22. září 2012

Dojmy - Ninja: Legend of the Scorpion Clan


Život nindži ve feudálním Japonsku byl v mnoha ohledech velmi snadný. Například nikdy nemusel řešit poslední výkřiky módy, stačilo jedno černé pyžamo na pondělí, úterý, středu, čtvrtek… až neděli. Nindža pravděpodobně nikdy nehledal kuchyňský nůž, aby si mohl nakrájet chleba. Znalost přísně utajovaných technik boje, pomocí kterých dokázal znehybnit soupeře na místě, mu zajisté pomohla vyřešit nejeden spor s tchýní či neposednými dětmi, jež si mermomocí chtějí hrát s tatínkem, když on si zrovna potřebuje přebrousit katanu na večerní šichtu. Takové to bylo, když v Japonsku vládla rodina Tokugawa a sakury kvetly i ve stínech.

Desková hra Ninja: Legend of the Scorpion Clan (dále už jenom Ninja) nás zavádí právě do takových časů. Hráči si mohou ozkoušet pocit, jaké to je vplížit se potají do hradu hlídaného nespočtem stráží, tam vykonat nějaký ten "drobný" zločin a následně zase nepozorovaně zmizet pryč. Jestli vás to láká, přistupte blíže.

Výbava opravdového nindži

Hned po otevření krabice na vás dýchne orient. "Cikády zpívají a z věže se ozývá muezinovo Allah il Allah, ceny mírné, obsluha vzorná." Echm… dobře, to je jiný orient.

Základní herní deska představuje rozsáhlé japonské sídlo včetně přilehlých oblastí. Centrální část je rozdělena na dvě hlavní budovy obehnané vodním příkopem. Mapa má vyznačené oblasti, po kterých se následně budou pohybovat stráže i nindža se zrádcem (viz. níže). Vyznačeny jsou důležité body, jako kasárny či stanoviště hlídky. Celý herní plán má velmi příjemnou grafiku, tlumené barvy se ke zvolenému tématu hodí. Pokud ovšem bude panovat v herní místnosti přítmí, budete muset mhouřit oči tak, že rázem začnete připomínat rodilého Japonce. Což byl možná pravý záměr tvůrců, proč nakreslili trasy hlídek tak nezřetelně.

Jednotlivá herní kola se označují hezky udělaným lampionkem a stejný vám poslouží i k označení poplachu, který může v průběhu hry nastat zejména po objevení neopatrného nindži, jak se producíruje na střeše budovy a následně se marně snaží předstírat, že je chrlič.

Figurky nejsou příliš detailní a jsou takové… hnědé. Přesto ale nevzbuzují odpor ani znechucení, není to, jako kdybyste vzali dirigenta národního orchestru, přivázali ho k židli a nechali ho sledovat koncert Rytmuse. Tohle neurazí a nenadchne. Projde to vámi jako standardní oběd ze školní kantýny. Což je na druhou stranu škoda, člověk je už trochu zmlsaný a zejména hráči ameritrash her jistě rádi polahodí bulvu na krásně vyvedených figurkách. Tady je člověk spíše vděčný, že má alespoň něco.

Celá hra se řídí kartami a v krabici jich najdete pořádný paklík. Jejich grafika je již o něco lepší, ale stále tomu jaksi chybí vnitřní jiskra. Při hře se tak budete častěji řídit názvem karty, než samotnou ilustrací, ty až příliš splývají.

Dále najdete v přehledném insertu destičky s úkoly pro nindžu (a zrádce), zástavy pro hráče a hlavně bloky s natištěnou mapou. Je to ta samá mapa, která je na hlavním hracím plánu, jen tady je oproštěna o ilustrace a stává se tak nástrojem pro chladný kalkul dvou znepřátelených stran. Celá hra se totiž hraje na skrytý pohyb.

Jedné noci, poctil mě návštěvou zloděj…

Jeden až dva hráči hrají za stráže hradu a snaží se dopadnout vetřelce a jeden až dva hráči hrají za nindžu (a zrádce) a snaží se nebýt dopadenými vetřelci. Nindža se zrádcem se pohybují skrytě, za standardních okolností nemají figurku na plánu. Místo toho si zakreslují svoji polohu do soukromých map. Pokud chtějí přelézt zeď pomocí provazu, projít skrz tajnou chodbu, či se nepozorovaně proplížit kolem stráží - musí na to zahrát speciální kartu. Obránci hradu se pak snaží ze zahraných karet vydedukovat, kde by se asi tak mohli zločinci nacházet a pomocí svých karet přemísťovat jednotky a hlavně naslouchat. Naslouchání je jednou z nejúčinnějších zbraní strážců hradu. Nindža (a zrádce) se totiž mohou pohybovat až o tři pole, což dělají rádi, neb je trochu tlačí čas. Ale čím rychleji se pohybují, tím větší hluk dělají a stráže je mohou zaslechnout. Funguje to velice jednoduše. Například: pokud se nindža pohnul o tři pole, tak kdokoliv o stejný počet polí od něj (to jest tři) ho může slyšet a pokud strážci hradu zahrají příslušnou kartu poslouchání právě na takovou hlídku, musí nindža oznámit, že tam někde něco (někdo) šustí. Stráže se pak okamžitě dávají do pohybu a pročesávají oblast. Nindža v tu chvíli musí zmizet jak peníze z rozpočtu na stavbu české dálnice. Pokud by byl objevem, stráže hradu si nebudou brát servítky a pokusí se ho zabít (zahrát kartu zranění). I pokud by nindžu nezabili, v celém hradu bude poplach a strážci mohou budit posily z kasáren a každé kolo dobírají na ruku další karty, které jim zvyšují šanci.

