Dojmy - Drako

Horko a sluneční zář působily na mršinu ovce jako pec a nesnesitelný puch krve se nesl vzduchem daleko. Dost daleko na to, aby ho zachytil i mladý a hladový drak, který kroužil nad malou roklinou a připravoval se uzmout svou kořist. Trojice trpaslíků schovaná v koutech rokliny téměř nedýchala. Jediný prudký pohyb a drak by zmizel. Pot jim stékal po tváři do hustých plnovousů. Čekali. Drak se konečně snesl velkou rychlostí a popadl mršinu. Než však stihl odlétnout, scvakla trpasličí past. Dračí šupiny byly příliš tvrdé, aby jim past něco udělal, ale mohutný řetěz donutil majestátného plaza přistát. V tu chvíli mu kolem hlavy proletěla šipka z Morinovi kuše. Drak zařval a vychrlil plamen směrem, odkud přiletěla šipka. V tu chvíli už se z druhé strany řítil k drakovi Brald se svou sekerou a štítem, zatímco třetí lovec, Urpen, roztáčel připravenou síť.

Drako od polského vydavatele Rebel je rychlá taktická hra pro 2 hráče, ve které se staneme svědky boje v pasti lapeného draka a trpasličí trojice lovců. Herní doba se pohybuje mezi deseti a dvaceti minutami.

Co najdeme v roklině

Ve značně naddimenzované krabici Drako najdeme prostý papírový insert, rudou figurku draka a tři šedé figurky trpasličích lovců, herní desku draka, herní desku lovců, herní plán, 76 karet, 27 žetonů (25 žetonů zranění, 1 žeton zuřivosti a jeden žeton sítě) a samozřejmě pravidla. Figurky jsou hezky detailní a především u trpaslíků jsem alespoň já neměl problém vidět na první pohled, o kterého trpaslíka z loveckého tria jde - jeden je v plné zbroji se sekyrou a štítem, druhý má v jedné ruce sekyru, zatímco v druhé třímá síť a třetí má v rukách kuši připravenou k výstřelu. Karty jsou rozděleny do dvou balíčků po osmatřiceti kartách, jeden pro draka a druhý pro trpaslíky. Pro ty, kdo trpí (stejně jako já) obalovací mánií, jedná se o velikost 44x68 mm, které přesně padnou do obalů Mini European Boardgame od Fantasy Flight Games. Zda dělá ve stejné velikosti obaly ještě jiná společnost (např. Mayday) si nejsem jistý a předem děkuji za případné podměty v komentářích.

Herní plán zobrazuje roklinu, ve které lovci chytili draka, přičemž je rozdělen na síť hexových polí. Žetony jsou na zcela dostačujícím kartonu, stejně jako herní plán a desky draka a trpaslíků. Kresby jsou příjemné a ke hře mi naprosto sedí. Vlastní názor na design si můžete udělat z obrázků kolem. Všechny komponenty jsou pěkně zpracovány a ke kvalitě nemohu mít námitek. Obzvláště figurky jsou příjemně detailní a přímo volají po nabarvení. Pravidla nalezneme v krabici hned dvoje, jedny v polštině a druhé v angličtině. Český překlad pravidel od Pellyho najdete volně ke stažení zde. Pravidla jsou přehledná s dostatečným množstvím obrázků a příkladů a s pochopením jsem neměl žádné problémy. Vše je navíc doplněno hezky psanými příběhovými texty, které hře dodávají na atmosféře.

Vyrovnaný souboj

Jak probíhá samotná hra? Hráči si na začátku rozdělí role a vezmou si příslušnou herní desku a karty. Figurky se dle pravidel rozmístí na herním plánu rokliny, oba hráči si zamíchají své balíčky karet a vezmou si do ruky 4 karty. Poté může hra začít. První je hráč draka, který může zahrát pouze jednu akci. Poté se hráči střídají a ve svém kole mohou udělat dvě akce. Jako jednu akci si mohou dobrat dvě karty ze svého balíčku (limit karet na ruce je šest) nebo zahrát jednu kartu z ruky. Tyto dvě možnosti libovolně kombinují.

