16. prosince 2009

Jeden za všechny, všichni za jednoho! - Recenze hry The Three Musketeers

Kdo by neznal slavný román Alexandra Dumase Tři Mušketýři (a kdo to opravdu nezná, ten ihned přestane číst a běží si do knihovny doplnit vzdělání). Příběh hrdinství, odvahy, intrik a hlavně přátelství čtyř hlavních hrdinů D’Artagnana, Athose, Porthose a Aramise je dnes již legendární knihou, kterou by si neměl nechat ujít žádný milovník dobrodružných románů a pro náctileté chlapce je stejnou povinností jako kniha Dospíváme v muže. A jelikož se u nás hojně promítala její filmová zpracování (tím nemyslím to americké s Charliem Sheenem), není důvod se vymlouvat na neznalost.

Kde se vzala tu se vzala (Essen ’09)

Bylo nebylo, courali jsme se takhle s Diem a Radkem (rbx) veletrhem v Essenu, když nám do oka padl stánek firmy Sirius. No, abych to uvedl na pravou míru, do oka nám nepadl ten stánek, ale pohledná slečna, která u něj stála. Mušketýři mají problémPřistoupili jsme tedy blíže, abychom vyzvěděli, co nám může nabídnout (za hry) a kromě milého úsměvu se nám dostalo i informací právě o hře Tři Mušketýři. Zahrát jsme si už nemohli, bo anglické kopie byly zabrané, ale slečna nám přivolala jednoho z tvůrců hry, který se ochotně a se zápalem začal věnovat představování svého „dítěte“.

Nutno říci, že prezentace hry na takovémto veletrhu má velkou váhu. Když vám hru vysvětluje upravený energický francouz (s milým přízvukem, díky kterému získá věta „He’s got more dice, because he’s D’Artagnan!“ legendární rozměr, zvlášť když po ní začne pískat melodii z filmu), přistupujete k ní hned jinak, než když u nejmenovaného českého stánku vidíte veleslavného designéra s mastnou hlavou. Po krátkém a zábavném demu jsme si bez rozmyslu koupili krabici a běželi na pokoj si zahrát. Tak jsem díky milé litevské slečně objevil svou novou oblíbenou hru.

Obsah krabice

Nutno říci, že na první pohled krabice moc lákavě nevypadá – zastaralý design, neatraktivnost, člověk čeká, že na něj vypadne euro, které si z mušketýrů bere jen název. Opak je pravdou, čtěte dále! V krabici naleznete herní plán, figurky mušketýrů a kardinálových noshledů, kostky, žetony a karty.

Herní plán Herní plán je barevný, přehledný a je v něm dost prostoru pro figurky, což je vždycky plus. Figurky jsou z tvrdého plastu, středně detailní. Nic extra, ale haluz to také není, vyloženě si žádají o nabarvení (i z toho důvodu, že Rochefort mezi standardními gardisty někdy snadno zapadne). Kostek dostanete celkem osm, čtyři pro kardinála a čtyři pro mušketýry. Karty jsou standardní velikosti, na kvalitním papíře a s hezkou grafikou, nic extra počítačového a zároveň žádná dětská kresba, zkrátka mají takovou románovou atmosféru. Textu moc neobsahují, takže i neangličtináři s hrou nebudou mít problém (mušketýři karty nepoužívají vůbec, pouze kardinál).

Příběh a cíl hry

Kdo četl román, jistě si pamatuje cestu mušketýrů do Anglie pro královniny klenoty, které darovala vévodovi z Buckinghamu jako důkaz své lásky. Právě tato epizoda tvoří pozadí hry – až čtyři hráči přijíždějí před Louvre a musí královně doručit náhrdelníky dříve, než začne ples, na který si na králův rozkaz má náhrdelníky vzít. Za celým komplotem samozřejmě stojí šedá eminence kardinál Richelieu, který chce královnu zdiskreditovat v očích krále. Toho hraje další z hráčů a snaží se mušketýrům zabránit v jejich cíli. Hra je tedy semikooperativní a s časovým omezením – mušketýři vyhrávají pokud donesou včas náhrdelníky, kardinál vyhrává, pokud náhrdelníky najde nebo pokud mušketýři nestihnou svůj úkol splnit včas.

Stručně k pravidlům

Poté co si hráči rozdělí role, obdrží mušketýři počáteční vybavení, kardinál si rozestaví své gardisty do předem určených pozic a mušketýři si mezi sebe rozdělí náhrdelníky. Jen jeden z mušketýrů totiž nese pravé náhrdelníky, zbytek má pouze padělky a slouží jako volavky na kardinála, který tak musí odhalit nositele pravých náhrdelníků. Mušketýři začínají na jednom konci herního plánu a jejich úkolem je projít celým Louvrem až do tanečního sálu dříve, než se královna setká s králem. Taneční sál je rozdělen na pole, po kterých královna postupuje. Když dojde na pole č. 15, hra končí a mušketýři prohrávají. Herní plán je rozdělen na místnosti, z nichž některé obsahují truhly, kde mohou muškatýři získat cenné vybavení a některé naopak slouží jako vstup pro kardinálovy služebníky. A co by to bylo za dobrodružnou hru bez tajných chodeb, které spojují některé místnosti v paláci.

Příklady karetVelmi zajímavý je mechanismus, který určuje pořadí hráčů. Na začátku každého kola se otočí karta, na které je napsáno pořadí tahů jednotlivých hráčů a počet polí, o které se královna na konci kola přiblíží králi (viz obr. nalevo). Když je na tahu mušketýr, může se pohnout až o dvě místnosti, cestou může brát vybavení z truhel a používat vybavení, které již vlastní. Pokud skončí na poli, kde se nachází jiný mušketýr, může s ním měnit vybavení a náhrdelníky (každý mušketýr ale musí mít vždy jeden náhrdelník). Pokud přijde do místnosti s kardinálovým služebníkem, dojde k souboji.