Nindža tedy musí za každou cenu utajit svůj pohyb po mapě, musí na to být plně soustředěn a nebude to mít vůbec jednoduché. Tohle je opravdová výzva!

Hráč, který se chopil role obránců hradu, si totiž na začátku hry zanesl do své tajné mapy, kde jsou jaké lokace, včetně několika spících stráží a nastražených pastí. Vetřelci musí v hradu pátrat právě po určité lokaci a i když se jim ji podaří objevit (a tím splnit svůj záškodnický úkol) musí se dokázat dostat z mapy pryč. Jedině tak se mohou pasovat na pravé stínové bojovníky.

Komu chutná suši

Hra je určena pro dva až čtyři hráče. Ale nejvíce si ji užijete ve dvou či třech. Je totiž ideální, když hradu vládne jen jeden pán, který se může plně soustředit na nahánění protivníka a nemusí se s nikým dělit o moc. Na druhou stranu - nindža a zrádce mají samostatné balíky karet s často unikátními možnostmi a tak je přímo záhodno, aby je hráli dva různí lidé. Ideální počet hráčů je tedy tři, ale ve dvou to zvládnete také. Ve čtyřech se partie už trochu natahuje a ztrácí na dynamice.

Pro hru Ninja je důležitá schopnost vcítit se do role nindži, který se plíží podél zdí a užít si tajné plánování svého postupu. Záškodníci to nemají vůbec jednoduché, protože stráží je na plánu hodně a s neopatrností mohou přibývat. Ale je to výzva a zejména hra za nindžu či zrádce je velmi zábavná. Stráže to mají ze začátku trochu nudnější, protože na plánu se zdánlivě nic neděje a často trvá několik kol, než o sobě dají padouši vědět. Ale pak se to rozjede i pro ně. Přesto bych doporučil tuto roli zkušenějším hráčům, na rozdíl od pána s lyžařskou maskou na hlavě, jehož part zvládne i hráč standardně deskovým hrám neholdující.

Karty sice obsahují anglický text, ale ve hře je jich jen několik druhů a tak často stačí, aby jeden angličtinář s nimi seznámil ostatní. To je jistě také nesporná výhoda této hry. Dalším plusem může být rozumná herní doba, která se pohybuje okolo jedné hodiny. Není to tak makabrózní jako například Letters from Whitechapel, která je mechanismy podobná.

Hra se dá doporučit i jako doplněk již existující sbírky, kde si jistě najde své místo mezi většími hrami. V podstatě se jedná jen o jeden velmi dobře zpracovaný mechanismus, který ale hned neomrzí a hra neztrácí na atmosféře ani po opakovaném hraní. Ninja je více než doporučeníhodný, v současnosti patří mezi nejlepší hry se skrytým pohybem a věřím, že pro mnohé z vás bude dokonce tou nejlepší.
Zhan Shi

11. září 2012

Dojmy – Knížata z Katanu


Jistě, že si to pamatuji! Když jsem se narodil, byla Lhota poměrně malá osada a podívejte se teď! U řeky kotví obchodní lodě, za městem stojí pila a kamenolom. Na pastvinách se pasou ovce a na polích zraje obilí. O zlatě ani nemluvě! Vždy tu ale nevládl takový klid a kraj neznal dnešní hojnost. Budu vám vyprávět o založení Lhoty, chcete? Tak dobře, utište se, už nemám tak silný hlas jako dříve. Všechno to začalo s příchodem prvních osadníků…

Česká společnost Albi přináší revidovanou edici karetní hry Knížata z Katanu. Pokud vás zajímá, jak vypadají, jak se hrají a jak se nám líbí karetní Osadníci pro dva hráče, čtěte směle dál.

