Před nedávnem jsem byl požádán, zda bych nesesmolil nějaký text pro ty, kteří pokukují po válečných hrách, ale zatím je pro ně tento žánr španělskou vesnicí. Na následujících řádcích se tedy pokusím osvětlit, co to válečné hry (wargames) jsou, jaká jsou jejich specifika a poddruhy. Předem ohlašuji, že článek je mým subjektivním pohledem na toto téma a nemám patent na pravdu. Snažil jsem se být v rámci možností stručný. Jakoukoli diskusi pod článkem uvítám, stejně tak doplnění, dotazy a připomínky.
Definice wargame
Za wargame jsou všeobecně považovány hry věnující se vojenské stránce nějakého (většinou) historického konfliktu, který modelují s velkým smyslem pro detail a specifiku onoho konfliktu. Asi nejvíce bývá zastoupena druhá světová válka, jelikož není příliš vzdálená a také bývá zhusta brána jako poslední konflikt „dobra“ se „zlem“. Tato definice je celkem otevřená různým interpretacím a hádkám o tom, co je a co už není wargame. Abychom si ujasnili pojmy pro tento článek, osobně třeba za wargame nepovažuji hru Twilight Struggle. Ano, věnuje se konfliktu, ale nezabývá se jeho vojenskou stránkou, maximálně jako prostředku k zisku vlivu. Pro mě je to strategická hra zasazená s válečným tématem, podobně jako hra Popular Front nebo Memoir '44. Dalším jablkem sváru bývají fantasy a sci-fi hry typu Space Empires: 4X nebo v našich krajích známá Bitva na polích Pelennoru (resp. Poláky a firmou Altar ukradený Gondor). Třeba tyto dvě hry bych do žánru klidně zařadil, ačkoli s naší historií nemají nic společného. Hraniční hodnoty výše definované škatulky si tedy každý v rámci své tolerance může posunovat. Přestaňme se však nimrat v definicích a pojďme k zajímavějším částem.
Proč wargames?
Pro hráče tzv. moderních deskových her může být svět wargames veskrze obskurní. Wargames mají v krabici většinou méně, než jsou klasičtí hráči zvyklí – často jen papírová mapa, pár plat kartonových žetonků, tlustá pravidla, mraky tabulek a pár kostek. To vše navíc za cenu často převyšující běžné hry. Co na nich tedy wargameři vidí?
Kouzlo těchto her totiž spočívá v samotném průběhu hry a ne v balení. Vysoká cena wargames není založena na herním materiálu, ale na historickém výzkumu, který za těmito hrami stojí. Designéři běžně tráví roky sbíráním dat po všech možných archivech, hovoří s pamětníky, navštěvují bojiště, čtou stohy historické literatury. To vše by se pak mělo promítnout do hry a zážitku z ní. Wargames totiž patří k nejtématičtějším hrám, jelikož jsou již ze své podstaty na tématu založeny. Nemůžete vzít dobrou hru zasazenou do Normandie a přenést jí na východní frontu pouhým přejmenováním jednotek a překreslením mapy. Každý konflikt, každá bitva, je něčím unikátní a úkolem designéra hry je přenést tato specifika do svého díla. Díky tomuto smyslu pro detail zažijete při hraní wargames příběhy, na které budete dlouho vzpomínat a které si často nezadají s RPG. K zážitku mnohdy přispívají krásné mapy vyvedené do nejmenších detailů (dle měřítka) a samozřejmě nakreslené dle historických pramenů.
Průběh samotné hry vás dokáže naprosto pohltit. Každé rozhodnutí, které učiníte, může být kritické a nad dobře postavenou válečnou hrou si mnohdy zavaříte mozkové závity víc, než nad AT či eurem. Koordinace postupu jednotek, zásobování, letecké podpory, obsazování dopravních uzlů a další lahůdky dají zabrat opravdu každému a i rozmisťování jednotek na mapu bývá někdy jako samostatná minihra (pokud není setup fixní).
