29. října 2009

Spiel '09 - zážitky a zajímavé hry

Od 22. do 25. 10. se v Essenu konal každoroční veletrh Spiel - velmi očekávaná událost pro hráče, designéry a vydavatele deskových her. Tomovy Hry samozřejmě nesměly chybět a pro ty z vás, kteří veletrh nenavštívili přinášíme alespoň malý report.

Cesta a první dojmy
Ve čtvrtek 22. 10. v nekřesťanskou hodinu 05:00 jsme nasedli na dračí hřbet a rozletěli se směr Essen. Přibrali jsme i hromovládce Dia, pána webu Zatrolené Hry, jakožto zástupce tisku. Cesta utíkala příjemně a po asi 6 hodinách jsme byli na místě - veletržním centru Messe. Nikdy předtím jsem na podobné akci nebyl a proto jsem byl hned po vstupu ohromen monstrózností celého veletrhu. Haly plné deskových, karetních a dovednostních her, komiksů, hraček a také vybavení pro LARP (Live Action Role Playing neboli klasické české "dřevárny"). Následující tři dny jsme tedy strávili pobíháním po komplexu a snažili se urvat volné místo u nějaké hry. Věřte mi, že to nebylo vůbec snadné a k nejočekávanějším hrám jako Stronghold, Dungeon Lords nebo Rise of Empires se vůbec nebylo možné dostat, leda by člověk přišel hned po otvírací době a na to jsme po nočním hraní neměli energii. Pokusím se vám tedy přiblížit dojmy z her, které jsme měli to štěstí vyzkoušet.

The Adventurers


Tuhle hru jsme prostě vyzkoušet museli, jelikož to pro nás byl jeden z hlavních favoritů našeho výletu a rozhodně nezklamal. Každý z hráčů si vybere jednoho dobrodruha a vydává se do hlubin chrámu v guatemalské džungli. Chrám je plný pokladů a cenností, ale také pastí a jiných překážek.

Plni nadšení jsme se vrhli do první místnosti a začali hrabat poklady. Po dvou kolech se ale stěny místnosti začaly přibližovat k sobě a pokud jsme nechtěli být rozmačkáni, museli jsme rychle pryč. Neměl jsem moc cenné poklady, proto jsem se zdržel o něco déle, a tak tak si zachránil holou kůži. Když jsem vběhl do spojovací chodby, ostatní už se pouštěli do nebezpečné místnosti z cennými poklady, ale také nebezpečím pádu do lávy. V první místnosti jsem si zjistil polohu jedné z pastí, ale další tři stále čekaly na objevení, o které se postaral Zeus. Hned první dlaždice se pod ním propadla a jeho hrdina se zřítil do žhavé hlubiny. Chvíli jsem váhal se vstupem, ale když jsem za sebou uslyšel zlověstné dunění balvanu valícího se chodbou, na nic jsem nečekal a vrhl se do místnosti také. Radek už byl téměř na druhém konci s ruksakem plným pokladů, proto jsme následoval jeho cesty a jen jednou si odskočil bokem pro poklad, dlaždice naštěstí vydržela. Mezitím balvan porazil jeden ze sloupů chrámu a Diův náhradní hrdina se mohl pustit do hledání. Bohužel při uskakování před balvanem opět skočil na špatnou dlaždici a následoval svého předchůdce v hlubinách Země.

Od té chvíle si Zeus vzal do svých rukou ovládání balvanu a jelikož mu kostky padaly, šutr za chvíli letěl celkem slušnou rychlostí. Radek mu odvážně běžel naproti a chtivě raboval hrobky dávných králů. Já už měl adrenalinu dost a proto jsem se svou kořistí rychle upaloval k východu, před kterým se valila divoká podzemní řeka. Vedl přes ní chatrný a starý most, ale jelikož plavat se mi nechtělo, jiná možnost mi nezbývala. Most se pod mou vahou houpal a praskal a když jsem s úlevou stanul na druhém břehu, zbývala z něj poslední plaňka. Rachot balvanu se ozýval z ohybu chodby na druhém břehu a těsně před ním pelášil Radek, torna rachotící cennostmi mu nadskakovala na zádech a jazyk visel pod vestou. Vrhl krátký zoufalý pohled na zbytky mostu a ukázkovým placákem se vrhl do řeky. Ve své chamtivosti ještě v divokém proudu obíral zlato ze dna, až mu nad hladinu koukaly jen nozdry. Zoufale se sápal na břeh a pak s krvácejícím srdcem zahazoval část svého lupu do vody, aby vůbec vylezl ven. Ještě si ani nestihl vyklepat vodu z ucha, když se v zatáčce opět objevil balvan a Radek opět bral nohy na ramena. Tentokrát už to bylo opravdu těsné a raději jsem zavřel oči, nechtěl jsem podrobně vidět proces výroby mletého masa. Když jsem je opět otevřel, Radek sahal do torny pro čisté spodní prádlo a blaženě se usmíval - moje spodky sice zůstaly čisté, ale on díky své kořisti už nebude muset nikdy sáhnout na práci :)

Tolik adrenalinu jsme u hry ještě nazažili, Adventurers jsou opravdu napínavým počinem a je jen na vás, jak velký risk si dovolíte. Ale kdo neriskuje, nic nezíská, jak je vidět na výše uvedeném příkladu. Adventurers jsme objednali bez rozmýšlení a čekají na vás i u nás na Tomových Hrách.

