Dojmy - Ascension: Return of the Fallen

Když se v proudu duší u brány smrti objevila jedna nezvykle rudá a rozlícená, věčný strážce brány Kythis poklekl a promluvil k duši. „Tahle duše nepatří žádnému smrtelníkovi a je mi povědomá.“

„To proto, že jsem tě stvořil,“ odpověděla duše, „a ty mě nyní musíš propustit. Za to tě zbavím tvého nekončícího břemene, strážci brány.“ Tak se stalo, že brána duší přišla o svého strážce a Samael se vší svou zlostí znovu povstal.

Včera jsme se podívali na v pořadí druhý velký set karetní série Ascension. Dnes se podíváme na v pořadí první samostatně hratelné rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Pokud hru neznáte, nebo jste včerejší článek nečetli, doporučím se k němu vrátit, protože zde nebudu objasňovat pravidla, ale zaměřím se čistě na obsah. Včerejší článek najdete zde. Dnes se kromě samotné hry zaměříme více na jiné aspekty a to neustále zmiňovanou provázanost se hrou Magic:the Gathering (dále jen M:tG). Někteří hráči totiž Ascension nazývají magicem 2.0 a já se pokusím vysvětlit, proč mám někdy podobný pocit i já.

Co nám přináší návrat?

V poloviční krabici oproti velkým základním hrám naleznete vše, co je třeba pro hru 1 až 2 hráčů. Celkem 120 karet, z toho dva startovní balíčky a 40 krystalů cti. Oproti Chronicle of Godslayer nebo Storm of Souls neobsahuje Return of the Fallen karty Fanatic ani karty typu Event. Stejně tak v malé krabici budete jenom marně hledat herní desku. Karty mají příjemný materiál, ale pro jejich časté míchání je doporučím obalit. Krystaly jsou z příjemného plastu a skutečně vypadají jako krystaly. O vizuálním stylu her Ascension jsem se více rozepsal včera, zde pro přehlednost uvedu, že se jedná o zvláštní mix stylů, který se pohybuje od jasné kresby až k hranám abstrakce a kombinuje v sobě různé žánry od fantasy přes steampunk a horror až k science fiction. Některé malby je možné označit krásně česky jako fantasmagorické.

Samael se činí

Pravidla zůstávají stejně jednoduchá a intuitivní, jako u ostatních her této karetní série. Stranou se dají karty Mystic, Heavy Infantry a Cultist. Tyto tři karty mají hráči vždy k dispozici. Hráč začíná se svým startovním balíčkem deseti karet, zamíchá je a vezme si na ruku pět vrchních karet. Zbylé karty se poté zamíchají a otočí se vrchních šest karet. Hráč může ve svém kole vykládat karty z ruky, za které si může:

Vzít kartu Mystic nebo Heavy Infantry za danou hodnotu run (symbol trojúhelníku);

vzít kartu ze střední řady za danou hodnotu run nebo síly (znak rudého kruhu s mečem).

Nakoupené karty hráč odloží na svůj odkládací balíček. Jakmile hráč skončí své kolo, odloží případné zbylé karty z ruky na odkládací balíček, dobere si vrchních pět karet ze svého balíčku a může hrát další hráč. Pokud dojdou hráči karty v dobíracím balíčku, utvoří si nový zamícháním odkládacího balíčku. Cílem hry je získat co největší množství cti součtem získaných krystalů (čirý = 1 čest, rudý = 5 cti) a karet v balíčku (čísla v symbolu hvězdy v levém dolním rohu karty). Pokud hru neznáte a hledáte podrobnější vysvětlení pravidel, přečtěte si dojmy z Ascension: Storm of Souls, které najdete zde.

Magic 2.0 nebo ne?

Na mnoha fórech i od některých hráčů jsem slyšel, že je hra nápadně podobná M:tG. Někteří ji dokonce označovali za magicy nové generace nebo magic 2.0. Částečně mám pro tyto názory pochopení, ačkoliv se jedná skutečně o čistokrevnou deckbuilding hru. I já ji však chápu jinak než ostatní hry založené na tomto mechanismu - cítím zde silnější spojení s magicy. Navíc je mi sympatický i styl vydávání her, který si v Gary Games zvolili, přestože ne každý s ním musí souhlasit. Ano, skutečně se částečně podobá, nebo hledal inspiraci (mimo jiné) i v magicu. Stejně jako v této klasice totiž Ascension vychází v ucelených cyklech a karty se napříč cykly příliš nemísí, nebo jenom obtížně a výběrově, aby nedošlo k úplnému rozbourání kombinací některých karet. V M:tG se sice karty mohou mísit zcela dle libosti, ale v oficiální turnajové sféře se cykly karet velmi rychle protáčí a je možné používat karty pouze do určitých edic/času zpátky. Tím vzniká tlak na hráče, který je tímto nucen (chce-li se účastnit oficiálních turnajů) dokupovat stále další a další karty. Jistě, pokud si koupíte pár karet a hrajete doma s přáteli, nemusíte tento problém vůbec řešit. M:tG je však ve svém základu především událost turnajová a sběratelská. 

