7. listopadu 2012

Dojmy - Ghost Stories: Black Secret


Existuje řada plně kooperativních her, i na našem trhu si některé dokázaly vydobýt nemalé postavení a hráči, kteří chtějí spojit své síly v boji s mechanikou hry, znají například Pandemic, Arkham Horror či Zakázaný ostrov. Je tady ale jedna hra, která byla vždy srdcovou záležitostí, a hráči se k ní stále vracejí, protože je opravdovou výzvou a nedaruje vítězství jen tak někomu: Ghost Stories.

Hra vyšla v roce 2008 a má ji na svědomí Antoine Bauza, který dělal například 7 Divů Světa či Takenoko. Ve hře Ghost Stories zavedl hráče do malé čínské vesnice, ke které se stahují za všech stran temné bytosti, netvoři a duchové, protože se blíží čas, kdy se na zemi vrátí pán všech pekel: Wu-Feng. Proti legii zla stojí čtyři (jedna až čtyři) stateční taoističtí mniši, kteří musí velmi pečlivě spolupracovat během vyhánění duchů, jedině tak se dopracují až k samotnému Wu-Fengovi a svedou s ním urputný souboj.

Hlavní hrací plochu tvoří devět čtvercových dlaždic, které představují ústřední vesnici. Na každém dílku žije jeden vesničan, kterého mohou mniši poprosit o pomoc. Jeden například dokáže rozsvítit lampiony a jejich světlo zažene všechny duchy dále od vesnice, jiný daruje mnichům nějaké magické předměty ze svého krámku, v chrámu si můžou zapůjčit sošku Buddhy, na kterou lze napíchnout nějakého nepříjemného bubáka… a tak dále. Co dílek vesnice, to významný kus zvolené strategie.

Každý mnich má svou hrací desku, která rámuje středovou vesnici. Na této desce se právě objevují duchové, které musí hráči zažehnávat. Kromě toho jsou na ní uvedeny i speciální vlastnosti toho konkrétního mnicha. Jeden například umí létat, jiného nelze proklít, další neustále zakopává v lese o magické předměty, které si může ponechat... Variabilita je poměrně velká i díky tomu, že desky jsou oboustranné a každá strana disponuje jinou vlastností.

Hráči se pak střídají a mají vždy k dispozici pohyb a akci. V rámci pohybu se posunou na sousední políčko a v rámci akce mohou vymítat ducha, kterého mají na dohled, nebo poprosit o pomoc vesničana, který obývá jejich kousek vesnice.

Při vymítání přicházejí na pomoc právě magické předměty, které mají vždy nějakou barvu stejně jako duchové. Modré zrcátko oslabuje modrého ducha, červená lepkavá rýže oslabuje červené krvelačné démony atd. Aby se mniši nemuseli spoléhat jen na předměty, mohou vždy hodit třemi kostkami, na kterých jsou také barevné symboly. Pokud nasbírají dostatečnou sílu - je duch zažehnán a mniši jsou zase o kousek blíž k příchodu Wu Fenga, který se skrývá kdesi ke konci balíčku s duchy a který musí být poražen, aby hráči došli vítězství.

Není to ale zdaleka tak jednoduché. Ghost Stories patří mezi nejvíce frustrační hry, které jsou v obchodech k dostání! Naučit se správné strategii a souhře hráčům trvá. Duchové přicházejí do hry velmi rychle, a když je jich příliš, hráči rychle ztrácí životy. Hra má hned několik úrovní nastavení, které regulují obtížnost, ale hned ten první - nováčkovský - je pekelně těžký.

Bylo naprosto jasné, že tohle musí vědět i autor a vydavatel. Zřejmě proto časem přišlo rozšíření White Moon, jež do hry přidalo tématiku zachraňování vesničanů a přidalo několik herních mechanismů, které celou hru vyvážilo ve prospěch chrabrých mnichů. Ani tak to nikdy nebyla procházka rájem s prstem v nose - hráči se řádně zapotili a hra dokázala vytvářet přímo hmatatelný tlak.

Nejnovější rozšíření se jmenuje Black Secret a je ho možné kombinovat s předchozím White Moon. A proč další rozšíření, když už předchozí hru vyladilo téměř k dokonalosti? Inu proč ne. Když je dobrý nápad, tak to za to stojí. A Black Secret dobrý nápad má.

Nové rozšíření přidává do hry pátého hráče, který se ujme role Wu-Fenga. Tím se dost rapidně mění atmosféra hry, protože hráči nadále nehrají společně proti hře, ale společně proti zlomyslnému kamarádovi, kterému není cizí hrát za ztělesněné zlo.

Hráč za Wu-Fenga se stará o sesílání duchů na vesnici, ale kromě toho má i jiné vlastní cíle. V krabici najdete další hrací desku, která představuje podzemí vesnice, kde je zakopána celá řada zajímavých předmětů. Většina sice pomáhá spíše mnichům a vesničanům, ale někde pod tou kupou hlíny jsou tři urny s popelem Wu-Fenga a když budou vyzdvihnuty na světlo - řeky zrudnou krví. Zlý hráč se tedy snaží sesílat do podzemí své služebníky, kteří kopají jak za časů zlaté horečky.

Navíc přibyla další osobní deska právě pro Wu-Fenga. Na něm si hráč může organizovat své temné legie a také stavět pyramidu prokletí - další nový element hry. Zlý hráč má možnost směnit "líznutého" ducha, který by normálně šel strašit vesničany za žeton prokletí, který může potrápit taoistické mnichy. Ze začátku to jsou jen prkotiny a drobné překážky, ale s každým prokletím se hráč dopracovává k vyšším úrovním a začíná přidávat pod kotel se zuřivostí zkušeného pekelníka.

Aby to pro mnichy nebylo příliš obtížné, dostávají nějaké vyvažovací elementy. Nově například, pokud přijdou o Qi (život), je tato energie použita na krevní mantru, která když se naplní, provede nějaký pozitivní efekt. Navíc když už opravdu teče do bot a mnich už je jednou jarmilkou v hrobě, získá svého pokrevního bratra - tzn. že může využívat i speciální schopnosti hráče, který sedí naproti němu.