Osídlení nových končin

Knížata z Katanu je karetní hra pro dva hráče s uváděnou herní dobou 30 až 75 minut. Takový rozptyl se vám možná zdá krajně podezřelý, ale má své odůvodnění, o kterém se zmíním později. Hra v mnoha ohledech připomíná původní, dnes již klasickou, deskovou hru Osadníci z Katanu. Zároveň však přináší mnoho nových a zajímavých prvků. V malé čtvercové krabici najdete pravidla v českém a slovenském jazyce, celkem 180 čtvercových karet, dvě šestistěnné dřevěné kostky a dva dřevěné žetony.

Karty v Knížatech z Katanu mají rozměr 7x7 cm a pasují na ně čtvercové obaly, které před nedávnem představila společnost Fantasy Flight Games. Karty jsou kvalitní a po množství her zatím nejeví známky opotřebování. Pokud patříte mezi nadšence obalování karet, doporučím přesto karty obalit, protože se s nimi na stole neustále točí, hýbe apod. Bohužel jsem ještě nezkoušel, jak se obalené karty vejdou do pořadače, ale jelikož v něm jsou karty poměrně volně, předpokládám, že by ani po obalení neměl nastat velký problém. Dvojice poměrně velkých kostek má zaoblené rohy a na bílé barvě jsou černé a jeden červený znak dobře čitelné. Jedna kostka má klasické puntíky od jedné do šesti a druhá kostka má na sobě různé znaky, o kterých si povíme dále v článku. Zbývají dva kulaté dřevěné žetony, které mají z jedné strany obrázek – na jednom jsou váhy (žeton obchodu) a na druhém sekyra (žeton síly).

Nástroje pro sběr i lov

180 karet se dělí na několik druhů. Nejprve zde máme startovní sadu pro oba hráče. Ty poznáme podle modrého nebo červeného štítu na rubové straně. Dále jsou zde čtyři základní karty dostupné oběma hráčům – cesta, vesnice, město a krajina. Tato skupina karet v zásadě nahrazuje herní desku a dřevěné (či v novější verzi plastové) komponenty z Osadníků z Katanu. Dále jsou zde karty událostí s otazníkem na rubu a čtveřice tematických balíčků – základní sada, období zmatků, období pokroku a období zlata. V těchto kartách jsou různé budovy a hrdinové, které si můžeme vyložit do svých vesnic a měst, stejně jako jsou v těchto balíčcích jednorázové akční karty.

Základní hra Knížata z Katanu využívá pouze startovní karty hráčů, čtveřici obecných karet a základní sadu. Tři balíčky karet období jsou vlastně rozšiřující sady, které se vždy na něco zaměřují a autoři jejich začlenění do hry doporučují až po odehrání několika her se základní sadou, během nichž pochopíte základní principy. Ve výsledku je možné smíchat všechny čtyři sady a hrát velkou hru. Karty událostí se také dělí na čtyři druhy dle tematických balíčků a jejich složení tedy záleží na použitých sadách. Máme tedy hrubý přehled karet, jejichž účel a použití si vysvětlíme v další části, aneb jak se Knížataz Katanu hrají?

Nebudu dopodrobna vysvětlovat pravidla hry, protože tuto práci velmi dobře zvládají přehledná a bohatě ilustrovaná pravidla s množstvím příkladů. Hra je i přes možný dojem složitosti velmi jednoduchá a při hraní dostatečně intuitivní. Zaměřím se tedy na základní vysvětlení a přiblížení hry.

Úrodná půda a hojnost

Na začátku si hráč vezme své startovní karty a rozmístí je dle pokynů pravidel. Startovní karty tvoří dvojice vesnic a spojující cesta, dále pak šest krajin, které dávají rozličné zdroje – les (dřevo), pastvina (ovce), pohoří (kámen), pole (obilí), vrchovina (cihly) a zlatonosná řeka (zlato). Karty krajin mají uprostřed číslo v podobě kostky a po stranách mají žádný až tři symboly jimi produkované suroviny. Pokud při hodu kostkami padne číslo vyobrazené na krajině, otočí se karta tak, aby k hráči směřovala hrana s o jedna větším množstvím surovin. Maximálně tedy mohou být na jedné kartě krajiny tři suroviny. Když hráč utrácí suroviny, opět otočí kartu krajiny na odpovídající zbývající množství surovin. Všechny startovní krajiny začínají na jedné surovině, výjimkou je zlatonosná řeka, která začíná na nule. Nyní tedy víte, jak hráči získávají a utrácejí suroviny. Oproti Osadníkům, kde jste množství surovin určovali kartami na ruce, zde je představují symboly na čtvercových kartách.

