MERCS - všem dostupná hra s miniaturami 2. díl

Minule jsme si představili figurkovou hru MERCS, ale neřekli jsme zcela zásadní věc! Jak se hra vlastně hraje? Na to se společně podíváme v dnešní části, ve které vám představíme hlavní herní mechanismy a herní prvky.

Průběh hry

Bitvy se odehrávají vždy mezi dvěma hráči, na bitevním poli o velikosti 90*60 cm popřípadě 60*60 cm. Herních typů je oficiálně 7 - Control, Capture, Sabotage, Defend, Infiltrate, Ambush a Conflict. Typově se jedná o herní módy známé z videoher. Čili capture the flag, deathmatch atd. Hra se pak skládá z různého počtu kol dle vybraného herního módu. Největší počet kol je 8 a k tomuto počtu se při základním „Deathmatchi“ neboli „Conflictu“ uchylují již pokročilí hráči. Délka jedné partie by se tak měla pohybovat mezi 45 až 90 minutami v závislosti na frakcích, znalosti pravidel a herní mechaniky.

Existují dva typy map - 2D a 3D. 3D mapa je tvořena z dostupných překážek určených ke hře s miniaturami (zdi, budovy, nádrže, barely, krabice…atd.), popřípadě lze použít i jakýkoliv domácí nepořádek. Bitva se tak může odehrávat i na neuklizeném stole po večeři. V případě 2D mapy se herní plocha skládá jen z plátna či papíru, na kterém jsou vyobrazeny překážky a u nich číslo jejich výšky. Díky unikátním hernímu mechanismu totiž hráči potřebují znát jen číslo výšky daného předmětu a tedy zda se za něj mohou krýt či na něj lze vylézt. Nutno podotknout, že některé mapy pro tisk na svých stránkách zpřístupnili sami tvůrci hry a mnoho fanoušků vyrábí své vlastní. K dispozici jsou samozřejmě profesionálně vyvedená herní plátna, která se u nás také dají sehnat.

V momentě kdy je určen herní mód a tedy cíle hry, mapa a frakce, hází si hráči desetistěnnou kostkou pro určení, kdo na herní plán pokládá model jako první. Na bojiště mohou oba hráči umístit libovolný model ze své frakce a to až do maxima pěti modelů. Oba hráči se v umisťování modelů střídají a model pokládají na jasně vyznačenou startovací zónu. Poté, co oba hráči umístili všechny modely, mohou si ještě přesunout jeden libovolný model ze své frakce. Zbylé modely, které nejsou nasazeny, se po čas bojů schovají zpět do krabičky či čehokoliv, v čem je hráči přepravují.

Nyní si oba hráči pro každý svůj model hodí kostkou na iniciativu, která určuje pořadí aktivace. Někdy je tedy možné, že se soupeři díky lepším hodům podaří aktivovat všechny modely před svým soupeřem a naopak. Ne vždy je to však výhodou, neboť se nepřítel v mnoha situacích může přizpůsobit pohybu jednotek nepřítele. Poté, co u všech modelů proběhla aktivace, končí jedno celé herní kolo a oba hráči znovu nahazují iniciativu u těch modelů, které již nejsou vyřazeny z boje. V každém kole je tak pořadí aktivace všech modelů zcela jiné.

Během aktivace modelu se hráč musí rozhodnout, zda se s ním bude pohybovat, střílet, užívat některou z jeho speciálních zbraní či schopností. Všechny statistiky ke každému modelu, který je ve hře taktéž unikátní (Medic frakce CCC je schopnostmi a vzhledem a částečně i výbavou odlišný od medika USCR) jsou uvedeny na tzv. osobní kartě MERCS.

 K základním akcím, které má hráč na výběr, existují i pokročilé akce Overwatch,  Suppression a Bound, které dávají hráči více možností jak takticky řešit situaci na bojišti. Je nutno zmínit, že autor hry – Brian Shotton – je bývalým členem NAVI SEALS a studoval na West Pointu. Z větší části je proto důležité uplatňovat základní taktické postupy vycházející z reálného podkladu přímo ve hře a v případě „Rambo“ stylu hry očekávejte rychlý konec.

