na příslušnou herní desku, na které pole pod zeleným + znamená pravdu a pole pod červeným X znamená lež. Hráč pravdivě odloží karty, ty se zamíchají a následně odhalí. Hráči tak vědí, kolik nakažených je, aniž by věděli, o koho se jedná. Hra tímto způsobem může skončit, když jsou všichni nakažení, nebo je poslední nakažený zabit a hráčům tak nic nebrání v dokončení mise. Samozřejmě i taková hra lze dohrávat, protože hráče může stále čekat boj s parazity a hledání potřebného množství benzinu.

Aby lidé dosáhli vítězství, musí spálit hnízdo parazitů, k čemuž potřebují 3 karty kanystru s benzinem. Spálit hnízdo navíc musí postava člověka a musí mít tři karty benzinu v ruce. Cílem parazita je buď všechny lidi nakazit, nebo zabít. Až tak je to prosté. Jak je ale možné někoho nakazit? Velmi snadno – kdykoliv se kvůli pohybu sejdou dvě postavy v jedné místnosti, musí si hráči tajně vyměnit jednu kartu. Tady přicházejí na řadu karty nákazy. Hráči si totiž mohou zcela bezpečně vyměňovat jakékoliv vybavení včetně benzinu. Jakmile ovšem jeden z hráčů pošle druhé=mu svou kartu nákazy, tzn. pokusí se ho nakazit, nastávají dvě možnosti. Buď druhý hráč poslal benzin, čímž pokus o nákazu zhatil, nebo poslal výměnou cokoliv jiného a je nakažený. Tento princip je postavený na vzájemné důvěře a pamatování si, zda jsem nebo nejsem nakažený. Dokonce se může stát, že se ostatní pokusí hráče nakazit tolikrát, že má na ruce pouze karty nakažení. Pokud všem těmto pokusům odolal a při další výměně nemá jiné karty, může poslat cizí kartu nakažení (jiná barva hráče), aniž by tím někoho nakazil. Právě díky tomuto mechanismu dochází ke skutečné paranoie.   

Komu věřit a s kým hrát

Jak tedy hodnotit Stanici Paranoia? Jedná se o velmi sympatickou „kooperativní“ hru, která je skladná, snadno přenosná a herní doba je nejdéle jedna hodina. Pravidla obsahují několik možných variant hry, jde především o drobné úpravy, které hru ulehčují nebo ztěžují lidem či nakaženým. Zpracování je na vysoké úrovni a díky českému překladu pravidel a absenci textu na kartách si ji může zahrát skutečně každý. Hra není nijak náročná na prostor a vejde se i na menší stolek, a jakmile se naučíte pravidla, zjistíte, že ke hře jsou ve skutečnosti třeba pouze karty a žetony, takže celou hru lze sbalit i do menšího balení, čímž se stává skutečně kompaktní hrou na cesty. Doporučuji tedy Stanici Paranoia každému? V tomto případě je odpověď: ne. Hned vám vysvětlím proč.

Stanice Paranoia je velmi dobrá hra, ale pouze pro ty, kdo chtějí atmosféru. Hráč, který se snaží o vítězství za každou cenu, hru ostatním otráví. Po vydání anglické verze se na internetových fórech strhla vášnivá debata o podmínkách vítězství. Hráči se dohadovali, kdo za jakých podmínek je vítěz – např. při nakažení všech vítězí pouze původní hostitel, nebo všichni nakažení? A obdobné dotazy se množily společně s kritikou hry a pravidel, které jasně neříkaly: v takovém a takovém případě vítězí přesně ten a ten. Tyto úvahy a kritiky jsou ale scestné. Stanice Paranoia není o tom zvítězit, ale užít si hutnou atmosféru nedůvěry, podezření, dedukce a strachu. Je to hra o prožitku stejného strachu a nejistoty, který jsme měli při sledování filmů série Vetřelec a hororu Věc. Kdo nechápe nebo nevyhledává podobné zážitky, ať tuto hru přejde, protože z ní bude zklamán. Jestliže si ale výše zmíněné chcete ve své partě přátel užít, je Stanice Paranoia ideální hrou. Sám se řadím do druhé skupiny a mohu říct, že i přes svou zdánlivou jednoduchost umí hra navodit vskutku tísnivé situace. Přidejte slabší osvětlení a odpovídající tíživou hudbu a můžete zažít opravdu intenzivní zážitek. 