Jakmile mají oba hráči připravené startovní rozložení, které můžete vidět na jedné z fotografií, určí si hráči, se kterými sadami chtějí hrát. V tomto článku pro představení pravidel budu vysvětlovat hru pouze s použitím základní sady. Rozložení karet se při použití rozšiřujících sad může měnit, ale vše je detailně a přehledně popsáno v pravidlech. Rozhodně vás ale nechci ošidit a obsah zbylých tří balíčků vám popíši v další části. Každopádně si hráči doprostřed stolu umístí do jedné linie čtveřici základních karet – cesta, vesnice, město, krajina. Dále zamícháme balíček základní sady a rozdělíme ho na čtyři balíčky karet. Nakonec vezmeme karty událostí a vybereme z nich takové karty, které mají v horních rozích znak námi vybrané základní sady. Vytáhneme z nich kartu „Vánoce“, balíček zamícháme a kartu „Vánoce“ umístíme do balíčku jako čtvrtou odspoda. Zbývá určit prvního hráče, který si z jednoho ze čtyř balíčků základní sady vezme vrchní tři karty a následně si i druhý hráč z jiného balíčku vezme vrchní tři karty. Hra poté může začít.

Herní tah hráče se dělí na čtyři části – hod kostkami, akční fáze, dobírání karet a výměna karty v ruce. Hod kostkami je jednoduchý – hráč na tahu si vezme dvojici kostek a hodí si. Kostce s čísly se říká „kostka výnosů“ a její výsledek určuje, která krajina získá navíc 1 surovinu. Kostce se symboly se říká „kostka událostí“ a má na sobě pět černých a jeden červený symbol. Černé symboly představují možnou výhodu pro hráče, který vlastní žeton síly či obchodu, případně pro oba. Padnout může také jeden ze dvou černých otazníků, který znamená, že hráč otočí vrchní kartu z balíčku událostí a vyhodnotí ji. Jediný červený symbol na kostce je kyj a představuje banditu. Výjimečný je ve dvou věcech – zaprvé se tato událost vyhodnocuje ještě před kostkou výnosů a za druhé je to jediný symbol, který hráčům může uškodit. Jakmile má totiž hráč při této události více jak 7 surovin, přijde o všechno zlato a ovce. Ve hře jsou ovšem budovy, které vás mohou před touto událostí do určité míry ochránit, a nejde tedy o zcela neovlivnitelnou tragédii.

Následuje akční fáze, ve které hráči vykládají karty a mohou měnit suroviny v poměru 3 ku 1. Ty můžete vykládat buď ze své ruky, nebo můžete postavit jednu ze tří obecných karet – cestu, vesnici a město. V balíčcích jsou celkem tři druhy karet – akční, jednotky a stavby. Akční karty představují různé akce, události a pomůcky, které umožní hráči získat více zdrojů, vyměnit výhodně jeden zdroj za jiný nebo pomoci při výběru karet. Po zahrání jdou akční karty zpátky do krabice. Dále jsou zde karty jednotek, které zahrnují obchodní lodě umožňující výhodnější směnu surovin v poměru 2 ku 1 a dávají hráči důležitý symbol obchodu (váhy). Jednotky tvoří také hrdinové. Karty hrdinů mají symboly harfy a sekyry. Tyto symboly (váhy, harfa, sekyra) jsou důležité pro některé události, při kterých získá výhodu ten, kdo má více těchto symbolů, nebo pro získání žetonů obchodu a síly. Žeton získá hráč, který má tři nebo více symbolů vah (obchod) nebo sekyry (síla) a zároveň má více symbolů než soupeř. Žetony tak mohou během hry často měnit majitele a v případě rovnosti jej nezískává nikdo.

V akční fázi můžete tedy vyložit kartu jednotky nebo stavby do vesnice a to buď nad ní anebo pod ní. V případě města dokonce můžete postavit dvě karty nad a dvě pod. V základní sadě mají všechny karty spodní textové pole v zelené barvě a mohou tak být postaveny ve vesnici i ve městě. V rozšiřujících sadách je množství staveb s červeným textovým polem. Tyto karty mohou být vyloženy pouze ve městě. Další možností akční fáze je postavit vedle vaší vesnice či města cestu, případně vedle cesty další vesnici, nebo povýšit vesnici na město.

Následuje fáze dobírání karet. Hráč si zkontroluje, zda má na ruce maximální možný počet karet (na začátku hry 3 karty). Pokud má méně, dobere si postupně z libovolných balíčků základní sady do plného povoleného počtu. Pokud má více karet, odhodí přebývající dospod některého z balíčků. Čtvrtá fáze je výměna karty v ruce. V této fázi může hráč odložit dospod některého z balíčků jednu kartu ze své ruky a má dvě možnosti. Buď si dobere vrchní kartu z libovolného balíčku, nebo zaplatí 2 libovolné suroviny, vezme si jeden z balíčků, prohlédne si ho a vybere si z něj jednu kartu. Poté balíček bez zamíchání vrátí na jeho místo.

Takto se hra střídá, dokud jeden hráč nezíská sedm či více vítězných bodů. Ty může získat za postavené vesnice (1 bod), města (2 body), žeton síly a obchodu (1 bod), případně v tematických sadách je množství budov, které dávají hráči vítězné body. Tyto body jsou na kartách zobrazeny jako červené vlajky.