Tah kardinála probíha trochu odlišným způsobem – kardinál má vždy na pořadové kartě napsán počet akcí, které má v daném tahu k dispozici a zároveň si jednou za tah bere speciální kartu, která mu umožňuje získat více akcí, použít tajnou chodbu, spustit mříž mezi místnostmi a mnoho jiných vychytávek. Akce může kardinál využít k pohybu svých služebníků nebo k přivolání posil. Ty se objevují ve speciálních místnostech na ploše a blokování těchto míst je jednou z rolí mušketýrů – pokud se na tomto místě mušketýr nachází, nemůže tam kardinál povolat služebníka. K dispozici má jak své standardní gardisty (jsou slabí a bojují stylem „nás mnógo“), tak Rocheforta (střílí z pistole) a Milady de Winter, která může svádět mušketýry a donutit je ukázat kardinálovy své náhrdelníky.

Souboje se vyhodnocují pomocí kostek ala Nexus Ops – mušketýři mají dvě kostky a zasahují na 4+, gardisté mají jednu kostku a zasahují na 5+, přičemž mušketýři mají tři životy (Porthos 4 „‘cos he’s a big guy!“, jak řekl francouz), kardinálovy pohůnci jen jeden. Každý mušketýr má navíc nějakou speciální schopnost (vše je přehledně znázorněno na kartách, nemusíte tudíž hledat v pravidlech). Boje probíhají, dokud není jedna ze stran eliminována. Pokud je eliminován mušketýr, je omráčen a královna se posune o jedno pole kupředu. Pokud v místnosti zůstal nějaký kardinálův slouha, může mušketýra prohledat a pokud nebožák nese pravé náhrdelníky, hra končí vítězstvím kardinála. Pokud ne, mušketýr se v dalším tahu vzpamatuje a je připraven na další akci (vynechává však jedno kolo).

Upozornění: Milady se nepíchá! Milady je prostě jen otravná (pokud je v místnosti s mušketýrem, může ho svádět – pokud hodí 4+, musí jí mušketýr ukázat svůj náhrdelník) a nejlepší metodou proti ní je útěk nebo výměna náhrdelníků s jiným mušketýrem (ke zmatení kardinála).

Tímto způsobem mušketýři postupují Louvrem. Cestou získávají i vybavení, které jim umožní používat tajné chodby, léčit se, rychleji se pohybovat, vyhýbat se soubojům, zavřít dveře mezi místnostmi atd. Ale pozor, v některých truhlách mohou být i pasti, které mušketýra zpomalí nebo mu seberou život. Jako zpestření ma také každá strana jednu kartu (Cardinal’s Call pro kardinála a One for all, all for one! pro mušketýry), kterou mohou použít jednou za hru a pohnout všemi svými figurkami.

Dojmy ze hry

HraAč hra pravidlově jednoduchá (nebo právě proto), nabízí Mušketýři velkou porci zábavy, k čemuž také velkou měrou přispívá složení herní skupiny. Výkřiky v hrůzostrašné francouzštině (sakrrbléé!, touché! atd.), připomínání, že Milady se nepíchá, rvačka o to, kdo bude hrát Pornose... Zkrátka není to hra pro suchary. Pokud se ale u hry chcete pobavit, Mušketýři vás určitě nezklamou. V současné době máme vyrovnaný poměr výher kardinál : mušketýři, přičemž hra za kardinála je o něco obtížnější (alespoň z mého pohledu mušketýra). Kardinál musí vypozorovat, který z mušketýrů nese náhrdelník a rozhodnout se, jak rozeskupit své síly. Mušketýři naopak musí blafovat a nechat kardinála co nejdéle hádat, kdo náhrdelníky nese.

S tím souvisí další aspekt hry – různé počty hráčů. Pokud hrají dva hráči, má kardinál nejtěžší úlohu, druhý hráč totiž ovládá všechny mušketýry a veškerá rozhodnutí dělá sám. Ale ve hře pěti hráčů již musejí být mušketýři sehraní, jelikož se musí domlouvat na strategii a výměně náhrdelníků, přičemž nesmí od stolu odejít! Kardinál tak může z jejich gest a dohadů vyzískat co možná nejvíc informací, odhadnout, kdy blafují a mění si např. bezcenné náhrdelníky atd. Obtížnost hry jde navíc posunout tak, že změníte místo, kde se královna setká s králem – pro otrlé mušketýry ho šoupněte na pole 12 a pak se ukáže, kdo z koho.

Na první pohled možná hra nevypadá moc variabilně, strategií se však nabízí mnoho: půjdou mušketýři každý zvlášť (a budou tak zranitelnější vůči vojákům a Milady, ale zároveň mají větší možnost blokovat vstupy gardistů) nebo po dvojicích (a kardinál tak rozdělí své noshledy jen na dvě skupiny)? Systém pořadí tahů znemožňuje strategii „všichni najednou“, jelikož nikdy netáhnou všichni mušketýři po sobě a nestane se tak, že by se vlny gardistů rozbíjely o mušketýrskou hráz. Kardinál naopak musí rozmyslet, jakou obrannou strategii zvolí – pozvolné slabé výpady a zpomalování postupu mušketýrů nebo šetření sil na velký útok? Kdy povolat posily, kdy zavřít bránu, kam povolat Rocheforta, kam Milady – kdepak, šedá eminence to nemá vůbec lehké. Díky kostkám zde samozřejmě náhoda hraje nezanedbatelnou roli, nikdy však není frustrující a pro mě pouze přispívá k napětí ze hry.