Každá karta má ve svém levém horním rohu kulaté ikony akcí, které je možné zahráním této karty provést. Vše je tak příjemně přehledné, a přestože je většina plochy karty „nevyužita“, nahrazují to ilustrace, které většinu tohoto místa příjemně doplňují. Akce draka jsou následující: 1) pohyb po zemi (symbol tlapy), 2) let na libovolné pole (křídlo), 3) útok drápy na blízko (drápy), 4) útok ohnivým dechem na dálku (oheň) a 5) obrana před útokem (štít). Poslední zmíněný typ karty slouží k obraně před útoky soupeře. Na rozdíl od všech ostatních karet se tyto karty vykládají v soupeřově kole jako reakce na jeho kartu útoku, který je tímto vyblokován. Trpaslíci se liší tím, že v některých případech může akci použít pouze jeden trpaslík, zatímco jiné mohou využít trpaslíci dva. To je znázorněno velmi jednoduše - buď je kruhu zobrazen jeden symbol, nebo dva. Trpasličí lovci draků se tak mohou 1) pohybovat (symbol chodidla), útočit na blízko (sekera), útočit trpaslíkem s kuší na dálku (šíp), hodit síť (síť) a bránit se drakovým útokům (štít).

Hráč trpaslíků vítězí, pouze pokud draka zabije. Drak má oproti tomu dvě možnosti, jak zvítězit. Buď pobije všechny tři trpaslíky, nebo se mu podaří osvobodit z pasti a odlétnou, jakmile protihráč odehraje všechny své karty a nemá tedy už žádnou akci (nemůže zahrát kartu, ani si žádnou dobrat).  

Podívejme se ještě na přiložené tabulky. Ty znázorňují stav draka nebo trpaslíků a pro obě strany jsou poměrně odlišné. Tabulka draka má v horní části čtyři kruhy. Pokud tipujete, že sem patří žetony zranění, máte samozřejmě pravdu. První čtyři zranění si drak přiřadí do těchto polí. Dále má drak napravo dva kruhy u ohnivého dechu, vlevo dva kruhy u létání a v dolní části tři kruhy u pohybu po zemi. Jakmile drak vyčerpá čtyři zásahy v horní části, vybírá si hráč trpaslíků, kam si drak přidělí další utržené zranění. Na tabulce trpasličích lovců máme vlevo trpaslíka kušiníka s pěti životy, který má nad hlavou symbol šípu. Je to připomínka, že pouze tento trpaslík má možnost střelby. Uprostřed je trpasličí válečník v plné zbroji a šesti životy. Nad hlavou má symbol rudého oka, který značí jeho schopnost - zuřivost. Jednou za hru je možné odhodit žeton zuřivosti a hráč trpaslíků může ve svém kole namísto dvou akcí provést tři. Velmi silná vlastnost. Napravo máme posledního z trojice - trpaslíka se čtyřmi životy a symbolem sítě. Tento trpaslík je možná nejslabší, ale jeho schopnost je pro draka noční můrou. Dokáže hodit na draka síť, ať už je kdekoliv na herním plánu. Drak lapený do sítě se nemůže pohybovat a sítě se zbaví pouze tím, že obětuje v jednom kole své dvě akce na vysvobození. Ztratí tak celé kolo. Pokud ovšem některý z trpaslíků zemře, hráč přichází i o možnost použít jeho zvláštní dovednost.

Na či stranu se postavíte?

Podle výše uvedeného popisu je vidět, že hra za draka nebude z nejjednodušších. Přesto se i s drakem dá zvítězit, ať už zabitím trojice lovců, nebo promyšlenou sérií úniků a čekáním, kdy dojdou soupeři karty. To ovšem z velké části ovlivňuje náhoda. Pokud vám nechodí karty s tolik potřebnými štíty, kterými se lze ubránit výpadům soupeře, bude hra značně obtížnější. Pro draka je o to obtížnější, že zatímco on má ve svém balíčku osm karet s možností obrany, trpaslíci jich mají rovný dvojnásobek. To znamená, že zabít trpaslíky je velmi obtížné, na druhou stranu může drak svými útoky velmi rychle zbavovat soupeře karet. Drak i trpaslíci zde hrají o čas.

Hra sama je svými pravidly a mechanismy snadná a velká míra náhody omezuje taktické možnosti hráčů. S ohledem na hrací dobu, která se pohybuje kolem 15 minut, to ale vůbec nevadí a hráči si mohou zahrát dvě nebo tři hry a libovolně si prohazovat role zkoušet jiné taktiky apod. Jde v zásadě o odlehčenou rychlou zábavu, která je ve značně líbivém provedení. Navíc je díky snadným pravidlům, absenci herních textů, přehlednému designu a krátké hrací době možné hrát Drako i s menšími dětmi. Kdo však hledá obtížnost šachů, toho zklamu, tato hra je více o zábavě a uvolněném hraní a náročným hráčům bude připadat příliš jednoduchá. Dáte mi snad za pravdu, že se tato hra může stát příjemným můstkem, jak by mohl rodič přivést svá dítka k líbivému světu náročnějších taktických her, ať už válečných (ASL), figurkových (Mercs) nebo karetních (Summoner Wars). Podobně jako u dojmů z Castle Panic jde tedy o hru pro rodinu, občasné hráče nebo prostě ty, kdo hledají jednodušší hru pro příjemné ukrácení volného času.