Změny období

Pojďme se ještě před závěrečným zhodnocením hry v rychlosti podívat na trojici tematických balíčků. Balíček období zmatků je zaměřen na hrubou sílu a boj. Hrdinové se zaměřují na boj a při postavení stavby „Špeluňka“ se hráči otevírají možnosti zahrát na soupeře značně škodící akční karty. Události k tomuto balíčku přidávají více škodící interakce hráčů. Tento balíček se tedy hodí pro hráče, kteří si chtějí užít více útoků a boje o získání žetonu síly.

Období pokroku se zaměřuje na rozvoj, hledání karet v balíčku a získávání vítězných bodů. Akční karty umožňují hráčům zlepšovat výnosy a v balíčku karet je mnoho budov s vítěznými body. Pokrok s sebou ovšem přináší i nepříjemnost v podobě trojice karet události „mor“, kvůli které ztrácí každá krajina sousedící s městem 1 surovinu. Naštěstí jsou v balíčku stavby jako lázně nebo lékárna, které pomáhají hráčům vyvarovat se nebo alespoň zmírnit následky této události. Poslední je období zlata, které opět přesně vystihuje své pojmenování. Balíček se ve velké míře zaměřuje na obchod a žeton obchodu. Stejně tak získává na významu zlato.

Je možné si vybrat jeden z balíčků a spojit ho se základní sadou, čímž hra dostane více možností a především trochu jiný nádech. Případně je možné spojit všechny balíčky a mít značně komplexní hru, kde komplexita není dána složitostí pravidel, ale téměř nepřeberným počtem možností.

Navštívíte Katan?

Knížata z Katanu je hra, která mne velmi mile překvapila. Ze hry je skutečně cítit nádech Osadníků z Katanu a přitom působí zcela novým dojmem.  Hra s kartami je zábavná a s každou další hrou objevujete nové možnosti a strategie. Když nastane chvíle, že jste plni dojmu zvládnutí hry, stačí přidat tematický balík a je znovu co objevovat. Skoro to působí, jako by hráč s krabicí získal nejenom jednoduchou hru na vyplnění času, ale v krabici máte zároveň tři malá rozšíření, která dávají nové možnosti, směry a strategii. Ruku v ruce s tímto rozšířením hranic přichází i prodloužení herní doby.
Hra potěší svou skladností a zároveň si nárokuje poměrně velký herní prostor. Hráči vyloží pár karet a najednou zjistí, že je stůl téměř plný. Přesto vše působí přehledně, což je veliké plus. Oproti klasickým Osadníkům je zde také mnohem více interakce, převážně nepřímé, ačkoliv několik výjimek přináší i přímou (a nutno dodat, že velmi škodící). Hráči si sice hrají „na svém písečku“, ale zároveň musí sledovat hru protihráče a reagovat na ni. Hra je navíc v českém jazyce, což je nezpochybnitelná výhoda.

Pokud hledáte hru pro dva hráče, kterou je možné hrát i s o trochu většími dětmi, chcete si zahrát ve dvou s fanouškem Osadníků z Katanu, nebo představit herní svět někomu dalšímu, rozhodně volbou hry Knížata z Katanu nemůžete nic zkazit. 

3. září 2012

Dojmy – Lords of the Waterdeep


Zlaťák věděl, že přišel jako druhý ve chvíli, kdy otevřel dveře krčmy. V koutě už seděli dva muži a kolem nich hlouček postav všelijakých ras, velikostí, schopností a… záměrů. Zlaťákovi bylo jasné, že jsou od městské stráže. Snažili se naverbovat pár hrdinů na patálii za městem. On měl vlastní úkoly a jeho schůzka byla pro Zlaťákova chlebodárce mimořádně důležitá. Svůj kontakt našel ve druhém rohu krčmy, přesně jak bylo domluveno. Té noci se po celém městě odehrávala podobná setkání, která měla rozhodnout o osudu celého města.

Společnost Wizards of the Coast, která si drží silnou licenci světa Dungeons & Dragons, se pustila do zajímavé hry. Svět velkolepé fantasy a heroických dobrodružství spojila s euro hrou a vzniklo tak dílo s názvem Lords of the Waterdeep. O jakou hru jde, jak se hraje a jaký na nás udělala dojem, se dozvíte v dnešním článku.