Problémem při tvorbě každé wargame je rovnováha mezi historickou věrností a volností rozhodování. Pokud je hra příliš svázána, stává se spíše simulací a hráči mají pocit, že nemohou výsledek ovlivnit nebo že je hra vede někam, kam sami nechtějí. Druhý extrém zase hrozí příliš divokými a nehistorickými výsledky. Tady už musí designér myslet na své cílové publikum – někteří hráči preferují spíše simulace, jiní chtějí zkusit „co by kdyby“ a většina leží někde mezi. Z vlastní zkušenosti vím, že i se simulací může být legrace. Dejme tomu, že máte bitvu, kterou obránci neměli šanci vyhrát (třeba nedostatek mužů, vybavení atd.). Přesto může být hra za obránce zábavná, jelikož se snažíte podat lepší výsledek, než ten historický. Ostatně na tomto je založena spousta her, jako příklad uvedu druho-válečnou hru z Tichého oceánu Empire of the Sun. Japonci nikdy nemohli válku vyhrát, ale ve hře se snaží zvrátit spojeneckou vůl bojovat a vyhnout se tak atomovým bombám nebo invazi Japonských ostrovů. A i onen druhý extrém někdy nevadí. Např. Pax Romana, jedna z mých nej her, je pouze zasazen do historického období, ale není vázán na nějaké konkrétní události a umožňuje hráčům nebývalou volnost v jejich konání. Krásná příležitost, jak vybudovat alternativní historii.
Tím se dostáváme k dalšímu lákadlu a tou je prohloubení historických znalostí. Za dobu mého hraní válečných her jsem si velice rozšířil obzory. V dobře postavené hře totiž čelíte stejným dilematům jako skuteční velitelé a mnohdy vám znalost historie pomůže i při samotné hře. Při hraní Barbarossa: Kiev to Rostov poznáte na vlastní kůži, jak ruské počasí ovlivňovalo německý postup a jak těžké bylo zásobovat jednotky v prvních liniích. Partie Infidel vás zase naučí, jak důležité bylo udržet obrannou formaci proti útoku jízdy.
Proč ne?
Wargames rozhodně nejsou pro každého (a to prosím nemyslím nijak elitářsky). Pravidla bývají o poznání složitější, než u klasických her, ve hře musíte sledovat spoustu věcí a správnou strategii po prvních pár her budete hledat těžko. Partie trvají zpravidla několik hodin a hry jsou prostorově náročné. Nezřídka je třeba hru před hraním upravit zastřižením žetonků (viz závěr). O vysoké ceně jsem již hovořil. Někdo nemá rád náhodu. Téměř ve všech válečných hrách najdete kostky a je to dobře. V bitvě nikdy velitelé nemají kompletní kontrolu nad svými vojáky a porce náhody do těchto her patří. Přesto však u valné většiny wargames rozhodují schopnosti a nikoli štěstí a to ve větší míře než třeba u AT her. Zkrátka je třeba trpělivost a také specifická mentalita. Wargames se většinou (alespoň co jsem odpozoroval od sebe a svých spoluhráčů) nehrají primárně na vítězství, ale na zážitek. Pokud se budete rozčilovat nad každým zapomenutým pravidlem a špatným hodem, pak se raději držte dál.
Rozdělení wargame
Wargames můžeme dělit dle několika kritérií. Toto rozdělení není definitivní a stejně jako u hudby jde pouze o nutné škatulkování. I zde se žánry překrývají a většina her spadá pod více kategorií. Přesto je však výhodné se v těchto pojmech orientovat. Rozdělení dle tématu jako letecké hry, hry z druhé světové války atd. vyjmenovávat nebudu, na to by nám zdejší prostor nestačil J
Dle měřítka
· Taktické hry: hry věnující se bojům s maximálním „zoom-in“. Jeden žeton (případně blok či figurka) zde představují většinou jednotku o určitém počtu mužů případně jedno či několik vozidel. Vzdálenosti se zde měří na desítky metrů, například bitvy o vesnici, městskou část či kopec. Rozhodujete zde, kudy povedete zteč jízdou, které křídlo nepřátelské formace zasypete deštěm šípů, případně který dům podminujete a kde vykopete zákop (dle tématu). Díky takto detailnímu zaměření se hraní těchto her často podobá sledování válečného filmu – zuřivé zteče, taktické ústupy, hrdinské činy a lidská tragédie jsou zde přítomny s maximální intenzitou a tyto hry jsou nejvděčnějším zdrojem historek vyprávěných ještě dlouho poté.