Zde necítím prakticky žádný tlak na koupi dalšího dílu. Kupujete si plnohodnotnou hru, kterou bude možné hrát dnes, stejně jako za dva roky. Rozdíl je jednak v deckbuildingovém základu - turnaje se od sběratelských karetních her liší, zde není možné takovou rychlostí protáčet karty. Turnaje zároveň nejsou hlavním živitelem této hry, protože zvolený mechanismus spadá mnohem více do kategorie společenských her. Soupeření hráčů je vystaveno na zcela odlišném základu než souboj dvou předpřipravených balíčků karet. Jde tak čistě o to, zda si hráč chce koupit další díl, nebo bere zakoupenou hru pouze jako jednu do své sbírky. Může si stejně dobře koupit další rozšíření za nějakou dobu, až karty ve vlastněné hře omrzí, nebo také nikdy. Navíc je koupě hry jako celku ve výsledku levnější než postavení znamenitého balíčku pro magic. Sběratelská karetní hra rozšiřovaná balíčky (tzv. boostery) s náhodným obsahem karet určité vzácnosti, kde se navíc karty směňují a obchodují, funguje velmi odlišným způsobem. Cena některých karet se může vyšplhat do závratných výšin. Ano, i ve hrách Ascension je přeci na kartách symbol jejich „vzácnosti“. Ten ovšem neurčuje cenu, ale počet kopií dané karty ve hře. Karty nejsou určeny k výměně ani prodeji. Výjimku tvoří tzv. promo karty. Tedy zvláštní karty vydávané k příležitostem prvního vydání, velkých herních událostí apod. Gary Games nabízejí možnost si tyto karty zakoupit na jejich stránkách, ale jejich koupě je čistě pro nadšence. Bez promo karet váš zážitek ze hry nijak neutrpí.

Ascension tedy hru M:tG připomíná jenom zdánlivě - chybí zde vysoká míra interakce a přímé napadání hráčů. Jde o čistokrevný deckbuilding, který se podobně jako chameleon tváří jako něco trochu jiného, v tomto případě slavná sběratelská hra. Jak jsem psal již včera, tuto vlastnost vtiskl hře Justin Gary z logického důvodu. Stejně, jako mají svou alma mater studenti, má tvůrce Ascension jako svou alma mater právě M:tG. Kdo hrál tuto hru po delší dobu, něco v něm zkrátka zůstane. U mě se to například projevuje zvýšenou potřebou obalovat karty a také specifickým stylem míchání. Mnoho hráčů však také nechává v podvědomí obecně platnou logiku a časování magicu v tzv. stackování, tedy vyhodnocování karet na základě pořadí jejich vynesení.

Líbezný duet či uspokojivý monolog

Ano, přiznávám se, že jsem této deckbuildingové sérii podlehl. Stejně jako u včerejšího článku, ani zde jste se ode mne nedočkali velkého výčtu negativ. Ascension: Return of the Fallen považuji za naprosto výbornou hru pro jednoho i dva hráče. Solitér varianta mne, k mému údivu, nepřestala bavit ani po zhruba pěti zahráních. Je to dáno krátkým herním časem, tempem a pravděpodobně také trošce nostalgie po starých časech věnovaných hře M:tG. Velikost hry navíc přímo vybízí na hraní na cestách. Jediný problém by mohl být v krystalech, které by hráči mohli poztrácet a tak je vhodné je nahradit, ať už kostkou, papírem a tužkou, anebo dnes už koneckonců i mobilem. Karty se vám pohodlně vejdou do krabičky, které dnes koupíte v každém obchodu s hrami, a jak jsem s radostí zjistil, nabídka těchto doplňků se začíná šířit i do některých hračkářství a knihkupectví. Pokud tedy hrajete nejčastěji ve dvou a chcete s karetní hrou Ascension začít, mohu toto rozšíření vřele doporučit. Hledáte-li rychlou hru pro dva hráče, kterou není třeba nikdy a nijak rozšiřovat, opět volbou této hry neprohloupíte.