Dojmy - Ascension: Storm of Souls

Samael padl a jeho stoupenci jsou roztříštěni po okolí. To jim však nebrání znovu spřádat své temné plány. Poutníci a cestovatelé z Arhy vypráví o zmatku, který vládne v posmrtném životě.Kythis, strážce brány, který pouštěl odsouzené duše do konečného místa odpočinku, zmizel. Sám Samael ho před svou porážkou propustil z jeho odvěké služby. Polobožské stvoření se nyní schovalo svým tvůrcům a nehodlá se vrátit ke svému věčnému údělu. Na nebi se objevuje mrak, jenž miliony hlasů umlčí ostatní svět. Na oltářích se znovu obětuje a kultisté i fanatici předpovídají nadcházející zúčtování. Nazývají ho Bouře duší…

Do takového světa nás přivádí karetní hra společnosti Gary Games pro 1 až 4 hráče Ascension: Storm of Souls. Jedná se o hlavní hru druhého příběhového cyklu, první cyklus tvořila základní hra Ascension: Chronicles of Godslayer a rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Pokud jste teď trochu zmatení, nezoufejte, způsob dělení her Ascension působí možná trochu zvláštně. Přestože se jedná o klasickou deckbuilding hru, inspiruje se systém vydávání samostatně hratelných rozšíření hrou Magic: the Gathering (odkaz na tuto hru uvidíte vícekrát, proto dále jen M:tG). Vychází tedy příběhové celky nebo cykly, které tvoří (jak se zatím zdá) jedna hlavní hra pro 1-4 hráče a následně rozšíření pro 1-2 hráče, které lze dobře spojit s hrou hlavní a vytvořit tak možnost hry až v šesti hráčích. Karty se samozřejmě dají kombinovat dle libosti, ale nedoporučuje se prostě spojit balíčky karet, tím by vznikl příliš velký balíček s rozbitými kombinacemi karet. Na oficiálních stránkách hry však hráči mohou najít návody na sestavení optimálních balíčků, a to jak oficiální od firmy Gary Games, tak od ostatních hráčů.

Co přináší bouře duší?

V krabici Ascension: Storm of Souls najdeme 200 karet, herní desku, 50 krystalů a pravidla. Hra také obsahuje pěkně řešený insert, stejně jako předchozí hry. Karty se dají příjemně rozdělit a drží v insertu. Už jsem chtěl jásat, ale po obalení již karty nešlo v krabici pohodlně uložit. Ačkoliv jsem na internetu viděl množství fotografií, kterak mají v insertu lidé uložené karty v obalech, zkrátka se mi nepodařilo karty uložit, aniž bych při tom byl nucen ohýbat karty (pozn. používám obaly FFG standard card game). Pokud máte nějakou radu, jak do insertu karty vtěsnat, neváhejte a napište mi to prosím do komentáře. Samozřejmě chápu, že ne každý hráč své karty obaluje, ale když už si dali ve společnosti Gary Games záležet a dokonce vydali pro Ascension vlastní obaly, mohl tomu být insert přizpůsoben. Mrzí to obzvlášť, protože insert je dobře řešen a karty si o uložení v něm přímo říkají.

Karty samotné jsou velmi pěkné. Oproti původní hře se změnil materiál, na kterém jsou karty tisknuty. Karty mají na omak velmi zvláštní strukturu. Jako kdyby byly namazány voskem. Samozřejmě je to pouze dojem, pochybuji o tom, že by si někdo dal tu práci a voskoval karty (je to vůbec technologicky možné?). Jedná se o stejný rozměr, který byl použit už v prvním rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Ten se oproti první edici první hry Ascension: Chronicles of Godslayer změnil. V obalech rozdíl není poznat, bez nich je však rozdílná velikost karet patrná. Někomu by to mohlo při spojení her vadit, jiní tento rozdíl ignorují s poznámkou, že si hráč možná všimne, ze které hry pochází karta na vrchu balíčku, ale už nemůže určit, o kterou kartu jde. Gary Games tento drobný prohřešek napravili druhou edicí první hry, která je dle zpráv společnosti materiálem i rozměry shodná s dalšími dvěma hrami.