Příklady taktických her: Advanced Squad Leader, Combat Commander, Conflict of Heroes, This Hallowed Ground, A Las Barricadas, Men of Iron, SPQR.
· Strategické hry: oproti hrám taktickým je zde již větší odstup od bojiště, herní prvky představují celé divize či armády, měřítko bývá desítky i stovky kilometrů – Stalingradský dům, o který jste tak tvrdě bojovali v taktické hře, není na strategické mapě ani přítomen, celý Stalingrad je jen bodem či hexem na mapě a vy vedete válku na celé východní frontě nebo její části. Zde již neřešíte útoky po křídlech a podobné detaily, ale posun celých armádních útvarů.
Příklady strategických her: Pax Romana, Normandy '44, Liberty Roads, East Front II, Paths of Glory, Hannibal: Rome vs. Carthage, Onward Christian Soldiers, Empire of the Sun
· Operační hry: V podstatě strategické hry s mnohem větším smyslem pro detail a detailnějším měřítkem. Důraz je zde kladen na mikromanagement války, zejména na zásobování jednotek, leteckou podporu, velitelství, ženijní jednotky, dopravní sítě a terén. Vzdálenosti se měří v kilometrech (či mílích) a tak se tyto hry specializují většinou na nějakou konkrétní operaci v rámci většího konfliktu. Jednotky představují divize, prapory a další podjednotky. Díky mnoha detailům, které hráč musí sledovat, patří tyto hry k nejobtížnějším, ale zároveň poskytují opravdu zajímavou simulaci toho, jak to asi vypadá na štábu velitelství.
Příklady operačních her: Barbarossa: Kiev to Rostov (a celá série East Front od firmy GMT), Case Blue (a Operational Combat Series od firmy MMP), Battle for Normandy, Wacht am Rhein, série Great Campaigns of American Civil War.
· Velestrategické hry (anglicky Grand Strategic Games): Téměř bez výjimky hry z 2. světové války simulující celý konflikt, či jeho evropskou část. Hry zpravidla určené pro týmy hráčů, velmi časově náročné, detailní v pravidlech, která zahrnují výrobu jednotek, politiku a další lahůdky.
Příklady: Third Reich, World at War, World in Flames, Axis Empires (Totaler Krieg + Dai Senso).
Další herního systému/materiálu
· Hex & žeton (z anglického Hex & Counter): Nejčastější a nejklasičtější představitel moderních wargames (moderní wargame myslím hru vydanou od 60. let minulého století). Mapa je rozkreslena na jednotlivé hexy a jednotky jsou představovány kartonovými žetonky. Na žetonkách, zejména u strategických her, občas najdete podivné symboly vypadající jako psaníčka, vana zezhora a jiné podivnosti. O co jde? Jedná se o standardní vojenské symboly používané NATO. Při prvním kontaktu jsou nepřehledné a budete pořád koukat do vysvětlivek, při dalších partiích už vám ale přejdou do krve a nepředstavují sebemenší problém. Jelikož je používá velká spousta her, stačí se vám je naučit jednou a nemusíte se u každé hry učit jinou terminologii.
·
· Card-Driven neboli hry řízené kartami (CDG): Zejména k simulaci politických událostí používají některé hry karty. Ve své době se jednalo o revoluční koncept v herním designu (autorem je Mark Herman), dnes již velmi běžný. Karty vám umožňují vystihnout události, které nemají bezprostřední spojitost s bojem, ale přesto mají na válku vliv (převraty na politické scéně, zahraniční posily atd.). Většinou si můžete vybrat, zda kartu zahrajete pro její událost či využijete bodovou hodnotu napsanou na kartě k provedení vojenských manévrů. CDG jsou velmi oblíbeným žánrem, i když já osobně nejsem až na výjimky jejich příznivcem. Příkladem budiž Here I Stand, Empire of the Sun, Paths of Glory či praotec We the People.
