29. listopadu 2011

Revoluční Hasbro aneb Risk Legacy

Zatímco u nás není herní série Risk příliš známá, na druhé straně Atlantiku se těší obdobné pozici, jako u nás legendární Sázky a dostihy, Maršál a špion a další hry, které byly ve své době průkopníky a daly základy moderních společenských her. Risk, jehož první vydání spatřilo svět v roce 1959, je předchůdcem dnešních válečných her, jakými jsou např. Axis & Allies, Attack!, Conquest of Nerath, Ikusa a mnoho dalších, kde hráči pomocí svých armád dobývají části mapy a hrají o světovou dominanci.

Herní série prošla dlouhým vývojem a kromě několika revidovaných vydání původní hry (poslední v roce 2008) začala vycházet celá tematická linie, která se inspirovala vším, co bylo zrovna v kurzu. Vznikl tak Risk ze světa Hvězdných válek, Pána Prstenů, Narnie, Transformerů, Halo a dalších značek, které přinášely zisk. V základu se však, i přes rozličné pláště, pod kterými se skrývala, vždy jednalo o jednu a tu samou hru se stejnými mechanismy, které hráči začali s čím dál tím větší nevolí kritizovat jako zastaralé a vyžadovali změny. Ty se samozřejmě s každým vydáním děly, ale hráči je mnohdy nepovažovali za dostatečné. Hasbro nyní vyslyšelo hlas hráčů a s heslem splníme a ještě překonáme, přišlo v roce 2011 s novinkou Risk Legacy pro 2 až 5 hráčů.

O co jde a co dostanu v krabici?

UPOZORNĚNÍ: Článek je psaný na základě preview o hře a oficiálních zpráv Hasbro a lokálních distributorů, ale autor článku ještě neměl v době psaní kopii hry v ruce, je tedy možné, že budou v článku drobné nepřesnosti.
Co se tedy změnilo a proč by měl hráč zpozornět zrovna u této poslední verze Risku? Protože Legacy zcela mění pohled nejenom na klasickou hru Risk, ale i na deskovou hru jako takovou a na koncept základní hry a oddělených dokupovatelných rozšíření, stejně jako mění pozici hráče vůči hře. Ale hezky postupně, abychom se v tom neztratili. Začněme příběhem: vědci na Zemi už měli po krk všech válek, globálního oteplování a znečišťování přírody a obecně všech neřestí lidstva a přišli na způsob, jak vytvořit kopii naší planety, kde by bylo možné začít znovu. Na planetu se přesunuli lidé pěti skupin, kteří se mezi sebou začali nevyhnutelně hašteřit a jít si po krku. V tento moment přichází do hry hráči, kteří se zhostí role vůdce jednoho z pěti národů.

Když hru poprvé otevřete, naskytne se vám kromě klasického obsahu – insertu s figurkami, kostkami, žetony a nálepkami, herní desku na uspořádání karet a dalších komponent a hrací plán kopie Země s prázdnými kolonkami (?) – pohled také na zavřené přihrádky, na kterých jsou zvláštní pokyny typu: otevřete ve chvíli, když… To už je trochu zvláštní, stejně jako prostor v pravidlech vyhrazený na doplňování pravidel. Mimo tyto zvláštnosti je obsah klasický. Dostanete na výběr 5 frakcí (každá frakce má svoji zvláštní schopnost a během hry může získat další), kde každá frakce má své barvou i tvarem jedinečné figurky armád, přičemž postava představuje 1 jednotku a vozidlo 3 jednotky, jinak jsou jednotky všech frakcí zcela totožné. Zde přichází první změna oproti klasické hře – cílem hry není jednoduše vymazat soupeře z mapy, ale získat čtyři rudé hvězdy, které můžete získat na začátku hry, dobýváním, obsazením klíčových míst nebo si je můžete koupit.

Odkaz budoucím

Výjimečnost hry je v jejím dotváření a rozšiřování během hry a to samotnými hráči! Když nastane některá ze situací uvedených na zavřených částech krabice, hráči je otevřou, čímž získají další komponenty, pravidla a činí rozhodnutí, která změní fungování hry a to dokonce tak, že změny jsou navždy a jsou nevratné. Hra tak dává za pravdu svému názvu Legacy, protože hráči skutečně zanechávají ve hře svůj odkaz, který bude mít účinek za dalších 10 her, kdy si budou drbat hlavu, proč zvolili ve druhé hře tak a ne naopak. Že to zní bláznivě? V zásadě ano, ale pojďme podrobněji rozebrat, co se ve hře vlastně děje a jaké jsou možnosti hráčů.