Pravidlově vše zapadá do sebe a nové rozšíření funguje zcela v rámci logiky předchozích pravidel. Ani úplně noví hráči se nemusí bát začít Ghost Stories rovnou v kombinaci s Black Secret. Pokud by se do toho míchalo i prostřední rozšíření, je už to přece jenom velký kus. Na začátek bych doporučil kombinaci základní hry právě s Black Secret. Teprve až po dostatečném zvládnutí lze zakombinovat i předchozí rozšíření, které ze hry vytvoří ohromný moloch plný úžasných ilustrací, plastových figurek a záplavy žetonků.
Celá grafická stránka hry je naprosto úžasná. Počínaje velmi originálními ilustracemi a konče detailně zpracovanými figurkami duchů. Jediné co malinko pokulhává, jsou figurky samotných mnichů, ty jsou, přiznejme si to, takové fádní. Nemálo potěší fakt, že hra je stále jazykově nezávislá a vše se i nadále řeší pomocí jednoduchých symbolů.
Black Secret po čtyřech letech přináší do původní hry zcela nový element a zásadně mění požitek ze hry. Není to ani tak o tom, že by původní hra byla vylepšena - stále má smysl tak jak je a jak původně vyšla. Nová krabice ji jen přetváří v úplně jiný herní zážitek, který je nemálo skvělý. Black Secret tedy doporučuji všem vlastníkům původní hry, není to rozšíření, které by přidalo jen hromadu dalších komponent a ve finále nic nezměnilo, tohle hru přetváří daleko zásadněji. Nováčkům ve světě kooperativních her bych Black Secret doporučil rovněž, protože původní hru více vyvažuje a činí ji tak přístupnější novým bojovníkům se zlem. Navíc si ji užijete až v pěti hráčích a když se budete na postu Wu-Fenga střídat, máte vystaráno na řadu zajímavých večerů.
Zhan Shi

17. října 2012

Dojmy - Space Empires: 4X


 „Jak to vypadá s vývojem technologie pro odhalení těch zpropadených lodí?“ zaburácel císař.
„Maskovací technologie nepřítele je mnohem pokročilejší, než jsme očekávali,“ začal ministr opatrně, „takže nám vývoj odpovídajících skenovacích systémů bude trvat delší dobu, než uváděly původní předpoklady.“
„Čemu říkáte delší doba?“ odvětil kysele ministr průmyslu a zbrojení.
„Několik měsíců, možná také rok či dva.“ V sále se rozhostilo tíživé ticho.
Nemělo cenu zapírat nebo slibovat nesplnitelné. Minulý ministr vědy a výzkumu byl za podobné sliby převelen do první linie bojů. „Vynalezli jsme ale vylepšení, které zlepší palebnou sílu všech našich lodí. S montáží jsme již začali.“

Společnost GMT nám zcela netradičně představila Space Empires: 4X. Proč netradičně? Jedná se totiž o hru s tématikou science fiction a jak je známo, GMT se zaměřuje na válečné konflikty napříč lidskou historií až do velmi blízké budoucnosti. Čtyři X zde znamenají - eXplore (prozkoumat), eXpand (rozšířit), eXploit (vykořistit) a eXterminate (vyhladit). Vaším úkolem je vybudovat své impérium a zničit soupeře. Pojďme se podívat, jak tato sci-fi hra dopadla.

Nejsme ve vesmíru sami

Po otevření krabice Space Empires: 4X se na vás vyvalí spousta komponent. Několik plat obsahujících celkem 704 žetonů, pevná skládací mapa vesmíru, kniha pravidel, kniha scénářů, 4 oboustranné referenční karty, blok oboustranných tabulek pro záznam vyvinutých technologií a ekonomickou fázi a čtyři desetistěnné kostky. Krabice je tedy příjemně plná a my se podíváme podrobněji na jednotlivé komponenty.

Nejdříve tu máme žetony. V prvních reakcích hráčů na zveřejněné obrázky se často objevovala obava nebo rovnou pochybnosti o vizuálním provedení žetonů. K tomu mohu říct, že na živo vypadají žetony lépe než na fotkách z internetu. Navíc se mi žetony skutečně líbí. Každá ze čtyř herních barev (ras) má vlastní ilustrace pro různé třídy lodí a pastelové barvy (žlutá, červená, zelená, bledě modrá) jsou na herním plánu hezky vidět. Kromě všech jednotek čtyř soupeřících civilizací zde jsou žetony vesmírných systémů (planety, asteroidová pole, těžitelné minerály, černé a červí díry, supernovy atd.), žetony s čísly, žetony mimozemských lodí a žetony kolonií. Všechny potřebné údaje jsou dobře čitelné a žetony mají vůči hexům na herním plánu rozumnou velikost, takže se do jednoho systému vejde dostatek lodí. Tím se dostáváme k hernímu plánu, který představuje hexovou mapu vesmíru, na které jsou vyznačeny různé startovní pozice ve hře čtyř a tří hráčů. Na jedné z kratších stran je poté pruh s hezky vyvedeným logem a názvem hry a vedle něho je pak ukazatel kola. Hráči by sice jistě ocenili zajímavější výjev vesmíru, ale v této podobě je vše přehledné a nejsou zde žádné rušící prvky.

Referenční karty mají z jedné strany tabulku o vesmírných lodích (výrobní ceny, vlastnosti, údržba apod.) a z druhé strany je obdobná tabulka o technologiích. Jde o nesmírně šikovnou věc, ve které se okamžitě zorientujete. To samé platí i pro blok tabulek pro zápis vyzkoumaných technologií ve hře. Z počátku může Space Empires: 4X těmito tabulkami děsit, ale jakmile se hráč seznámí s pravidly, vše do sebe hezky zapadne a funkce tabulek je jasná.

Pravidla jsou psaná v klasickém stylu válečných her od společnosti GMT, vše je tedy rozděleno do kapitol a podkapitol s číselným označením. Když v pravidlech narazíte na nějaký neznámý nebo důležitý pojem, většinou je u něj rovnou odkaz na příslušnou kapitolu, kterou díky číslům rychle najdete i bez podívání se do obsahu. Šestnácti stránková pravidla jsou rozdělena na tři části – pravidla základní, pokročilá a volitelná. O jejich obsahu dále. Ještě máme v krabici knihu scénářů, která je opět přehledně rozdělena na scénáře pro dva, tři a čtyři hráče a navíc obsahuje dva scénáře jednoho hráče proti hře. Autoři zde krom klasických a předvídatelných rozmístění hráčů na mapě zahrnuli i pár překvapení, jako je třídimenzionální mapa. A nakonec čtveřice plastových kostek rozdělená vždy po dvojici do dvou barev.