·
· Blokové hry: Namísto žetonů jsou jednotky reprezentovány dřevěnými bloky, zpravidla otočenými rubem k soupeři, čímž simulují „fog of war“ neboli nejistotu soupeře. Podle natočení bloku se určuje jeho síla. Zde bohužel nemohu poskytnout mnoho podrobností, jelikož blokové hry mě nelákají (jsem fanatický žetonkář), vlastním pouze hru Sekigahara, kterou ani za wargame moc nepovažuji. Příklady: Hellennes: Campaigns of the Peloponnesian War, East Front II, Pax Baltica, Julius Caesar, Hammer of the Scots a téměř vše z dílny firmy Columbia Games.
·
· Point to Point: Termín používaný pro hry, jejichž mapa neobsahuje hexy, ale jednotlivá pole spojená přístupovými cestami. Téměř výhradně používaná pouze ve strategických hrách, např. Pax Romana, Paths of Glory, Here I Stand, Onward Christian Soldiers.
·
· Area Movement (pohyb po územích): Mapa těchto her je rozdělena na území, mezi kterými se jednotky pohybují. Příklady: Angola, série Storm Over... od firmy MMP, Turning Point – Stalingrad.
Jakou obtížnost zvolit?
Nabídka wargames je opravdu široká a otázky „doporučte wargame pro začátečníky“ začínají být stejně hojné jako obligátní „hra, kterou mohu hrát s přítelkyní“. Nabízím proto krátký seznam wargames podle obtížnosti. Což ovšem neznamená, že se nemůžete vrhnout rovnou do těch nejdrsnějších, záleží na každém individuálně a pokud se na to cítíte, žádná předchozí příprava není potřeba. Navíc většina firem nabízí pravidla ke stažení online a vy se tak můžete podívat, co vás čeká a nemine. Jen možná upozorním, že wargame s lehkou obtížností mívá obtížnější pravidla než složitý ameritrash, takže pojem „nízká obtížnost“ je relativní. Obtížnost také nespočívá jen v pravidlech, ale v množství situací, které ve hře musíte zvládat, abyste vůbec měli šanci na úspěch.
Hry s nížší obtížností:
Hannibal: Rome vs. Carthage, No Retreat: the Russian Front, Men of Iron, Bitva na polích Pelennoru, Julius Caesar, Hellennes: Campaigns of the Peloponnesian War, Hammer of the Scots, Dragon Rage, Washington’s War, A Most Dangerous Time, Commands and Colors, Storm Over Normandy.
Střední obtížnost:
Pax Romana, Successors, Here I Stand, ASL Starter Kit, Paths of Glory, Pursuit of Glory, Normandy '44, Ardennes 44, The Caucasus Campaign, Fighting Formations, Sword of Rome, Combat Commander.
Vysoká obtížnost:
Advanced Squad Leader, The Burning Blue, ElusiveVictory, Barbarossa: Kiev to Rostov, Empire of the Sun, Totaler Krieg!, Clash of Monarchs, SPQR, World at War, Battle for Normandy
Závěr
Doufám, že výše popsaný průvodce bude někomu užitečný a že se wargamerské řady rozšíří o další hráče. Pokud budete mít problémy s naučením se nějaké hry, neházejte flintu do žita. Nejideálnější je rozložit nějaký jednoduchý scénář a sám posouvat žetonky a učit se za pochodu. A úplně nejlepší je požádat o instruktáž někoho, kdo už danou hru umí. I učení se je zábavné a jak jsem již říkal - u wargames jde (alespoň tedy mně a mým spoluhráčům) hlavně o jediné: dobře se bavit. Výhra je hezká věc, ale u wargames je až na druhém místě, zážitek je prioritou. A vězte, že s dobrou wargame si zážitků užijete víc než dost.
Ještě na závěr zodpovím otázku, která se vrací jako bumerang:
„Proč zastřihávat rohy žetonků?“ – Žetonky jsou před vyloupáním uchyceny v platech za jejich rohy a po vyloupání na nich zůstanou otřepky. Ty žetonek zbytečně zvětšují a při velké koncentraci na mapě o sebe zachytávají. Po zastřižení tento problém odpadne a žetonek navíc vypadá mnohem lépe. Odvěkým přítelem wargamera je tak obal na CD s oříznutým rohem a kleštičky na nehty. S tímto ad hoc nástrojem a pinzetou na lepší manipulaci se žetony jste již definitivně propadli světu válečných her.
Sydo