Dojmy ze dvou třetin jedné karetní série máme tedy za sebou, co nás čeká na blogu dál? Příští týden se podíváme na dění doma i ve světě. Do té doby si užijte víkend u nějaké dobré hry a brzy opět na viděnou!

Dojmy - Ascension: Storm of Souls

Samael padl a jeho stoupenci jsou roztříštěni po okolí. To jim však nebrání znovu spřádat své temné plány. Poutníci a cestovatelé z Arhy vypráví o zmatku, který vládne v posmrtném životě.Kythis, strážce brány, který pouštěl odsouzené duše do konečného místa odpočinku, zmizel. Sám Samael ho před svou porážkou propustil z jeho odvěké služby. Polobožské stvoření se nyní schovalo svým tvůrcům a nehodlá se vrátit ke svému věčnému údělu. Na nebi se objevuje mrak, jenž miliony hlasů umlčí ostatní svět. Na oltářích se znovu obětuje a kultisté i fanatici předpovídají nadcházející zúčtování. Nazývají ho Bouře duší…

Do takového světa nás přivádí karetní hra společnosti Gary Games pro 1 až 4 hráče Ascension: Storm of Souls. Jedná se o hlavní hru druhého příběhového cyklu, první cyklus tvořila základní hra Ascension: Chronicles of Godslayer a rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Pokud jste teď trochu zmatení, nezoufejte, způsob dělení her Ascension působí možná trochu zvláštně. Přestože se jedná o klasickou deckbuilding hru, inspiruje se systém vydávání samostatně hratelných rozšíření hrou Magic: the Gathering (odkaz na tuto hru uvidíte vícekrát, proto dále jen M:tG). Vychází tedy příběhové celky nebo cykly, které tvoří (jak se zatím zdá) jedna hlavní hra pro 1-4 hráče a následně rozšíření pro 1-2 hráče, které lze dobře spojit s hrou hlavní a vytvořit tak možnost hry až v šesti hráčích. Karty se samozřejmě dají kombinovat dle libosti, ale nedoporučuje se prostě spojit balíčky karet, tím by vznikl příliš velký balíček s rozbitými kombinacemi karet. Na oficiálních stránkách hry však hráči mohou najít návody na sestavení optimálních balíčků, a to jak oficiální od firmy Gary Games, tak od ostatních hráčů.

Co přináší bouře duší?

V krabici Ascension: Storm of Souls najdeme 200 karet, herní desku, 50 krystalů a pravidla. Hra také obsahuje pěkně řešený insert, stejně jako předchozí hry. Karty se dají příjemně rozdělit a drží v insertu. Už jsem chtěl jásat, ale po obalení již karty nešlo v krabici pohodlně uložit. Ačkoliv jsem na internetu viděl množství fotografií, kterak mají v insertu lidé uložené karty v obalech, zkrátka se mi nepodařilo karty uložit, aniž bych při tom byl nucen ohýbat karty (pozn. používám obaly FFG standard card game). Pokud máte nějakou radu, jak do insertu karty vtěsnat, neváhejte a napište mi to prosím do komentáře. Samozřejmě chápu, že ne každý hráč své karty obaluje, ale když už si dali ve společnosti Gary Games záležet a dokonce vydali pro Ascension vlastní obaly, mohl tomu být insert přizpůsoben. Mrzí to obzvlášť, protože insert je dobře řešen a karty si o uložení v něm přímo říkají.

Karty samotné jsou velmi pěkné. Oproti původní hře se změnil materiál, na kterém jsou karty tisknuty. Karty mají na omak velmi zvláštní strukturu. Jako kdyby byly namazány voskem. Samozřejmě je to pouze dojem, pochybuji o tom, že by si někdo dal tu práci a voskoval karty (je to vůbec technologicky možné?). Jedná se o stejný rozměr, který byl použit už v prvním rozšíření Ascension: Return of the Fallen. Ten se oproti první edici první hry Ascension: Chronicles of Godslayer změnil. V obalech rozdíl není poznat, bez nich je však rozdílná velikost karet patrná. Někomu by to mohlo při spojení her vadit, jiní tento rozdíl ignorují s poznámkou, že si hráč možná všimne, ze které hry pochází karta na vrchu balíčku, ale už nemůže určit, o kterou kartu jde. Gary Games tento drobný prohřešek napravili druhou edicí první hry, která je dle zpráv společnosti materiálem i rozměry shodná s dalšími dvěma hrami.

Hrací deska je velmi pěkně provedená a rozložení karet je na ní příjemně znázorněno obrázky odpovídajících karet. Je to klasická herní deska z pevnějšího materiálu, který se běžně používá pro hrací plány v deskových hrách. Deska není ve skutečnosti potřeba, ale je to velmi milý přehled a osobně s ní hraji rád. Dodává to hře punc něčeho ještě většího. Bohužel je oproti kartám a krystalům méně skladná, při cestování tedy nejspíš necháte desku doma. Vyloženou radostí jsou pak krystaly cti (honor) ve dvou velikostech a barvách. Menší průhledné krystaly mají hodnotu jedna, zatímco velké rudě zbarvené krystaly mají hodnotu pět. Oproti všem žetonům, kostkám a pravidelným tvarům jsou krystaly příjemným oživením, podobně, jako tomu bylo u hry Thunderstone, kde karty zkušeností nahradily plastové miniaturní hromové kameny. Jde sice o drobnost, ale hráče taková věc umí náležitě potěšit.

Trochu jiná hra

Už první hra série - Ascension: Chronicles of Godslayer vyvolala svým vzhledem protichůdné reakce. Zatímco na jedné straně stála velká skupina hráčů, kterým se grafický styl vyloženě nelíbil, na druhé straně byl dostatečně velký zástup lidí, kteří oceňovali odlišnost a originalitu ilustrací. Je to dáno netradiční technikou i výjevy, které jsou u této hry zvoleny. Povětšinou jsme si zvykli na dokonalé kresby z karetních her od Fantasy Flight Games nebo z M:tG. Ascesion tak na někoho působilo až nepatřičně či dokonce odpudivě. Je to podobné jako v případě produkce společnosti Flying Frog Company. Jejich fotografický styl se hráčům buď líbí, nebo ne. Jenom málokdy se k němu někdo staví neutrálně. Musím se přiznat, že já spadám do kategorie hráčů, kteří si kresby vyloženě užívají. Právě jejich netradiční vzhled ve spojení s příběhem hry mne zaujal a považuji ho za příjemnou změnu. Promítá se zde klasické fantasy, steampunk, horror a biblická tématika.

Zatímco některé kresby jsou jasně čitelné, jindy jde o značně abstraktní díla a podobné je to i s vyzněním. U některých se člověk pousměje mírné vizuální humornosti, při pohledu na jiné však člověku přijde na mysl dílo švýcarského surrealisty H.R. Gigera. To vše vytváří ojedinělý vizuální mix navozující velmi zajímavý dojem. Také tzv. flavor texty (texty nesouvisející s herními mechanismy, ale dotvářející atmosféru) na kartách jsou nápadité a některé z nich také nepostrádají špetku (někdy trochu morbidního) humoru.

Svět na rozcestí

Design karet je jednoduchý a přehledný. Hráč vidí na první pohled vše potřebné, především díky velkým ikonám ceny karty a rozumně velkému písmu schopností karty. V pravém horním rohu je cena karty udávaná buď trojúhelníkem (runy) nebo rudým kruhem s mečem (síla). V levém dolním rohu mají některé karty hvězdu označující množství cti, která se ve hře rovná vítězným bodům. Uprostřed karty jsou její vlastnosti, tedy zda dává hráči runy, sílu, vítězné body či možnost vykonat nějakou akci. V pravém dolním rohu karty je pak symbol edice a dle barvy je možné určit počet kopií této karty ve hře.

Hra má velmi jednoduchá a jasně napsaná pravidla. Hráči se zkušenostmi s hrami postavenými na deckbuildingu nebo principech M:tG se zorientují během krátké chvíle. Základní pravidlo deckbuildingu je samozřejmě zachováno i zde - jakmile doberete karty ze svého balíčku, vytvoříte si nový zamícháním toho odkládacího. Existují 4 druhy karet - hrdinové (hero), konstrukty (construct), příšery (monster) a nově představené události (event). Hrdinové, konstrukty a události navíc existují ve čtřech barvách (frakcích). Hrdinové jsou jednorázové karty, které vyložíte, vyhodnotíte jejich schopnosti a na konci kola je odložíte na svůj odkládací balíček. Konstrukty fungují obdobně jako hrdinové pouze s tím rozdílem, že je na konci svého kola necháváte vyložené před sebou (jde o tzv. permanent kartu). Příšery nemůžete získat do svého balíčku karet, když je ale porazíte, získáte odměnu (reward) v podobě krystalů cti. Některé příšery vám navíc dávají i trofej (trophy). Kartu příšery s trofejí si necháte vyloženou před sebou a můžete její trofej buď použít ihned, nebo ve kterémkoliv svém dalším kole.