Velké zbrojení

V pravidlech Space Empires: 4X najdeme celkem tři části a dobrá zpráva je, že už základní pravidla jsou dostatečně komplexní, aby hráče zabavily na dlouhé hodiny. Seznámí hráče s herními principy, základními jednotkami, výrobou a vylepšováním, pohybem a bojem. U této hry jasně doporučuji zahrát si nejprve několikrát se základními pravidly a teprve po jejich zvládnutí si přidávat pravidla z další části. V pokročilých pravidlech hráčům přibudou mateřské lodě a stíhačky, lodě s maskovací technologií, miny a minolovky a tvorba obchodních tras. Jinými slovy hráči získají spoustu nových možností. Volitelná pravidla poté obsahují další možnosti, jak si hru upravit k lehčímu hernímu stylu, nebo naopak vytvořit komplexní vesmírnou simulaci. Jelikož se jedná o značně komplexní hru, popíšu dále jenom základní principy hry a nebudu zabíhat do detailů, jinak byste četli ještě zítra.

Space Empires: 4X nezůstává svým počítačovým předchůdcům nic dlužná. Na začátku hry začíná každý se svou domovskou planetou, malým vesmírným dokem pro výrobu lodí, několika průzkumníky a kolonizačními loděmi a jednou těžební lodí. Vaším prvním úkolem je rychle prozkoumat nejbližší okolí, kolonizovat prázdné planety a těžební lodí odtáhnout nalezené nerostné asteroidy ke zpracování na některou z vašich kolonií. Při průzkumu otáčíte žetony na jednotlivých polích, abyste zjistili, co se na nich skrývá (ano, existuje technologie lepšího způsobu průzkumu). Můžete narazit na asteroidová pole nebo mlhovinu, které ovlivňují technologie zbraní a štítů, opuštěné planety vhodné ke kolonizaci, ale také planety vyžadující terraformaci, supernovy, které se musí obletět, černé díry pohlcující lodě, mimozemské vraky lodí, ale také nebezpečí, která vaši flotilu kompletně zničí. Tímto pohybem po vesmírné mapě strávíte celkem tři kola, poté následuje ekonomická fáze.

Abyste mohli čelit hrozbám vesmíru a ostatních hráčů, přichází první veledůležitý prvek hry – výroba lodí a vývoj nových technologií. K tomu slouží právě ekonomická fáze, kterou provádí všichni hráči najednou. K přehlednému záznamu slouží oboustranné tabulky, kterých dostanete ve hře celý blok, a kdyby to přeci jenom nestačilo, jsou tabulky na internetu k dispozici pro tisk. Hráči operují s hodnotou „CP“, což je platidlo pro vývoj i výrobu. Nejprve zjistí svůj příjem z planet, vytěžených asteroidů a případně obchodních tras, poté utratí za údržbu flotily a mohou nabídnout libovolnou částku za možnost být v dalším kole prvním hráčem. Poté mohou utrácet za nové technologie a výrobu lodí. Lodě vyrobené v ekonomické fázi obsahují všechny technologie vyrobené do této ekonomické fáze včetně právě vyvinutých. Zbylé body CP se přenáší do dalšího kola. To vše probíhá potají. Jakmile mají všichni hotovo, prozradí se, kdo nabídl kolik za možnost hrát první a pokračuje se dalším kolem.

Co je druhým středobodem hraní Space Empires: 4X? Manévry, blafování a souboje flotil! Podobně jako je skrytá ekonomická správa vesmírné říše, je skrytá i síla a složení vašich flotil. Pro určení počtu vesmírných lodí jednoho typu slouží žetony s čísly, které jsou schovány pod otočeným žetonem (majitel se na ně může samozřejmě kdykoliv podívat). Zmínil jsem se už, že ve hře jsou také návnady, které se tváří jako regulérní lodě? Aby hráč neztratil orientaci, která skupina lodí je která (toto je důležité především kvůli rozdílům v technologiích), má každý typ lodi celkem čtyři žetony, které jsou číselně odlišeny. Ve svém zápisu lodí si tak může doplnit, že křižníky jedna mají útok 1 a obranu 2, zatímco křižníky tři mají navíc pohyb 2. Opět je po pochopení pravidel a průběhu hry vše na první pohled jasné a přehledné. Po jedné či dvou hrách vám zabere ekonomická fáze jenom pár minut a hra má příjemný spád.

Válka na obzoru

Ještě jsme si neřekli jednu podstatnou věc, jak probíhá boj? Pokud se střetnou dvě flotily, lodě se odhalí. Soupeř tedy většinou netuší, proti jaké síle a jaké technické vyspělosti stojí. Lodě se poté roztřídí dle tříd od A do E. Lodě A střílejí první, poté lodě B a tak dále. Útočící hráč si zvolí cíl střelby a poté hodí desetistěnnou kostkou. Pokud se mu podaří podhodit své útočné číslo, cíl dostane zásah. Zní to jednoduše, viďte? Nebylo by to ale SpaceEmpires: 4X, aby v tom nebylo mnohem více! První změnu mohou přinést technologie útoku a obrany, které zvyšují útočné číslo vašich lodí, resp. snižují útočné číslo lodí soupeře. Dále může sílu lodí ovlivnit jejich počet. Při dvojnásobném počtu lodí získává hráč útočný bonus +1. Pokud se boj odehrává v asteroidovém poli, nepočítají se výhody technologie útoku a v mlhovinách se vyruší technologie obrany. Pokud mají dva hráči stejnou třídu lodí, bude jako první pálit hráč s lepší technologií taktiky. Pokud máte dostatek bojových lodí, můžete navíc své nebojové lodě chránit. Boj je tedy velmi jednoduchý, ale přesto obsahuje množství možností, jak si připravit vhodné podmínky pro vítězství. Opět upozorňuji, že jsem zde nepopsal vše a nezacházel jsem do detailů,

Hra více hráčů končí eliminací prvního z nich, přičemž autor sám upozorňuje, že hra by se měla ukončit ve chvíli, kdy je porážka jednoho hráče jistá a nevyhnutelná. Space Empires: 4X se totiž pyšní ještě jednou vlastností, kterou obdobné hry mnohdy postrádají – relativně krátkou herní dobou a svižnou rychlostí hry. Autor v pravidlech jasně píše, že tato hra se musí hrát agresivně, zákopová válka je v tomto případě zcela nevhodná volba stylu hraní. Samozřejmě nelze brát vše úplně doslova. Při zahrnutí pokročilých a některých volitelných pravidel se hra může protáhnout, ale pořád by si měla uchovat svou dynamiku. Kniha scénářů je také nakloněna možnosti volby a především pro dva hráče existují varianty od malých a rychlých střetů po obří hru využívající celou vesmírnou mapu.

