Dojmy – Stanice Paranoia

Temný koridor matně osvětlovalo jenom poblikávající nouzové světlo. Ani Audrey se neubránila nepříjemnému pocitu stísněnosti. Stanice byla zcela prázdná, už tři hodiny nenašli jedinou živou duši… ani mrtvé tělo. Přesto byla nejedna zeď od krve a po zemi se odnikud nikam táhly stopy po tažení těl. Co se tady stalo? Náhle se za jejími zády ozval rachotivý zvuk střelby, který se s ohlušující ozvěnou rozléhal chodbami.

Po představení loňské hry Panic Station od belgického autora Davida Ausloose se česká herní scéna dočkala české (a zároveň slovenské) verze hry v podání společnosti REXhry a to s všeříkajícím názvem Stanice Paranoia. Pojďme se společně podívat do nitra vesmírné stanice, kde se odehrávají dramatické a možná i poslední chvíle zvláštní jednotky.

Proč se bát?

Český název hry odkazuje velmi přesně na téma hry. Stanice Paranoia je kooperativní hra s prvkem „zrádce“ pro 4 až 6 hráčů a odkazuje svou atmosférou na kultovní filmové horrory. Posuďte sami – vesmírná stanice přerušila spojení a neodpovídá na výzvy. Je tedy nutné na místo vyslat zvláštní jednotku, aby zjistila, proč stanice neodpovídá. Nepřipomíná vám to něco? Jednotka objeví stanici prázdnou, jsou zde ovšem stopy boje a neznámé životní formy. Ta je schopná napadnout členy týmu a ovládat je, aniž by zbytek jednotky něco tušil. Nepřipomíná vám to něco? ;-)

Ano, hra se zasazením příběhu podobá druhému dílu Vetřelců, zatímco herní mechanismy se blíží Carpenterově Věci. Tuto atmosféru nedůvěry, pochmurnosti a zrady ale umí u herního stolu velmi dobře navodit a pokud máte se svými spoluhráči opravdovou chuť na podobnou hru v krátkém čase, budete nejspíš Stanicí Paranoia mile překvapeni.

Zpracování na jedničku

Stanice Paranoia se může pochlubit skutečně parádní plechovou krabicí s vytlačenými rysy tváře na přední straně. Jde rozměry i kvalitou provedení o stejnou krabici, kterou můžete nalézt ve druhé hře od této české společnosti – Revolver. Parádní leč skromně účelný vizuál krabice si udržují i všechny komponenty. Ty najdete v pečlivě připraveném insertu, který obsahuje následující: 108 karet, 22 dřevěných žetonů a odpovídající přelepky, jednu desku tepelného skenu, čtyřstěnnou kostku a pravidla v českém a slovenském jazyce. Karty se dělí na 5 druhů – 20 karet oboustranných karet místností, 46 karet prohledávání, 12 karet postav, 12 karet scanu a 18 karet nákazy. Karty jsou standardní magic velikosti, takže není problém na ně sehnat obaly (pouze místnosti vyžadují oboustranně průhledné obaly), ale ačkoliv jsem se snažil, do insertu se obalené karty nevejdou. Po jeho vyjmutí se vám ale do hezké krabičky vejdou bez problémů a s přehledem vám zbude místo na další menší hru.

Kvalita karet je vyhovující s jasně viditelnou mřížkovou strukturou. Osobně doporučuji karty obalit kvůli jejich častému míchání nebo šoupání a otáčení na stole, rohy a hrany tím budou nepochybně trpět. Karty prohledávání obsahují různé předměty, zbraně a výbavu, přičemž vše je znázorněno realistickou kresbou na černém pozadí. Podobně tak i karty postav, nákazy a tepelného scanu. Na kartách není žádný text, všude jsou použity ikony. Ikonografie je snadno srozumitelná a po první hře budete mít dostatečný přehled, co k čemu slouží. Pokud byste váhali u karet prohledávání, pomohou vám poslední dvě strany pravidel, na kterých je každá z dvanácti možností podrobně popsána a vysvětlena.