Způsob měření a pohybu

Již zmiňovaná „osobní karta MERCS  neslouží jen k rychlému přehledu vlastností a zbraní určitého modelu. Tyto karty slouží i k unikátnímu systému pohybu. Karta se dá položit k základně modelu, natočit požadovaným směrem a následně model přesunout do jedné ze tří pozic. Pokud je na bojišti příliš mnoho věcí, karta se prostě jen položí na hranu a k posunu slouží dvě rysky. Přestože se tento systém může zdát neohrabaný, velmi rychle přejde do krve a trošku zkušenější hráč (po 1 až 2 hrách) nemá s manipulací svých modelů vůbec žádný problém. Pro ještě pohodlnější pohyb po mapě slouží tzv. Snap To Cover neboli zkráceně S2C. Tato schopnost pomáhá modelům dostat se na malou vzdálenost do bezpečí či k nepříteli a přidává do hry velmi svěží a často využívaný prvek.

Herní mechanika

V momentě, kdy si hráč vyjasní pohyb po mapě, zbývá pochopit poslední tři důležité mechaniky ve hře. Těmi jsou vzdálenost, systém krytí a směr odkud je útok veden. Ve hře jsou tři typy krytí. FULL COVER – plné krytí, nejčastěji nelze ani na daný model vystřelit neboť je zcela krytý. Existují však situace, kdy je model i přesto zasažen např. granáty či těžkými zbraněmi. Druhým typem krytí je HALF COVER – částečné krytí. Protože jsme v blízké budoucnosti, předpokládá se, že zaměřovací systémy všech vojáků jsou na tak vysoké úrovni, že není rozdíl v tom, zda je nepřítel vidět jen z malé či velké části. Pokud je alespoň trošku vidět, lze na něj střílet. Tento druh krytí se ve hře vyskytuje nejčastěji. Posledním je pak NO COVER – bez krytí. I v tomto druhu krytí se některé modely octnou, ne však déle než 1 kolo. Je tomu buďto z důvodu rychlé smrti, nebo že hned v následujícím kole se model přesune tam, kam zamýšlel.

Druhou mechanikou je již zmiňovaná vzdálenost. Ty ve hře existují také jen tři. LONG, SHORT a MELEE. LONG, tedy dlouhá vzdálenosti, je nejčastější typ vzdálenosti, který se ve hře vyhodnocuje. Je tomu především z důvodu, že v blízké budoucnosti se příliš soubojů tváří v tvář nekoná. SHORT vzdálenost neboli krátká vzdálenost je přítomna především u brokovnic, efektů různých granátů popřípadě technologií, které jsou příznačné pro některé frakce. Poslední typ vzdálenosti je MELEE, tedy vzdálenost typická pro boj zblízka. V této vzdálenosti mají některé zbraně znemožněno (například odstřelovací pušky či některé těžké zbraně).

Poslední mechanikou je pak určení, odkud je veden útok, tedy zda je veden zpředu, z boku či zezadu. Je zřejmé, že v případech, kdy bude útok veden do boku či zad nepřítele, bude tento útok obohacen o značné bonusy. Stejně tomu tak bude, pokud nepřítel střílí z vrchu dolů a naopak.

Závěr

Co bychom této hře mohli vytknout, je občasná nejednoznačnost co která schopnost u některých modelů vlastně znamená či jakou má funkci. Na oficiálních stránkách mercsminis.com jsou pak na fóru velmi často dotazy právě k tomuto problému. Pokud však máte dobrou angličtinu a pár minutek, tento nedostatek není tak velký. Současně s tím, autoři hry pravidelně aktualizují FAQ (často kladené otázky) pro každou frakci i pro základní pravidla. Komunita, která se kolem MERCS sdružuje je velmi přátelská a pokud Váš dotaz nepokrývají česká pravidla či některé z odpovědí na českých stránkách www.mercshra.cz, lze si o radu napsat některému z členů MERCS týmu který právě tyto stránky spravuje a pravidelně řídí setkání hráčů na herních čtvrtcích v Tomových Hrách. Stejným způsobem se chovejte, pokud Vás hra zaujala a chtěli byste si jí zahrát či se jen podívat na modely, které svým zpracováním patří mezi špičku. Na zkoušku si lze v tomto obchodě některou z frakcí na hru půjčit. Začít tak není nikterak těžké či náročné. Náročné je pak už jen přestat.