Auto hry, Jim Krohn, sám nabádá hráče, aby si hru upravovali dle svého, přidávali vítězné podmínky, rasy atd. Volitelná pravidla sice obsahují některé velmi zajímavé možnosti, ať už se jedná o výzkum technologií pomocí grantů, nebo urychlení a zjednodušení hry v podobě aplikace nově vyzkoumaných technologií na všechny lodě. Jelikož je hra ve vývoji už mnoho let a autor základní hru Space Empires: 4X dle svých slov prakticky osekal na kost, bylo s ohledem na úžasnou prodejnost jenom otázkou času, kdy nám nabídne i trochu toho masa. Již za měsíc si tak můžeme užít rozšíření Space Empires: Close Encounters, ve kterém získáme rasové výhody, vesmírnou pěchotu, dobývání planet a obsazování nepřátelských lodí, nové technologie, nové lodě třídy titan a vlajkové lodě rasy a mnoho dalšího.

Ovládnete vesmír?

Space Empires: 4X je ojedinělá a naprosto výborná strategická hra. Na poli válečných her se vymyká svým tématem a na poli tematických her se zase vymyká svým „žetonkovým“ provedením. Přestože je hra značně komplexní, není to dáno složitostí, ale množstvím pravidel. Jak ale doporučují sami autoři v pravidlech, hráči by měli začínat pozvolna s minimem představeným v základních pravidlech a postupně si přidávat, zkoušet a testovat další prvky. S tímto pozvolným přístupem musím jednoznačně souhlasit. Hráč tak plynule objevuje další a další možnosti a strategie. Space Empires: 4X je vynikající především pro své ohromující množství úprav, nastavení a znovuhratelnosti.

Space Empires: 4X není hra úplně pro každého. Nejsou zde plastové modely vesmírných lodí, nejsou zde desítky překrásných ilustrací apod. Žetonky možná působí strohým dojmem, ale to je dáno společným základem této hry a ostatních válečných her. Tuto hru nebudete hrát proto, jak vypadá, ale pro zážitek. A ten vám Space Empires: 4X umí poskytnout hodně intenzivní. Kdo hrál na PC klasické 4X strategie, např. série Masters of Orion, tomu srdce u této hry nejednou zaplesá. Možnosti výzkumu technologií, objevování, strategií, blafování, počítání, výroba jednotek, boj... To vše a mnohem více najdete v modře zbarvené krabici s bílým nápisem Space Empires: 4X. Pokud chcete zažít zcela jinou vesmírnou strategii, ve které sice máte mnoho možností, ale celkový styl hry je velmi přímý, budete stoprocentně spokojeni.

Space Empires: 4X necítím jako konkurenci ostatním sci-fi strategiím, jakými jsou např. Twilight Imperium 3rd Edition, Eclipse nebo Empires of the Void, jehož recenzi si za krátko budete moct přečíst. Space Empires: 4X vyplňuje mezeru na trhu, které nebylo v hlavním proudu her věnováno příliš pozornosti. O tom, že tato trhlina si žádala vyplnění, hovoří i fakt, že po uvedení byl celý náklad hry okamžitě vyprodán a hra se stala jednou z nejvíce a nejrychleji prodávaných her v historii GMT. A dovolím si tvrdit, že stejný osud potká i přicházející rozšíření hry SpaceEmpires: Close Encounters. Neváhejte a ponořte se do hry, kde budete prozkoumávat neznámé končiny vesmíru, využívat objevené zdroje, šířit své impérium a ničit nepřátele. Jiná hra vám to k dnešnímu dni lépe nepodá. 

8. října 2012

Dojmy - Revolver


Píše se rok 1892. Banka v městečku Repentance Springs byla vyloupena. V zuřivé přestřelce, ve které si lupiči snažili prostřílet cestu z města, padli za oběť místní šerif Anton Dereyfus, učitelka Sue Daggetová a několik dalších nevinných lidí. Plukovník Ned McReady a jeho muži mají za úkol dopadnout banditu Jacka Coltyho - muže tak prohnilého, že by ukradl i mouchu slepému pavoukovi nebo rubáš zemřelému - a vykonat spravedlnost.

Revolver je karetní hra pro dva hráče zasazená do prostředí Divokého západu. Dvě znepřátelené strany, které mají vztahy mnohem složitější, než by se z úvodního odstavce mohlo zdát, spolu musí svést bitvu na život a na smrt. Tedy většinou na to druhé… protože na Divokém západě nebylo o mrtvého pistolníka nouze a nejvýnosnější povolání bylo hrobník.

Každý hráč má k dispozici 62 karet, které mu umožňují dosáhnout svých cílů. Pro Coltyho bandu to je útěk přes mexickou hranici, nebo nasednutí do expresního vlaku a přečkání finální přestřelky. Hráč za plukovníka McReadyho se přitom snaží všechny bandity postřílet, pokud se mu to podaří dřív, než oni splní jeden ze svých cílů - vyhrává on.

Herní stůl mezi dvěma hráči je ve hře Revolver rozdělen řadou pěti karet, které představují jednotlivá bojiště a hráči se po nich postupně přesouvají. Celý konflikt propukne v bance v Repentance Springs odkud banditi prchají napříč kaňony, přes vrchy až do Rattlesnake Creek, ze kterého ve 3:15 odjíždí onen express. Vedle této řady karet, které kromě daného prostředí také fungují jako ukazatele průběhu hry, leží karta vykolejení vlaku, coby poslední záchrana, když věci nejdou zrovna tak, jak by měli a také karta mexické hranice, na které jsou naskládané žetony. Hráči mají možnost žetony pomocí zahraných karet odebírat či přidávat, pokud se Coltymu podaří odstranit žetony všechny, hranice je prolomena a on může utíkat na nějaké to nachos.

Plukovník Ned McReady začíná s prázdným stolem a všechny své pomocníky musí teprve povolat do zbraně. Oproti tomu Jack Colty má svojí bandu od začátku definovanou. Je to 16 vyvrhelů společnosti, desperátů, zloduchů a padouchů, karbaníků a prostitutek. Najdou se tam však i duše nevinné, nic není ani zdaleka tak černobílé, a pokud vás zajímá barvité pozadí příběhu, můžete nalistovat na poslední dvojstranu v pravidlech, kde najdete krátké životopisy jednotlivých postav.