Když už přišla řeč na pravidla, nenarazil jsem v nich na žádný problém. Vše je napsáno srozumitelně a jasně, nechybí obrázky a příklady. Navíc je vše v češtině, takže doopravdy platí značka z krabice a hru si mohou užít i děti, ať už od doporučeného věku deseti let, nebo možná i mladší. Jediný požadavek před začátkem hry je nalepení nálepek na odpovídající dřevěné kruhové žetony, což je otázka chvilky. Jakmile máme hotovo, můžeme se vrhnout do útrob záhadné stanice.

Přichází paranoia

Nebudu zde příliš podrobně vysvětlovat pravidla, protože nejsou nijak složitá a vše potřebné je v pravidlech jasně vysvětleno. Na začátku hry hráči připraví balíček karet prohledávání dle pokynů a stejně učiní i s balíčkem místností. Následně si každý hráč vybere barvu a dostane odpovídající žetony a karty postav, karty nákazy a dvě karty scanu. Ve Stanici Paranoia každý hráč ovládá dvě postavy – člověka a jemu přiděleného androida. Tyto dvě postavy jsou na sobě nezávislé, co se pohybu týče a každá má jiné schopnosti – android může ovládat střelné zbraně, zatímco člověk pouze nůž a co je hlavní, pouze člověk může vypálit hnízdo parazitů. Na začátku hry obdrží hráči karty z balíčku prohledávání a umístí žetony svých postav do startovní místnosti reaktoru. Už teď může, ale nemusí být mezi hráči nakažený, pokud někdo mezi startovními kartami prohledávání obdržel kartu hostitele. Hra plná podezřívání a paranoii může začít.

Každé kolo začíná fází parazitů, kteří se dle hodu kostkou pokusí přemístit a jestliže skončí svůj pohyb v místnosti s některou z hráčských postav, zraní ji o jeden či dva životy. Následuje fáze hráčů, ve které může každý hráč udělat jednu až čtyři akce, což záleží na zdravotním stavu jeho dvou postav. Hráči mají celkem 7 možností, co ve svém kole udělat, přičemž každá možnost stojí jednu akci:

1)      Objevení nové místnosti – hráč vezme vrchní kartu z balíčku místností a umístí ji k již odhaleným místnostem;

2)      Pohyb – hráč může pohnout jednou ze svých postav o jednu a v případě spojovací chodby o dvě místnosti;

3)      Střelba – android, který má u sebe zbraň a náboje může vystřelit na parazita nebo hráčskou postavu ve stejné místnosti;

4)      Prohledávání – hráč prohledá místnost a vezme si karty prohledávání;

5)      Aktivace počítačového terminálu – hráč v místnosti s počítačem využije jednu ze tří možností: provede tepelný scan, otevře zamčené dveře nebo objeví skrytou místnost;

6)      Léčení – pokud je hráčova postava v místnosti ošetřovny, může si za 1 akci vyléčit 2 životy;

7)      Použití vybavení – hráč může použít vybavení, které získal při prohledávání místností.

Než se přesuneme dál, zastavím se u tepelného scanu. Ten slouží k odhalení počtu nakažených a nenakažených postav. Každý hráč dostal na začátku hry dvojici karet scanu, jednu modrou (nenakažený) a červenou (nakažený). Při provedené scanu hráč odevzdá obě karty na příslušnou herní desku, na které pole pod zeleným + znamená pravdu a pole pod červeným X znamená lež. Hráč pravdivě odloží karty, ty se zamíchají a následně odhalí. Hráči tak vědí, kolik nakažených je, aniž by věděli, o koho se jedná. Hra tímto způsobem může skončit, když jsou všichni nakažení, nebo je poslední nakažený zabit a hráčům tak nic nebrání v dokončení mise. Samozřejmě i taková hra lze dohrávat, protože hráče může stále čekat boj s parazity a hledání potřebného množství benzinu.