Preview - Khazad-Dûm

Příliš hluboko těžili trpaslíci ve své nenasytnosti a chamtivosti. Příliš hluboko. Jednoho dne probudili běs beze jména. Trpasluj, kdysi velkolepé sídlo trpasličích vládců, dnes obchází strach. A skřeti číhají na každém rohu. Světlo dobra v hlubinách Khazad-Dûm pohaslo.

UPOZORNĚNÍ: Článek předpokládá znalost pravidel hry The Lord of the Rings: The Card Game a herních mechanismů karet. Bez těchto znalostí čtenář nemusí rozumět veškerému textu. Pro přehled je možné přečíst si naše dojmy ze hry zde na blogu, nebo si přečíst překlad pravidel hry na serveru zatrolených her zde.

Od břehů Anduiny do temnot podzemí

Khazad-Dûm je prvním velkým rozšířením pro karetní LCG hru The Lord of the Rings: The Card Game, které tvůrci z Fantasy Flight Games označují jako „deluxe“. Jde také o základ pro příběhovou sérii Dwarrowdelf, která bez tohoto velkého rozšíření nepůjde hrát. Stejně jako při honu na Gluma se bude i tato příběhová linie rozšiřovat rychlostí jednoho adventure packu měsíčně. Co najdeme v krabici? Khazad-Dûm obsahuje tři nové scénáře a 165 nových karet: 2 trpasličí hrdinové Bifur a Dwalin, 33 karet hráčů (11 po třech kopiích), 117 karet setkání rozdělených do devíti druhů a 13 karet tří dobrodružství. Součástí balení jsou také krátká pravidla vysvětlující novinky ve hře.

Kdo čekal od Khazad-Dûm velké množství karet pro hráče, může cítit jisté zklamání, ale rozšíření slouží hlavně jako odrazový můstek pro další příběhovou sérii. Balíčků setkání je dokonce více než v základním balení hry, kde bylo pouze 7 druhů. Hned na začátku pravidel Khazad-Dûm je poznámka, že balíček setkání Misty Mountains (Mlžné hory) není zahrnut v žádném ze tří dobrodružství, ale bude použit v dalších scénářích Dwarrowdelfu.

Pravidla přinášející trojici nových pravidel a ujasnění. První novinkou jsou karty setkání s akcí (action). Pokud je taková karta ve hře, může její akci spustit kterýkoliv hráč a vše probíhá stejně jako u běžné akce.  Poté tu máme nové označení „last player“ (poslední hráč), což je hráč po pravé straně od prvního hráče. Při sólové hře je hráč zároveň prvním i posledním hráčem. Poslední a nejméně příjemnou novotou je schopnost nepřátel „Immune to ranged damage“. To znamená, že nepřítele nejde zranit útoky provedenými skrze schopnost ranged, tedy střelba na nepřítele, který bojuje s jiným hráčem. Pokud postava s ranged bojuje jiným způsobem, než skrze tuto schopnost, proběhne útok normálně.

Posily pro družinu

Co nám přináší karty pro hráče? Především dvojici trpasličích hrdinů. Prvním je Bifur spadající pod sféru Lore a s honotami threat 7, síla vůle 2, útok 1, obrana 2 a 3 životy. Má zvláštní schopnost v podobě akce použitelné jednou za kolo: kdokoliv může zaplatit 1 žeton zdroje, který se přesune na Bifura. Druhým trpaslíkem je Dwalin ze sféry Spirit - threat 9, síla vůle 1, útok 2, obrana 2 a 4 životy. Má příjemnou response schopnost - když Dwalin zničí nepřátelského orka, sníží si jeho majitel threat o 2.

Neutrální kartou jsou Boot from Erebor (boty z Království pod horou), které dávají trpasličí nebo hobití postavě život navíc. Sféra Spirit dostává posilu v podobě spojence Zigil Miner (zigilský horník) se schopností získávat další žetony zdrojů a event karty Untroubled by Darkness (netrápený tmou) přidávající jednorázově sílu vůle. Lore dostalo také po dvou kartách. Event kartu Ancestral Knowledge (znalosti předků) - při vyčerpání trpasličí postavy hráč přidá na aktivní lokaci 2 žeton pokroku nebo 4 žetony u lokací s označením underground nebo mountain. Druhou kartou je spojenec Erebor Record Keeper (kronikář z Království pod horou) s cenou 1 a hodnotami síla vůle 1, útok a obrana 0 a 1 život. Tato postava nemůže útočit ani bránit, ale při vyčerpání kronikáře a zaplacení 1 zdroje lore může hráč připravit jinou vyčerpanou trpasličí postavu.