V průběhu samotných herních kol vykládají hráči karty na příslušná bojiště. Plukovník se snaží mít na své straně tolik koltů, aby zlořády přestřílel a podařilo se mu alespoň jednoho z nich odpravit. Pokud se mu to nepodaří, má k dispozici i nějaké záludné lsti, pomocí kterých se mu může podařit některého z banditů zhoupnout na provaze.

Oproti tomu Jack Colty musí mnohem více taktizovat, protože jeho cílem není prostřílet se skrz, ale hlavně to, aby mu přežilo co nejvíce banditů do finálních bitev. Pokud mu umřou některé důležité postavy, má to velký dopad na hru a ovlivňuje to jeho šance na výhru.

Už z toho všeho je naprosto jasné, že hra Revolver je poměrně dost asymetrická. Za každou ze zúčastněných stran se hraje jinak. Musíte přemýšlet nad jinou strategií a hrát rozličné karty rozličnými způsoby. Přímo to vybízí hrát partie vždy dvě a po první zkoušce si prohodit strany a bavit se tím, jak se váš soupeř trápí na vašem místě.

Revolver je hra poměrně jednoduchá, vysvětlíte ji během pár minut a hned se může začít hrát. Karty mají srozumitelné texty snadné na pochopení. Celý herní mechanismus je velmi chytře a zábavně vymyšlen. Jedna partie zabere asi 45 minut, ale je napínavější než těhotenský test 14-tileté školačky. Se zatajeným dechem sledujete, jak jednotliví bandité padají k zemi a čas do odjezdu vlaku se nemilosrdně blíží. V ruce držíte strategické karty a nemůžete se odhodlat je zahrát, co když se za příštím rohem skrývá mnohem větší nebezpečí? Nebudete tu kartu potřebovat až pak?

Jako u většiny karetních her - i tady hraje roli náhoda, a když vám karty nejdou, tak můžete okusovat hrany stolu, ale to je tak jediné, co s tím zmůžete. Prostě během pár kol budete děravý jak cedník a hra bude rozhodnutá dřív, než řeknete „John Wayne“.

Naštěstí ale můžete prohodit strany a zkusit to znovu, vše máte připravené, tak stačí zamíchat karty a podruhé už to určitě bude zajímavější.

Revolver se hodí na takové to domácí hraní, ale díky napínavé atmosféře dokáže zabavit i při jiných příležitostech. Pokud patříte mezi hráče, kteří se dokáží povznést nad občasnou smůlu, dá vám Revolver až překvapivě velkou porci zábavy. Navíc dokáže být velmi strategický, musíte se za svoji stranu naučit hrát a používat karty ve správný moment. Tím se rapidně liší od hry Bang!, která asi každého napadne, když se řekne karetní hra z Divokého západu. Nicméně Bang! je v podstatě párty hra ideální ve větší skupině lidí. Revolver je mnohem koncentrovanější zážitek, kde nemůžete jen tak bezduše mrskat karty. Když si do výsledného hodnocení připočtete perfektní překlad do českého jazyka, luxusní kovovou krabici a celkové zpracování… Jedná se o jasné doporučení.

Zhan Shi

22. září 2012

Dojmy - Ninja: Legend of the Scorpion Clan


Život nindži ve feudálním Japonsku byl v mnoha ohledech velmi snadný. Například nikdy nemusel řešit poslední výkřiky módy, stačilo jedno černé pyžamo na pondělí, úterý, středu, čtvrtek… až neděli. Nindža pravděpodobně nikdy nehledal kuchyňský nůž, aby si mohl nakrájet chleba. Znalost přísně utajovaných technik boje, pomocí kterých dokázal znehybnit soupeře na místě, mu zajisté pomohla vyřešit nejeden spor s tchýní či neposednými dětmi, jež si mermomocí chtějí hrát s tatínkem, když on si zrovna potřebuje přebrousit katanu na večerní šichtu. Takové to bylo, když v Japonsku vládla rodina Tokugawa a sakury kvetly i ve stínech.

Desková hra Ninja: Legend of the Scorpion Clan (dále už jenom Ninja) nás zavádí právě do takových časů. Hráči si mohou ozkoušet pocit, jaké to je vplížit se potají do hradu hlídaného nespočtem stráží, tam vykonat nějaký ten "drobný" zločin a následně zase nepozorovaně zmizet pryč. Jestli vás to láká, přistupte blíže.

Výbava opravdového nindži

Hned po otevření krabice na vás dýchne orient. "Cikády zpívají a z věže se ozývá muezinovo Allah il Allah, ceny mírné, obsluha vzorná." Echm… dobře, to je jiný orient.

Základní herní deska představuje rozsáhlé japonské sídlo včetně přilehlých oblastí. Centrální část je rozdělena na dvě hlavní budovy obehnané vodním příkopem. Mapa má vyznačené oblasti, po kterých se následně budou pohybovat stráže i nindža se zrádcem (viz. níže). Vyznačeny jsou důležité body, jako kasárny či stanoviště hlídky. Celý herní plán má velmi příjemnou grafiku, tlumené barvy se ke zvolenému tématu hodí. Pokud ovšem bude panovat v herní místnosti přítmí, budete muset mhouřit oči tak, že rázem začnete připomínat rodilého Japonce. Což byl možná pravý záměr tvůrců, proč nakreslili trasy hlídek tak nezřetelně.

Jednotlivá herní kola se označují hezky udělaným lampionkem a stejný vám poslouží i k označení poplachu, který může v průběhu hry nastat zejména po objevení neopatrného nindži, jak se producíruje na střeše budovy a následně se marně snaží předstírat, že je chrlič.

Figurky nejsou příliš detailní a jsou takové… hnědé. Přesto ale nevzbuzují odpor ani znechucení, není to, jako kdybyste vzali dirigenta národního orchestru, přivázali ho k židli a nechali ho sledovat koncert Rytmuse. Tohle neurazí a nenadchne. Projde to vámi jako standardní oběd ze školní kantýny. Což je na druhou stranu škoda, člověk je už trochu zmlsaný a zejména hráči ameritrash her jistě rádi polahodí bulvu na krásně vyvedených figurkách. Tady je člověk spíše vděčný, že má alespoň něco.