Klenot mezi městy

Lords of the Waterdeep je hra pro 2 až 6 hráčů s herní dobou okolo jedné hodiny, která je postavena na principu worker placement. To znamená, že hráči posílají své panáčky (dělníky, služebníky apod.) na různá pole na herním plánu, čímž získávají rozličné zdroje, akce a výhody. Záludnost spočívá v tom, že počet vašich přisluhovačů je omezený a polí, která byste chtěli využít, je více. Navíc vám mohou některá pole zabrat vaši soupeři. Na stejném principu je postavená i hra The Manhattan Project, o které jsme psali dříve. Cílem hry je získat co největší vliv a věhlas ve městě Waterdeep, čehož hráči dosáhnou nahromaděním zlata, hrdinů, ale především plněním veřejných úkolů i tajných cílů.

Ve větší krabici, která připomíná knihu, možná kroniku města, najdete ve výborném insertu herní plán města Waterdeep, barevná a přehledná pravidla, 5 hráčských karet představujících různé frakce, 100 dřevěných kostek ve čtyřech barvách (hrdinové), 5 dřevěných žetonů na počítadlo bodů, 25 dřevěných postav v pěti barvách hráčů, 1 dřevěný vyslanec a 1 poručík. Dále pak dřevěná věžička označující prvního hráče, 11 karet tajných cílů, 50 karet intrik a 60 karet úkolů. Tím ale ještě nekončíme, protože v krabici je ještě 24 dílů budov, 45 žetonů ovládání budovy v pěti barvách, 50 čtvercových peněz a 10 půlměsícových peněz s hodnotou pět, 36 žetonů vítězných bodů ve tvaru drahokamu a 5 žetonů sta vítězných bodů. Jak sami vidíte, krabice je opravdu plná. Co se kvality komponent týče, těžko bych hledal výhrady. Herní plán je pevný a přehledný, karty netrpí žádnými vadami, u dřevěných komponent se těžko hledá chyba. Obzvláště hezké jsou netradiční žetony mincí, které si můžete prohlédnout na jedné z fotek v článku. 

Pravidla jsou přehledná, bohatě ilustrovaná a celkově jsem s nimi neměl problém. Obsahují glosář pojmů, diagram rozložení herních komponent v insertu, popis všech herních polí, budov a karet tajných cílů, a také přehledovou kartu pravidel, kde je jasně napsáno, co má dostat hráč na začátku hry a sumář pravidel. Hra je ve své podstatě natolik jednoduchá, že tato přehledová karta zkušenějším hráčům stačí pro bezproblémové hraní. Než pokročíme k samotnému hraní, představíme si o něco blíže některé komponenty a především pak insert (vnitřní pořadač komponent) krabice, který svým zpracováním výrazně přesahuje většinu insertů na herním trhu.

Geniální uspořádání města

Lords of the Waterdeep se může pyšnit jedním z nejlepších pořadačů, co jsem kdy viděl. Každá věc má v něm své místo, kam přesně zapadá, ať už to jsou místa pro karty, dřevěné panáčky nebo misky na dřevěné kostky představující hrdiny. Uspořádání si můžete prohlédnout na přiložené fotce. Co je ovšem ze všeho nejlepší – mapa doléhá do pořadače natolik přesně, že když budete s krabicí (zavřenou samozřejmě :) třást sebevíc, žádné komponenty nevypadnou, nesmíchají se, zkrátka nic. Tím ovšem promyšlenost insertu nekončí. Asi jste se sami setkali s problémy vyndat z některých krabic karty. U tohoto pořadače to nehrozí, na obou stranách karet jsou prohlubně, takže stačí zatlačit na jednom konci karet a ty se vám takřka samy dají do ruky. To samé platí i u žetonů. V tomto insertu spatřuji pro mě pouze jedinou nevýhodu – nedáte do něj obalené karty. Na druhou stranu nejde o nějakou deck-building hru, karty se zde nemíchají tak často (povětšinou jednou na začátku hry), takže bych zde obaly nijak vehementně nevyžadoval. Každopádně je příprava hry díky takto dobře udělanému pořadači velmi rychlá a zabere sotva pár minut. Tolik tedy k plastové výplní krabice, pojďme si teď vysvětlit, k čemu slouží další komponenty.

Ve hře jsou celkem tři druhy karet – úkoly (Quest), intriky (Intrique) a tajné cíle. Úkoly jsou středobodem cesty k vítězství. Představují dobrodružství a služby, které mohou hráči plnit pro získání vlivu a věhlasu, který je zde chápán jako vítězné body. Úkoly jsou celkem pěti druhů, což může mít vliv na některé skryté cíle nebo karty intrik – tajemné (Arcana), zbožné (Piety), intriky (Skullduggery), válečné (Warfare) a obchodní (Commerce). Každá karta úkolu má kromě typu a ilustrace v levé části také název, prvky potřebné ke splnění (Requires), odměnu (Reward) a tematický text v pravé polovině karty. Ke splnění úkolů je vždy třeba hrdinů a v některých případech také peníze. Odměnou jsou pak vítězné body, případně hrdinové či peníze. Několik málo karet úkolů nese označení „Plot quest“. Tyto karty vám kromě bodů dávají při splnění také nějakou zvláštní výhodu do konce hry – např. dalšího přisluhovače, kterého můžete umístit na herní plán, možnost využít již obsazené pole apod. Obecně se jedná o významné výhody, které hráči chtějí splnit co nejrychleji, aby z nich mohli těžit po zbytek hry.