Herní doba se pohybuje okolo 30 až 45 minut a díky rozdělení karet jsou prostoje minimální, jelikož se hráči střídají s kardinálem a díky soubojům mohou hrát i v jeho tahu. Vše se navíc řeší rychle a na nudu není čas – hra je napínavá od začátku do konce.

Verdikt

Svižná a napínavá hra jednoduchá na pochopení, která skvěle vystihuje atmosféru románu – některé situace jsou k nezaplacení, třeba když Milady čtyři kola po sobě neúspěšně svádí Aramise, který byl jak známo mužem zbožným, měla to tedy předem prohrané J. Nehrozí předlouhé přemýšlení nad tahy a zároveň se nabízí dostatek strategických možností. Díky textové nezávislosti (pouze pro kardinála je trocha textu na kartách) je vhodná i pro neangličtináře. Pro mě osobně nejlepší nová ameritrash hra tohoto roku.

+ atmosféra

+ rozmanitost strategií

+ hratelnost v jakémkoli uvedeném počtu hráčů

+ snadno pochopitelná a zároveň propracovaná

+ bez prostojů

+ mnoho prostoru pro blafování

- pro někoho kostky (pro mě rozhodně ne – vliv asi jako v Nexus Ops)

- figurky jsou tvrdé, vyžadují šetrné zacházení, mohly by lépe stát, občas se povalí

- krabice mohla být o něco menší

- najít mezi kardinálovými figurkami Rocheforta je někdy obtížné


Hru můžete koupit zde.

10. prosince 2009

Tipy na vánoční dárky

Přemýšlíte, co nadělit svým blízkým pod stromeček? Společenské hry jsou originálním dárkem, kterým můžete udělat radost každému. Pokud nevíte, co si ze široké nabídky her vybrat, nabízíme vám pár tipů.

PRO DĚTI:


Aquarius – Jednoduchá, svižná a barevná hra kombinující Domino s karetní hrou. Mohou jí hrát i děti od tří let, ale pobaví se u ní celá rodina.






Heros
capeJedinečná kombinace stavebnice a deskové hry. Vytvořte si vlastní terén z pevných plastových dílků a prožijte na něm napínavé fantasy dobrodružství!





PRO RODINU A PŘÁTELE:


The Adventurers – Zábavná hra plná napětí a nervydrásajících momentů. Komu se podaří přežít nástrahy tajemného chrámu a vynést ven nejvíc pokladů? I Indiana Jones by se zapotil! Nyní i v češtině!





Kragmortha – Legrační hra pro každou příležitost! Zatímco strašlivý kouzelník Rigor Mortis spřádá ve své knihovně plány na ovládnutí světa, jeho služebníci kradou, na co přijdou. Ale musí být opatrní, černokněžníkovy kletby jsou ďábelské!





Fantastát – Originální česká hra, u které se pobaví celá rodina. Osvoboďte svou zemi od příšer pomocí kouzel a přátel, které si sami vymyslíte! Hra má čtyři varianty, včetně kooperativní, takže na své si přijde skutečně každý!





Zapadákov – Vítejte na divokém západě! Stanete se banditou řádícím v malém městečku a snažícím se vyloupit banku. Ostatní však také nelení, proto často přijdou ke slovu pušky a unikátní systém hry, kdy hráči hází „náboje“ na terč. Zapadákov se neztratí v žádné veselé společnosti!




PRO PÁRY:


Ninja vs. Ninja – Dvě školy ninjutsu bojují o čest a slávu v této rychlé taktické hře. Díky originálnímu zpracování a snadno pochopitelným pravidlům si ji zamiluje každý bez rozdílu věku!






Dungeon Tw
ister 2: Prison – Chcete si zahrát hru, která vás opravdu donutí přemýšlet a zároveň skvěle vypadá? Pak je Dungeon Twister přesně pro vás! Navíc umožňuje i solitérní hru a je tedy zároveň ideálním dárkem pro hráče-samotáře.



PRO NÁROČNÉ HRÁČE:


Nexus Ops – Legendární scifi hra, u které nezbývá čas na nudu. Vaši soupeři vám totiž nedají vydechnout a ani vy byste jim neměli nechat mnoho prostoru – vládcem planety se totiž může stát jen jeden! U nás exkluzivně v ČR!





Descent
– Vyberte si svého hrdinu a prožijte s ním velkolepé fantasy dobrodružství! Jeden z hráčů se stává vládcem podzemí a ostatní musejí napnout všechny své síly, aby překonali jeho nástrahy a získali pro sebe poklady a slávu.





A pokud chcete nechat výběr na obdarovaném, ale zároveň mu chcete pod stromeček něco nadělit, neuděláte chybu s našimi dárkovými certifikáty!

Přejeme vám krásné svátky!

3. prosince 2009

Middle Earth Quest - report ze hry


Včera jsme se sešli na všemi dlouho očekávanou hru Middle-Earth Quest. Hra se odehrává ve Středozemi po Bilbově oslavě narozenin, když Gandalf Šedý začal mít podezření, že Bilbův prsten je Prstenem Moci. Hráči se chopí rolí méně známých hrdinů Středozemě a snaží se zvrátit Sauronovy plány.

Těmito hrdiny byli: Beravor - elfská hraničářka (že jde o ženu jsem zjistil až v polovině hry, ono to z obrázku nejde moc poznat), Éometh - rohanský jezdec (Iggy) , a konečně Eleanor - lučištnice z Minas Tirith (Eliška). Naším cílem bylo udržet Minas Morgul oslabené - na konci hry nesměl mít Sauron ve hře více než dva služebníky.