Hra probíhá na začátku v zásadě jako normální hra série Risk. Jakmile však dojde k něčemu, co odkazuje k otevření přihrádky, začne si hráč připadat jako Alenka v říši divů. V přihrádkách jsou karty, nálepky, rozšiřující pravidla a další věci, které mění, rozšiřují a upravují stávající hru a zůstávají permanentně součástí všech dalších her. Hráči získají možnost pojmenovat kontinenty, umístit na mapu permanentně města, zvyšovat či snižovat hodnotu jednotlivých území, upravovat karty, se kterými se hraje a mnoho dalšího. Frakce s každou další hrou nabývají na síle a mapa světa začíná reflektovat volby hráčů v předchozích hrách. Na zahraničních serverech se snaží svá vyjádření ke hře omezovat, co to jen jde, aby hráčům neupřeli překvapení a radost z otevření další přihrádky s neznámým obsahem.

Doktor Jekyll nebo pan Hyde?

Risk Legacy staví hráče do pozice designérů, kteří aktivně dotváří hru „za pochodu“. Z herního pohledu se zase planeta mění podle dění a rozhodnutí obyvatel, kteří mohou na jednotlivých územích vizionářsky stavět, stejně jako mohou nemilosrdně bořit, to vše zhruba 15 her, než se pravidla a herní komponenty ustálí na své finální podobě. A právě tento vývojový systém hry je zdrojem největší chvály i největší kritiky, přibližme si proč tomu tak je.

Jednoznačná chvála náleží inovativnímu přístupu s postupným otevíráním přihrádek a přidáváním herního materiálu. Sice by se dalo namítnout, že existuje mnoho her, kde lze hrát se základní sadou pravidel, která lze doplňovat o volitelná pravidla, ale v takových hrách zcela chybí moment překvapení a nutnost okamžité volby, která změní směr vývoje hry. Každá kopie hry Risk Legacy se stává jedinečnou hrou s odlišným herním plánem, frakcemi i pravidly a co je hlavní devizou – každá hra si s sebou nese zcela jedinečný příběh, který si hráči během hry tvořili. Stává se tak jasnou součástí sbírky vzpomínek a nabývá citové hodnoty.

Jak je koncept na jedné straně inovativní, tak je na druhé kontroverzní. Velkou emociální vlnu totiž mezi hráči vzbudily volby, při kterých se eliminuje nebo permanentně upravuje herní materiál. Při některých volbách již nebudete část komponent nikdy potřebovat, případně je můžete i zničit. Stejně tak je mnoha hráčům proti vůli polepovat si herní plán, či do něj zapisovat. Kolem tohoto tématu se strhly vášní naplněné diskuze, kdy jedna strana poukazuje na znehodnocení herního materiálu, zatímco druhá kontruje tím, že hra byla s tímto účelem vyrobena a designována. Jak napsal jeden z diskutujících – namalováním figurku nezničíte, ale uděláte jí lepší a hodnotnější. Stejně tak to funguje s Riskem. Další výtkou pak bylo určení hry pro stálé herní skupiny, jelikož vstup dalšího hráče např. v páté hře již pro něj znamená jistou nevýhodu – má omezenější možnosti startu, chybí znalost „příběhu“ hry apod., přesto není zdaleka nemožné, aby se hráč přidal v průběhu hry.  Je samozřejmě otázkou osobních preferencí, zda je toto považováno za jasnou nevýhodu, nebo ne.

Závěrem bych chtěl zmínit jeden z příspěvků z diskuze na serveru Board Game Geek (autora si bohužel nepamatuji), který napsal, že si koupí dvě kopie hry – jednu předělá tak, aby se herní plán nemusel upravovat permanentně a mohl tak hrát s různými skupinami, kde by případně zaznamenal např. na papír změny herního plánu atd. do dalších her. Druhou kopii pak chtěl hrát zcela dle myšlenky autorů se svými dětmi, čímž získá jeho rodina naprosto jedinečnou vzpomínku, ke které se budou moci i po delší době vracet.

