Dojmy - Sanitarium

Probudilo ho pravidelné padání kapek z vlhké tapety. Rozostřeným obrysům se vracel tvar, ale barva zůstávala podivně vybledlá. Do nepříjemně prázdné a opuštěně vyhlížející místnosti pronikalo světlo skrze velké neprůhledné okno. Byl v sanatoriu.

Společnost Asmadi Games nám i díky podpoře fanoušků z crowdfunding serveru Kickstarter.com přináší karetní hru Sanitarium. Jak vypadá, jak se hraje a zda se hráčům podaří opustit společně či jednotlivě zdi sanatoria si můžete přečíst v našich dojmech.  

Velký strach v malém balení

Sanitarium je hra pro jednoho až čtyři hráče, ve které si můžete vybrat, zda bude hrát každý hráč sám za sebe, nebo si vyzkoušíte kooperativní scénář. Jde o hru s hororovou tématikou útěku z blázince, během něhož budou hráče doprovázet nejrůznější halucinace a stíny. Sanitarium přichází v malé krabici o rozměrech 18 x 11 x 3,5 cm. Uvnitř najdete celkem 80 karet, čtyři žetony stínů a čtyři žetony postav, trojici šestistěnných kostek, čtyři karty, na kterých je z jedné strany referenční karta pro hráče a z druhé pak po jednom scénáři a nakonec také malá knížka pravidel. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé komponenty podrobněji.

Začneme kartami, jelikož se jedná o středobod celé hry Sanitarium. Osmdesátka karet se dělí na tři balíčky – modré karty bezpečných předmětů, červené karty halucinací a šedé karty místností. Modré karty představují cíle vašeho hledání neboli tzv. bezpečné předměty. Proč bezpečné, ptáte se? Protože vaše postava o nich může s určitostí říct, že existují a nejedná se o výplod šílencovy fantazie. Červené karty pak zobrazují nejrůznější halucinace a přeludy, které mohou hráčské postavy pronásledovat a znepříjemňovat jim útěk z domu hrůzy. Modrých i červených karet je shodně třináct. Větší balíček čítající 54 karet má šedý rub s bílými čárami. Tyto karty představující místnosti a bílé čáry slouží jako dveře umožňující průchod. Tento balíček obsahuje celkem čtyři druhy karet – 26 modrých předmětů (item) a 10 zelených události (event), které se hráči snaží získat, 8 bezpečných místností a 10 temných chodeb plodících stíny. Na všech kartách jsou správně temné až depresivní kresby laděné vždy do jednoho odstínu. Styl ilustrací mi příjemně sedl k tématu hry, ale není nic snazšího než si prohlédnout obrázky kolem a udělat si vlastní názor. O fungování karet ve hře si povíme více v další části, teď se ale podíváme na referenční karty a zároveň scénáře.

Čtveřice referenčních karet spolehlivě shrnuje vše, co musí hráč vědět, aby mohl hrát hru. Popisuje všechny možnosti hráčových akcí a fungování herních mechanismů. Jelikož hra není přehnaně složitá, bude většině hráčů po prvním přečtení pravidel stačit ke hře právě tato referenční karta. Je to i díky jednoduchosti pravidel, že druhá strana karty není pro další souhrny třeba a tak ji autoři využili k popisu scénářů. Ty jsou tedy čtyři a zahrnují hru pro jednoho hráče (Split Personality), kooperativní hru (We Leave Together) a dvě obtížnosti hry každého sama za sebe (Simple Escape a Paranoia). Scénáře se liší pouze v detailech, ale občas stačí malá změna a obtížnost hry se dramaticky změní.