Celá hra se řídí kartami a v krabici jich najdete pořádný paklík. Jejich grafika je již o něco lepší, ale stále tomu jaksi chybí vnitřní jiskra. Při hře se tak budete častěji řídit názvem karty, než samotnou ilustrací, ty až příliš splývají.

Dále najdete v přehledném insertu destičky s úkoly pro nindžu (a zrádce), zástavy pro hráče a hlavně bloky s natištěnou mapou. Je to ta samá mapa, která je na hlavním hracím plánu, jen tady je oproštěna o ilustrace a stává se tak nástrojem pro chladný kalkul dvou znepřátelených stran. Celá hra se totiž hraje na skrytý pohyb.

Jedné noci, poctil mě návštěvou zloděj…

Jeden až dva hráči hrají za stráže hradu a snaží se dopadnout vetřelce a jeden až dva hráči hrají za nindžu (a zrádce) a snaží se nebýt dopadenými vetřelci. Nindža se zrádcem se pohybují skrytě, za standardních okolností nemají figurku na plánu. Místo toho si zakreslují svoji polohu do soukromých map. Pokud chtějí přelézt zeď pomocí provazu, projít skrz tajnou chodbu, či se nepozorovaně proplížit kolem stráží - musí na to zahrát speciální kartu. Obránci hradu se pak snaží ze zahraných karet vydedukovat, kde by se asi tak mohli zločinci nacházet a pomocí svých karet přemísťovat jednotky a hlavně naslouchat. Naslouchání je jednou z nejúčinnějších zbraní strážců hradu. Nindža (a zrádce) se totiž mohou pohybovat až o tři pole, což dělají rádi, neb je trochu tlačí čas. Ale čím rychleji se pohybují, tím větší hluk dělají a stráže je mohou zaslechnout. Funguje to velice jednoduše. Například: pokud se nindža pohnul o tři pole, tak kdokoliv o stejný počet polí od něj (to jest tři) ho může slyšet a pokud strážci hradu zahrají příslušnou kartu poslouchání právě na takovou hlídku, musí nindža oznámit, že tam někde něco (někdo) šustí. Stráže se pak okamžitě dávají do pohybu a pročesávají oblast. Nindža v tu chvíli musí zmizet jak peníze z rozpočtu na stavbu české dálnice. Pokud by byl objevem, stráže hradu si nebudou brát servítky a pokusí se ho zabít (zahrát kartu zranění). I pokud by nindžu nezabili, v celém hradu bude poplach a strážci mohou budit posily z kasáren a každé kolo dobírají na ruku další karty, které jim zvyšují šanci.

Nindža tedy musí za každou cenu utajit svůj pohyb po mapě, musí na to být plně soustředěn a nebude to mít vůbec jednoduché. Tohle je opravdová výzva!

Hráč, který se chopil role obránců hradu, si totiž na začátku hry zanesl do své tajné mapy, kde jsou jaké lokace, včetně několika spících stráží a nastražených pastí. Vetřelci musí v hradu pátrat právě po určité lokaci a i když se jim ji podaří objevit (a tím splnit svůj záškodnický úkol) musí se dokázat dostat z mapy pryč. Jedině tak se mohou pasovat na pravé stínové bojovníky.

Komu chutná suši

Hra je určena pro dva až čtyři hráče. Ale nejvíce si ji užijete ve dvou či třech. Je totiž ideální, když hradu vládne jen jeden pán, který se může plně soustředit na nahánění protivníka a nemusí se s nikým dělit o moc. Na druhou stranu - nindža a zrádce mají samostatné balíky karet s často unikátními možnostmi a tak je přímo záhodno, aby je hráli dva různí lidé. Ideální počet hráčů je tedy tři, ale ve dvou to zvládnete také. Ve čtyřech se partie už trochu natahuje a ztrácí na dynamice.

Pro hru Ninja je důležitá schopnost vcítit se do role nindži, který se plíží podél zdí a užít si tajné plánování svého postupu. Záškodníci to nemají vůbec jednoduché, protože stráží je na plánu hodně a s neopatrností mohou přibývat. Ale je to výzva a zejména hra za nindžu či zrádce je velmi zábavná. Stráže to mají ze začátku trochu nudnější, protože na plánu se zdánlivě nic neděje a často trvá několik kol, než o sobě dají padouši vědět. Ale pak se to rozjede i pro ně. Přesto bych doporučil tuto roli zkušenějším hráčům, na rozdíl od pána s lyžařskou maskou na hlavě, jehož part zvládne i hráč standardně deskovým hrám neholdující.

Karty sice obsahují anglický text, ale ve hře je jich jen několik druhů a tak často stačí, aby jeden angličtinář s nimi seznámil ostatní. To je jistě také nesporná výhoda této hry. Dalším plusem může být rozumná herní doba, která se pohybuje okolo jedné hodiny. Není to tak makabrózní jako například Letters from Whitechapel, která je mechanismy podobná.

Hra se dá doporučit i jako doplněk již existující sbírky, kde si jistě najde své místo mezi většími hrami. V podstatě se jedná jen o jeden velmi dobře zpracovaný mechanismus, který ale hned neomrzí a hra neztrácí na atmosféře ani po opakovaném hraní. Ninja je více než doporučeníhodný, v současnosti patří mezi nejlepší hry se skrytým pohybem a věřím, že pro mnohé z vás bude dokonce tou nejlepší.
Zhan Shi

11. září 2012

Dojmy – Knížata z Katanu


Jistě, že si to pamatuji! Když jsem se narodil, byla Lhota poměrně malá osada a podívejte se teď! U řeky kotví obchodní lodě, za městem stojí pila a kamenolom. Na pastvinách se pasou ovce a na polích zraje obilí. O zlatě ani nemluvě! Vždy tu ale nevládl takový klid a kraj neznal dnešní hojnost. Budu vám vyprávět o založení Lhoty, chcete? Tak dobře, utište se, už nemám tak silný hlas jako dříve. Všechno to začalo s příchodem prvních osadníků…

Česká společnost Albi přináší revidovanou edici karetní hry Knížata z Katanu. Pokud vás zajímá, jak vypadají, jak se hrají a jak se nám líbí karetní Osadníci pro dva hráče, čtěte směle dál.