Trochu specifické jsou zde dvě karty, které jsou od začátku volně k dispozici všem hráčům. Kultista dá hráči za každé dvě síly jeden krystal cti, funguje tedy jako jakýsi bouchací panák (kdo by si nechtěl praštit do kultisty, že? :). Další novou kartou je fanatik, který za tři síly dá stejně jako kultista jeden krystal cti, zároveň si ho ale hráč vezme před sebe pro jeho trofej. Ta se různí dle aktuální události. Událost je karta, která částečně mění pravidla ve hře. Kdo hrál M:tG, vzpomene si možná na velké karty různých dimenzí (tzv. planescape), které pozměňovaly podmínky hry. Události působí podobně. Vždy je na nich napsáno, jaký mají efekt a zároveň mají popsanou trofej (event trophy). Tu je možné získat právě poražením fanatika.

I příprava hry je rychlá a jednoduchá, obzvlášť pokud využíváte možností insertu mít oddělené jednotlivé balíčky karet. Nejprve si hráči připraví herní plán (tento krok je volitelný, jak jsem zmínil výše, herní plán není pro hru nezbytný). Na vyznačená místa na herní desce si připravíme balíčky karet Mystic, Heavy Infantry, Cultist a Fanatic. Každý hráč si vezme jeden startovní balíček. Ten je tvořen osmi kartami Apprentice (+1 runa) a dvěma kartami Militia (+1 síla). Každý hráč si vezme do ruky pět karet. Následně se zamíchá balíček ostatních karet, který obsahuje hrdiny, konstrukty, příšery a události a vyloží se vrchních šest karet. Tyto karty jsou momentálně k dispozici. Hráči se střídají v kolech, ve kterých mohou za sílu a runy karet z ruky nakupovat karty z prostřední řady šesti karet (ty se okamžitě doplňují), nebo některou ze čtyř karet, které jsou od začátku volně k dispozici. Hra končí ve chvíli, kdy se doberou všechny krystaly cti. Poté hráči sečtou čest všech karet ve svém balíčku a přičtou čest uloženou v krystalech. Vítězí hráč s nejvyšším množstvím cti.

Vzhůru do zbraně

Herní systém by se dal nejlépe popsat jako kombinace deckbuildingu a správy karet s velmi omezenou mírou konfliktnosti a interakce. Míra ovlivnění M:tG asi nikoho nepřekvapí, když je hlavním tvůrcem hry Justin Gary, jeden z předních hráčů této karetní hry.  Je to zvláštní, ale přestože je zde interakce mezi hráči omezena na minimum, vůbec mi to nevadilo a dokonce mi připadalo, že s ostatními hráči neustále „hraji“. Nenastala zde situace z některých euro her, kde má hráč pocit, že hraje po celou dobu sám a jediný rozdíl oproti hře v jednom je, že si na konci všichni sečtou body a nejvyšší počet vítězí. I zde se na konci počítají vítězné body a opět vítězí ten, kdo jich získá nejvíce. Přesto hráč nemá pocit osamocenosti ve hře. Nepochybně je to dáno herním časem, který se průměrně pohybuje někde mezi dvaceti až třiceti minutami na hru, ačkoliv ve více hráčích se může ještě o něco protáhnout.

Hra si drží svižné tempo ve dvou i třech hráčích. Ve čtyřech je již trochu delší, ale pořád velmi příjemná, ačkoliv se prodlužuje doba čekání na tah. Představa, že hraji s rozšířením v pěti či šesti hráčích (jak umožňují pravidla), si vpravdě nedovedu zcela dobře představit. Hra by se protáhla již zcela neúměrným způsobem. Spíše bych hráčům doporučil domluvit se na uspořádání menšího turnaje, ve kterém se rozdělí na dvojice či trojice a postupně se prostřídají. Pokud vlastní hráč původní hru nebo rozšíření, není takové hraní vůbec problém. A to jsem ještě nezmínil solitér variantu. V té zůstává vše jako v původní hře, pouze se postupně každé kolo dvě karty odloží na hromádku hry. Pokud získáte více cti než hra, vítězíte. Díky rychlosti (cca 20-30 min) dobře zabaví i tato varianta (mám momentálně nahráno k deseti hrám). Jak si tedy poslední přírůstek do rodiny Ascension stojí? Velmi dobře! Hledáte-li méně konfliktní, ale svižný karetní deckbuilding, který v mnoha ohledech připomíná oblíbenou hru svého tvůrce Garyho, má jedinečný grafický design a jde hrát velmi dobře v jednom stejně jako ve čtyřech hráčích, volbou Ascension: Storm of Souls se nedá naprosto nic pokazit.

A jestliže nemáte ještě Ascension dost, dočkáte se zítra dojmů z prvního rozšíření Return of the Fallen. ;-)