S tím souvisí žetony, především pak čtveřice stínů. V pravidlech je doporučení použít pro prvních několik her pouze tři. Hráč záhy zjistí proč. Stíny během hry pronásledují hráče a nedají jim vydechnout a v některých chvílích mají postavy co dělat, aby se jim úspěšně vyhnuly. Zde přichází asi jediná drobná výhrada vůči vzhledu hry – barevné víry mi příliš neevokují strašidelné beztvaré běsy pronásledující hráče. Žetony ale dobře plní svou funkci v postupném zvyšování obtížnosti hry, takže mou výhradu prosím berte jako čistě subjektivní.

Pravidla mají čtrnáct stran a kromě přehledných a jasných pravidel obsahují užitečné ilustrace a příklady. Na poslední stránce je přidaný krátký FAQ (často kladené otázky), který může hráčům pomoci v jejich prvních hrách. Posledním komponentem tak zůstává trojice plastových černých kostek s bílými puntíky. Lepší zhodnocení bohužel neposkytnu, jde o prosté plastové kostky se zaoblenými rohy. Jak se ovšem Sanitarium hraje?

V bludišti sanitaria

Na začátku hry se hráči domluví na jednom z možných scénářů a připraví hru dle pokynů. To zahrnuje rozdání modrých karet a přidělení halucinace Confusion (zmatení). Následně hráči utvoří startovní herní plochu, kterou tvoří karta místnosti, kam všichni hráči umístí žetony svých postav, karta temné chodby, kam se umístí první žeton stínu a dále pak jedna karta šedé místnosti (předmět či událost) za každého hráče. Jakmile je vše připraveno, hra může začít.

Hráči se ve hře Sanitarium střídají v kolech, kde každé takové kolo tvoří celkem čtyři části.

1)      Nejprve musí hráč umístit další kartu z balíčku místností kamkoliv na herní plochu. Kartu si prohlédne, a pokud se jedná o bezpečnou místnost či temnou chodbu, umístí je odkrytě. V opačném případě (tedy předmět či událost) je umístí lícem dolů jako šedou místnost. Hned poté posune všechny stíny na herní ploše o dvě místnosti směrem ke své postavě.

2)      Hráč hodí třemi kostkami a rozdělí je dle pokynů scénáře. Většinou slouží dvě kostky k pohybu stínů (tentokrát již k libovolnému hráči, aneb čas škození přichází) a jedna k počtu akcí, které může hráč provést.

3)      Hráč pohne stíny dle pokynů scénáře a vybraných kostek z předchozího bodu.

4)      Hráč provede až tolik akcí, kolik má k dispozici akčních bodů (hod jedné z kostek z druhého bodu).

Zní to jednoduše a jednoduché to skutečně je. Jenom zbývá vysvětlit, jaké akce může hráč ve svém kole udělat. Hráč má celkem čtyři možnosti:

A)     Hráč se může za každý 1 akční bod pohnout do vedlejší místnosti, nebo tak, jak určuje scénář.

B)      Hráč může prohledávat šedou místnost, což znamená, že kartu otočí a prohlédne si ji. Poté se může rozhodnout, zda si kartu vezme, nebo ji vrátí. Pokud kartu vrátí, nic se neděje, jestliže si ji však vezme, musí na její místo umístit novou kartu z balíčku místností. Hráč si může ve svém kole vzít maximálně jeden předmět, který si vyloží před sebe, ale může si vzít libovolný počet karet událostí, které má v ruce.

C)      Hráč může za 2 akční body rozšířit sanatorium o další místnosti. Vezme si vrchní kartu z balíčku místností a připojí ji k místu, kde se momentálně nachází jeho postava. Kartu musí přiložit tak, aby minimálně jedna bílá čárka (dveře) nové karty alespoň částečně přiléhala k bílé čárce karty, na které je hráčův žeton. Karty se nesmějí překrývat a v případě sporných spojení autoři doporučují uznat karty jako spojené.

D)     Hráč se může také koncentrovat, čímž sice vypotřebuje všechny své akční body, ale získá tím 2 příčetnosti (sanity). K čemu slouží, si povíme za malou chvilku.