Hrací deska je velmi pěkně provedená a rozložení karet je na ní příjemně znázorněno obrázky odpovídajících karet. Je to klasická herní deska z pevnějšího materiálu, který se běžně používá pro hrací plány v deskových hrách. Deska není ve skutečnosti potřeba, ale je to velmi milý přehled a osobně s ní hraji rád. Dodává to hře punc něčeho ještě většího. Bohužel je oproti kartám a krystalům méně skladná, při cestování tedy nejspíš necháte desku doma. Vyloženou radostí jsou pak krystaly cti (honor) ve dvou velikostech a barvách. Menší průhledné krystaly mají hodnotu jedna, zatímco velké rudě zbarvené krystaly mají hodnotu pět. Oproti všem žetonům, kostkám a pravidelným tvarům jsou krystaly příjemným oživením, podobně, jako tomu bylo u hry Thunderstone, kde karty zkušeností nahradily plastové miniaturní hromové kameny. Jde sice o drobnost, ale hráče taková věc umí náležitě potěšit.

Trochu jiná hra

Už první hra série - Ascension: Chronicles of Godslayer vyvolala svým vzhledem protichůdné reakce. Zatímco na jedné straně stála velká skupina hráčů, kterým se grafický styl vyloženě nelíbil, na druhé straně byl dostatečně velký zástup lidí, kteří oceňovali odlišnost a originalitu ilustrací. Je to dáno netradiční technikou i výjevy, které jsou u této hry zvoleny. Povětšinou jsme si zvykli na dokonalé kresby z karetních her od Fantasy Flight Games nebo z M:tG. Ascesion tak na někoho působilo až nepatřičně či dokonce odpudivě. Je to podobné jako v případě produkce společnosti Flying Frog Company. Jejich fotografický styl se hráčům buď líbí, nebo ne. Jenom málokdy se k němu někdo staví neutrálně. Musím se přiznat, že já spadám do kategorie hráčů, kteří si kresby vyloženě užívají. Právě jejich netradiční vzhled ve spojení s příběhem hry mne zaujal a považuji ho za příjemnou změnu. Promítá se zde klasické fantasy, steampunk, horror a biblická tématika.

Zatímco některé kresby jsou jasně čitelné, jindy jde o značně abstraktní díla a podobné je to i s vyzněním. U některých se člověk pousměje mírné vizuální humornosti, při pohledu na jiné však člověku přijde na mysl dílo švýcarského surrealisty H.R. Gigera. To vše vytváří ojedinělý vizuální mix navozující velmi zajímavý dojem. Také tzv. flavor texty (texty nesouvisející s herními mechanismy, ale dotvářející atmosféru) na kartách jsou nápadité a některé z nich také nepostrádají špetku (někdy trochu morbidního) humoru.

Svět na rozcestí

Design karet je jednoduchý a přehledný. Hráč vidí na první pohled vše potřebné, především díky velkým ikonám ceny karty a rozumně velkému písmu schopností karty. V pravém horním rohu je cena karty udávaná buď trojúhelníkem (runy) nebo rudým kruhem s mečem (síla). V levém dolním rohu mají některé karty hvězdu označující množství cti, která se ve hře rovná vítězným bodům. Uprostřed karty jsou její vlastnosti, tedy zda dává hráči runy, sílu, vítězné body či možnost vykonat nějakou akci. V pravém dolním rohu karty je pak symbol edice a dle barvy je možné určit počet kopií této karty ve hře.

Hra má velmi jednoduchá a jasně napsaná pravidla. Hráči se zkušenostmi s hrami postavenými na deckbuildingu nebo principech M:tG se zorientují během krátké chvíle. Základní pravidlo deckbuildingu je samozřejmě zachováno i zde - jakmile doberete karty ze svého balíčku, vytvoříte si nový zamícháním toho odkládacího. Existují 4 druhy karet - hrdinové (hero), konstrukty (construct), příšery (monster) a nově představené události (event). Hrdinové, konstrukty a události navíc existují ve čtřech barvách (frakcích). Hrdinové jsou jednorázové karty, které vyložíte, vyhodnotíte jejich schopnosti a na konci kola je odložíte na svůj odkládací balíček. Konstrukty fungují obdobně jako hrdinové pouze s tím rozdílem, že je na konci svého kola necháváte vyložené před sebou (jde o tzv. permanent kartu). Příšery nemůžete získat do svého balíčku karet, když je ale porazíte, získáte odměnu (reward) v podobě krystalů cti. Některé příšery vám navíc dávají i trofej (trophy). Kartu příšery s trofejí si necháte vyloženou před sebou a můžete její trofej buď použít ihned, nebo ve kterémkoliv svém dalším kole.