Dungeon War


Na svém putování jsme se také zastavili u stánku jistého japonské firmy, která měla na stolku rozloženy zajímavé kartičky, které mě okamžitě zaujaly svým originálním grafickým zpracováním. Místo u stolu bylo volné, takže designer se svým asistentem mi během chvíle vysvětlili pravidla a vrhli jsme se na hru. Radek o mě tvrdí, že se v každé hře snažím někoho taktvaně "zprasit" a že hraju agresivně. Osobně si myslím, že to není pravda, nicméně když jsem jako svůj první tah zahrál kartu, kterou jsme designérovy vyhodil z ruky jeho nejsilnějšího bojovníka, Radek se na druhé straně stolu chytal za hlavu :) Ale hru jsem vyhrál, tak co už.

O co ve hře jde? Rozšiřujete své království a musíte zvedat jeho populaci dobýváním budov. V každém kole můžete vyložit hrdinu a poté se pokoušíte dobýt budovu, rozvinout již existující budovu, případně se pokusit odlákat soupeřova hrdinu či mu zbořit jeho budovu. Hra je celkem jednoduchá a velmi zábavná, určená pro 3 až 5 hráčů. Okamžitě jsem si koupil jedno balení i s rozšířením a hned večer jsme ji zahráli. Bavili se všichni, takže jsme se rozhodli vám ji nabídnout i v obchodě. Po příjezdu jsem ji měl možnost otestovat i na svých kamarádech a moc se jim líbila, pro mě osobně je to jedno z nejpříjemnějších překvapení Essenu, možná i proto, že bylo tak nečekané.

Die Schätze der dunkelen Türme
Doufám, že jsme ten název napsal správně, snažím se vzpomínky na tuto hru vymazat z paměti, jelikož se jednalo o můj nejhorší herní zážitek v životě. V podstatě ani nevím, co o této hrůze napsat. Hra vypadala hezky, navíc v balení naleznete anglickou, německou i ruskou verzi najednou! To jí však ani trochu nepomohlo. Jde o hru, ve které máte za úkol získat čtyři klíče od pokladnice. Za tímto účelem házíte kostkou, pohybujete se po labyrintu a bojujete s potvorami. boje se řeší kombinací speciální kostky a mince, která má na jedné straně napsáno ANO a na druhé NE. Ano, i takto jde ve hře vyřešit souboj. Navíc i když prohrajete, nic se nestane, jste plně vyléčeni, jen ztratíte klíč. Jelikož s enám téměř nikdy nepodařilo žádný získat, bylo to stejně jedno (když totiž přijdete na políčko s klíčem, opět hízíte mincí, abyste zjistili, zda jste ho získali, geniální, že?). Zoufale jsme po deseti minutách utíkali pryč a litovali času, o který byly naše životy okradeny.

Chaos Marauders
Na tuhle staronovou karetku jsme měli zálusk již od začátku, ale až druhý den se nám podařilo sehnat volný stůl. Zlanařili jsme ještě dva české dobrodruhy a hráli v týmech dva proti dvěma, tedy jakoby dvouhru. Hra je zábavná a nádherně zpracovaná - slintající orkové, zbabělí goblini, šílené dobývací stroje, ze všeho navíc čiší nefalšovaná orčí stupidita. Po jedné hře je těžké udělat si názor, ale určitě bych to ještě někdy rád vyzkoušel, nejlépe ve více lidech.
U nás opět k dostání.

The Three Musketeers


Tak tohle je pro mě pecka letošního roku. Přilákáni ke stánku barevným herním plánem a sympatickou slečnou předváděčkou (nepředváděla sebe, ale hru) jsme se toužili dozvědět více. Mušketýři jsou neokoukané téma a to se vždy cení. Ujal se nás editor hry, Guillaume Bouilleux, - typický francouzský elegán, a s nadšením nám hru vysvětlil. Potěšilo mě vidět někoho, koho popisování "svého dítěte" baví a dokáže to podat tak, že hru musíte hned mít. Ani jsme se nenadáli a už jsme si nesli karton Mušketýrů na hotel.
Tam jsme hned večer dali dvě partie, královsky se bavili a následující večery byla hra pořád na pořadníku. Kdo zná knihu Alexandra Dumase, jistě ví, jakou roli sehráli v románu klenoty, které královna dala vévédovi z Buckinghamu. A právě tyto klenoty musí hráči donést královně v této hře. Překazit se jim to pokouší "šedá eminence" neboli kardinál Richelieu, vedený rukou a hlavou dalšího hráče. Mechanismy hry skvěle vystihují téma, hra není složitá a zároveň nabízí dostatek prostoru pro taktizování. Pokud navíc máte správnou herní skupinu, užijete si u hry i výkřiky známé z knihy i filmu. Takže "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Hru máme skladem.