Hra začala Sauronovým (Radkovým) kolem - v Železném pasu Saruman tak dlouho koukal do Ithilského kamene, až mu došlo, že spojenectvím se Sauronem by mohl získat větší moc a nám nezbylo, než ho poučit o správné cestě. Toho se ujala Eleanor, která po boji s obřím pavoukem ve Fangornu Sarumanovi jeho úmysly rozmluvila. Beravor se vydala do Mlžných hor, aby obhlédla stav průsmyku pod Carathrasem - pokud by ho objevili skřeti, měl by Sauron volnou cestu přes Mlžné Hory. Beravor tedy obhlédla situaci, zjistila, že skřeti o průsmyku nemají ani páru a tak se mohla v klidu vrátit. Sauron poté rozbořil Osgiliath a šířil svůj vliv z Mordoru a Dol Gulduru. Jeho intriky však zatím přišly vniveč, jelikož jsme mu jeho plány (plots) pečlivě rozvraceli.

V tu chvíli si však Sauron vzpomněl, že ve hře 4 hráčů má mít každé kolo 3 akce (místo 2) a od té chvíle začaly dobrodruhům těžké časy. Zatímco Eleanor hrdinně prášila kožichy Warg Riderům v Rohanu, já se vydal do obávaných rozvalin Angmaru - dřívějšímu sídlu krále Nazgulů, abych splnil svůj druhý úkol. Padl jsem však do pasti a byl obklíčen, jen stěží jsem se po pár kolech dostal do bezpečí Roklinky (a úkol nesplnil). Éometh se zase vydal na jih Temného Hvozdu - do Dol Gulduru, kde ho přepadla Ústa Sauronova, po tuhém boji však byla zabita a zvuk Éomethova rohu se rozezněl lesem.

Sauronovi se však podařilo chytit Gluma a po zaznění klíčových slov "Kraj! Pytlík!" mu bylo jasné, odkud vítr fouká. Eleanor se proto vydala na zoufalou cestu do Barad-Dur. Byla přepadena Devítkou, kterou však hrdinně odrazila a nazgulové se stáhli do Minas Morgul. Ale jak se do Mordoru volá, tak se z Mordoru ozývá a cestu zpět již Sauron nebohé Eleanor nedovolil - její tělo bylo nalezeno v temných močálech a jen díky péči léčitelů v Minas Tirith její dny neskončily.

Síla vojsk Mordoru rostla, Éometh se tedy vydal na nebezpečnou cestu přes Rohan a na Emyn Muyl se střetl s Černým Hadem - velitelem vojsk Haradu - kterého po dlouhém a tuhém boji zabil na pláni Nindalf. Morgulský generál Gothmog mezitím oblehl Roklinku, kde byl po tuhém boji odražen a padl s mým šípem v srdci. Tím byla cesta přes hory volná, vydal jsem se tedy na cestu k Temnému Hvozdu, ale v horách mě stihla bouře a já byl nucen se utábořit. V tu chvíli však již bylo pozdě - díky informacím od Gluma již Sauronův vliv nad prstenem překonal Frodovu vůli a ten Prsten vydal služebníkům Temna. Třetí věk skončil a Sauron se stal vládcem Středozemě.

A jaká že to byla hra? Skvělá, dlouhá a výjimečně atmosférická. Pokud si při hře chcete připadat jako při čtení románu, je Middle-Earth Quest skvělou volbou.

2. prosince 2009

Hry v češtině

Abychom naše oblíbené hry mohli představit i širšímu publiku než jen herním nadšencům, rozhodli jsme se přeložit kompletní pravidla k některým z nich. Jako první přijde na řadu napínavá společenská hra The Adventurers (Dobrodruzi), ve které se hráči v roli lovců pokladů noří do hlubin starobylého mayského chrámu v hlubinách guatemalské džungle. Chrám je plný pastí, nebezpečí ale i pokladů nedozírné ceny.

Je to jednoduchá rodinná hra, která však poskytne dostatek zábavy i otrlým hráčům, kteří se u hry umí bavit a nejde jim jen o chladné kalkulování. Proto tedy projde překládacím procesem jako první. Herní materiál překlad nevyžaduje a pravidla budou přeložena barevně, s původní grafikou.

Pokud se vám tento nápad líbí, uvítáme vaše návrhy na další hry, u kterých byste uvítali přeložená pravidla!

20. listopadu 2009

Arkham Horror




















Arkham Horror patří mezi naše nejoblíbenější hry a například pro Radka to byla jedna z her, která mu představila moderní deskové hry v jejich atmosféričtější podobě. A jelikož se každým měsícem objevují nové a nové společenské hry, které si chceme zahrát, občas na "staré pecky" zapomínáme. Nyní to však chceme napravit a tak příští týden chystáme výpravu do Arkhamu. Samozřejmě připravíme podrobný session report, ve kterém se vám pokusíme přiblížit atmosféru hry. Takže pokud máte rádi horrorové hry, těšte se a nechť vás Hastur neoznačí Žlutým znamením!

29. října 2009

Spiel '09 - zážitky a zajímavé hry

Od 22. do 25. 10. se v Essenu konal každoroční veletrh Spiel - velmi očekávaná událost pro hráče, designéry a vydavatele deskových her. Tomovy Hry samozřejmě nesměly chybět a pro ty z vás, kteří veletrh nenavštívili přinášíme alespoň malý report.