Dalším typem karet jsou intriky. Karty intrik mohou uškodit soupeři, pomoci hráči, který je zahrál, nebo obojí najednou. Některé intriky vám tak přidají hrdiny nebo peníze, jiné vám dají hrdiny a umožní ostatním hráčům dát vám stejný typ hrdiny, za což dostanou vítězné body. Nebudu zde popisovat všechny možnosti těchto karet, ale obecně jde o zajímavé a někdy poměrně silné ovlivnění hry. Součástí intrik jsou totiž také  karty typu „Mandatory quest“. Tento druh intrik patří mezi nejzákeřnější – jde o kartu úkolu, který sice není tak těžké splnit, ale je za velmi málo bodů a hráč, kterému takovou kartu dáte, musí tento úkol splnit přednostně před kterýmkoliv jiným. Jedná se tak o zpomalení hráče a vyčerpávání jeho zdrojů. Jenom si dávejte pozor, aby příště nestihl podobný osud i vás.

Posledním druhem karet ve hře Lords of the Waterdeep jsou skryté cíle. Těch je celkem jedenáct a dokážou opravdu zamávat s konečným výsledkem hry. Na začátku hry dostane tajně každý hráč jednu takovou kartu, která mu říká, za co dostane na konci hry další vítězné body. Může to být za každou ovládanou budovu, může to být za každý splněný tajemný nebo obchodní úkol apod. Jen pro představu – nejlépe hodnocené karty úkolů jsou za 25 vítězných bodů a není snadné je splnit, je třeba množství hrdinů nebo peněz. Za tajný cíl zaměřený na budovy dostanete 6 bodů za každou budovu, kterou ovládáte. Zažil jsem hru, ve které hráč ovládal na konci hry šest nebo sedm budov, které mu ještě během hry přinesly několik dalších bodů. Taková karta může jasného favorita změnit na poraženého a naopak. Dost ale bylo popisů, pojďme se nyní ponořit hluboko do intrik a zákulisních jednání světa Dungeons & Dragons!

Od blyštivých věží po pach stok

Na začátku hry Lords of theWaterdeep si náhodně určete prvního hráče, poté si každý hráč vybere jednu z frakcí (kromě výběru barvy nemá tento výběr žádný vliv na hru), načež dostane odpovídající hráčskou kartu, žetony vlastnictví budov, dřevěné figurky služebníků (počet dle počtu hráčů) a jednoho dalšího umístí na odpovídající místo na herním plánu. Dále položí dřevěný kulatý žeton na nulu na počítadle vítězných bodů, které tvoří rám herního plánu. Každý hráč dostane veřejně dvě karty úkolů, skrytě dvě karty intrik a jednu kartu tajného cíle. První hráč dostane 4 peníze, druhý hráč 5 peněz a tak dále. Hráči jsou tedy připraveni, ale co herní plán?

Herní plán připravíte také velmi rychle. Stačí zamíchat balíček úkolů, dát ho na vyznačené místo v levém horním rohu a vedle něj vyložit vrchní čtyři karty. Poté zamícháte balíček intrik a dáte ho na vyznačené místo v levém dolním rohu plánu. Dolů vprostřed herního plánu by již měly být umístěny figurky sluhů, k těm přidáme ještě vyslance a poručíka. Na každé číslo na počítadle kol umístíme přesně tři žetony vítězných bodů. Konečně zamícháte i budovy a umístíte je na určené místo v pravém dolním rohu, odkryjete tři vrchní dílky a umístíte na ně po jednom žetonu vítězných bodů z čísla jedna na počítadle kol. Hra by tedy měla být připravena a můžeme začít hrát.  

Boj o nadvládu

Jak probíhá hra Lords of the Waterdeep? Hraje se celkem na osm kol, a jak jsem již napsal, cílem je získat co nejvíce vítězných bodů, tedy vliv a věhlas ve městě. Počínaje prvním hráčem se hráči střídají v umísťování svých sluhů na pole herního plánu a postavené budovy, dostávají odpovídající zdroje nebo akce. Na každém poli je okénko s tvarem figurky sluhy, přičemž počet takovýchto okének ukazuje, kolik figurek je možné poslat na toto konkrétní místo. Jakmile jsou všechna okénka obsazena (a většinou bývá pouze jedno), nemůže na toto místo nikdo další poslat figurku. Takto se hráči střídají, dokud každý z nich neumístí všechny své sluhy na herní plán a nevyhodnotí se všechny z toho plynoucí akce. Poté končí kolo, hráči si vezmou zpět své sluhy a začíná kolo další.