Hráč by takovýto, pro někoho možná kontroverzní, přístup čekal spíše od nějaké menší společnosti, případně od začínajících designérů, kteří se chtějí prosadit se svou inovativní vizí. Proti předpokladům s touto hrou ale přichází Hasbro, které tak po hře Battleship Galaxies přichází s další hrou, která si zaslouží pozornost hráčů. Zaujalo Risk Legacy i vás?

24. listopadu 2011

Zase kopie Risku, nebo snad ne?

Hasbro na začátku prosince uvede na trh novou edici hry Risk (3 až 5 hráčů) s přídomkem Legacy, která byla společností představena následovně:

„Když hrajete Risk, je to osobní. Vždycky.  Hra samotná ale nikdy nebyla obětí vaší války. Až doteď! Jak změníte svůj svět? Ve hře Risk Legacy změní každá vaše hra ty budoucí. Braňte území, oslabte protivníka nebo vylepšete svou frakci: rozhodnutí, která učiníte v první hře, vás mohou dohnat v desáté! Nebezpečí, která podstoupíte v Risk Legacy, nejsou jako v jiných hrách. Společně se svými protihráči ovlivňujete, jak se bude váš svět vyvíjet – jeho historie, města, dokonce i jeho frakce – a jak se bude bojovat. Nezapomínáte staré zrady – a nezapomíná je ani hra. Ale i hra samotná skrývá tajemství! Odhalte nová pravidla, nové komponenty a nová překvapení a sledujte, jak se odkrývají události při každé další hře. Žádné dvě hry Risk Legacy nebudou NIKDY stejné!“

Na klasická marketingová prohlášení, kdy tvůrci slibují vše větší, lepší, barevnější a zkrátka a dobře vše nejlepší, jsme si již zvykli. Přesto stojí tato novinka za pozornost – v průběhu hry hráči permanentně (!) lepí nálepky na herní plán, popisují ho fixem a dokonce mohou při některých rozhodnutích některé herní komponenty zcela vyřadit a nikdy je už nepoužít! V pravidlech je místo pro doplňování dalších pravidel, jak je budou hráči postupně objevovat.  Zní to přinejmenším zajímavě a během příštího týdne přineseme podrobnější představení této hry, už jenom pro velmi inovativní a možná také kontroverzní přístup ke hře.

23. listopadu 2011

Souboj čarodějů trochu jinak

Společnost Cryptozoic Entertainment (tvůrci Penny Arcade) představuje ve své tiskové zprávě další hru, která své téma nebere zrovna vážně:

Epic Spell Wars of the Battle Wizards: Duel at Mt. Skullzfyre svolá hráče do světa Carnage (Krveprolití), kde se účastní EPIC SPELL WARS (epické války kouzel) jako… uhodli jste – bitevní mágové. Jakožto bitevní mágové musí hráči skládat kouzla ze tří částí, čímž dostávají možnost vytvořit tisíce kombinací, kterými zničí své protivníky! Bitevní čarodějové získají přístup také k čarovným předmětům, které zvýší úroveň masakru, kterou hráči vrhají po nepřátelích. A dobrá zpráva pro všechny kouzelníky, které potká předčasná smrt – nový balíček karet pro mrtvé mágy je udrží ve hře a na začátku dalšího kola kouzlení jim dá výhodu!
Epic Spell Wars of the Battle Wizards: Duel at Mt. Skullzfyre je pro 2-6 čarodějů a obsahuje 140 karet částí kouzel, 25 karet pokladů, 25 karet mrtvého mága, 8 větších karet hrdinů, vyčerpávající pravidla a ještě něco navíc.“

Epic Spell Wars posunují svými přehnanými kombinacemi magický boj do zcela nových krajností. Cory Jones, vedoucího tvůrčího týmu Cryptozoic Entertainment, hru popsal takto: „Epic Spell Wars of the Battle Wizards: Duel at Mt. Skullzfyre je zábavným uchopením extrémních kouzelnických soubojů – boj kouzelníků by si v této podobě představil kofeinem nadopovaný psychopatický třináctiletý kluk se smyslem pro humor.“

Co k takovému vyjádření dodat? Hra bude obsahovat spoustu humorného násilí, jakkoliv zvláštně může toto slovní spojení na první vypadat. Když si však vybavíme úspěch obdobným humorně přehnaným násilím naplněnými filmy např. Quentina Tarantina či Roberta Rodrigueze, nemusíme se o nedostatek fanoušků obdobných her moc bát. Možnost posoudit zábavnost hry budeme mít na jaře 2012, kdy hra přijde do obchodů, a musím uznat, že jsem na velkolepě potrhlé souboje čarodějů docela zvědav.