Jan Kříž

MERCS - všem dostupná hra s miniaturami

V roce 2010 si dva hráči a milovníci miniatur, splnili svůj sen a oficiálně odstartovaly projekt MERCS. Těmi hráči jsou Brian Shotton, který je mozkem celého projektu a Keith Lowe, který stojí za podobou celé hry. Přesto, že hra nezaznamenala raketový vzestup a ani nezatřásla herním světem, postupně si kolem sebe začala vytvářet stále se zvětšující se okruh fanoušků. A jak všichni moc dobře víme, většina velkých věcí začíná malým rozhodnutím.

To, že hra pochází z hlavy hráče a nikoliv vypočítavého podnikatele každý zjistí hned při první návštěvě obchodu. Tato SCI-FI orientovaná hra s miniaturami totiž sestává z taktických bojů mezi dvěma pětičlennými týmy kdy každý model je unikátní a má své unikátní schopnosti. Potencionální zájemce tak nemusí měsíce skládat a barvit obří armády aby si vůbec mohl zahrát. Každá hratelná strana má ze začátku navíc jen 6 modelů, které lze zakoupit ve výhodném starter kitu. Autoři hry se tak nepokoušejí hráče finančně ždímat pravidelným chrlením nových a nových modelů či frakcí, které je někdy nutností a někdy povinností koupit, za předpokladu že chceme hrát námi zvolenou hru na patřičné úrovni. Příjemné je pak i zjištění, že vše co potřebujete ke hře, se vejde do jedné krabičky na oběd.

Historické pozadí

MERCS se odehrávají ve světě, kde veliká ekonomická krize donutí vlády ke krokům, které umožnily vznik tzv. MEGA korporací. Ty po určité době přesáhli svou velikostí a vlivem hranice a působnost vlád, které stáli za jejich vznikem. Než si to však kdokoliv stihl uvědomit, došlo ve světě k mocenským změnám. Píše se rok 2151 a zanikají první státy a na světě existuje 18 velkých korporací.  Korporace postupně zastupují veškeré funkce států (zdravotnictví, bezpečnostní složky atd.) a tvoří si své vlastní pořádkové síly označované jako M.E.R.C.S. (Military Economic Reconnaissance Counter Security). Po pár letech plných konkurenčních půtek, soudních sporů, odkupování podílů a slučování, se svět dostal do stavu, kdy existuje pouze devět MEGA korporací, jeden světový soudní dvůr, který znamená poslední stopy zákona (ano, přesně ten druh zákona, který si lze koupit) a pak skupina FCC, která pod sebou sdružuje 12 teroristických skupin, působících z oblastí, o které MEGA korporace nejeví zájem nebo je kvůli nákladům odepsala, a jsou označovány za tzv. Lost Margin.

Do tohoto světa je vržen hráč, jakožto velitel jednoho z MERCS týmů, který náleží pod jednu z výše uvedených stran. Zatím si mohou hráči vybírat ze 7 MEGA korporací a jedné z teroristických skupin. Zda autoři do hry uvedou všech 12 teroristických skupin, není příliš pravděpodobné vzhledem k tomu, že některé skupiny nejsou natolik silné či nepředstavují až tak velikou hrozbu. Zdravým odhadem jsou 3 teroristické skupiny, kdy jedna je již plně k dispozici a specializuje se na černé operace, druhá vyjde v tomto roce (2013) a ta se specializuje na únosy a transport osob. O poslední teroristické frakci se zatím jen šušká na oficiálních fórech k této hře a není tak zatím jisté, zda bude do hry zahrnuta.

Každá frakce si ku podivu zachovává svérázný a unikátní ráz, a nestane se, že by dvě frakce byly plně identické. Každá má své přednosti a určitou herní mechaniku, která však musí být respektována, aby bylo dosahováno vítězství. Pokud má nějaký hráč rád rychlost a pohyblivost u svých jednotek, jasnou volbou pro něj bude například frakce Sefadu sídlící na africkém kontinentě. Bude-li však mít chuť na frakci, jejíž předností je čirá palebná síla a přišpendlování nepřítele k zemi krycí palbou, bude muset zvolit jinou frakci. Například USCR sídlící v oblasti bývalého Ruska, která má v případě provádění krycí palby bonus.