Pro sféru Leadership tu máme 2 nové event karty a jeden attachment. Durin’s Song (Durinova píseň) přidá trpasličímu hrdinovi do konce kola +2 k boji, obraně a síle vůle. Ever Onward (stále kupředu) vybere jednoho hráče, který si po neúspěšném plnění questu nemusí zvedat threat. A posledně Narvi’s Belt (Narviho opasek), který může obléci trpasličí hrdina a po vyčerpání pásku získává hrdina do konce fáze libovolnou sféru zdroje. Sféra Tactics získává od každého trochu. Trpasličí spojenec Veteran of Nanduhirion (veterán z Nanduhirionu) sice nikterak nepomůže v plnění questů, nepřátelům by však mohl zatopit. Je otázka, zda se vyplatí vykládat za 4 zdroje kartu s útokem 3, obranou 2 a třemi životy, když karta přichází do hry s jedním zraněním. Na druhé straně nepochybně potěší Dwarrowdelf Axe (dwarrowdelfská sekyra), která přidá trpasličí postavě +1 k boji a poté, co s ní postava zaútočí na nepřítele, dostane tento nepřítel automaticky 1 zásah. Za 1 zdroj hezká zbraň. Završením bojovnosti červeného balíčku je pak event karta Khazad! Khazad! stojící nula zdrojů, která přidává do konce fáze trpasličí postavě +3 k boji.

Nebezpečná setkání Morie a Mlžných hor

Into the Pit (znak krumpáče) nese název prvního dobrodružství a sestává především z trojice navazujících lokací. První je East-Gate (východní brána) s threatem 7 a stejným počtem žetonů průzkumu potřebnému ke zdárnému splnění. East-Gate zabraňuje hráčům bojovat s nepřáteli, kteří se tak budou hromadit ve staging area. Po splnění následuje First Hall (první chodba), která při cestování do lokace zvýší všem hráčům threat o 3. Po splnění následuje Bridge of Khazad-Dûm (most Khazad-Dûm). Když je aktivní, hráči nemohou vykládat karty. Nepotěší ani 5 kopií karty Signs of Conflict (známky boje) s jednoduchou schopností doomed 2 a surge. Navíc její shadow efekt zvýší bránícímu hráči threat o 2.

Goblins of the Deep (znak goblina s kopím) se drží svého jména a osm ze třinácti karet tvoří goblini. Za zmínku stojí tři kopie treachery karty Watchful Eyes (ostražitě pozorován), která se jako condition přidá jednomu z hrdinů a kdykoliv je tento hrdina na konci fáze boje vyčerpán, přidá se do staging area další karta z balíčku setkání.

The Seventh Level (znak cihly kovu) nese název druhého scénáře. Obsahuje objective kartu Book of Mazarbul (kniha Mazarbulu), která sice po přiřazení hrdinovi znemožní útočit, zase ale nevyžaduje jeho vyčerpání pro zapojení se k plnění questů. Aby to neměli hráči tak jednoduché, jsou zde dvě kopie karty Cave-Troll (jeskynní troll) - threat 4, síla 6, obrana 4 a 7 životů. Navíc má tenhle drobeček pro obránce značně nepříjemnou vlastnost - zranění, které zbude po zabití bránící postavy, musí hráč přiřadit další postavě. Troll tak bude, stejně jako v prvním díle filmové trilogie, zvesela decimovat celou družinu, pokud mu v tom hráči rychle nezabrání.

Hazards of the Pit (nebezpečí šachty) tvoří 4 lokace a 8 treachery karet. Treachery karta Cave In (zával) odstraní všechny získané žetony postupu z aktuálního questu i z aktivní lokace. Pokud nemůže odstranit žádné žetony, vynahradí si to alespoň schopností surge. Stejně nepříjemná (ne-li více) je karta Crumbling Ruin (rozpadající se ruina). Ta vám přikazuje vyčerpat jednu postavu a odhodit vrchní kartu z vašeho balíčku karet. Pokud je pořizovací hodnota odhozené karty stejná nebo vyšší než zbývající počet životů vyčerpané postavy, odhazujete i postavu.