Cesta a první dojmy
Ve čtvrtek 22. 10. v nekřesťanskou hodinu 05:00 jsme nasedli na dračí hřbet a rozletěli se směr Essen. Přibrali jsme i hromovládce Dia, pána webu Zatrolené Hry, jakožto zástupce tisku. Cesta utíkala příjemně a po asi 6 hodinách jsme byli na místě - veletržním centru Messe. Nikdy předtím jsem na podobné akci nebyl a proto jsem byl hned po vstupu ohromen monstrózností celého veletrhu. Haly plné deskových, karetních a dovednostních her, komiksů, hraček a také vybavení pro LARP (Live Action Role Playing neboli klasické české "dřevárny"). Následující tři dny jsme tedy strávili pobíháním po komplexu a snažili se urvat volné místo u nějaké hry. Věřte mi, že to nebylo vůbec snadné a k nejočekávanějším hrám jako Stronghold, Dungeon Lords nebo Rise of Empires se vůbec nebylo možné dostat, leda by člověk přišel hned po otvírací době a na to jsme po nočním hraní neměli energii. Pokusím se vám tedy přiblížit dojmy z her, které jsme měli to štěstí vyzkoušet.

The Adventurers


Tuhle hru jsme prostě vyzkoušet museli, jelikož to pro nás byl jeden z hlavních favoritů našeho výletu a rozhodně nezklamal. Každý z hráčů si vybere jednoho dobrodruha a vydává se do hlubin chrámu v guatemalské džungli. Chrám je plný pokladů a cenností, ale také pastí a jiných překážek.

Plni nadšení jsme se vrhli do první místnosti a začali hrabat poklady. Po dvou kolech se ale stěny místnosti začaly přibližovat k sobě a pokud jsme nechtěli být rozmačkáni, museli jsme rychle pryč. Neměl jsem moc cenné poklady, proto jsem se zdržel o něco déle, a tak tak si zachránil holou kůži. Když jsem vběhl do spojovací chodby, ostatní už se pouštěli do nebezpečné místnosti z cennými poklady, ale také nebezpečím pádu do lávy. V první místnosti jsem si zjistil polohu jedné z pastí, ale další tři stále čekaly na objevení, o které se postaral Zeus. Hned první dlaždice se pod ním propadla a jeho hrdina se zřítil do žhavé hlubiny. Chvíli jsem váhal se vstupem, ale když jsem za sebou uslyšel zlověstné dunění balvanu valícího se chodbou, na nic jsem nečekal a vrhl se do místnosti také. Radek už byl téměř na druhém konci s ruksakem plným pokladů, proto jsme následoval jeho cesty a jen jednou si odskočil bokem pro poklad, dlaždice naštěstí vydržela. Mezitím balvan porazil jeden ze sloupů chrámu a Diův náhradní hrdina se mohl pustit do hledání. Bohužel při uskakování před balvanem opět skočil na špatnou dlaždici a následoval svého předchůdce v hlubinách Země.

Od té chvíle si Zeus vzal do svých rukou ovládání balvanu a jelikož mu kostky padaly, šutr za chvíli letěl celkem slušnou rychlostí. Radek mu odvážně běžel naproti a chtivě raboval hrobky dávných králů. Já už měl adrenalinu dost a proto jsem se svou kořistí rychle upaloval k východu, před kterým se valila divoká podzemní řeka. Vedl přes ní chatrný a starý most, ale jelikož plavat se mi nechtělo, jiná možnost mi nezbývala. Most se pod mou vahou houpal a praskal a když jsem s úlevou stanul na druhém břehu, zbývala z něj poslední plaňka. Rachot balvanu se ozýval z ohybu chodby na druhém břehu a těsně před ním pelášil Radek, torna rachotící cennostmi mu nadskakovala na zádech a jazyk visel pod vestou. Vrhl krátký zoufalý pohled na zbytky mostu a ukázkovým placákem se vrhl do řeky. Ve své chamtivosti ještě v divokém proudu obíral zlato ze dna, až mu nad hladinu koukaly jen nozdry. Zoufale se sápal na břeh a pak s krvácejícím srdcem zahazoval část svého lupu do vody, aby vůbec vylezl ven. Ještě si ani nestihl vyklepat vodu z ucha, když se v zatáčce opět objevil balvan a Radek opět bral nohy na ramena. Tentokrát už to bylo opravdu těsné a raději jsem zavřel oči, nechtěl jsem podrobně vidět proces výroby mletého masa. Když jsem je opět otevřel, Radek sahal do torny pro čisté spodní prádlo a blaženě se usmíval - moje spodky sice zůstaly čisté, ale on díky své kořisti už nebude muset nikdy sáhnout na práci :)

Tolik adrenalinu jsme u hry ještě nazažili, Adventurers jsou opravdu napínavým počinem a je jen na vás, jak velký risk si dovolíte. Ale kdo neriskuje, nic nezíská, jak je vidět na výše uvedeném příkladu. Adventurers jsme objednali bez rozmýšlení a čekají na vás i u nás na Tomových Hrách.

Dungeon War


Na svém putování jsme se také zastavili u stánku jistého japonské firmy, která měla na stolku rozloženy zajímavé kartičky, které mě okamžitě zaujaly svým originálním grafickým zpracováním. Místo u stolu bylo volné, takže designer se svým asistentem mi během chvíle vysvětlili pravidla a vrhli jsme se na hru. Radek o mě tvrdí, že se v každé hře snažím někoho taktvaně "zprasit" a že hraju agresivně. Osobně si myslím, že to není pravda, nicméně když jsem jako svůj první tah zahrál kartu, kterou jsme designérovy vyhodil z ruky jeho nejsilnějšího bojovníka, Radek se na druhé straně stolu chytal za hlavu :) Ale hru jsem vyhrál, tak co už.