21. listopadu 2011

Boj obchodníků o Venuši


Kevin Nesbitt ze Stronghold Games si na letošním BGG.CONu mezi představováním novinek společnosti našel čas a vyjádřil se také k zajímavé situaci, kdy bylo dvěma společnostmi – Stronghold Games a Fantasy Flight Games – prakticky ve stejný čas oznámeno znovu vydání hry Merchant of Venus. Zatímco Stronghold Games chtějí hru vydat prakticky ve stejné podobě, v jaké klasika od Richarda Humblena vyšla v roce 1988 (obr. vpravo), FFG chce svým vlastním stylem upravit hru pro 21. století (obr. níže) a obchodníci z Venuše se tak zařadí k dalším reedicím klasických her, z nichž naposledy FFG oznámili vydání Nexus Ops.

Zatímco si Nesbitt pochvaloval komunikaci s FFG, kteří chtějí nastalou situaci řešit, poznamenal, že FFG nebude mít ve výsledku rozhodující slovo. To bude mít totiž společnost Hasbro, které patří licence na hru a bylo to právě Hasbro, které povolilo FFG vydání reedice. Přestože je na trhu teoreticky místo pro obě hry, obchodně by to dle Nesbitta nedávalo smysl a dále se proto hledá řešení, se kterým by byli spokojeni všechny zainteresované strany. Vyjádřil pozitivní výhled, že se vše vyřeší do konce letošního roku. FFG má vydání své verze naplánováno na březen 2012, zatímco Stronghold cílí na druhý kvartál roku 2012. Nesbitt se k datům vyjádřil jednoznačně - ať dopadnou jednání jakkoliv, datum vydání hry by to nemělo nijak ovlivnit. 

A co vy? Kterou verzi byste radši viděli v obchodech?

Představení hry - Penny Arcade The Game: Gamers vs. Evil

Dnes si prohlédneme novinku na poli deckbuildingových karetních her – Penny Arcade The Game: Gamers vs. Evil.
Nejdříve se však podíváme kousek zpátky do herní historie. Deckbuilding, tedy herní mechanismus, ve kterém si hráč staví svůj herní balíček karet během hry, povětšinou z nabídky karet společné pro všechny hráče, byl přes svou známost i uplatnění ve hrách (např. Arcana) dlouho poměrně okrajovou záležitostí. Skutečný boom zažil až v roce 2008, kdy byl představen Dominion, jenž byl postavený čistě na tomto systému. Po velkém úspěchu rychle následovaly další hry, které se Dominionem více či méně inspirovali. Na svět tak přišel Ascension, Nightfall, Resident Evil, Thunderstone a další. Všechny tyto hry měly i přes různou náplň jedno společné, a tím bylo vážné pojetí tématu. Tomu se Penny Arcade vymyká a přináší odlehčenou humornou hru.

O čem je hra a co najdu v krabici?

Penny Arcade The Game: Gamers vs. Evil od společnosti Cryptozoic Entertainment (mimo jiné tvůrci karetního World of Warcraft) je hra pro 2 až 4 hráče a vychází z komiksu Penny Arcade, který humorně glosuje dění ve světě videoher (povětšinou), u nás však není natolik rozšířen, jako je tomu třeba v USA. Všechny postavy, ilustrace i humor vychází z tohoto komiksu a kdo jej zná, může hře už teď přidat významné kladné body. Právě v návaznosti na svou předlohu se ve hře vyskytují karty, které svým obsahem nejsou zrovna určeny nejmenším hráčům (např., karta „Scrotum“ – česky šourek).