Twists and Turns (zákruty a zatáčky) si hraje se světlem a tmou. Objective karta Cave Torch (jeskynní pochodeň) umožní za vyčerpání přidat 3 žetonu pokroku na lokaci s označením Dark. Má to ale háček, vždy když je pochodeň vyčerpána, otočí se vrchní karta setkání a takto odhalení nepřátelé míří rovnou do staging area. A karty lokací i treachery si přidávají svou. Do lokace Lightless Passage (temná chodba) nejde cestovat bez použití pochodně. Treachery karta Burning Low (dohořívání) přidá všem nepřátelům a lokacím ve staging area +1 k threat, případně +3 lokacím s označením Dark. Efekt této karty jde zrušit… použitím pochodně. Pozor, aby vám světlo nezhaslo!

Deeps of Moria (znak řetězu) si pro změnu libuje v použití X. Nepřátelé, lokace i treachery karty mají hodnoty nebo efekty dle X, které se rovná počtu hráčů ve hře. Radost hráčům neudělá Great Gave-Troll (velký jeskynní troll) - threat 2, síla 7, obrana 3 a 10 životů. K tomu si ještě přidejte jednu z nových schopností - imunitu proti útokům na dálku (ranged) a nemožnost přidat na toto monstrum attachment. Po udolání této agresivní hory svalů budou hráčům odměnou tři vítězné body.

Plundering Goblins (drancující goblini) tvoří hlavně goblini, kteří budou po cestě znesnadňovat život. Jasnou ukázkou takového škození je dvojice karet Goblin Archer (gobliní lukostřelec). Ačkoliv je tato příšera v zásadě slabá (útok 1, obrana 3, 1 život), má threat 48 a hráč je nemůže dobrovolně stáhnout k sobě a bojovat s nimi. Postavy se schopností ranged na ně však mohou pálit do staging area. Při odhalení zraní jednu postavu prvního hráče za jeden život. Podobných nepříjemností si hráč užije spoustu, ale některé mohou skrývat odměnu. Na takovém principu funguje lokace Plundered Armoury (vyplněné zbrojnice), která ve staging area přidává všem nepřátelům +1 do útoku. Po jejím prozkoumání ale mohou hráči vyložit z ruky 1 attachment kartu, která bude buď weapon (zbraň) nebo armour (zbroj).

 

Flight from Moria (znak mapy) se objevuje pouze v posledním dobrodružství shodného názvu a jde o docela sadistický balíček setkání. Objevuje se v něm The Nameless Fear (bezejmenný strach), který je nedotknutelný účinky hráčských karet, nemůže být přiřazen k boji s hráčem, jeho threat, síla a obrana se rovná součtu získaných vítězných bodů a má 27 životů. V kombinaci s kartou A Foe Beyond (nepřítel nad naše síly), která přikazuje poslednímu hráči dát jednomu hrdinovi tolik zranění, kolik je momentální útok bezejmenného strachu, se může stát úprk hráčů z Morie beznadějným. Aby toho nebylo málo, jsou zde ještě tři kopie Shadow of Fear (stín strachu) - attachment, který znemožní jednomu z hrdinů vyčerpání nebo připravení a vymaže textové pole postavy (a tím i všechny schopnosti). Zbavit se ho dá pouze zaplacením tří zdrojů.

V Misty Mountains (znak hory) narazíme na wargy (v českém knižním překladu vrrci - velké vlčí bestie) a černé uruky. Vrrci budou především nepříjemní v boji, sami o sobě jsou dost silní a pokud dostanou shadow kartu bez efektu, vrací se po svém útoku do staging area. Se silou útoku 4 tak budou nepříjemně uždibovat síly hrdinů. K tomu jim pomůže i Warg lair (vrrčí nora), která bude tyto bestie vytahovat z odkládacího i dobíracího balíčku setkání a přesouvat je do staging area.