Aby lidé dosáhli vítězství, musí spálit hnízdo parazitů, k čemuž potřebují 3 karty kanystru s benzinem. Spálit hnízdo navíc musí postava člověka a musí mít tři karty benzinu v ruce. Cílem parazita je buď všechny lidi nakazit, nebo zabít. Až tak je to prosté. Jak je ale možné někoho nakazit? Velmi snadno – kdykoliv se kvůli pohybu sejdou dvě postavy v jedné místnosti, musí si hráči tajně vyměnit jednu kartu. Tady přicházejí na řadu karty nákazy. Hráči si totiž mohou zcela bezpečně vyměňovat jakékoliv vybavení včetně benzinu. Jakmile ovšem jeden z hráčů pošle druhé=mu svou kartu nákazy, tzn. pokusí se ho nakazit, nastávají dvě možnosti. Buď druhý hráč poslal benzin, čímž pokus o nákazu zhatil, nebo poslal výměnou cokoliv jiného a je nakažený. Tento princip je postavený na vzájemné důvěře a pamatování si, zda jsem nebo nejsem nakažený. Dokonce se může stát, že se ostatní pokusí hráče nakazit tolikrát, že má na ruce pouze karty nakažení. Pokud všem těmto pokusům odolal a při další výměně nemá jiné karty, může poslat cizí kartu nakažení (jiná barva hráče), aniž by tím někoho nakazil. Právě díky tomuto mechanismu dochází ke skutečné paranoie.   

Komu věřit a s kým hrát

Jak tedy hodnotit Stanici Paranoia? Jedná se o velmi sympatickou „kooperativní“ hru, která je skladná, snadno přenosná a herní doba je nejdéle jedna hodina. Pravidla obsahují několik možných variant hry, jde především o drobné úpravy, které hru ulehčují nebo ztěžují lidem či nakaženým. Zpracování je na vysoké úrovni a díky českému překladu pravidel a absenci textu na kartách si ji může zahrát skutečně každý. Hra není nijak náročná na prostor a vejde se i na menší stolek, a jakmile se naučíte pravidla, zjistíte, že ke hře jsou ve skutečnosti třeba pouze karty a žetony, takže celou hru lze sbalit i do menšího balení, čímž se stává skutečně kompaktní hrou na cesty. Doporučuji tedy Stanici Paranoia každému? V tomto případě je odpověď: ne. Hned vám vysvětlím proč.

Stanice Paranoia je velmi dobrá hra, ale pouze pro ty, kdo chtějí atmosféru. Hráč, který se snaží o vítězství za každou cenu, hru ostatním otráví. Po vydání anglické verze se na internetových fórech strhla vášnivá debata o podmínkách vítězství. Hráči se dohadovali, kdo za jakých podmínek je vítěz – např. při nakažení všech vítězí pouze původní hostitel, nebo všichni nakažení? A obdobné dotazy se množily společně s kritikou hry a pravidel, které jasně neříkaly: v takovém a takovém případě vítězí přesně ten a ten. Tyto úvahy a kritiky jsou ale scestné. Stanice Paranoia není o tom zvítězit, ale užít si hutnou atmosféru nedůvěry, podezření, dedukce a strachu. Je to hra o prožitku stejného strachu a nejistoty, který jsme měli při sledování filmů série Vetřelec a hororu Věc. Kdo nechápe nebo nevyhledává podobné zážitky, ať tuto hru přejde, protože z ní bude zklamán. Jestliže si ale výše zmíněné chcete ve své partě přátel užít, je Stanice Paranoia ideální hrou. Sám se řadím do druhé skupiny a mohu říct, že i přes svou zdánlivou jednoduchost umí hra navodit vskutku tísnivé situace. Přidejte slabší osvětlení a odpovídající tíživou hudbu a můžete zažít opravdu intenzivní zážitek.