Ve velké a pevné krabici o velikosti 31x31x8 cm naleznete 412 karet, pravidla a jednu dvacetistěnnou kostku. Plastový vnitřek je rozdělen na několik částí pro uložení karet a pro základní hru je značně naddimenzovaný (viz. foto vpravo), ale u deckbuildingových her se většinou na rozšíření nečeká příliš dlouho.  Pozitivní zprávou je, že se karty do přihrádek vejdou i po obalení. Méně pozitivní je absence oddělovacích karet, které by urychlily přípravu, v krabici je pouze ve středové části obrázek navrhující optimální rozdělené karet do přihrádek, který sice pomůže, ale u červených a zelených karet je až příliš obecný. Na druhou stranu není karet tolik, aby musel hráč hodinu hledat určitý typ karty, přesto by oddělovače příjemně potěšily.

Boj hráčů se zlem začíná

Hra samotná se dá svou obtížností přirovnat k Dominionu. Stejně jako v něm, i zde vítězí hráč, který má na konci hry ve svém balíčku nejvíce vítězných bodů (červené karty a karty bossů). Na začátku hry si každý hráč vybere postavu, za kterou bude hrát. Postavy se od sebe mírně liší počtem a druhem startovních karet a také zvláštní schopností, ale žádná z těchto schopností nebo zvláštních karet nepůsobí silněji než ostatní. Na hře pracovalo několik lidí, kteří se dříve podíleli na vývoji Magic: The Gathering a následně na karetní verzi World of Warcraft, což se pozitivně promítlo na vyváženosti karet a množství strategií k dosažení výhry.

Hráč si každé kolo dobírá do ruky šest karet a na konci svého tahu všechny použité, nakoupené i nevyužité karty odkládá a bere si nových šest. Jakmile dojde dobírací balíček, zamíchá všechny své odložené karty a vytvoří tak nový dobírací balíček. Ve hře jsou dvě měny – tokens (žetony), za které si hráč kupuje zelené karty a power (síla), za kterou si hráči kupují červené karty. Interakcí hráčů se dá hra opět přirovnat k Dominionu, je možné na ostatní hráče útočit pomocí karet s tzv. PvP attackem (PvP = Player vs Player, tedy česky Hráč proti hráči) a lze se jim bránit kartami s PvP defense. Nebráněnými útoky se hráčům do balíčků dostávají karty Pax Pox, které kromě „plevelení“ balíčku znamenají při konečném vyhodnocení minusové vítězné body.

Zajímavým prvkem jsou Bossové, což jsou v zásadě velmi silné jedinečné karty, které získáváte náhodně při poražení jednoho ze dvou bossů (ve skutečnosti si tyto karty kupujete za žetony a sílu, stejně jako všechny ostatní). Některé tyto karty dávají jasný jednorázový bonus při zahrání, jiné si necháte vyložené před sebou se stálým efektem a pro zahrání dalších je třeba hodit si dvacetistěnnou kostkou ke zjištění výsledného efektu. Hra končí ve chvíli, kdy je dobrána poslední karta jednoho ze dvou Bossů, nebo je dobráno šest libovolných balíčků (vyjma karet Pax Pox). Podrobná pravidla naleznete na konci článku v odkazech, stejně jako hezky zpracovaná naučná videa tvůrců (oboje anglicky).

Jaké to je a pro koho to je?

Penny Arcade The Game: Gamers vs. Evil je vhodná pro hráče, kteří si chtějí zahrát časově i pravidly méně náročnou hru s odlehčeným tématem. Herní doba je 30 minut až 1 hodina a to ve dvou, třech i čtyřech hráčích a po první hře a seznámením se s pravidly se významně snižuje. Text na kartách není nijak náročný a po prvním zahrání budete téměř všechny znát zpaměti.
Karet je v krabici dost pro uspokojivou znovuhratelnost i herní variabilitu (k tomu také pomáhá možnost náhodného výběru karet, které budou mít hráči během hry k dispozici), ale stále se jedná o jednoduchý deckbuilding, který si zahrajete s přáteli ve volné hodině, ale nepůjde o velkou hru, která zaplní celý herní večer. Pokud přemýšlíte o deckbuildingové karetní hře a hledáte jiné než vážné téma, je Penny Arcade dobrou volbou, která pravděpodobně nebude aspirovat na nejlepší hru, kterou jste hráli, ale budete se k ní rádi vracet, stejně jako se hráči vrací k Dominionu, Thunderstonu a dalším.

Odkazy: