Revoluční Hasbro aneb Risk Legacy

Zatímco u nás není herní série Risk příliš známá, na druhé straně Atlantiku se těší obdobné pozici, jako u nás legendární Sázky a dostihy, Maršál a špion a další hry, které byly ve své době průkopníky a daly základy moderních společenských her. Risk, jehož první vydání spatřilo svět v roce 1959, je předchůdcem dnešních válečných her, jakými jsou např. Axis & Allies, Attack!, Conquest of Nerath, Ikusa a mnoho dalších, kde hráči pomocí svých armád dobývají části mapy a hrají o světovou dominanci.

Herní série prošla dlouhým vývojem a kromě několika revidovaných vydání původní hry (poslední v roce 2008) začala vycházet celá tematická linie, která se inspirovala vším, co bylo zrovna v kurzu. Vznikl tak Risk ze světa Hvězdných válek, Pána Prstenů, Narnie, Transformerů, Halo a dalších značek, které přinášely zisk. V základu se však, i přes rozličné pláště, pod kterými se skrývala, vždy jednalo o jednu a tu samou hru se stejnými mechanismy, které hráči začali s čím dál tím větší nevolí kritizovat jako zastaralé a vyžadovali změny. Ty se samozřejmě s každým vydáním děly, ale hráči je mnohdy nepovažovali za dostatečné. Hasbro nyní vyslyšelo hlas hráčů a s heslem splníme a ještě překonáme, přišlo v roce 2011 s novinkou Risk Legacy pro 2 až 5 hráčů.

O co jde a co dostanu v krabici?

UPOZORNĚNÍ: Článek je psaný na základě preview o hře a oficiálních zpráv Hasbro a lokálních distributorů, ale autor článku ještě neměl v době psaní kopii hry v ruce, je tedy možné, že budou v článku drobné nepřesnosti.

Co se tedy změnilo a proč by měl hráč zpozornět zrovna u této poslední verze Risku? Protože Legacy zcela mění pohled nejenom na klasickou hru Risk, ale i na deskovou hru jako takovou a na koncept základní hry a oddělených dokupovatelných rozšíření, stejně jako mění pozici hráče vůči hře. Ale hezky postupně, abychom se v tom neztratili. Začněme příběhem: vědci na Zemi už měli po krk všech válek, globálního oteplování a znečišťování přírody a obecně všech neřestí lidstva a přišli na způsob, jak vytvořit kopii naší planety, kde by bylo možné začít znovu. Na planetu se přesunuli lidé pěti skupin, kteří se mezi sebou začali nevyhnutelně hašteřit a jít si po krku. V tento moment přichází do hry hráči, kteří se zhostí role vůdce jednoho z pěti národů.

Když hru poprvé otevřete, naskytne se vám kromě klasického obsahu – insertu s figurkami, kostkami, žetony a nálepkami, herní desku na uspořádání karet a dalších komponent a hrací plán kopie Země s prázdnými kolonkami (?) – pohled také na zavřené přihrádky, na kterých jsou zvláštní pokyny typu: otevřete ve chvíli, když… To už je trochu zvláštní, stejně jako prostor v pravidlech vyhrazený na doplňování pravidel. Mimo tyto zvláštnosti je obsah klasický. Dostanete na výběr 5 frakcí (každá frakce má svoji zvláštní schopnost a během hry může získat další), kde každá frakce má své barvou i tvarem jedinečné figurky armád, přičemž postava představuje 1 jednotku a vozidlo 3 jednotky, jinak jsou jednotky všech frakcí zcela totožné. Zde přichází první změna oproti klasické hře – cílem hry není jednoduše vymazat soupeře z mapy, ale získat čtyři rudé hvězdy, které můžete získat na začátku hry, dobýváním, obsazením klíčových míst nebo si je můžete koupit.

Odkaz budoucím

Výjimečnost hry je v jejím dotváření a rozšiřování během hry a to samotnými hráči! Když nastane některá ze situací uvedených na zavřených částech krabice, hráči je otevřou, čímž získají další komponenty, pravidla a činí rozhodnutí, která změní fungování hry a to dokonce tak, že změny jsou navždy a jsou nevratné. Hra tak dává za pravdu svému názvu Legacy, protože hráči skutečně zanechávají ve hře svůj odkaz, který bude mít účinek za dalších 10 her, kdy si budou drbat hlavu, proč zvolili ve druhé hře tak a ne naopak. Že to zní bláznivě? V zásadě ano, ale pojďme podrobněji rozebrat, co se ve hře vlastně děje a jaké jsou možnosti hráčů.