Zlo číhající ve tmě

O obsahu karet dobrodružství se nebudu sáhodlouze rozepisovat. Zastávám názor, že tyto karty by měli hráči objevovat až ve hře. V opačném případě ztratí příběh část svých překvapení a dramatičnosti. Přesto se na jednotlivá dobrodružství podíváme. Ty jsou celkem tři a navazují na sebe (podobně jako v základní hře): Into the Pit (do hlubin), The Seventh Level (sedmé podlaží) a Flight from Moria (útěk z Morie).

Into the Pit je úroveň obtížnosti 5 a hrdinové se v něm vydávají do útrob Morie vyhledat Balina. Tento trpaslík nedávno vedl výpravu, která si dala za úkol založit novou kolonii v kdysi slavné říši jeho předků. Od té doby o této výpravě nikdo neslyšel. Bílá rada proto vysílá hráče se zprávou pro tuto skupinu. Proč se Balin, ani nikdo jiný z jeho družiny neozval?

The Seventh Level je úroveň obtížnosti 3. Po výslechu umírajícího goblina se hrdinové snaží dostat do sedmého podlaží podzemního labyrintu. O Balinovi a jeho kolonii stále nic nevědí. V sedmém podlaží je však místnost archivu, kde by měli podle goblina Balina najít. A pokud ne, v kronice by mohlo být napsáno více informací o nově založené kolonii, včetně přesnějších zpráv o jejím umístění.

Flight from Moria je úroveň obtížnosti 7. Po zjištění osudu Balinovy výpravy a kolonie se musí naši hrdinové dostat pryč z Morie, aby mohli předat zprávu bílé radě. Útěk však nebude vůbec snadný. Tunely se jenom hemží gobliny a navíc se po velkých chodbách pohybuje stín. Stín, jenž předchází strach a neproniknutelná temnota. Podaří se hrdinům dosáhnout brány vedoucí pryč z podzemního labyrintu dříve, než je pohltí hrozba neznámého stínu?

Co čeká hrdiny dál

Khazad-Dûm se s hráči nijak mazlit nebude. Skřeti nedají vydechnout, temnota chodeb je depresivní a události jsou stejně nemilosrdné jako neúprosné. Rozšíření je velkým krokem kupředu v příběhu a kampani, mnohem menším krokem k variabilitě karet hráčů a možnostem tvorby balíčku. Tady je třeba si uvědomit, že tato LCG hra operuje s trochu jiným konceptem, než klasické karetní hry typu Magic: the Gathering. Jde zde hlavně o příběh a ten je podáván mistrně. Mechanismy karet dobře odpovídají nastoleným situacím a už při přečtení textu karet se vám vybaví přesné obrazy z knihy či filmu a jasně vidíte logiku a návaznost. Po lovu na slizké stvoření jménem Glum v základní příběhové sérii, je Khazad-Dûm jako začátek nové rozsáhlé kapitoly. Tato kapitola nese název Dwarrowdelf a bude plná trpaslíků, skřetů a temnoty klikatých chodeb podzemní říše. Musím říct, že se na tuto novou kapitolu upřímně těším.

Dojmy – Star Trek Deck Building Game: The Next Generation

Vaše hlasy v anketě rozhodli o tom, že se dnes podíváme, kam se dosud žádný člověk nevydal. Společnost Bandai u nás není příliš známá, ale zaznamenala úspěch se hrou Resident Evil: Deck Building Game. Tento úspěch se rozhodla zopakovat na poli science fiction. Konec roku 2011 nám tak přinesl hru Star Trek Deck Building Game: The Next Generation. Tvůrci si vybrali pravděpodobně nejoblíbenější televizní sérii ze světa Star Treku. Setkáme se s mnoha známými rasami (Klingoni, Romulané,…), postavami (Jean-Luc Picard, Data,…), technologiemi a loděmi z této série. Pojďte se s námi vydat do hlubin galaxie, kde bude naším cílem nejenom objevovat, poznávat a porozumět mnoha záhadám vesmíru, ale také odolat jeho nástrahám a nebezpečím.

Pro jakou posádku je loď a kolik má zásob?

Star Trek Deck Building Game je hra pro 2 až 5 hráčů od dvanácti let a uváděný čas hry je 1 hodina (po seznámení s kartami víceméně odpovídá). Jde o karetní deck-building hru, tedy hru, ve které si stavíte svůj herní balíček karet v průběhu hry. A karet není málo, je jich 300 a mimo pravidel najdete v krabici ještě pět dvacetistěnných kostek. Kromě toho je v krabici pouze insert a pěnové děliče karet. Krabice je (stejně jako insert) převzata z osvědčeného formátu, který se poprvé objevil u rozšíření hry Thunderstone: krabice je obdélníková a insert ji v půli dělí na dvě delší části, kam se mohou pokládat karty položené na bok. V krabici je dostatek místa na další karty z několika rozšíření. Pěnové děliče pak brání kartám v přílišném pohybu v krabici a drží je hezky na místě, takže k poškození vlivem přenosu by nemělo dojít. Do insertu se navíc pohodlně vejdou i obalené karty.

Udělali v docích dobrou práci, nebo nám warpový pohon kolísá?

Co nalezneme v krabici se hrou Star Trek Deck Building Game jsme si už řekli, jak je to ale s kvalitou? Co se materiálu týče, nemám výhrad, ostatně hru tvoří prakticky jenom karty, které jsou pevné a hladké, kostky jsou poměrně obyčejné, ale ke svému účelu jasně poslouží a pravidla jsou sice na tenčím, ale dostačujícím papíru. Pěnové vložky i krabice odpovídá standardům firem jako Fantasy Flight Games (LCG karetní hry) či AEG (Nightfall, Thunderstone). V kvalitě použitého materiálu tedy sotva budeme hledat problém.

Prvním problémem jsou ilustrace karet, které povětšinou vycházejí z televizního seriálu. Zatímco některé jsou krásné ostré, u jiných je znatelná mírná rozmazanost. Nepředstavujte si ale zase nic dramatického. Při hraní to neruší, ale při detailním prohlédnutí karty jasně vidíte, že některé snímky ze seriálu zkrátka nejsou ostré tak, jak jsme dnes zvyklí z kreslených ilustrací karet, nebo technologií Blu-Ray. Druhým problémem je někdy příliš malé písmo na kartách, jejichž čtení je tak obtížnější. Mnoho karet je jedinečných a člověk si ze začátku hry bude často číst jejich text, než si zapamatuje, co ta která karta dělá. Nevím, zda byl tento pocit pouze subjektivní, ale shodli jsme se na tom u stolu tři. Při druhé hře jsme už ovšem velikost písma neřešili, takže je možné, že si člověk musí jenom zvyknout na netradiční velikost písma.

Rozvržení karet je chytré a dostatečně přehledné. Spodní lišta se schopnostmi, které se kombinují s hodnotami lodě hráče, je velmi dobrý nápad. Každá karta jde díky tomu použít dvěma způsoby – pro své hodnoty a pro svou zvláštní schopnost. Hra se tak víc než klasickému Dominionu přidává k novým deck-building hrám, které si berou něco ze svého zakladatele i z jiných karetních her jako např. Magic: the Gathering.

V poslední řadě zde máme pravidla hry. Provedení je nádherné a tematické – pravidla mají podobu hvězdného deníku Federace (předpokládám), obsahuje spoustu obrázků a ilustrací a člověk má skutečně pocit, že drží v ruce něco neskonale zajímavějšího, než jsou pravidla hry. Napsány jsou jednoduše, přehledně a stručně. Problém tkví v tom, že jsme při hře narazili na situace, které nám pravidla nedokázala vysvětlit. Nestávalo se to tak často, hodně věcí si člověk ujasní opětovným přečtením pravidla nebo textu na kartě. Tento problém částečně vynahrazují obsáhlé videotutoriály od autorů hry, které naleznete na konci našich dojmů ze hry. Přesto si pravidla zřejmě vyžádají revizi, případně vydání souboru často kladených otázek (FAQ). Nastalé problémy jsme však rychle vyřešili buď za pomoci herních diskusních fór, nebo dohodou a hra následně probíhala plynule a bez zaškobrtnutí.

Jak se stát kapitánem a co nás čeká

Jak se nová karetní hra Star Trek hraje? Nebudu zabíhat hlouběji do pravidel, ale základní věci zmínit mohu. Na začátku hry dostane každý hráč startovní loď, jednu kostku a balíček deseti karet složený z pěti druhů karet označených slovem „starter“, tří karet podporučíka (Ensign) a dvou karet poručíka (Lieutenant). Následně hráči připraví „space deck“, který představuje vesmír, události a setkání, která hráči zažijí na své misi napříč galaxií. Space deck vznikne smícháním vesmírných lodí s balíčkem vybraného scénáře.

Poté se připraví balíček „starbase“, což jsou karty postav (character), manévrů (manoeuvre) a příprav (setup). Ty se smíchají, na stůl se vyloží 9 vrchních karet a stranou k nim se přiloží tři balíčky základních postav – podporučík, poručík a velitel (Commander). Poslední tři zmíněné karty slouží především k nákupům dalších karet ze starbase. 9 vyložených karet a tři základní postavy představují možnosti karet, které může hráč koupit. Pokud si hráč koupí některou z devíti karet, doplní chybějící kartu vrchní kartou z balíčku starbase. Když balíček starbase dojde, vezmou se karty odložené na starbase discard (odkládací balíček), zamíchají se a vytvoří tak nový balíček karet, ze kterého se dobírá.

Všichni si zamíchají své startovní balíčky, vezmou si do ruky 5 karet a hra může začít. Kolo může proběhnout dvěma způsoby. Zaprvé, hráč odehraje klasické kolo, ve kterém může vykonat v libovolném pořadí a v libovolném počtu (výjimkou je průzkum a hledání, pokud efekty karet neříkají jinak) následující akce:

1) Zahrání postavy - Vyložíte z ruky kartu postavy na můstek (tzn. do hry před sebe) a vyhodnotíte její efekty.

2) Zahrání manévru nebo přípravy - Vyložíte z ruky kartu manévru nebo přípravy na můstek (tzn. do hry před sebe) a vyhodnotíte její efekty.

3) Nákup karet - Vyložené základní postavy vám dávají XP (zkušenosti), za které si ze starbase můžete koupit další karty do svého balíčku. Zakoupenou kartu si odložíte na svůj odkládací balíček a v případě potřeby doplníte chybějící kartu ze starbase balíčku.

4) Oprava poškozené lodě - Za zkušenosti si můžete také opravovat svou vesmírnou loď a to v poměru 1:1.

5) 1x hledání – Hráč může odložit jednu kartu ze starbase a nahradit ji vrchní kartou z balíčku starbase.

6) 1x průzkum - Hráč otočí vrchní kartu space deck a vyhodnotí ji. V balíčku jsou 3 druhy karet - vesmírné lodě (spaceships), události (event) a mise (mission).

Události a lodě, které potkáte při průzkumu, se vyhodnocují ihned, zatímco nesplněné mise mohou zůstat ve hře, dokud nejsou někým splněny. Najednou však mohou být ve hře pouze 2 mise, když otočíte třetí, musíte jednu z původních dvou odstranit. S vesmírnými loděmi můžete buď bojovat, nebo s nimi vyjednávat. Pokud budete s lodí bojovat a loď zničíte, přidáte si ji ke svým vítězným bodům. Když se vám naopak podaří porazit ji diplomacií, můžete se rozhodnout, zda si loď přidáte do svých bodů, nebo se stane vaší novou lodí. Jestliže loď neporazíte, nebo dokonce ona porazí vás, přesune se dle scénáře dospod space decku nebo se odstraní ze hry.

Druhou možností je tzv. „trash“, kdy hráč neudělá ve svém kole žádnou z výše zmíněných akcí. Místo toho vybere jednu kartu z ruky a zahodí ji (karty s označením starter jdou ze hry, ostatní na odkládací balíček starbase nebo na balíček základních tří postav). Tím jeho kolo končí, zbylé čtyři karty odloží na svůj odkládací balíček a dobere si pět nových karet.

V pravidlech najdeme tři možné varianty hry – Průzkum (každý sám za sebe), Klingonské války (týmové soupeření) a Borgská invaze (kooperativní proti hře). Průzkum probíhá přesně dle výše popsaných pravidel a vítězem se stává hráč, který jako první získá určitý počet bodů. Ty může získat plněním misí, bojem s loděmi apod. Ve scénáři Klingonských válek soupeří týmy hráčů o pozici císaře. Cílem je získat nejenom určitý počet bodů, ale mít také více spojeneckých (ne poražených!) lodí než soupeř. Tuto variantu lze hrát podobně jako scénář Průzkum, tedy každý proti každému. V tom případě je hlavní rozdíl v podmínkách vítězství.