Osídlení nových končin

Knížata z Katanu je karetní hra pro dva hráče s uváděnou herní dobou 30 až 75 minut. Takový rozptyl se vám možná zdá krajně podezřelý, ale má své odůvodnění, o kterém se zmíním později. Hra v mnoha ohledech připomíná původní, dnes již klasickou, deskovou hru Osadníci z Katanu. Zároveň však přináší mnoho nových a zajímavých prvků. V malé čtvercové krabici najdete pravidla v českém a slovenském jazyce, celkem 180 čtvercových karet, dvě šestistěnné dřevěné kostky a dva dřevěné žetony.

Karty v Knížatech z Katanu mají rozměr 7x7 cm a pasují na ně čtvercové obaly, které před nedávnem představila společnost Fantasy Flight Games. Karty jsou kvalitní a po množství her zatím nejeví známky opotřebování. Pokud patříte mezi nadšence obalování karet, doporučím přesto karty obalit, protože se s nimi na stole neustále točí, hýbe apod. Bohužel jsem ještě nezkoušel, jak se obalené karty vejdou do pořadače, ale jelikož v něm jsou karty poměrně volně, předpokládám, že by ani po obalení neměl nastat velký problém. Dvojice poměrně velkých kostek má zaoblené rohy a na bílé barvě jsou černé a jeden červený znak dobře čitelné. Jedna kostka má klasické puntíky od jedné do šesti a druhá kostka má na sobě různé znaky, o kterých si povíme dále v článku. Zbývají dva kulaté dřevěné žetony, které mají z jedné strany obrázek – na jednom jsou váhy (žeton obchodu) a na druhém sekyra (žeton síly).

Nástroje pro sběr i lov

180 karet se dělí na několik druhů. Nejprve zde máme startovní sadu pro oba hráče. Ty poznáme podle modrého nebo červeného štítu na rubové straně. Dále jsou zde čtyři základní karty dostupné oběma hráčům – cesta, vesnice, město a krajina. Tato skupina karet v zásadě nahrazuje herní desku a dřevěné (či v novější verzi plastové) komponenty z Osadníků z Katanu. Dále jsou zde karty událostí s otazníkem na rubu a čtveřice tematických balíčků – základní sada, období zmatků, období pokroku a období zlata. V těchto kartách jsou různé budovy a hrdinové, které si můžeme vyložit do svých vesnic a měst, stejně jako jsou v těchto balíčcích jednorázové akční karty.

Základní hra Knížata z Katanu využívá pouze startovní karty hráčů, čtveřici obecných karet a základní sadu. Tři balíčky karet období jsou vlastně rozšiřující sady, které se vždy na něco zaměřují a autoři jejich začlenění do hry doporučují až po odehrání několika her se základní sadou, během nichž pochopíte základní principy. Ve výsledku je možné smíchat všechny čtyři sady a hrát velkou hru. Karty událostí se také dělí na čtyři druhy dle tematických balíčků a jejich složení tedy záleží na použitých sadách. Máme tedy hrubý přehled karet, jejichž účel a použití si vysvětlíme v další části, aneb jak se Knížataz Katanu hrají?

Nebudu dopodrobna vysvětlovat pravidla hry, protože tuto práci velmi dobře zvládají přehledná a bohatě ilustrovaná pravidla s množstvím příkladů. Hra je i přes možný dojem složitosti velmi jednoduchá a při hraní dostatečně intuitivní. Zaměřím se tedy na základní vysvětlení a přiblížení hry.

Úrodná půda a hojnost

Na začátku si hráč vezme své startovní karty a rozmístí je dle pokynů pravidel. Startovní karty tvoří dvojice vesnic a spojující cesta, dále pak šest krajin, které dávají rozličné zdroje – les (dřevo), pastvina (ovce), pohoří (kámen), pole (obilí), vrchovina (cihly) a zlatonosná řeka (zlato). Karty krajin mají uprostřed číslo v podobě kostky a po stranách mají žádný až tři symboly jimi produkované suroviny. Pokud při hodu kostkami padne číslo vyobrazené na krajině, otočí se karta tak, aby k hráči směřovala hrana s o jedna větším množstvím surovin. Maximálně tedy mohou být na jedné kartě krajiny tři suroviny. Když hráč utrácí suroviny, opět otočí kartu krajiny na odpovídající zbývající množství surovin. Všechny startovní krajiny začínají na jedné surovině, výjimkou je zlatonosná řeka, která začíná na nule. Nyní tedy víte, jak hráči získávají a utrácejí suroviny. Oproti Osadníkům, kde jste množství surovin určovali kartami na ruce, zde je představují symboly na čtvercových kartách.

Jakmile mají oba hráči připravené startovní rozložení, které můžete vidět na jedné z fotografií, určí si hráči, se kterými sadami chtějí hrát. V tomto článku pro představení pravidel budu vysvětlovat hru pouze s použitím základní sady. Rozložení karet se při použití rozšiřujících sad může měnit, ale vše je detailně a přehledně popsáno v pravidlech. Rozhodně vás ale nechci ošidit a obsah zbylých tří balíčků vám popíši v další části. Každopádně si hráči doprostřed stolu umístí do jedné linie čtveřici základních karet – cesta, vesnice, město, krajina. Dále zamícháme balíček základní sady a rozdělíme ho na čtyři balíčky karet. Nakonec vezmeme karty událostí a vybereme z nich takové karty, které mají v horních rozích znak námi vybrané základní sady. Vytáhneme z nich kartu „Vánoce“, balíček zamícháme a kartu „Vánoce“ umístíme do balíčku jako čtvrtou odspoda. Zbývá určit prvního hráče, který si z jednoho ze čtyř balíčků základní sady vezme vrchní tři karty a následně si i druhý hráč z jiného balíčku vezme vrchní tři karty. Hra poté může začít.

Herní tah hráče se dělí na čtyři části – hod kostkami, akční fáze, dobírání karet a výměna karty v ruce. Hod kostkami je jednoduchý – hráč na tahu si vezme dvojici kostek a hodí si. Kostce s čísly se říká „kostka výnosů“ a její výsledek určuje, která krajina získá navíc 1 surovinu. Kostce se symboly se říká „kostka událostí“ a má na sobě pět černých a jeden červený symbol. Černé symboly představují možnou výhodu pro hráče, který vlastní žeton síly či obchodu, případně pro oba. Padnout může také jeden ze dvou černých otazníků, který znamená, že hráč otočí vrchní kartu z balíčku událostí a vyhodnotí ji. Jediný červený symbol na kostce je kyj a představuje banditu. Výjimečný je ve dvou věcech – zaprvé se tato událost vyhodnocuje ještě před kostkou výnosů a za druhé je to jediný symbol, který hráčům může uškodit. Jakmile má totiž hráč při této události více jak 7 surovin, přijde o všechno zlato a ovce. Ve hře jsou ovšem budovy, které vás mohou před touto událostí do určité míry ochránit, a nejde tedy o zcela neovlivnitelnou tragédii.