O co ve hře jde? Rozšiřujete své království a musíte zvedat jeho populaci dobýváním budov. V každém kole můžete vyložit hrdinu a poté se pokoušíte dobýt budovu, rozvinout již existující budovu, případně se pokusit odlákat soupeřova hrdinu či mu zbořit jeho budovu. Hra je celkem jednoduchá a velmi zábavná, určená pro 3 až 5 hráčů. Okamžitě jsem si koupil jedno balení i s rozšířením a hned večer jsme ji zahráli. Bavili se všichni, takže jsme se rozhodli vám ji nabídnout i v obchodě. Po příjezdu jsem ji měl možnost otestovat i na svých kamarádech a moc se jim líbila, pro mě osobně je to jedno z nejpříjemnějších překvapení Essenu, možná i proto, že bylo tak nečekané.

Die Schätze der dunkelen Türme
Doufám, že jsme ten název napsal správně, snažím se vzpomínky na tuto hru vymazat z paměti, jelikož se jednalo o můj nejhorší herní zážitek v životě. V podstatě ani nevím, co o této hrůze napsat. Hra vypadala hezky, navíc v balení naleznete anglickou, německou i ruskou verzi najednou! To jí však ani trochu nepomohlo. Jde o hru, ve které máte za úkol získat čtyři klíče od pokladnice. Za tímto účelem házíte kostkou, pohybujete se po labyrintu a bojujete s potvorami. boje se řeší kombinací speciální kostky a mince, která má na jedné straně napsáno ANO a na druhé NE. Ano, i takto jde ve hře vyřešit souboj. Navíc i když prohrajete, nic se nestane, jste plně vyléčeni, jen ztratíte klíč. Jelikož s enám téměř nikdy nepodařilo žádný získat, bylo to stejně jedno (když totiž přijdete na políčko s klíčem, opět hízíte mincí, abyste zjistili, zda jste ho získali, geniální, že?). Zoufale jsme po deseti minutách utíkali pryč a litovali času, o který byly naše životy okradeny.

Chaos Marauders
Na tuhle staronovou karetku jsme měli zálusk již od začátku, ale až druhý den se nám podařilo sehnat volný stůl. Zlanařili jsme ještě dva české dobrodruhy a hráli v týmech dva proti dvěma, tedy jakoby dvouhru. Hra je zábavná a nádherně zpracovaná - slintající orkové, zbabělí goblini, šílené dobývací stroje, ze všeho navíc čiší nefalšovaná orčí stupidita. Po jedné hře je těžké udělat si názor, ale určitě bych to ještě někdy rád vyzkoušel, nejlépe ve více lidech.
U nás opět k dostání.

The Three Musketeers


Tak tohle je pro mě pecka letošního roku. Přilákáni ke stánku barevným herním plánem a sympatickou slečnou předváděčkou (nepředváděla sebe, ale hru) jsme se toužili dozvědět více. Mušketýři jsou neokoukané téma a to se vždy cení. Ujal se nás editor hry, Guillaume Bouilleux, - typický francouzský elegán, a s nadšením nám hru vysvětlil. Potěšilo mě vidět někoho, koho popisování "svého dítěte" baví a dokáže to podat tak, že hru musíte hned mít. Ani jsme se nenadáli a už jsme si nesli karton Mušketýrů na hotel.
Tam jsme hned večer dali dvě partie, královsky se bavili a následující večery byla hra pořád na pořadníku. Kdo zná knihu Alexandra Dumase, jistě ví, jakou roli sehráli v románu klenoty, které královna dala vévédovi z Buckinghamu. A právě tyto klenoty musí hráči donést královně v této hře. Překazit se jim to pokouší "šedá eminence" neboli kardinál Richelieu, vedený rukou a hlavou dalšího hráče. Mechanismy hry skvěle vystihují téma, hra není složitá a zároveň nabízí dostatek prostoru pro taktizování. Pokud navíc máte správnou herní skupinu, užijete si u hry i výkřiky známé z knihy i filmu. Takže "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Hru máme skladem.

Thunderstone
Na tuhle karetku ve stylu Dominion jsme byli hodně zvědaví. Stavění balíčku ve fantasy hávu znělo mnohem lákavěji než její starší příbuzný a proto jsme byli rádi, když se nám podařilo obsadit stůl s touto hrou. Ačkoli jsme hráli jen zkrácenou verzi, moc se nám to líbilo a jeden s demo týmu to popsal přesně - Diablo na stole.

Infinite City

K vyzkoušení této hry jsme byli lehce dotlačeni managerem Alderacu a nakonec jsme za to byli moc rádi. Jedná se o svižnou hru, ve které hráči staví město a obsazují ho svými dělníky. Každý dílek má nějaký efekt, takže herní plocha se neustále mění a o chaotické situace není nouze. Zajímavá hra vzdáleně připomínající Carcassone, ovšem v luxusním provedení a s možností pěkně soupeřům škodit. Opět nečekaně příjemné překvapení a opět skladem na Tomových Hrách.

Souhrn
Co říci závěrem? Veletrh v Essenu je něco, co se musí prožít, popsat davy lidí, haldy her, bazary, komiksy, převleky, nádherně nabarvené figurky, žongléry a jiné atrakce je nad moje síly. Moc se nám tam líbilo a doufáme, že příští rok bude ještě lepší.

10. října 2009

Další partie Aquarius

Toto je hra tří generací, hraje babička, vnuk i jeho mamka. Příští hru už se zapojím taky, tuto vyhrála s hvězdami babička.

5. října 2009

Aquarius

Tady vidíme vítězství ohně.


A tahle malá krabička je Aquarius a kolem se válí kartičky a návod.