Hráči mohou tímto způsobem získávat hrdiny – fialová kostka představuje kouzelníka, oranžová válečníka, bílá klerika a černá zloděje – peníze, nové karty intrik a úkolů, nebo hrát karty intrik a také kupovat si budovy (vždy však pouze jednu). Když si hráč koupí budovu, umístí ji na libovolné k tomu určené volné pole na herní desce a do vykousnutého rohu umístí svou značku vlastnictví budovy. Karty budov jsou rozdělené na dvě hlavní části, v horní části je napsáno, co budova dělá, případně jaké zdroje na ní po vyložení a na začátku každého kola jsou a vlevo je pole pro umístění sluhy. V dolní části je pak napsáno majitel (owner) a vedle toho nějaké zdroje, vítězné body apod. Budova funguje tak, že pokud na ni hráč pošle svého sluhu, dostane zmíněné zdroje a majitel budovy za její využití také něco dostane. Toto ovšem neplatí, pokud budovu využije její majitel, v tom případě obdrží pouze zdroje budovy, ale nikoliv odměnu.

Nebudu zde popisovat všechna pole a budovy, protože jejich popis je velmi detailně a přehledně sepsán v pravidlech a navíc jsou snadno srozumitelné díky jasné a přehledné ikonografii. Co je ovšem důležité, umísťováním sluhů a pouze při umístění sluhy mohou hráči plnit úkoly. Pokud má hráč po umístění sluhy a vyhodnocení pole, na které byl umístěn, dostatek zdrojů pro splnění některého ze svých úkolů, může zdroje utratit a úkol splnit, za což dostane odpovídající počet vítězných bodů. Výše popsaná pravidla mohou nějakým způsobem měnit karty intrik a také schopnosti některých plot questů. Celkově je však Lords of the Waterdeep velmi jednoduchá hra, kterou se naučíte během několika minut.

Jakmile skončí kolo, vezmou si všichni hráči zpět své sluhy, vezme se trojice vítězných bodů z dalšího kola na počítadle kol a rozdá se po jednom bodu na každou z trojice vyložených budov. Pokud je takto rozmístěno páté kolo, vezme si každý hráč z herního plánu svého sluhu, který byl na začátku hry umístěn pod počítadlo a od této chvíle může umístit o jednu figurku více. Takto se pokračuje až do konce osmého kola, kdy končí hra, a sčítají se vítězné body. Ty hráč dostane za splněné úkoly, dále jeden bod za každého hrdinu, který mu na konci hry zůstane a jeden bod za každé dva peníze. Poté dostane body za svůj tajný úkol. Kdo má nejvíce bodů, vyhrává hru.

Chcete vládnout?

Lords of the Waterdeep je velmi příjemná euro hra a to hned z několika důvodů. Zaprvé pořadač je výborně řešený a umožňuje velmi rychlou přípravu i sklizení hry. Zadruhé se hra pyšní skutečně jednoduchými pravidly, které snadno naučíte během několika minut. Dále má hra velmi přehledný herní plán a komponenty, které díky jasné ikonografii a nepříliš velkému množství anglického textu umožňují bezproblémovou hru i s hráči, kteří angličtinou příliš nevládnou. To všechno završuje herní doba kolem jedné hodiny a to i s naučením pravidel. Herní doba je tak akorát, aby se všichni bavili a hra nezačala nudit.

Přesto slýchám na Lords of the Waterdeep občasnou výhradu, či spíše postesknutí nad absencí tématu. Osobně jsem tento pocit neměl, neboť ilustrace jsou vskutku povedené, texty na kartách atmosféru podporují a celkově se na hru dívá opravdu dobře. Na worker placement hru a hodinovou herní dobu mi hra přišla dostatečně tematická. Osobně si myslím, že tento problém vyvstal jednoduše kvůli velkému logu Dungeons & Dragons na krabici, pravidlech a všech materiálech propagujících hru. Od takovéto značky se prostě očekává dobrodružství, likvidace draků a zlobrů, získávání pokladů a tak dále. Vím to sám, papírové RPG této značky hraji delší dobu. Logem vznikla milná představa a očekávání, což vede u některých hráčů k pocitu ošizení. Tento pocit plně chápu, ale sám ho nesdílím.

I přes tuto výhradu mě hra skutečně bavila, a přestože tento typ her cíleně nevyhledávám, je to po hře The Manhattan Project druhé velmi milé překvapení na tomto poli her. Herní doba mi zcela vyhovovala a komu mohla výše zmiňovaná hra o výrobě atomových zbraní přijít chvílemi jako dlouhá a složitá, může najít svůj herní klenot v o něco jednodušší a rychlejší hře Lords of theWaterdeep. Co myslíte, zkusíte získat ve městě Waterdeep největší vliv?