Následuje akční fáze, ve které hráči vykládají karty a mohou měnit suroviny v poměru 3 ku 1. Ty můžete vykládat buď ze své ruky, nebo můžete postavit jednu ze tří obecných karet – cestu, vesnici a město. V balíčcích jsou celkem tři druhy karet – akční, jednotky a stavby. Akční karty představují různé akce, události a pomůcky, které umožní hráči získat více zdrojů, vyměnit výhodně jeden zdroj za jiný nebo pomoci při výběru karet. Po zahrání jdou akční karty zpátky do krabice. Dále jsou zde karty jednotek, které zahrnují obchodní lodě umožňující výhodnější směnu surovin v poměru 2 ku 1 a dávají hráči důležitý symbol obchodu (váhy). Jednotky tvoří také hrdinové. Karty hrdinů mají symboly harfy a sekyry. Tyto symboly (váhy, harfa, sekyra) jsou důležité pro některé události, při kterých získá výhodu ten, kdo má více těchto symbolů, nebo pro získání žetonů obchodu a síly. Žeton získá hráč, který má tři nebo více symbolů vah (obchod) nebo sekyry (síla) a zároveň má více symbolů než soupeř. Žetony tak mohou během hry často měnit majitele a v případě rovnosti jej nezískává nikdo.

V akční fázi můžete tedy vyložit kartu jednotky nebo stavby do vesnice a to buď nad ní anebo pod ní. V případě města dokonce můžete postavit dvě karty nad a dvě pod. V základní sadě mají všechny karty spodní textové pole v zelené barvě a mohou tak být postaveny ve vesnici i ve městě. V rozšiřujících sadách je množství staveb s červeným textovým polem. Tyto karty mohou být vyloženy pouze ve městě. Další možností akční fáze je postavit vedle vaší vesnice či města cestu, případně vedle cesty další vesnici, nebo povýšit vesnici na město.

Následuje fáze dobírání karet. Hráč si zkontroluje, zda má na ruce maximální možný počet karet (na začátku hry 3 karty). Pokud má méně, dobere si postupně z libovolných balíčků základní sady do plného povoleného počtu. Pokud má více karet, odhodí přebývající dospod některého z balíčků. Čtvrtá fáze je výměna karty v ruce. V této fázi může hráč odložit dospod některého z balíčků jednu kartu ze své ruky a má dvě možnosti. Buď si dobere vrchní kartu z libovolného balíčku, nebo zaplatí 2 libovolné suroviny, vezme si jeden z balíčků, prohlédne si ho a vybere si z něj jednu kartu. Poté balíček bez zamíchání vrátí na jeho místo.

Takto se hra střídá, dokud jeden hráč nezíská sedm či více vítězných bodů. Ty může získat za postavené vesnice (1 bod), města (2 body), žeton síly a obchodu (1 bod), případně v tematických sadách je množství budov, které dávají hráči vítězné body. Tyto body jsou na kartách zobrazeny jako červené vlajky.

Změny období

Pojďme se ještě před závěrečným zhodnocením hry v rychlosti podívat na trojici tematických balíčků. Balíček období zmatků je zaměřen na hrubou sílu a boj. Hrdinové se zaměřují na boj a při postavení stavby „Špeluňka“ se hráči otevírají možnosti zahrát na soupeře značně škodící akční karty. Události k tomuto balíčku přidávají více škodící interakce hráčů. Tento balíček se tedy hodí pro hráče, kteří si chtějí užít více útoků a boje o získání žetonu síly.

Období pokroku se zaměřuje na rozvoj, hledání karet v balíčku a získávání vítězných bodů. Akční karty umožňují hráčům zlepšovat výnosy a v balíčku karet je mnoho budov s vítěznými body. Pokrok s sebou ovšem přináší i nepříjemnost v podobě trojice karet události „mor“, kvůli které ztrácí každá krajina sousedící s městem 1 surovinu. Naštěstí jsou v balíčku stavby jako lázně nebo lékárna, které pomáhají hráčům vyvarovat se nebo alespoň zmírnit následky této události. Poslední je období zlata, které opět přesně vystihuje své pojmenování. Balíček se ve velké míře zaměřuje na obchod a žeton obchodu. Stejně tak získává na významu zlato.

Je možné si vybrat jeden z balíčků a spojit ho se základní sadou, čímž hra dostane více možností a především trochu jiný nádech. Případně je možné spojit všechny balíčky a mít značně komplexní hru, kde komplexita není dána složitostí pravidel, ale téměř nepřeberným počtem možností.

Navštívíte Katan?

Knížata z Katanu je hra, která mne velmi mile překvapila. Ze hry je skutečně cítit nádech Osadníků z Katanu a přitom působí zcela novým dojmem.  Hra s kartami je zábavná a s každou další hrou objevujete nové možnosti a strategie. Když nastane chvíle, že jste plni dojmu zvládnutí hry, stačí přidat tematický balík a je znovu co objevovat. Skoro to působí, jako by hráč s krabicí získal nejenom jednoduchou hru na vyplnění času, ale v krabici máte zároveň tři malá rozšíření, která dávají nové možnosti, směry a strategii. Ruku v ruce s tímto rozšířením hranic přichází i prodloužení herní doby.
Hra potěší svou skladností a zároveň si nárokuje poměrně velký herní prostor. Hráči vyloží pár karet a najednou zjistí, že je stůl téměř plný. Přesto vše působí přehledně, což je veliké plus. Oproti klasickým Osadníkům je zde také mnohem více interakce, převážně nepřímé, ačkoliv několik výjimek přináší i přímou (a nutno dodat, že velmi škodící). Hráči si sice hrají „na svém písečku“, ale zároveň musí sledovat hru protihráče a reagovat na ni. Hra je navíc v českém jazyce, což je nezpochybnitelná výhoda.

Pokud hledáte hru pro dva hráče, kterou je možné hrát i s o trochu většími dětmi, chcete si zahrát ve dvou s fanouškem Osadníků z Katanu, nebo představit herní svět někomu dalšímu, rozhodně volbou hry Knížata z Katanu nemůžete nic zkazit.