Thunderstone
Na tuhle karetku ve stylu Dominion jsme byli hodně zvědaví. Stavění balíčku ve fantasy hávu znělo mnohem lákavěji než její starší příbuzný a proto jsme byli rádi, když se nám podařilo obsadit stůl s touto hrou. Ačkoli jsme hráli jen zkrácenou verzi, moc se nám to líbilo a jeden s demo týmu to popsal přesně - Diablo na stole.

Infinite City

K vyzkoušení této hry jsme byli lehce dotlačeni managerem Alderacu a nakonec jsme za to byli moc rádi. Jedná se o svižnou hru, ve které hráči staví město a obsazují ho svými dělníky. Každý dílek má nějaký efekt, takže herní plocha se neustále mění a o chaotické situace není nouze. Zajímavá hra vzdáleně připomínající Carcassone, ovšem v luxusním provedení a s možností pěkně soupeřům škodit. Opět nečekaně příjemné překvapení a opět skladem na Tomových Hrách.

Souhrn
Co říci závěrem? Veletrh v Essenu je něco, co se musí prožít, popsat davy lidí, haldy her, bazary, komiksy, převleky, nádherně nabarvené figurky, žongléry a jiné atrakce je nad moje síly. Moc se nám tam líbilo a doufáme, že příští rok bude ještě lepší.

10. října 2009

Další partie Aquarius

Toto je hra tří generací, hraje babička, vnuk i jeho mamka. Příští hru už se zapojím taky, tuto vyhrála s hvězdami babička.

5. října 2009

Aquarius

Tady vidíme vítězství ohně.


A tahle malá krabička je Aquarius a kolem se válí kartičky a návod.

Aquarius - zaujal i totální odpůrce deskovek

Vzal jsem si na víkend, který je spíš o paření a chození po českých hradech a zámcích (vím, divná kombinace, ale o to tu teď nejde :-) pouze dvě hry. Společnost je to veskrze neherní, ba dokonce deskovky odmítá. Jediné, co tam frčí, jsou různé typy klasických karetních her, z nichž vede bulka o peníze. Z tohoto důvodu neuspěl Dungeon Twister. V jedné volné chvíli jsem ale přesvědčil kamaráda, aby si zahrál Aquarius. Je to jednoduchá karetní hra na principu domina, která vypadá velice dobře, dobře se hraje a navíc ma sympatické úpravy pravidel tak, aby ho mohli hrát i děti od 3 let, což mi v tuto dobu přijde velmi vhod a určitě to se svým synkem zkusím.
Hráli jsme na zemi na nějakém betonu a jak kolem nás naši kamarádi chodili, tak se zastavovali, ptali se, co to je a !světe div se! začali říkat, že by si to také rádi zahráli. A to říkali jak teenageři, tak i mladé babičky (v tomto věku už se roky nepíšou :-). Proto jsem byl nadšen, protože až doteď jsem se pouze musel vyrovnávat s posměšky typu "Tak už jsi někoho přemluvil?", případně "Koukám, žes přece jen někoho překecal...".

O co v Aquarius jde?
Na začátku si 2-5 hráčů vybere tajně kartu cíle. Ta obsahuje vždy jeden z 5ti elementů oheň, voda, země, vzduch a hvězdy a určuje to, za jaký element hráč hraje. Poté dostane každý do ruky 3 karty z balíčku karet. Na začátku tahu si každý hráč dolízne jednu kartu a snaží se dle pravidel přiložit svoji kartu ke kartám na herní ploše. Je to ve stylu domina, takže se přikládaná karta musí jedním z vyobrazených elementů (ano, karty můžou obsahovat více elementů a jsou tedy děleny na různě velká pole) dotýkat stejného elementu na kartě, která již leží na stole. Cílem hry je získat sedm karet, které budou tvořit souvislé pole konkrétního elementu. Zdá se to jednoduché, stačí čekat na kartu svého elementu a postupně tuto cestu tvořit. Jenže soupeř mě může svými kartami blokovat a navíc jsou tu akční karty. Je jich šest a vypadají třeba takto:
rotate goals = hráči si v určeném směru prohodí sví cíle, tedy elementy
change goals = to samé, ale pouze mezi dvěma hráči
move card = vezme si kartu ze stolu a dá ji jinam
change cards = vyměňte si karty s protihráčem
shuffle hands = všichni odevzdají karty, ty se zamíchají a poté znovu rozdají
...

Jsou to tedy karty, které totálně přebijí pečlivě budovanou strategii, tudíž hráč, který neměl naději na úspěch najednou vyhrává apod. Díky těmto kartám je ještě více posilněna náhoda, tudíž to není vhodné pro "šachisty", spíše je to párty hra, u které zažijete spoustu legrace. Pravidla vysvětlíte hned, všude se vleze, takže jediné, co je zapotřebí, je dostatečně velká plocha na budování elementárních cest z karet. Navíc se těším, až ji vyzkouším s dětmi, protože se jim grafika karet strašně moc líbí.

Hru si můžete zakoupit za 325,- Kč na Tomových hrách zde.