Jak začít?

Většina mechanik je logická a snadno převoditelná na skutečné situace v životě. To umožňuje velmi snadno proniknout do hry i naprostým začátečníkům, kteří nikdy žádnou hru tohoto typu nehráli. Další velkou předností této hry je především cena. Pro to, aby si mohl nováček zahrát, mu stačí tzv. Starter Kit jedné v současnosti dostupných frakcí.

Starter kit obsahuje vše potřebné. Šest modelů, referenční karty pro každý model, malá pravidla a 6 kostek. Jediným zádrhelem může být, že modely se dodávají nenabarvené a některé je třeba slepit. Hrát se dá i bez nabarvení figurek, ale když vidíte krásně namalované figurky ostatních hráčů, povětšinou zatoužíte po tom samém. Pokud si netroufáte barvit figurky sami, je zde naštěstí dost hráčů, kteří vás to naučí a poradí, nebo vám modely nabarví. Hráče pak rozhodně nečekají žádné další nutné investice jako je tomu u jiných her, kdy si pro udržení kroku s protivníky musí pořizovat měsíc co měsíc nové jednotky. Přestože autoři letos vydávají pro každou frakci sedmý model, hráč není povinen si je pořídit, pokud sám uzná, že je nepotřebuje. Přestože do budoucna má mít každá frakce modelů deset, je to otázka několika let a tak může být peněženka každého hráče v klidu.

Angličtina jako jazyková bariéra?

K dispozici jsou již česká pravidla, která vzešla z herní komunity, která se sdružuje v obchodě a herně Tomovy Hry a díky velikému nadšení pro hru jsou v mnoha ohledech kvalitnější než ta originální. Tato pravidla jsou zdarma stažitelná na českých stránkách. Existence českých fanouškových stránek, kde si hráči mohou počíst o nově příchozích frakcích, modelech, záznamech z turnajů a dalších novinek ze světa MERCS, je v případě takto kvalitní hry samozřejmostí. Tyto stránky lze nalézt na adrese www.mercshra.cz

Dnes jsme si hru MERCS zevrubně představili a pokud vás zaujala, můžete se příští týden dočíst něco víc o pravidlech hry a herních mechanismech. Do té doby na viděnou na bojišti!

Jan Kříž

Speciál - Herní doplňky a vylepšování, díl I.

V dnešním speciálu se podíváme na zajímavou činnost hráčů. Aniž by si to někteří z nich uvědomovali, věnují často velké úsilí různému vylepšování a zkrášlování svých her. Může jít o ochranu herních komponent, jejich nahrazení lepšími nebo o různé „vychytávky“ a triky, jak si hraní zpříjemnit. Jaké jsou nejčastější druhy podobných úprav? Dnes se podíváme na obalování karet a barvení miniatur.

Obalování karet

Zřejmě nejčastější a nejjednodušší způsob úpravy hry. Karty jsou zasunuty do jednotlivých plastových obalů, které jsou buď celé průhledné, nebo mají průhlednou pouze jednu stranu a zadní strana má neprůhledný barevný vzor či obrázek. Cílem obalů je chránit karty před mechanickým poškozením a opotřebením. U klasických karetních her, jako např. kanasta, prší nebo mariáš, obaly zřejmě nikdy neuvidíte. Jednohlavé ani žolíkové karty se běžně neobalují. Oproti tomu u karetních her jako Magic: the Gathering, sběratelských a deck-buildingových her jsou obalené karty běžně k vidění.