 Jak vidíte, je hra Sanitarium ve své podstatě velmi jednoduchá. Hráčům ale dělají vrásky dvě věci a to stíny a halucinace. Stíny jsou nepříjemné přeludy, které neustále hodní hráče po herní ploše a pokud ho dostihnu, prchne v hrůze do vedlejší místnosti. Navíc si ovšem musí hodit „horror check“ (volně by se dalo přeložit jako hod na hrůzu). Hráč si vezme dvě kostky a hodí si. Cílem je hodit více, než kolik je na herní ploše symbolů stínu. Ty jsou na všech kartách temných chodeb a zahrnují se sem i stíny samotné. Platí přitom, že hod 11 či 12 je automatický úspěch, zatímco hodit dvě jedničky je automatický neúspěch. Pokud hráč v hodu neuspěje, obdrží další halucinaci, což znamená další komplikace. Když má hráč dvě halucinace a měl by dostat třetí, zahodí místo toho předmět nebo událost. A pokud by měl obdržet třetí halucinaci a nemá předmět či událost k zahození, nestane se mu nic.

Stále mluvíme o halucinacích, ale jak fungují a dá se jich zbavit? Halucinace jsou karty omezující hráče v mnoha rozličných způsobech. Některé ho nutí k pohybu nebo vyhýbání se určitých míst, jiné mu znemožňují provádět akce nebo využívat získané předměty. Naštěstí se jich může hráč zbavovat. Každá karta halucinace má napravo od svého názvu pole „sanity cost“ s číslicí. Toto čísdlo představuje množství příčetnosti, které musí hráč utratit, aby se dané halucinace zbavil jednou provždy. Kde ovšem tuto příčetnost vzít? Jednak ji může získat použitím akce koncentrace a dále může zahodit získané předměty či události, které mají vpravo od názvu hodnotu „sanity“. Aby se hráč zbavil halucinace s hodnotou 5, musí např. použít akci koncentrace, čímž získá 2 příčetnosti a ještě zahodit kartu s hodnotou „sanity 3“.

Cílem hry je povětšinou získat své bezpečné předměty anebo chybějící předměty nahradit zahozením karet s danou hodnotou příčetnosti, ačkoliv se tento cíl může drobně měnit s vybraným scénářem. Hra končí ve chvíli, kdy dojdou karty v balíčku místností. Komu se před koncem hry podařilo opustit dle podmínek scénáře sanatorium, ten vyhrává. Kdo nestihl rychle uniknout, ten je odsouzený k věčnému šílenství ve zdech pochmurného ústavu pro duševně choré.

Chcete se bát?

Sanitarium je jednoduchá hra, která se prakticky vejde do kapsy a herní čas je zhruba 30-60 minut. Možnost hrát v jednom hráči je příjemný doplněk na zkrácení času, ale hra je nejlepší ve třech a čtyřech hráčích. Může za to především rychlejší hra ve více hráčích, protože karty na stole rychle přibývají, stejně jako stíny. Mechanismus narůstající nebezpečnosti stínů, která se mění s každou další otočenou temnou chodbou, vytváří dojem rostoucí hrozby a krásně doplňuje potemnělou atmosféru hry. Sanitarium není složitá hra, ale jde o zábavu na ukrácení času, nebo příjemný doplněk večerního posezení u krbu, kde bude mít tu nejlepší atmosféru. Karty obsahují jenom minimum textu a autory udávaný minimální věk 14 let mi přijde zbytečně vysoký. Pokud bude v herní skupině osoba, která přeloží hráčům karty, je určitě možné zahrát si hru s osmiletými či desetiletými dětmi. Výhodou je zde i kratší herní doba. Hru bych s čistým srdcem zařadil mezi povedené „fillery“, tedy hry, které hráči vytáhnou, pokud nechtějí hrát složitější kousky na několik hodin, nemají dost času, nebo si chtějí u hraní jednoduše odpočinout. Kde jinde si odpočinout, než v sanatoriu, že?