Trochu specifické jsou zde dvě karty, které jsou od začátku volně k dispozici všem hráčům. Kultista dá hráči za každé dvě síly jeden krystal cti, funguje tedy jako jakýsi bouchací panák (kdo by si nechtěl praštit do kultisty, že? :). Další novou kartou je fanatik, který za tři síly dá stejně jako kultista jeden krystal cti, zároveň si ho ale hráč vezme před sebe pro jeho trofej. Ta se různí dle aktuální události. Událost je karta, která částečně mění pravidla ve hře. Kdo hrál M:tG, vzpomene si možná na velké karty různých dimenzí (tzv. planescape), které pozměňovaly podmínky hry. Události působí podobně. Vždy je na nich napsáno, jaký mají efekt a zároveň mají popsanou trofej (event trophy). Tu je možné získat právě poražením fanatika.

I příprava hry je rychlá a jednoduchá, obzvlášť pokud využíváte možností insertu mít oddělené jednotlivé balíčky karet. Nejprve si hráči připraví herní plán (tento krok je volitelný, jak jsem zmínil výše, herní plán není pro hru nezbytný). Na vyznačená místa na herní desce si připravíme balíčky karet Mystic, Heavy Infantry, Cultist a Fanatic. Každý hráč si vezme jeden startovní balíček. Ten je tvořen osmi kartami Apprentice (+1 runa) a dvěma kartami Militia (+1 síla). Každý hráč si vezme do ruky pět karet. Následně se zamíchá balíček ostatních karet, který obsahuje hrdiny, konstrukty, příšery a události a vyloží se vrchních šest karet. Tyto karty jsou momentálně k dispozici. Hráči se střídají v kolech, ve kterých mohou za sílu a runy karet z ruky nakupovat karty z prostřední řady šesti karet (ty se okamžitě doplňují), nebo některou ze čtyř karet, které jsou od začátku volně k dispozici. Hra končí ve chvíli, kdy se doberou všechny krystaly cti. Poté hráči sečtou čest všech karet ve svém balíčku a přičtou čest uloženou v krystalech. Vítězí hráč s nejvyšším množstvím cti.

Vzhůru do zbraně

Herní systém by se dal nejlépe popsat jako kombinace deckbuildingu a správy karet s velmi omezenou mírou konfliktnosti a interakce. Míra ovlivnění M:tG asi nikoho nepřekvapí, když je hlavním tvůrcem hry Justin Gary, jeden z předních hráčů této karetní hry.  Je to zvláštní, ale přestože je zde interakce mezi hráči omezena na minimum, vůbec mi to nevadilo a dokonce mi připadalo, že s ostatními hráči neustále „hraji“. Nenastala zde situace z některých euro her, kde má hráč pocit, že hraje po celou dobu sám a jediný rozdíl oproti hře v jednom je, že si na konci všichni sečtou body a nejvyšší počet vítězí. I zde se na konci počítají vítězné body a opět vítězí ten, kdo jich získá nejvíce. Přesto hráč nemá pocit osamocenosti ve hře. Nepochybně je to dáno herním časem, který se průměrně pohybuje někde mezi dvaceti až třiceti minutami na hru, ačkoliv ve více hráčích se může ještě o něco protáhnout.

Hra si drží svižné tempo ve dvou i třech hráčích. Ve čtyřech je již trochu delší, ale pořád velmi příjemná, ačkoliv se prodlužuje doba čekání na tah. Představa, že hraji s rozšířením v pěti či šesti hráčích (jak umožňují pravidla), si vpravdě nedovedu zcela dobře představit. Hra by se protáhla již zcela neúměrným způsobem. Spíše bych hráčům doporučil domluvit se na uspořádání menšího turnaje, ve kterém se rozdělí na dvojice či trojice a postupně se prostřídají. Pokud vlastní hráč původní hru nebo rozšíření, není takové hraní vůbec problém. A to jsem ještě nezmínil solitér variantu. V té zůstává vše jako v původní hře, pouze se postupně každé kolo dvě karty odloží na hromádku hry. Pokud získáte více cti než hra, vítězíte. Díky rychlosti (cca 20-30 min) dobře zabaví i tato varianta (mám momentálně nahráno k deseti hrám). Jak si tedy poslední přírůstek do rodiny Ascension stojí? Velmi dobře! Hledáte-li méně konfliktní, ale svižný karetní deckbuilding, který v mnoha ohledech připomíná oblíbenou hru svého tvůrce Garyho, má jedinečný grafický design a jde hrát velmi dobře v jednom stejně jako ve čtyřech hráčích, volbou Ascension: Storm of Souls se nedá naprosto nic pokazit.

A jestliže nemáte ještě Ascension dost, dočkáte se zítra dojmů z prvního rozšíření Return of the Fallen. ;-)