Proč bychom vlastně měli karty obalovat? Některé hry vyžadují časté míchání karet (např. deck-buildingové). Takové míchání a hraní časem nevyhnutelně vede k „ohrání“ karet - vzniknou škrábance, trhlinky a v některých případech začnou hráči poznávat karty z balíčku a v rukách soupeřů, aniž by museli vidět líc. U jednohlavých či žolíkových karet není nutné tuto nepříjemnost příliš řešit. Jejich cena je nízká a prodávají se všude, není tedy problém koupit novou sadu. U moderních společenských her je to však problém hned ze dvou důvodů. Cena je zde ve většině případů podstatně vyšší a navíc může nastat problém s dostupností. Co je tím myšleno? Pokud se nejedná o hru s trvalým úspěchem, jako jsou Osadníci z Katanu či Carcassonne, těžko je budete za pár let hledat v nabídce obchodů. Pak jde samozřejmě o přístup hráče. Pokud má hru i pro sběratelské účely a hraje ji často, může si pořídit obaly, aby uchoval karty v dobrém stavu. Jestliže však chápe hru jako tradiční spotřební zboží, obaly zas tak nutné nejsou. Problémem je tak jako tak cena. Když má hra mnoho karet, mohou se náklady na pořízení kvalitnějších obalů vyšplhat do značné výše. Je tedy na zvážení hráče, zda se mu vyplatí investovat spíše větší částku do obalení karet a jejich zachování, nebo zda časem (v případě potřeby) investovat do nákupu nové kopie opotřebované hry.

Obalování začalo ve velkém u hry Magic: the Gathering a v návaznosti pak u všech sběratelských karetních her. Balíčky se neustále míchaly, s kartami na stole se pohybovalo, otáčelo apod. Bylo nevyhnutelné, že tímto způsobem u nich dojde k rychlému opotřebení. S ohledem na sběratelský formát a různou vzácnost a cenu (cena některých karet se vyšplhala i do několika set korun) hráči brzy vyžadovali lepší ochranu svých karet. Podobně jsou na tom dnešní deck-buildingové hry. Mechanismus tvoření herního balíčku v průběhu hry vede k častému míchání.

Mezi hráči se časem tak začali objevovat notoričtí „baliči“, kteří obalují všechny karty ve všech svých hrách a na druhé straně notoričtí „nebaliči“, kteří jakékoliv obalování bez rozdílu odmítají. Tyto dvě skupiny vedou nekonečné vášnivé spory, proč obalovat či neobalovat. Většina lidí se vydala střední cestou a obalují pouze vybrané karty u některých her. Zastávají názor, že je rozumné obalovat hry, kde dochází k častému míchání karet. Obaly mají však ještě jednu funkci a to ochranu před znečištěním a poškozením následkem jídla a pití. Co je tím myšleno? Hráči se ke hře scházejí a mnohdy mají po ruce něco na chuť a sklenici s nápojem. Mastné prsty kartám moc dobře nedělají, a pokud by se na stole vylilo pití, na zasažených kartách to bude i po opatrném vysušení vidět.

Na výrobu těchto obalů se dnes specializuje několik firem. Asi nejznámější a stále nejrozšířenější jsou obaly společnosti Ultra-Pro. Tato americká společnost s padesátiletou tradicí si svou silnou pozici vybudovala nejenom díky kvalitě svých výrobků, ale především správnými rozhodnutími. Z počátku se Ultra-Pro zaměřilo na doplňky pro sběratelské karty sportovců, které se v USA těší velké oblibě. Kromě obalů prodávala také alba a dokonce i vlastní karty. Dalším výjimečně úspěšným tahem bylo spojení se značkou Magic: the Gathering. Pro sběratelskou karetní hru vyrábí Ultra-Pro nejenom obaly s tematickými obrázky na zadní straně, ale také krabičky na karty a herní podložky. S rozšířením magicových karet po celém světě se tak rozšířily i doplňky z dílen Ultra-Pro. V poslední době navíc společnost rozšířila své pole působnosti i na různé formáty karet v deskových hrách.

Další kdo vydává své obaly je americká společnost Fantasy Flight Games. Přestože se výrobě obalů v masivním měřítku začala věnovat teprve v poslední době, má značné úspěchy. Je to dáno především silnou pozicí FFG mezi hráči deskových a karetních her. Který trochu zkušenější hráč by neznal hry od této společnosti? Obecné povědomí by však nestačilo, kdyby obaly nebyly velmi kvalitní. V kvalitě i nabídce na magicové formáty karet FFG přímo soupeří s výše zmíněnou společností Ultra-Pro. Americké společnosti soupeří i na poli rozmanitosti obalů. FFG také nabízí kromě průhledných i obaly s jednobarevnými stranami nebo s obrázky. Ty pochází většinou z jejich her a v nabídce tak mají tématiku Pána prstenů, fantasy her ze světa Terrinoth, tajemné obrázky z Mythosu spisovatele H.P.Lovecrafta, nebo nově obaly s tématikou Hvězdných válek. Hráči mohou mít z podobného soupeření jedině radost, protože výběr se neustále zvětšuje a tématika obrázkových obalů se přestává omezovat na fantasy.