Aquarius - zaujal i totální odpůrce deskovek

Vzal jsem si na víkend, který je spíš o paření a chození po českých hradech a zámcích (vím, divná kombinace, ale o to tu teď nejde :-) pouze dvě hry. Společnost je to veskrze neherní, ba dokonce deskovky odmítá. Jediné, co tam frčí, jsou různé typy klasických karetních her, z nichž vede bulka o peníze. Z tohoto důvodu neuspěl Dungeon Twister. V jedné volné chvíli jsem ale přesvědčil kamaráda, aby si zahrál Aquarius. Je to jednoduchá karetní hra na principu domina, která vypadá velice dobře, dobře se hraje a navíc ma sympatické úpravy pravidel tak, aby ho mohli hrát i děti od 3 let, což mi v tuto dobu přijde velmi vhod a určitě to se svým synkem zkusím.
Hráli jsme na zemi na nějakém betonu a jak kolem nás naši kamarádi chodili, tak se zastavovali, ptali se, co to je a !světe div se! začali říkat, že by si to také rádi zahráli. A to říkali jak teenageři, tak i mladé babičky (v tomto věku už se roky nepíšou :-). Proto jsem byl nadšen, protože až doteď jsem se pouze musel vyrovnávat s posměšky typu "Tak už jsi někoho přemluvil?", případně "Koukám, žes přece jen někoho překecal...".

O co v Aquarius jde?
Na začátku si 2-5 hráčů vybere tajně kartu cíle. Ta obsahuje vždy jeden z 5ti elementů oheň, voda, země, vzduch a hvězdy a určuje to, za jaký element hráč hraje. Poté dostane každý do ruky 3 karty z balíčku karet. Na začátku tahu si každý hráč dolízne jednu kartu a snaží se dle pravidel přiložit svoji kartu ke kartám na herní ploše. Je to ve stylu domina, takže se přikládaná karta musí jedním z vyobrazených elementů (ano, karty můžou obsahovat více elementů a jsou tedy děleny na různě velká pole) dotýkat stejného elementu na kartě, která již leží na stole. Cílem hry je získat sedm karet, které budou tvořit souvislé pole konkrétního elementu. Zdá se to jednoduché, stačí čekat na kartu svého elementu a postupně tuto cestu tvořit. Jenže soupeř mě může svými kartami blokovat a navíc jsou tu akční karty. Je jich šest a vypadají třeba takto:
rotate goals = hráči si v určeném směru prohodí sví cíle, tedy elementy
change goals = to samé, ale pouze mezi dvěma hráči
move card = vezme si kartu ze stolu a dá ji jinam
change cards = vyměňte si karty s protihráčem
shuffle hands = všichni odevzdají karty, ty se zamíchají a poté znovu rozdají
...

Jsou to tedy karty, které totálně přebijí pečlivě budovanou strategii, tudíž hráč, který neměl naději na úspěch najednou vyhrává apod. Díky těmto kartám je ještě více posilněna náhoda, tudíž to není vhodné pro "šachisty", spíše je to párty hra, u které zažijete spoustu legrace. Pravidla vysvětlíte hned, všude se vleze, takže jediné, co je zapotřebí, je dostatečně velká plocha na budování elementárních cest z karet. Navíc se těším, až ji vyzkouším s dětmi, protože se jim grafika karet strašně moc líbí.

Hru si můžete zakoupit za 325,- Kč na Tomových hrách zde.

11. září 2009

Report: Blackbeard a Chaos in the Old World podruhé

Rozhodnuti odreagovat se po pracovním týdnu jsme se s Radkem po dlouhé době rozhodli zahrát Blackbeard - naší oblíbenou pirátskou hru, kterou jsme se doposud nebyli schopni pořádně naučit a půl první hry strávili listováním v pravidlech. Proto jsme si dali předsevzetí, že ji budeme hrát častěji, aby nám pravidla přešla lépe do krve. Radek si kvůli tomu dokonce koupil i nový fotoaparát, abychom se s vámi mohli o naše zážitky podělit. Sraz byl v Outpostu v 18:00 s tím, že kolem 21:00 dorazí Aneken s jeho bandou a zahrajeme ještě Chaos in the Old World.

Blackbeard

Zdroj Tomovyhry.cz - Gamereports

Naše první hra asi před půl rokem trvala 6 hodin, tudíž jsme nepočítali s včasným dokončením hry, ale jak uvidíte dále, vše se povedlo, zejména díky zalaminovaným kartám lodí, na které jsme čárali fixem a nezdržovali se přesunem žetonků jako poprvé. Rozdali jsme piráty, nakoupili lodě a vyrazili na moře. Můj Thomas Tew napnul plachty směrem východní Afrika, kde si brousil zuby na náklad arabských lodí a případné Indické obchodníky. Radkův John Taylor se rozhodl být pirátem z Karibiku.

Indické pobřeží bylo chudé jak palubní krysa a posádka začala být nespokojená. Až u etiopských břehů se na nás usmálo štěstí - malý arabský škuner neunikl mé pozornosti a za chvíli již Tew prozkoumával jeho náklad. Kořist však byla malá a kapitán se rozzuřil. Posádkou nakrmil žraloky a jelikož arabští šejci za své krajany výkupné zásadně neplatili, vymámil z kapitána něco informací o etiopském přístavu (metody, jimiž toho dosáhl, zde nebudeme šířit). Pak obrátil svůj hněv proti nebohým africkým obchodníkům a přístav nemilosrdně vypálil.

Taylor mezitím nelenil a z neplodného Karibiku se přesunul k pobřeží Nové Anglie, kde ho čekala bohatá kořist v podobě anglických obchodních lodí. Při pronásledování třetí obchodní lodi však byl přepaden vojenskou hlídkou a jeho loď utrpěla potupnou porážku. Pirát byl nucen stáhnout se do bezpečí Providentského přístavu.