Hra probíhá na začátku v zásadě jako normální hra série Risk. Jakmile však dojde k něčemu, co odkazuje k otevření přihrádky, začne si hráč připadat jako Alenka v říši divů. V přihrádkách jsou karty, nálepky, rozšiřující pravidla a další věci, které mění, rozšiřují a upravují stávající hru a zůstávají permanentně součástí všech dalších her. Hráči získají možnost pojmenovat kontinenty, umístit na mapu permanentně města, zvyšovat či snižovat hodnotu jednotlivých území, upravovat karty, se kterými se hraje a mnoho dalšího. Frakce s každou další hrou nabývají na síle a mapa světa začíná reflektovat volby hráčů v předchozích hrách. Na zahraničních serverech se snaží svá vyjádření ke hře omezovat, co to jen jde, aby hráčům neupřeli překvapení a radost z otevření další přihrádky s neznámým obsahem.

Doktor Jekyll nebo pan Hyde?

Risk Legacy staví hráče do pozice designérů, kteří aktivně dotváří hru „za pochodu“. Z herního pohledu se zase planeta mění podle dění a rozhodnutí obyvatel, kteří mohou na jednotlivých územích vizionářsky stavět, stejně jako mohou nemilosrdně bořit, to vše zhruba 15 her, než se pravidla a herní komponenty ustálí na své finální podobě. A právě tento vývojový systém hry je zdrojem největší chvály i největší kritiky, přibližme si proč tomu tak je.

Jednoznačná chvála náleží inovativnímu přístupu s postupným otevíráním přihrádek a přidáváním herního materiálu. Sice by se dalo namítnout, že existuje mnoho her, kde lze hrát se základní sadou pravidel, která lze doplňovat o volitelná pravidla, ale v takových hrách zcela chybí moment překvapení a nutnost okamžité volby, která změní směr vývoje hry. Každá kopie hry Risk Legacy se stává jedinečnou hrou s odlišným herním plánem, frakcemi i pravidly a co je hlavní devizou – každá hra si s sebou nese zcela jedinečný příběh, který si hráči během hry tvořili. Stává se tak jasnou součástí sbírky vzpomínek a nabývá citové hodnoty.

Jak je koncept na jedné straně inovativní, tak je na druhé kontroverzní. Velkou emociální vlnu totiž mezi hráči vzbudily volby, při kterých se eliminuje nebo permanentně upravuje herní materiál. Při některých volbách již nebudete část komponent nikdy potřebovat, případně je můžete i zničit. Stejně tak je mnoha hráčům proti vůli polepovat si herní plán, či do něj zapisovat. Kolem tohoto tématu se strhly vášní naplněné diskuze, kdy jedna strana poukazuje na znehodnocení herního materiálu, zatímco druhá kontruje tím, že hra byla s tímto účelem vyrobena a designována. Jak napsal jeden z diskutujících – namalováním figurku nezničíte, ale uděláte jí lepší a hodnotnější. Stejně tak to funguje s Riskem. Další výtkou pak bylo určení hry pro stálé herní skupiny, jelikož vstup dalšího hráče např. v páté hře již pro něj znamená jistou nevýhodu – má omezenější možnosti startu, chybí znalost „příběhu“ hry apod., přesto není zdaleka nemožné, aby se hráč přidal v průběhu hry.  Je samozřejmě otázkou osobních preferencí, zda je toto považováno za jasnou nevýhodu, nebo ne.

Závěrem bych chtěl zmínit jeden z příspěvků z diskuze na serveru Board Game Geek (autora si bohužel nepamatuji), který napsal, že si koupí dvě kopie hry – jednu předělá tak, aby se herní plán nemusel upravovat permanentně a mohl tak hrát s různými skupinami, kde by případně zaznamenal např. na papír změny herního plánu atd. do dalších her. Druhou kopii pak chtěl hrát zcela dle myšlenky autorů se svými dětmi, čímž získá jeho rodina naprosto jedinečnou vzpomínku, ke které se budou moci i po delší době vracet.

Hráč by takovýto, pro někoho možná kontroverzní, přístup čekal spíše od nějaké menší společnosti, případně od začínajících designérů, kteří se chtějí prosadit se svou inovativní vizí. Proti předpokladům s touto hrou ale přichází Hasbro, které tak po hře Battleship Galaxies přichází s další hrou, která si zaslouží pozornost hráčů. Zaujalo Risk Legacy i vás?