Společností vyrábějících obaly (a většinou nejenom obaly) je samozřejmě mnohem více. Z těch nejznámějších bych zde měl zmínit společnost Mayday, která vyrábí obaly téměř v jakékoliv velikosti. Umožňuje tak obalení netradičních velikostí karet, jako jsou ve hrách Dixit nebo 7 divů světa, pro které jiné obaly neexistují. Nevýhodou zároveň je pak kvalita obalů této společnosti, které jsou tenčí a mohou se u nich objevit otřepky nebo nepřesnosti velikostí. To však kompenzuje cena. Za cenu padesáti obalů společností FFG nebo Ultra-Pro máte osmdesát až sto obalů společnosti Mayday. A jak jsem zmínil výše, na některé karty jednoduše jiné baly neseženete. Navíc se společnost neustále snaží vylepšit kvalitu nabídkou pevnějších a obecně lépe zpracovaných obalů v řadě premium. To vše při udržení nízké ceny. Dále tu máme dánské Dragon shield, resp. Arcane Tinmen vyrábějící kvalitní obaly především pro karty formátu magic a yu-gi-oh. Nabídka je tedy dostatečně pestrá a prakticky každý si dnes může vybrat obaly přesně podle svých představ.

Barvení miniatur

Barvením se myslí doplnění barev na plastové nebo kovové figurce nebo herní části, která je dodávána nenabarvená. Nejdříve bylo barvení doménou modelářů, kteří barvili modely svých letadel, automobilů, lodí apod. Následně se barvení rozšířilo prostřednictvím her s miniaturami. Jako asi nejznámějšího zástupce zde mohu uvést dvojici her Warhammer a Warhammer 40.000 od společnosti Games Workshop. A jelikož v krabicích moderních společenských her nacházíme stále častěji různé plastové modely (vzpomeňme na hry od FFG), dostalo se barvení už i mezi běžné hráče. Ano, v některých hrách dostane hráč všechny figurky již předem namalované, ale i tak to některým nebrání v úpravách a vylepšování figurek.

Proč bychom vlastně měli figurky barvit? K tomu vedou různé důvody. Hlavní je pravděpodobně důvod ryze estetický. Je znatelný rozdíl, jestli se na herním plánu pohybují uniformě šedé nebo osobitě nabarvené figurky. Malování figurek navíc nezná mezí a tak si může každý hráč vytvořit svojí variaci barev a přenést tak na stůl část své fantazie. Vzniká tím i sběratelská hodnota - miniatury se nabarvením vymykají z jednolité záplavy figurek obsažených ve všech kopiích hry a stávají se z nich originály. V některých případech dokonce umělecká díla. Barvení má však i praktické důvody. Nabarvené figurky se mohou na herním plánu snáze rozeznat. Představme si např. BattleLore - desítky figurek, které na bojišti rozpoznáte pouze s pomocí vlaječky, zdlouhavá příprava, protože figurky v krabici nejsou vždy na první pohled odlišné atd. Nabarvením je možné takové figurky rozlišit i letmým pohledem, což usnadní přípravu i samotnou hru. A přiznejme si, že každého jistě potěší, když rozloží hru a přátelé si zálibně prohlížejí figurky. V ideálním případě doplní svůj zájem slovy: „To jsi maloval ty? To je paráda!“