Tewova namol ožralá posádka, doplula do madagaskarského pirátského hnízda, kde prodala kořist, nakoupila nová děla a oddávala se svým nejnižším pudům, než se vydala na cestu do pirátského důchodu (zisk vítězných bodů pro mě).

Taylorův Francouzský kolega Francis L'ollonais zatím zažíval úspěchy v Karibiku, ale když jeho posádku a uneseného kupce, za nějž si sliboval bohaté výkupné, sklátily kurděje, začalo se jeho štěstí obracet a jeho vlastní posádka ho nakonec nechala projít se po prkně. Nový velitel nelenil, kořist ihned prodal a odešel si užívat rychle nabyté bohatství (body pro rbx).


Nebudu vás dále zdržovat s dlouhým popisem - místní guvernéři nakonec měli pirátů plné zuby a nastolili tvrdý režim. Já raději odešel hledat štěstí do Indie, kde jsem naloupil bohatou kořist a začínal být trnem v oku guvernérům. Radek se na mě marně snažil upozornit královského komisaře, ale díky jeho pověstnému štěstí v kostkách se mu podařilo na 3d6 přehodit 15 :D
Když ho konečně povolal, kostky ho opět zradily a komisař šel ke dnu, přispívaje tak k mé další slávě. Díky podplacenému španělskému guvernérovi se můj pirát v klidu vykoupil a zakrátko byl konec hry.

Blackbeard je opravdu zábavná hra, pokud vám nevadí kostky (hodně kostek), náhoda a škození. Prokousávání se pravidly je peklo a opravdu to chce hrát častěji, aby to odsýpalo. Arrr! Radkova pomsta mě příště zajisté nemine!

Chaos in the Old World


Po deváté večer opravdu dorazil Aneken s Vaškem a Andrem, takže jsme vytáhli Chaos in the Old World. Jelikož nás bylo pět, tvořili jsme s rbx dvouhlavou saň a hráli jako tým. Rozložení sil bylo: My - Khorne, Aneken - Slaanesh, Andre - Nurgle, Vašek - Tzeentch.

Khorne má velkou nevýhodu v tom, že hraje jako první, jelikož potřebuje zabíjet a ostatní se mu tak v prvním kole mohou vyhnout. Nicméně jsme neváhali a pár skalpů si připsali.Nurgle poctivě korumpoval regiony, Tzeentch soustředil své síly do jediného regionu a nechal Slaaneshe odřízlého v rohu mapy, kam na něj téměř nikdo nemohl. To se nesmělo stát, proto jsme se s Khornem vydali ho zastavit. Slaanesh však asi měl uzavřen démonický pakt s Tzeentchem, který nám naše jednotky odteleportoval pryč :( Nakonec jsme byli odříznutí v rohu mapy a veškeré naše magické zásoby spotřebovávali na pohyb. V rozhodujícím boji nás zradil náš jednoruký akolyta a vítězství tak urval Slaanesh těsně před Nurglem.

Chaos mě nepřestává překvapovat, je to opravdu dobrá hra, ale zároveň ještě nevím, co si o ní myslet. Strategie stále čekají na objevení a na recenzi je ještě hooodně brzy.

P.S. Andre mi nabídl, že pokud se s ním budu učit Deluxe SPQR, naučí se se mnou Prince of Chaos - dvě mouchy jednou ranou! :) Některé učení může být i zábavné.

Chaos in the Old World - fotoreport

9. září 2009

Chaos In the Old World - první hra

Včera jsem se konečně dostal k první partii jedné z nejočekávanějších her tohoto roku - Chaos In the Old World od firmy Fantasy Flight Games. Hra se odehrává ve světě figurkové hry Warhammer a hráči v ní představují bohy chaosu soupeřící o vládu nad světem.Pravidla jsem vysvětlil do deseti minut a jelikož nejsou přehnaně složitá, vyskytlo se jen pár nejasností, hlavně kolem posunu "kolečka", které jednotlivým bohům slouží ke zvýšení schopností a zároveň jako jeden z prostředků k vítězství. Pak už se rozdaly karty, figurky a mohlo se začít hrát.
Jak už to u podobných her bývá, první partie je spíše seznamovací, hráči si osahávají herní principy a zkouší, co vše jim hra dovolí. Na strategii tedy alespoň na začátku nebylo ani pomyšlení, běhali jsme po mapě, válčili a korumpovali jednotlivé regiony (prostředek k získání bodů a posunu "kolečka"). Navíc každý z bohů má jiné vlastnosti a prostředky k vítězství, takže strategie nešla ani odkoukat od jiných. Holt učedík - mučedník. Co mě velice potěšilo byla možnost škodit ostatním pomocí karet, které mnohdy dokáží hru ovlivnit ve váš prospěch. Naopak karty událostí (každé kolo se otočí jedna) vám někdy pěkně pokazí plány, což je dobře, nic ve hře tak není jisté, musíte improvizovat a vystačit s tím, co máte. Vítězství pro sebe nakonec urval Slaanesh, bůh dekadence, jelikož zatímco ostatní se mydlili ve středu mapy, Slaanesh seděl za horami a postupně chytal místní šlechtice do sítě svých svodů a když se do něj pustily Khornovy sekyry, bylo již pozdě na zvrat.

První dojmy? Veskrze pozitivní. Hra je zábavná a plyne svižně, ačkoli mi přišla o něco abstraktnější než jiné hry podobného stylu (Warrior Knights), což však může být způsobeno neznalostí pravidel a tedy i větším se soustředěním na mechanismy než na pocity ze hry. Ale bavil jsem se královsky (ostatní též) a nemohu se dočkat další partie, kdy už budeme seznámeni s pravidly a budeme pilovat strategie jednotlivých bohů.