Třetím scénářem je invaze Borgů. Hráči hrají společně, snaží se porazit další a další přilétající borgské krychle a vyvarovat se borgské asimilaci, hezky prezentovanou borgskými kartami, které hráč vlivem setkání a bojů může přidat do svého balíčku. K vítězství musí být splněn podmínky karty Locutus. V tomto scénáři se bojuje pouze s borgskými krychlemi, ostatní lodě (prchající před Borgy) lze získat pouze diplomacií. Zde jsme narazili na drobnou vadu na kráse. Schopnosti některých karet jsou v případě kooperativního scénáře takřka nepoužitelné. Jde především o karty zaměřené na průzkum, jelikož průzkum probíhá na začátku kola ještě předtím, než ho mohou hráči takovými kartami ovlivnit.

(pozn. autora: Locutus je Borgy násilně asimilovaný kapitán Picard z dvoudílné epizody The Best of Both Worlds, která ukončila třetí a začala čtvrtou sérii seriálu. :)

Sympatické je, že karty z balíčků jednotlivých misí lze kombinovat. Do průzkumu lze např. přimíchat několik borgských krychlí. Hra má slušnou znovuhratelnost a dříve, než se stačí ohrát, vyjdou k ní rozšíření. Koneckonců by první s podtitulem Next Phase Edition mělo být co nevidět v obchodech.

Stojí za to, přidat se k Federaci a letět dál, než kdo jiný?

Hra má hezký a uživatelsky snadno přijatelný design karet, který kazí drobné mouchy v podobě menšího písma a někdy nepříliš ostrých ilustrací. Přesto je hra vizuálně hezká a úspěšně navozuje atmosféru klasického sci-fi seriálu. Stejně tak herní mechanismy příjemně korespondují s tématem, ať už jde o jednoduché rozvržení statistik rasám (Klingoni jako válečníci s vyšším útokem apod.), o schopnosti postav, plnění misí a setkávání se s jinými loděmi, až po boj mezi hráči. Hra jednoduše řečeno funguje, jak má. Volná a týmová varianta i kooperativní hra proti Borgům si drží zábavnost.

U první hry počítejte s delším časem, než je autory avizovaná jedna hodina. Je to dáno tím, že nějaký čas zabere seznámení se s kartami a než si uděláte přehled o možnostech jejich kombinací. Jakmile ovšem tyto dvě věci zvládnete, bude hra mnohem rychlejší. Rychlosti např. Dominionu se však pro svou vyšší komplexnost nikdy nebude rovnat. To platí hlavně při hře čtyř a pěti hráčů. Někde jsem četl názor, že Star Trek Deck Building Game znamená revoluci na poli deck-buildingových her.  Neznamená, pouze si šikovně vybírá to nejlepší ze svých předchůdců. Dosáhl tím velmi příjemné a především fungující kombinace herních mechanismů, které navíc dobře ladí s tématem. Vše se zdá na svém místě a vše do sebe hladce zapadá.

Odpovězme si tedy na otázku – chceme se s touto hrou vydat do hlubin vesmíru? Po zvážení všech kladů i záporů musím jednoznačně odpovědět… ano. Star Trek Deck Building Game je dobrá hra a své drobné nedostatky hráčům vynahrazuje silným tématem a neotřelou hrou. Pokud bych měl Star Trek k něčemu přirovnat, napadá mě mnoho odkazů na různé karetní hry. Dominionu je podobný pro silný prvek deck-buildingu, zatímco s Rune Age sdílí různé scénáře, které mění herní styl, Ascension pro způsob získávání karet ze starbase a našli bychom mnoho dalších. Autoři se ale při míchání všech prvků nestali pejskem a kočičkou. Místo toho nám předložili chutný pokrm, ve kterém často poznáme chutě, které nám dříve a jinde lahodily. Hra tak sice nemusí působit moc originálně, nestane se však, že by zapadla mezi jinými karetními deck-buildingy. Star Trek Deck Building Game: The Next Generation je hrou, kterou lze hrát dlouho a blaze.

Odkazy

Videotutoriály od autorů hry Star Trek Deck Building Game najdete zde: 1) Obsah krabice; 2) Příprava hry; 3) Herní kolo; 4) Průzkum

Pravidla hry v anglickém jazyce.