K barvení se používají různé druhy štětců, barev a laků. Figurky je povětšinou třeba nejprve odmastit. Poté se nastříkají základní barvou (ta se dnes prodává nejčastěji ve spreji) a následně se barví jednotlivé části. V této fázi se také používají různé druhy tzv. „washe“ (anglicky omýt, opláchnout). Wash je v zásadě řídká barva, kterou se celá figurka přetře. Barva nateče do prohlubní a záhybů a vytvoří stínování. Je tak možné rychle a snadno vytvořit hezky vypadající efekt hloubky. Další zajímavou technikou je „dry brush“ (anglicky suchý štětec). K této technice je třeba zvláštní štětec, který získáme tak, že většímu štětci zastřihneme zhruba ve třetině až polovině štětiny. Štětec namočíme do barvy a na papír či kus látky z něj vykreslíme barvu, až se zdá, že je štětec zcela suchý a bez barvy. Následně vezmeme figurku a takto připraveným štětcem přejíždíme hrany a výběžky. Ve štětci nějaká barva zbyla a touto technikou vytvoříme kontrast výstupků, jakými mohou být třeba lokty nebo kolena humanoidní postavy. Technik je samozřejmě větší množství a existuje mnoho odlišných způsobů, jak provádět jednu techniku. Zkušení malíři dokážou vytvořit matné stíny, odrazy a lesky, nebo také slizký vzhled. Nabídka barev a technik je nepřeberná a každého požadovaného efektu lze nějakým způsobem dosáhnout. Kapitolou samo o sobě je pak úprava podstavců, na které lze udělat písek, trávu, kamennou podlahu apod.

Potřeby hráčů, kteří si chtějí nabarvit své figurky, uspokojuje hned několik společností. Zřejmě nejznámější firmou zaměřující se na barvení je anglická společnost Citadel patřící Games Workshop. S ohledem na vlastníka je rozšíření této značky jasné - s příchodem hry Warhammer přišlo i množství barev a potřeb pro hráče. Bílý nápis „Citadel“ je na potřebách pro barvení vidět asi vidět nejvíce, zdaleka však není jediný. Na barvy a doplňky se zaměřuje také dánská firma Army Painter nebo španělské Acrylicos Vallejo. Tyto společnosti přináší na trh vše potřebné - barvy, washe, laky, štětce, malířské palety pro míchání barev a dokonce i přenosné pracovní desky (viz. obrázek). Oproti obalování karet je barvení hobby samo o sobě. Pro hráče deskových her tak barvení znamená koníčka v rámci jiného koníčka. Zmiňuji tento fakt pouze kvůli často slýchanému argumentu, že hraní her nejenom, že není dostatečně kreativní, ale ke kreativitě ani nevede. ;-)

Barvení v zásadě není obtížné, pouze vyžaduje trpělivost a čas. Jedná se tak o činnost, která je svým klidným průběhem v příjemném kontrastu oproti uspěchané všednosti. Navíc barvení učí trpělivosti. Jedná se tak o činnost vhodnou skutečně pro celou rodinu. Zatímco dospělí si u barvení odpočinou od běžných starostí, děti se naučí, že některé věci potřebují svůj čas a aktivně tvoří. Člověk je mile překvapen, jaký pocit zadostiučinění a radosti může přinést pohled na nabarvenou figurku, se kterou strávil někdy i několik hodin.

Pokud se chcete o barvení dozvědět více, navštivte některý z pravidelných workshopů v naší pražské herně (více informací v kalendáři akcí). Na těchto sezeních má každý možnost vyzkoušet si barvení svých či našich figurek, zjistit, co všechno barvení obnáší, nebo nakoupit malířské potřeby. To vše s pomocí hráčů, kteří se barvení věnují delší dobu. Pokud je pro vás Praha z ruky, nebojte se, že bychom vás opomněli. Ve spolupráci se zkušenými malíři připravujeme články o základech barvení a potřebách, abyste si mohli vše vyzkoušet v pohodlí domova.

Co příště?

V dnešním článku jsme se podívali pouze na dva způsoby, kterými hráči upravují své hry. Stále zůstává mnoho otázek? Proč hráči zastřihují růžky žetonů a proč dávají na mapy válečných her plexisklo nebo plastové fólie? Proč si někteří hráči upravují vnitřky krabic nebo rovnou stavějí různé kufry a přenosné skříňky? Nebo proč hráči vytváří herní podložky a tisknou mapy? Na všechny tyto otázky najdete odpovědi v dalších dílech našeho speciálu o úpravách her. Do té doby se můžete těšit na příští týden, kdy se podíváme na zoubek nejnovějšímu rozšíření karetní herní série Ascension: Storm of Souls. Samozřejmě nevynecháme ani dění z herního světa v novinkách a oznámeních. Do té doby na viděnou!